Šichtařová: Stanjurova windfall tax skončila blamáží.

Šichtařová: Stanjurova windfall tax skončila blamáží.

Jihočeský hejtman Martin Kuba upozornil, že žijeme v zemi, kde je veřejná sféra přeplněná a kde chtějí její zaměstnanci vyšší platy, než jsou v soukromé sféře. „Mě přednedávnem zarazila odpověď jednoho pirátského poslance, který na mítinku na otázku, jak je možné, že ve veřejné sféře chtějí zaměstnanci vyšší platy než v soukromé, řekl, že ve státní sféře mají lidé často vyšší vzdělání. To jsem vskutku obrátila oči v sloup. Plat je cena a cena je důsledkem rovnováhy poptávky a nabídky. Je-li ve státní sféře přezaměstnáno, je adekvátní, aby tam taky byly mnohem nižší platy,“

Podle německého listu Die Welt je Česko „ nemocným mužem Evropy “, tedy alespoň z ekonomického hlediska. Sedí podle vás toto přirovnání?

Pokud nemocnou ekonomikou je taková ekonomika, která je velmi neefektivní a nekonkurenceschopná, pak tu jsou lepší adepti. A můžeme to klidně i vyčíslit. Krátkodobý prudký pokles HDP z pohledu dlouhodobého potenciálního růstu je prakticky irelevantní, musíme posuzovat dlouhodobé charakteristiky. A vyšší míru přerozdělování neboli vyšší míry neefektivity mají třeba Francie nebo Řecko, to jsou mnohem nemocnější ekonomiky než ta česká.

Hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba (ODS) v rozhovoru pro Aktuálně.cz říká: „Zapomínáme na to, že motorem společnosti a ekonomiky je soukromý sektor. A ten veřejný je od toho, aby pro něj zajišťoval služby. Místo toho žijeme v zemi, kde je veřejná sféra přeplněná a kde chtějí její zaměstnanci vyšší platy, než jsou v soukromé sféře. Takto narazíme do zdi, protože byrokratický aparát začíná ekonomiku zbrzďovat a likvidovat. Bohužel, politici, kteří neprošli soukromou sférou, si nechají od úředníků nakuka t, jak jsou nepostradatelní.“ Co říkáte především té poslední větě, a copak se u nás do vlád dostávají jen ti, co soukromou sférou neprošli?

Občas se do politiky dostanou i tací, kteří soukromou sférou prošli, ale dosti vzácně, případně jejich angažmá v soukromé sféře nestálo za moc, když zatoužili ji opustit. Martin Kuba to řekl hodně přesně. Absolutně to mohu podepsat. Mě přednedávnem zarazila odpověď jednoho pirátského poslance, který na mítinku na otázku, jak je možné, že ve veřejné sféře chtějí zaměstnanci vyšší platy než v soukromé, řekl, že ve státní sféře mají lidé často vyšší vzdělání. To jsem vskutku obrátila oči v sloup. NO – A – CO, že mají vyšší vzdělání?! Přeci plat nemá nic společného se vzděláním!

Plat je vyjádřením střetu nabídky práce a poptávky po práci. Je-li nějaká práce užitečná, produkuje-li velké hodnoty, je po ní velká poptávka. A je-li nabídka takové profese malá, pak výsledkem je vysoký plat. Plat je cena a cena je důsledkem rovnováhy poptávky a nabídky – nic jiného! Se vzděláním to vskutku nemá nic společného – snad jen to, že chirurga opravdu nemůže dělat někdo se základním vzděláním. Tedy, je-li ve státní sféře přezaměstnáno, je adekvátní, aby tam taky byly mnohem nižší platy!

Žhavým tématem posledních dnů je zvýšení ceny elektřiny od začátku příštího roku. Česká vláda rozhodla, že peníze z emisních povolenek nepůjdou na plošné snížení regulované složky elektřiny, neboť podle ministerstva životního prostředí by tento postup byl v rozporu s pravidly EU pro využívání výnosů z emisních povolenek. Zdražení energií na nás tedy dopadne plnou silou. Sousední státy se však chystají ulevit domácnostem i firmám, jak se dá. Třeba Polsko prodlouží zmrazení cen elektřiny i v příštím roce, takže budou na úrovni roku 2022. Jaký postup považujete za vhodnější?

Oba postupy stojí za pendrek. Jediný správný postup je odmítnout emisní povolenky, jejichž jediným cílem je zdražování elektřiny. Jasně, že se mi to říká snadno, když nejsem politik. Jasně, že prakticky toto provést je šíleně těžké – ale prostě to tak je, je to jediná správná cesta: Vzepřít se ideologii Green Deal, která doslova likviduje civilizační výdobytky.

Čím se dá vysvětlit, že stát vybere na dani z neočekávaných zisků (tzv. windfall tax) od bank méně než 5 miliard korun, jak už přiznal ministr financí Zbyněk Stanjura, ačkoli při jejím uvádění v život si naplánoval získat 33 miliard korun?

Tak si schválně nalistujte staré „Inventury Markéty Šichtařové a podívejte se, co jsme o windfall tax říkali před mnoha měsíci, když se teprve o jejím zavedení mluvilo. Už tehdy jsem říkala, že je to naprosto nesmyslná daň, která bude mít mnohem menší reálný efekt, než jaký se od ní čeká, a jejím cílem je pouze naplnění metody „rozděl a panuj“. Totiž zvolit obětní beránky a poštvat proti nim veřejné mínění. Smyslem není výnos, smyslem je vytvořit hromosvod pro zlobu veřejnosti. Ta daň byla od počátku pomýlená, protože vycházela z toho, že „nečekané“ výnosy vydrží „očekávatelně“ dlouho. Ale těch méně než 5 miliard překvapilo i mě, i já jsem čekala trochu víc, ačkoli jsem tvrdila, že se očekávání ani omylem nenaplní.

Od začátku nového roku dostanou české firmy, které mají většinu tržeb v cizích měnách, možnost vést účetnictví, platit daně i vyplácet mzdy zaměstnancům v eurech, dolarech či librách. Zákon proto zavádí nový institut tzv. funkční měny. Načasování tohoto kroku je spojováno s tím, že některé strany vládní koalice jsou vstřícné k přechodu na euro. Dá se to brát tak, že když se česká ekonomika posune od koruny směrem k euru, aniž by ovšem vstoupila do eurozóny, vykročí směrem k přijetí společné evropské měny?

Ne, nedá. Toto supluje přijetí eura, nikoliv předchází. Jde to naproti těm lobbistům, kteří – často opět pouze z ideologických pohnutek – tvrdí, že nemožnost platit daně a vést účetnictví v eurech je hlavním důvodem pro přijetí eura. A teď si dovolím zaspekulovat: Schválně, jak to bude za rok? Bude opravdu hodně těch, kdo využijí možnosti fungovat v eurech? Ukáže to, že opravdu je vysoká potřeba pro přijetí eura? Vsadím krk na to, že zájem o toto uspořádání bude minimální. Neboli jen se tím prokáže, že tvrzení o potřebě přijmout euro je jenom záminka a manipulace vůči veřejnosti. Podobně, jako tomu bylo u velkolepých očekávání ohledně windmill tax…

V pátek jsme si připomněli 34. výročí sametové revoluce. Můžeme být spokojeni s cestou, jakou jsme za tu dobu v ekonomice urazili od tehdejšího socialismu k dnešnímu kapitalismu?

Dovolím si vás opravit. my jsme se od socialismu posunuli do kapitalismu v 90. letech – a cca od roku 2000 zase neochvějně směřujeme zpět k socialismu. Už jsme z této zpáteční cesty ušli polovinu. Já jsem z té cesty k socialismu znechucená.

zdroj: parlamentnilisty.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31