Zdražení elektřiny je nevyhnutelný důsledek Green Dealu

Zdražení elektřiny je nevyhnutelný důsledek Green Dealu

            V tomto příspěvku bych chtěl popsat problémy se zajištěním dodávky elektrické energie v prostředí politiky tzv. Green dealu. Česky se překládá jako Zelená dohoda nebo Zelený úděl. Ve skutečnosti je to přikázání, o němž není dovoleno pochybovat. Jeho hlavním cílem je snížit emise plynu CO2, který vzniká spalováním fosilních paliv typu uhlí a benzín. Uhelné elektrárny, které v ČR zajišťují zhruba 45 % výroby, budou nahrazeny slunečními a větrnými. Nejdříve bych chtěl tento program rozebrat z hlediska technického, potom ekonomického a naposled politického.

Technické hledisko – elektřinu neumíme uchovávat, větru a slunci neporučíme

            V elektrické síti musí být neustále rovnováha mezi spotřebovaným a vyráběným množstvím energie. Pokud si zapnu varnou konvici na uvaření čaje, musí se někde točit generátor, který tuto elektřinu vyrábí. Když se přestane točit, elektřina přestane také a voda se přestane vařit. Spotřeba elektřiny kolísá, v noci se jí spotřebovává méně, protože lidé spí, v zimě zase více, protože si lidé zapínají topení. Elektrárny na to musí reagovat, musí „ubrat pod kotlem“ nebo zase „přitopit“. Pokud je náhlá velká změna, musí naběhnout záložní elektrárna. Nejrychleji to jde vodním elektrárnám, stačí jim na to i jen několik minut. Tepelným (uhelným) to trvá několik hodin, nejméně pružné jsou jaderné. Pokud zavedeme ve větší míře výrobu elektřiny ze sluneční nebo větrné energie, kromě už léty prověřených změn spotřeby typu den/noc nebo léto/zima vzniká i problém závislosti na počasí. Mraky zastíní solární panely nebo vítr přestane foukat a točit vrtulí. Zastíněný panel dodává méně energie a tento úbytek musí jiná elektrárna nahradit. Možná začne jinde foukat vítr nebo zase na jiném místě mrak zmizí a tím nastane rovnováha. Lidstvo neumí spolehlivě předpovídat, kdy bude svítit nebo foukat. V záloze proto musí být pořád jiné elektrárny, které umí vyrábět, když člověk potřebuje. Ani při masivním nasazení solárních elektráren nelze odstavit klasické elektrárny, pokud se má zajistit spolehlivá nepřetržitá dodávka elektřiny tak, jak jsme zvyklí. Stačí, když běží, jen když je málo slunce nebo nefouká, ale bez nich to nejde.

 

Ekonomické hledisko – kromě nových obnovitelných elektráren musíme platit i klasické elektrárny

            Klasické elektrárny musí být schopny dodávat stejný výkon jako soláry a větrníky, aby vykryly nedostatek větru a světla. Platíme tedy dva systémy místo jednoho. To je dražší. Energetická zařízení mají obecně dlouhou dobu životnosti, kdy se počáteční náklady rozpočítávají na desítky let provozu. Tím je cena za kilowatthodinu relativně levná. Pokud elektrárna vyrábí, musí se kromě provozních nákladů platit i palivo, třeba uhlí. Solární elektrárna má malé provozní náklady, protože „palivem“ je Slunce a to svítí zadarmo, nevyžaduje žádnou platbu. Při masivním nasazení solárů musí být klasické tepelné elektrárny v pohotovosti a pracují třeba jen čtvrtinu času. Řekněme, že uhelná elektrárna vyráběla jednu kilowatthodinu za jednu korunu, když pracovala nepřetržitě. Při čtvrtině provozu sice v době odstávky ušetřím za palivo, ale zaměstnance a další náklady musím platit trvale. Takže cena bude skoro 4x vyšší, tj. skoro 4 Kč, abych se dostal na stejné příjmy. Nasazením solárů tedy ušetřím uhlí, ale náklady na klasické elektrárny zůstanou skoro stejné. Tyto vyšší náklady jsou vyvolány jen nerovnoměrným rozložením výroby v čase a nutností zajisti dodávku elektřiny bez výpadků. Nezahrnují další náklady vynucované Zelenou dohodou, například poplatky za CO2 pro uhelné elektrárny apod.

Ekonomické hledisko – soláry na rodinných domcích zdraží distribuční poplatky

             Dále je problém s distribučními poplatky. Z nich jsou placeny náklady společností ČEZ distribuce, EG.D (dřív EON distribuce) a dalších, které se starají o elektrické vedení, elektroměry a další části rozvodné sítě. Vybírá se zhruba stokoruna za jedno odběrné místo (elektroměr) za měsíc a asi 2 Kč podle spotřebovaného množství energie v kWh. Většinu plateb tvoří částka podle spotřeby. Pokud třeba 10 % elektřiny vyrobí solární články na střechách rodinných domů a ta se spotřebuje v místě bez přetoku do distribuční sítě, nedostane distribuční firma za tuto energii žádné peníze. Protože má náklady skoro nezávislé na objemu spotřeby, zaměstnance platí trvale apod., musí se distribuční poplatky zvýšit, aby dostala stejné peníze, jako když se spalovalo uhlí. Proto pak místo distribučního poplatku 2 Kč za kilowatthodinu bude při desetinovém nasazení solárů vyšší poplatek – asi 2,20 Kč. To postihne hlavně odběratele bez solárů – nájemníky v bytech, lidé na ubytovnách apod.

Politické hledisko – celosvětové emise CO2 klesnou jen zanedbatelně za cenu obrovských nákladů

             Z politického hlediska je Green deal špatný, protože si státy EU dobrovolně zavádí omezení přinášející vysoké náklady. Čína si takové omezení neklade a staví nové uhelné elektrárny. Státy Evropské unie se podílí na celosvětových emisích CO2 asi z 10 % a tedy případné snížení emisí v EU podle záměru Green dealu není rozhodující. Vyšší náklady zaplatí spotřebitelé napřímo za spotřebované energie a nepřímo v ceně dražšího zboží. Jeden z mála oborů, kde ještě Evropa je schopna konkurovat světu, výroba automobilů, časem skončí. Vyšší ceny energií a další předpisy pro výrobu automobilů zdraží výrobu tak, že levnějším konkurentům nebude možné čelit. Pokud nebude v Evropě průmysl, schopný kromě aut vyrábět i zbraně, tak v případě válečného konfliktu se budeme muset spoléhat na USA. Nebudeme mít dostatek zbraní pro vedení války.

Shrnutí – zdražení elektřiny je nevyhnutelným důsledkem Green dealu

             Green deal vyžaduje zaplatit nové solární a větrné elektrárny, ale stávající musí zůstat v záloze, abychom nebyli v noci a při bezvětří bez elektřiny. To se nutně musí projevit zdražením elektřiny, když musíme platit dvakrát více elektráren než dosud. Navíc je v plánu odstavit během pár let uhelné elektrárny, protože vypouští moc CO2. Tyto elektrárny by mohly být v provozu ještě desítky let a vyrábět levnou elektřinu. Místo nich se budou stavět nové plynové, ty mají o něco menší emise CO2. Tyto plynové budou zálohovat sluneční a větrné elektrárny. To také bude něco stát. Kdo všechny tyto náklady přikázané Green dealem zaplatí? Odběratelé elektřiny, to znamená prakticky každý.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Martin Zdráhal

Martin Zdráhal

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Martin Zdráhal

Martin Zdráhal

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31