Jihočeský hejtman Martin Kuba upozornil, že žijeme v zemi, kde je veřejná sféra přeplněná a kde chtějí její zaměstnanci vyšší platy, než jsou v soukromé sféře. „Mě přednedávnem zarazila odpověď jednoho pirátského poslance, který na mítinku na otázku, jak je možné, že ve veřejné sféře chtějí zaměstnanci vyšší platy než v soukromé, řekl, že ve státní sféře mají lidé často vyšší vzdělání. To jsem vskutku obrátila oči v sloup. Plat je cena a cena je důsledkem rovnováhy poptávky a nabídky. Je-li ve státní sféře přezaměstnáno, je adekvátní, aby tam taky byly mnohem nižší platy,“

Podle německého listu Die Welt je Česko „ nemocným mužem Evropy “, tedy alespoň z ekonomického hlediska. Sedí podle vás toto přirovnání?

Pokud nemocnou ekonomikou je taková ekonomika, která je velmi neefektivní a nekonkurenceschopná, pak tu jsou lepší adepti. A můžeme to klidně i vyčíslit. Krátkodobý prudký pokles HDP z pohledu dlouhodobého potenciálního růstu je prakticky irelevantní, musíme posuzovat dlouhodobé charakteristiky. A vyšší míru přerozdělování neboli vyšší míry neefektivity mají třeba Francie nebo Řecko, to jsou mnohem nemocnější ekonomiky než ta česká.

Hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba (ODS) v rozhovoru pro Aktuálně.cz říká: „Zapomínáme na to, že motorem společnosti a ekonomiky je soukromý sektor. A ten veřejný je od toho, aby pro něj zajišťoval služby. Místo toho žijeme v zemi, kde je veřejná sféra přeplněná a kde chtějí její zaměstnanci vyšší platy, než jsou v soukromé sféře. Takto narazíme do zdi, protože byrokratický aparát začíná ekonomiku zbrzďovat a likvidovat. Bohužel, politici, kteří neprošli soukromou sférou, si nechají od úředníků nakuka t, jak jsou nepostradatelní.“ Co říkáte především té poslední větě, a copak se u nás do vlád dostávají jen ti, co soukromou sférou neprošli?

Občas se do politiky dostanou i tací, kteří soukromou sférou prošli, ale dosti vzácně, případně jejich angažmá v soukromé sféře nestálo za moc, když zatoužili ji opustit. Martin Kuba to řekl hodně přesně. Absolutně to mohu podepsat. Mě přednedávnem zarazila odpověď jednoho pirátského poslance, který na mítinku na otázku, jak je možné, že ve veřejné sféře chtějí zaměstnanci vyšší platy než v soukromé, řekl, že ve státní sféře mají lidé často vyšší vzdělání. To jsem vskutku obrátila oči v sloup. NO – A – CO, že mají vyšší vzdělání?! Přeci plat nemá nic společného se vzděláním!

Plat je vyjádřením střetu nabídky práce a poptávky po práci. Je-li nějaká práce užitečná, produkuje-li velké hodnoty, je po ní velká poptávka. A je-li nabídka takové profese malá, pak výsledkem je vysoký plat. Plat je cena a cena je důsledkem rovnováhy poptávky a nabídky – nic jiného! Se vzděláním to vskutku nemá nic společného – snad jen to, že chirurga opravdu nemůže dělat někdo se základním vzděláním. Tedy, je-li ve státní sféře přezaměstnáno, je adekvátní, aby tam taky byly mnohem nižší platy!

Žhavým tématem posledních dnů je zvýšení ceny elektřiny od začátku příštího roku. Česká vláda rozhodla, že peníze z emisních povolenek nepůjdou na plošné snížení regulované složky elektřiny, neboť podle ministerstva životního prostředí by tento postup byl v rozporu s pravidly EU pro využívání výnosů z emisních povolenek. Zdražení energií na nás tedy dopadne plnou silou. Sousední státy se však chystají ulevit domácnostem i firmám, jak se dá. Třeba Polsko prodlouží zmrazení cen elektřiny i v příštím roce, takže budou na úrovni roku 2022. Jaký postup považujete za vhodnější?

Oba postupy stojí za pendrek. Jediný správný postup je odmítnout emisní povolenky, jejichž jediným cílem je zdražování elektřiny. Jasně, že se mi to říká snadno, když nejsem politik. Jasně, že prakticky toto provést je šíleně těžké – ale prostě to tak je, je to jediná správná cesta: Vzepřít se ideologii Green Deal, která doslova likviduje civilizační výdobytky.

Čím se dá vysvětlit, že stát vybere na dani z neočekávaných zisků (tzv. windfall tax) od bank méně než 5 miliard korun, jak už přiznal ministr financí Zbyněk Stanjura, ačkoli při jejím uvádění v život si naplánoval získat 33 miliard korun?

Tak si schválně nalistujte staré „Inventury Markéty Šichtařové“ a podívejte se, co jsme o windfall tax říkali před mnoha měsíci, když se teprve o jejím zavedení mluvilo. Už tehdy jsem říkala, že je to naprosto nesmyslná daň, která bude mít mnohem menší reálný efekt, než jaký se od ní čeká, a jejím cílem je pouze naplnění metody „rozděl a panuj“. Totiž zvolit obětní beránky a poštvat proti nim veřejné mínění. Smyslem není výnos, smyslem je vytvořit hromosvod pro zlobu veřejnosti. Ta daň byla od počátku pomýlená, protože vycházela z toho, že „nečekané“ výnosy vydrží „očekávatelně“ dlouho. Ale těch méně než 5 miliard překvapilo i mě, i já jsem čekala trochu víc, ačkoli jsem tvrdila, že se očekávání ani omylem nenaplní.

Od začátku nového roku dostanou české firmy, které mají většinu tržeb v cizích měnách, možnost vést účetnictví, platit daně i vyplácet mzdy zaměstnancům v eurech, dolarech či librách. Zákon proto zavádí nový institut tzv. funkční měny. Načasování tohoto kroku je spojováno s tím, že některé strany vládní koalice jsou vstřícné k přechodu na euro. Dá se to brát tak, že když se česká ekonomika posune od koruny směrem k euru, aniž by ovšem vstoupila do eurozóny, vykročí směrem k přijetí společné evropské měny?

Ne, nedá. Toto supluje přijetí eura, nikoliv předchází. Jde to naproti těm lobbistům, kteří – často opět pouze z ideologických pohnutek – tvrdí, že nemožnost platit daně a vést účetnictví v eurech je hlavním důvodem pro přijetí eura. A teď si dovolím zaspekulovat: Schválně, jak to bude za rok? Bude opravdu hodně těch, kdo využijí možnosti fungovat v eurech? Ukáže to, že opravdu je vysoká potřeba pro přijetí eura? Vsadím krk na to, že zájem o toto uspořádání bude minimální. Neboli jen se tím prokáže, že tvrzení o potřebě přijmout euro je jenom záminka a manipulace vůči veřejnosti. Podobně, jako tomu bylo u velkolepých očekávání ohledně windmill tax…

V pátek jsme si připomněli 34. výročí sametové revoluce. Můžeme být spokojeni s cestou, jakou jsme za tu dobu v ekonomice urazili od tehdejšího socialismu k dnešnímu kapitalismu?

Dovolím si vás opravit. my jsme se od socialismu posunuli do kapitalismu v 90. letech – a cca od roku 2000 zase neochvějně směřujeme zpět k socialismu. Už jsme z této zpáteční cesty ušli polovinu. Já jsem z té cesty k socialismu znechucená.

zdroj: parlamentnilisty.cz