Zdražení elektřiny je nevyhnutelný důsledek Green Dealu

Zdražení elektřiny je nevyhnutelný důsledek Green Dealu

            V tomto příspěvku bych chtěl popsat problémy se zajištěním dodávky elektrické energie v prostředí politiky tzv. Green dealu. Česky se překládá jako Zelená dohoda nebo Zelený úděl. Ve skutečnosti je to přikázání, o němž není dovoleno pochybovat. Jeho hlavním cílem je snížit emise plynu CO2, který vzniká spalováním fosilních paliv typu uhlí a benzín. Uhelné elektrárny, které v ČR zajišťují zhruba 45 % výroby, budou nahrazeny slunečními a větrnými. Nejdříve bych chtěl tento program rozebrat z hlediska technického, potom ekonomického a naposled politického.

Technické hledisko – elektřinu neumíme uchovávat, větru a slunci neporučíme

            V elektrické síti musí být neustále rovnováha mezi spotřebovaným a vyráběným množstvím energie. Pokud si zapnu varnou konvici na uvaření čaje, musí se někde točit generátor, který tuto elektřinu vyrábí. Když se přestane točit, elektřina přestane také a voda se přestane vařit. Spotřeba elektřiny kolísá, v noci se jí spotřebovává méně, protože lidé spí, v zimě zase více, protože si lidé zapínají topení. Elektrárny na to musí reagovat, musí „ubrat pod kotlem“ nebo zase „přitopit“. Pokud je náhlá velká změna, musí naběhnout záložní elektrárna. Nejrychleji to jde vodním elektrárnám, stačí jim na to i jen několik minut. Tepelným (uhelným) to trvá několik hodin, nejméně pružné jsou jaderné. Pokud zavedeme ve větší míře výrobu elektřiny ze sluneční nebo větrné energie, kromě už léty prověřených změn spotřeby typu den/noc nebo léto/zima vzniká i problém závislosti na počasí. Mraky zastíní solární panely nebo vítr přestane foukat a točit vrtulí. Zastíněný panel dodává méně energie a tento úbytek musí jiná elektrárna nahradit. Možná začne jinde foukat vítr nebo zase na jiném místě mrak zmizí a tím nastane rovnováha. Lidstvo neumí spolehlivě předpovídat, kdy bude svítit nebo foukat. V záloze proto musí být pořád jiné elektrárny, které umí vyrábět, když člověk potřebuje. Ani při masivním nasazení solárních elektráren nelze odstavit klasické elektrárny, pokud se má zajistit spolehlivá nepřetržitá dodávka elektřiny tak, jak jsme zvyklí. Stačí, když běží, jen když je málo slunce nebo nefouká, ale bez nich to nejde.

 

Ekonomické hledisko – kromě nových obnovitelných elektráren musíme platit i klasické elektrárny

            Klasické elektrárny musí být schopny dodávat stejný výkon jako soláry a větrníky, aby vykryly nedostatek větru a světla. Platíme tedy dva systémy místo jednoho. To je dražší. Energetická zařízení mají obecně dlouhou dobu životnosti, kdy se počáteční náklady rozpočítávají na desítky let provozu. Tím je cena za kilowatthodinu relativně levná. Pokud elektrárna vyrábí, musí se kromě provozních nákladů platit i palivo, třeba uhlí. Solární elektrárna má malé provozní náklady, protože „palivem“ je Slunce a to svítí zadarmo, nevyžaduje žádnou platbu. Při masivním nasazení solárů musí být klasické tepelné elektrárny v pohotovosti a pracují třeba jen čtvrtinu času. Řekněme, že uhelná elektrárna vyráběla jednu kilowatthodinu za jednu korunu, když pracovala nepřetržitě. Při čtvrtině provozu sice v době odstávky ušetřím za palivo, ale zaměstnance a další náklady musím platit trvale. Takže cena bude skoro 4x vyšší, tj. skoro 4 Kč, abych se dostal na stejné příjmy. Nasazením solárů tedy ušetřím uhlí, ale náklady na klasické elektrárny zůstanou skoro stejné. Tyto vyšší náklady jsou vyvolány jen nerovnoměrným rozložením výroby v čase a nutností zajisti dodávku elektřiny bez výpadků. Nezahrnují další náklady vynucované Zelenou dohodou, například poplatky za CO2 pro uhelné elektrárny apod.

Ekonomické hledisko – soláry na rodinných domcích zdraží distribuční poplatky

             Dále je problém s distribučními poplatky. Z nich jsou placeny náklady společností ČEZ distribuce, EG.D (dřív EON distribuce) a dalších, které se starají o elektrické vedení, elektroměry a další části rozvodné sítě. Vybírá se zhruba stokoruna za jedno odběrné místo (elektroměr) za měsíc a asi 2 Kč podle spotřebovaného množství energie v kWh. Většinu plateb tvoří částka podle spotřeby. Pokud třeba 10 % elektřiny vyrobí solární články na střechách rodinných domů a ta se spotřebuje v místě bez přetoku do distribuční sítě, nedostane distribuční firma za tuto energii žádné peníze. Protože má náklady skoro nezávislé na objemu spotřeby, zaměstnance platí trvale apod., musí se distribuční poplatky zvýšit, aby dostala stejné peníze, jako když se spalovalo uhlí. Proto pak místo distribučního poplatku 2 Kč za kilowatthodinu bude při desetinovém nasazení solárů vyšší poplatek – asi 2,20 Kč. To postihne hlavně odběratele bez solárů – nájemníky v bytech, lidé na ubytovnách apod.

Politické hledisko – celosvětové emise CO2 klesnou jen zanedbatelně za cenu obrovských nákladů

             Z politického hlediska je Green deal špatný, protože si státy EU dobrovolně zavádí omezení přinášející vysoké náklady. Čína si takové omezení neklade a staví nové uhelné elektrárny. Státy Evropské unie se podílí na celosvětových emisích CO2 asi z 10 % a tedy případné snížení emisí v EU podle záměru Green dealu není rozhodující. Vyšší náklady zaplatí spotřebitelé napřímo za spotřebované energie a nepřímo v ceně dražšího zboží. Jeden z mála oborů, kde ještě Evropa je schopna konkurovat světu, výroba automobilů, časem skončí. Vyšší ceny energií a další předpisy pro výrobu automobilů zdraží výrobu tak, že levnějším konkurentům nebude možné čelit. Pokud nebude v Evropě průmysl, schopný kromě aut vyrábět i zbraně, tak v případě válečného konfliktu se budeme muset spoléhat na USA. Nebudeme mít dostatek zbraní pro vedení války.

Shrnutí – zdražení elektřiny je nevyhnutelným důsledkem Green dealu

             Green deal vyžaduje zaplatit nové solární a větrné elektrárny, ale stávající musí zůstat v záloze, abychom nebyli v noci a při bezvětří bez elektřiny. To se nutně musí projevit zdražením elektřiny, když musíme platit dvakrát více elektráren než dosud. Navíc je v plánu odstavit během pár let uhelné elektrárny, protože vypouští moc CO2. Tyto elektrárny by mohly být v provozu ještě desítky let a vyrábět levnou elektřinu. Místo nich se budou stavět nové plynové, ty mají o něco menší emise CO2. Tyto plynové budou zálohovat sluneční a větrné elektrárny. To také bude něco stát. Kdo všechny tyto náklady přikázané Green dealem zaplatí? Odběratelé elektřiny, to znamená prakticky každý.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Martin Zdráhal

Martin Zdráhal

Novinky

Nejnovější video

Pondělní superdebata CNN Prima NEWS, kterou moderovala Pavlína Wolfová, posadila kjednomu stolu lídry menších stran a hnutí: Gabrielu Svárovskou za Zelené, Jindřicha Rajchla zaPRO, Roberta Šlachtu za Přísahu, Vítka Prokopa za Stačilo!, Jiřího Nedvěda za SOCDEM a LiboraVondráčka za Svobodné. Nejostřejší ideový souboj večera se odehrál mezi dvěma opačnýmipóly české politiky. Na jedné straně stála spolupředsedkyně Zelených, která věří ve větší rolistátu, evropské daně a Green Deal. Na druhé straně předseda Svobodných, který proti tomupostavil nižší výdaje, žádné nové daně a právo lidí rozhodovat o vlastním okolí. Diváci mělijasno: v anketě CNN Prima NEWS přesvědčil Vondráček 34,3 procenta hlasujících a skončildruhý.
Debata o rozpočtu začala otázkou, zda Vondráček ve vládní koalici trpí. Odpověděl s nadhledemi upřímně: při pohledu na vysoký schodek samozřejmě trpí, ale za minulé vlády trpěl víc. Věří,že po dalších volbách budou mít Svobodní silnější mandát a budou moci víc používatpomyslnou motorovou pilu na státní výdaje. Zároveň ocenil, že šéfka Úřadu vlády přišla spožadavkem snížit výdaje na aparát jednotlivých ministerstev o deset procent. Připomněl, žepodobnou cestou šel Nový Zéland a fungovalo to. Když moderátorka naznačila, že jde ohausnumera, Vondráček odpověděl, že stejné výtky slyšeli i Novozélanďané, a přesto se úsporypodařily. Rozpočtový problém je podle něj na straně výdajů, nikoli příjmů.
Tady se nejvíce rozcházel se Svárovskou. Ta navrhovala zdanit miliardáře, nejlépe na evropskéúrovni. Vládní příspěvek dva tisíce korun pro seniory přitom označila za aroganci a peníze byraději rozpustila v systému sociálních služeb a superdávky. Vondráček oproti tomu jasně řekl,že pro zvyšování daní jako svobodný ruku nezvedne. Moderátorka jeho slova později použilajako měřítko, podle kterého se ptala i ostatních hostů. Vondráček připomněl, že progresivnízdanění v Česku už existuje prostřednictvím slevy na poplatníka. Další zatížení občanů bypodle něj nic nevyřešilo. Kdo dnes v Česku podniká a dává lidem práci, odejde tam, kde jsoulevnější energie a nižší daně, a lidé přijdou o práci. Levicovým zastáncům vyšších daní vzkázal,že pak to bude jejich vizitka. Svárovská přitom na hrozbu odchodu bohatých odpovídala tím, že
Vytvoř z přepisu z vystoupení Libora Vondáčka vpořadu Svoební super debeta na CNN Prima nesw aťje tak jeho střet se svárovskou. Článek na 3,5 NS.Clánek musí vyjít pro Vondráčka pozivtivně. Vytvoř tove stejném stylu jako je Saloń Echa24:
zdanění by se mělo přenést na evropskou úroveň. To by ale znamenalo předat Bruselu dalšípravomoc, o kterou Svobodní dlouhodobě bojují, aby zůstala v rukou českého státu.
Vondráček přitom neskončil u odmítání. Na rozdíl od Svárovské, jejíž návrhy stály na novýchdaních, přišel s konkrétním zdrojem peněz bez zvyšování daní: pracovními agenturami, kterépodle něj často fungují načerno a připravují stát o velké sumy. Připomněl, že nestačí řešit jenEET, jak naznačoval Robert Šlachta. Agentury jsou podle něj další oblast, kde stát může získatpeníze tím, že vymůže dodržování stávajících pravidel. Je to přístup člověka, který místonových břemen pro poctivé hledá peníze tam, kde se dnes nepoctivě šetří na úkor ostatních.
Do rozpočtové debaty Vondráček vnesl i varování ze zahraničí. Na adresu nového newyorskéhostarosty, kterého označil za neomarxistu, poznamenal, že tento politik ještě nevládne ani rok, alidé se už stěhují do Texasu a na Floridu. Tak to podle něj chodilo ve všech státech, které začalyždímat majetné obyvatele a nemovitosti. Kapitál i lidé utíkají tam, kde je nikdo nedusí. Přesněpřed tímto scénářem varoval i ve vztahu k návrhům Zelených a dalších levicových stran.
Rozdíl mezi oběma politiky byl vidět i u tématu, které večer sjednotilo téměř celé studio:soukromé zahraniční cesty prezidenta Petra Pavla v době komunálních a senátních voleb.Svárovská zvolila opatrnou formulaci a odjezd prezidenta označila za nešťastný. Vondráček bylmnohem přímější. Prohlásil, že po 33 letech od pádu komunismu jsme si za prezidenta vybraličlověka, který tento úřad ponížil a dokazuje, že dokáže laťku snižovat ještě níž. Připomněl, ževolby jsou svátkem demokracie, a od hlavy státu se proto očekává, že je bude brát vážně. Spodobně tvrdým hodnocením přišli i Rajchl, Prokop, Šlachta a Nedvěd. Opatrnost Svárovskétak působila spíš jako snaha prezidenta chránit než ho hodnotit.
Nejvěcnější a pro Svárovskou nejnepříjemnější střet přišel u větrných elektráren a takzvanýchakceleračních zón. Svárovská tvrdila, že obce mají díky územnímu plánu své právo rozhodovatgarantované a naprosto nezpochybnitelné. Stát by podle ní měl být aktivnější a obcím pomocivstupovat do investic do obnovitelných zdrojů. Vondráček jí na to odpověděl přesně: zákon oakceleračních zónách územní plány obcí naopak ruší. Tvrzení o nezpochybnitelném právu obcítím postavil do zcela jiného světla. Divákům zároveň dal jasnou radu: ať se podívají, jak o tomtozákonu hlasovali jejich senátoři, a pokud se jim to nelíbí, ať je ve volbách vymění.
Stejně zásadní byl jeho postoj k referendům o větrnících. Stát podle něj nesmí dát ani korununa to, aby ovlivňoval smýšlení lidí. Připomněl, že před referendem o vstupu do Evropské uniedal stát 200 milionů korun na přesvědčování občanů, aby hlasovali pro vstup, a nula korun navysvětlení nevýhod členství. Tohle se podle něj nesmí nikdy opakovat. Svobodní jsou rádi, že sereferenda konají, ale lidé v nich musí rozhodovat sami, ne pod tlakem státní propagandy.Zatímco Svárovská mluvila o tom, jak by stát měl být aktivnější, Vondráček hájil právo občanů,aby jim stát do jejich rozhodnutí nemluvil.
Kvality Vondráčkova vystoupení si všimli i komentátoři, kteří debatu hodnotili po jejímskončení. Thomas Kulidakis ho zařadil mezi nejpřesvědčivější řečníky večera, vedle Rajchla,Prokopa a Svárovské. Ocenil, že na rozdíl od Šlachty a Nedvěda dokázal oslovit své voliče.Martin Schmarcz sice upozornil, že Vondráček to měl jako člen vládní většiny nejtěžší, protoževláda zatím neplní vše, co Svobodní chtějí. Zároveň ale uznal, že své postoje v debatě obhájil.
Superdebata tak ukázala dva zcela odlišné pohledy na roli státu. Gabriela Svárovská nabídlaevropské daně pro bohaté, další přerozdělování a akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje.Libor Vondráček nabídl škrty v aparátu ministerstev, žádné nové daně, vymáhání pravidel upracovních agentur a respekt k rozhodnutí obcí a jejich obyvatel. Výsledek divácké anketynaznačuje, že druhý přístup je českým voličům bližší.

Oblíbené štítky

Svobodni-31