Korunu a auta nedáme! Vondráček ze Svobodných vyráží do terénu. Plánuje více než 100 zastávek

Korunu a auta nedáme! Vondráček ze Svobodných vyráží do terénu. Plánuje více než 100 zastávek

Libor Vondráček má před sebou jako předseda a lídr Svobodných v eurovolbách náročnou roadshow po celé České republice. Během svých více než 100 zastávek navštíví všechna města s více než 20 tisíc obyvateli, kde chce hlásat o záchraně české koruny a aut na benzin a naftu. Velikonoce podle svých slov Libor Vondráček oslavil jako „bílý heterosexuální páprda se sklony k tradicionalismu” a nyní varuje před neutuchajícím sociálním inženýrstvím z Bruselu.

Jak jste trávil letošní Velikonoce? Považujete používání pomlázky ve 21. století za barbarský přežitek?

Velikonoce jsem trávil se svojí rodinou jako bílý heterosexuální páprda se sklony k tradicionalismu. Ondřej Profant ani žádný jiný Pirát by ze mě radost neměl. Pochutnal jsem si na beránkovi, mazanci i hlavičce. V pondělí jsem „pomladil” pomlázkou důležité dámy mého života, aby ani v tomto roce neuschly. Jistě jsem tím pohoršil mnoho propagátorů Istanbulské úmluvy, ale jim bych radši doporučil zamyslet se nad tím, proč po přijetí této úmluvy vzrostl v mnoha zemích počet znásilnění, aby je nemusely trápit české tradice.

Teď trochu vážněji. Vaše strana má už 15 let v programu referendum o našem členství v EU. Přesto do eurovoleb nasadíte vaše nejznámější kandidáty včetně vás jako předsedy v čele. Není to trochu paradox?

Složení europarlamentu je velmi důležité. Přes 60 procent předpisů, které v České republice vstupují v platnost, pochází z Evropské unie. Podle samotné eurokomise musí naše země vynaložit 4 procenta HDP na to, aby zaplatila vše, co po nás Evropská unie vyžaduje. V Bruselu je tak náš život ovlivňován více, než si myslíte. Zvlášť pokud jste euroskeptici a nelíbí se vám, jak moc nás členství v EU stojí a jak moc nejrůznější euronesmysly ovlivňují náš život, přijďte prosím letos 7. a 8. června k eurovolbám. Členové europarlamentu sice nemají legislativní iniciativu a nemohou ani navrhovat směrnice či nařízení, mohou však mnoha euronesmyslům zabránit a na začátku mohou vyslovit nedůvěru navrženým eurokomisařům. Paradoxní nám to nepřipadá. Vždyť první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk nebo Alois Rašín byli také poslanci Říšské rady v Rakouském císařství, od něhož se chtěli odtrhnout. Tehdy to možná mnoho lidí také považovalo za paradoxní, ale dnes by nám přišlo téměř nemístné se nad tím pozastavovat. Euroskepticismus je validní politický postoj, který je v Česku stále oblíbenější a my chceme v europarlamentu zastupovat tu část voličů, kteří si přejí alternativu ke členství v unii. Plánujeme brzdit všechny euronesmysly, hlasovat proti nim a plně využívat svého mandátu.

Nenaznačuje to, že už jste vůči EU méně kritičtí než dřív? Vždyť ani ve vašich eurovolebních zásadách nic o Czexitu nepíšete.

Jak už jsem řekl. Europoslanci sami ani nemohou navrhnout nic závazného ke schválení. Víme tedy, že europoslanci nemají žádnou možnost hlasovat o vystoupení své ani cizí země z Evropské unie. Ve volebních zásadách proto nic o odcházení z EU nenajdete. Kdybychom totiž nabízeli v těchto volbách vystoupení, připadali bychom si jako podfukáři. V zásadách chceme nabídnout jen to, co můžeme po eurovolbách skutečně splnit. Z dlouhodobého hlediska je to ovšem něco jiného. Nic se nemění na tom, že Svobodní by dali přednost členství v Evropském sdružení obchodu před členstvím v EU.

Proč jsou teď podle Vás právě letošní volby do Evropského parlamentu tolik důležité? 

Jsou nejen důležité. Tyto volby považuji za úplně nejdůležitější ze všech, které se do evropských struktur doposud konaly, a to kvůli tomu, že se doslova láme pověstný chléb. Bruselští byrokraté se již dávno otřepali z brexitu a stále více utahují šrouby svobodě a různorodosti. Sice pod tlakem veřejnosti tu a tam kosmeticky revidují některé záležitosti, ale kde mohou, tam naopak přitvrzují. Jsou jako chobotnice, která jedním chapadlem na chvíli povolí stisk, ale dalšími si vás ještě více omotá.

V čem konkrétně spatřujete největší ohrožení České republiky v tomto směru? 

Primárně se pochopitelně obávám především zrušení naší národní měny. Pokud by korunu nahradilo euro, Česko by v podstatě přišlo o zbytky své nezávislosti. To je známá věc. Méně se však mluví a píše o další zhůvěřilosti, a sice snaze zrušit právo veta pro jednotlivé členské státy Evropské unie. Kombinace zavedení eura a ztráty práva veta by byla pro naši zemi zdrcující. V takzvané evropské rodině bychom měli věčnou roli malého otloukánka, jemuž nezbývá nic jiného, než stále zcela poslouchat své velké bratry. 

O letošních eurovolbách jste řekl, že jsou nejdůležitější ze všech dosavadních evropských voleb? Je to důvod, proč plánujete tak velkou kontaktní kampaň po celém Česku?

Ano. Letošní eurovolby jsou mimořádně důležité, a proto jezdím po ČR již dlouho. Mám za sebou téměř 80 přednášek o právu Evropské unie. Snažím se lidem jako právník zaměřující se na unijní a ústavní právo pečlivě vysvětlovat, v čem všem nám EU škodí, v čem všem rozhoduje za nás, a co bychom si mohli sami zařídit lépe, kdybychom neztratili právo veta a neměli v naší Ústavě článek 10a, který tam v roce 2001 dostal Pavel Rychetský. Další přednášky mne čekají třeba v Chebu, Bohumíně, ale i na severu Čech, na jihu Moravy nebo v Říčanech. To, o čem mluvíte, je však myslím největší kontaktní kampaň v historii ČR, kterou jsme zveřejnili na našem webu ZDE. S peticí za českou korunu a za záchranu aut na benzín a naftu hodlám objet více než 100 měst v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Objevím se také na mnoha besedách s Markétou Šichtařovou, Matějem Gregorem a dalšími kandidáty. Velmi se těším, že v mezičase navštívíme s Obrozenci 2.0 a Danielem Landou také Kroměříž na vzpomínkové akci při výročí 80 let od narození Karla Kryla.

Vydržíte to více než dva měsíce v kuse v takovém nasazení?

A kdo jiný by to měl vydržet? (úsměv) Kolegovi jsem nedávno řekl, že jsem příliš mladý a příliš málo očkovaný neprověřenými vakcínami, abych z toho dostal infarkt. Naopak se na to velmi těším. Potkávat se s lidmi po celé republice, kteří mají běžná trápení a líbí se jim řešení Svobodných, je skvělé a vždy mě to dobíjelo energii. V roce 2021 jsem přímo z takových setkání chodil do televizních diskusí a na rozdíl od politiků, kteří jsou odstřiženi od problémů běžných lidí, jsem podle diváckého hlasování vždy zaujal.

Takový počet zastávek je ale opravdu udivující. Opravdu se ničeho nebojíte? A na kterou zastávku se naopak nejvíc těšíte?

Těším se na všechny besedy s Markétou Šichtařovou, která bude představovat svůj ekonomický plán, který bude také našim programem do Sněmovních voleb 2025. Myslím, že se bude líbit velkému množství lidí, stejně jako sama Markéta Šichtařová. Pokud budete chtít tento program prosadit po sněmovních volbách v roce 2025, dejte nám svůj hlas už v roce 2024 a nastartujte změnu už v letošních eurovolbách! Zajímavá bude také akce 1. května na Petříně, kde dříve bývala ODS, která už ovšem doby koalice SPOLU není pravicovou silou, a i proto Petřín letos musela opustit. Největší strach mám naopak z toho, že uprostřed této petiční tour proběhne Pražský maraton, na který mne přihlásila naše pražská předsedkyně a nikdy v životě jsem neběžel více než 13 km (úsměv). Ale třeba i petiční akce v tento den nám pomůže, abychom ze současných 40 000 podpisů pod důležité petice udělali na konci 100 000 podpisů, a jednou pro vždy jsme zákaz aut na benzin a naftu zrušili. Navíc pražský maraton probíhá v krásném prostředí, takže se pro korunu a auta rád „obětuju“.

Převzato z Parlamentních listů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných Libor Vondráček byl 3. června 2026 hostem pořadu 360° s Michalem Půrem, kde obhajoval SPD v kauze předvolebních plakátů a obhajoval vládní návrh referenda a přenos kompetencí v rámci vlády. V debatě s Karlem Haasem z ODS se opakovaně dostával do střetu nad hranicemi svobody slova, nad rolí soudů v politickém sporu i nad tím, zda se vláda v citlivých otázkách řídí ideologií, nebo praktickými výsledky.

Spor o plakáty

První část debaty se točila kolem odsouzení SPD v kauze předvolebních plakátů a kolem otázky, zda je kritika soudkyně na místě. Vondráček hned na začátku odmítl, že by šlo o exces, a naopak tvrdil, že nejde přehlížet politický rozměr celé kauzy. Podle něj je samotný proces zatížen politikou už od počátku, protože podnět k věci podal politik a trestní oznámení podal poslanec Jiří Pospíšil. Zároveň upozornil, že předmětem trestního stíhání je politický projev, a proto považuje za legitimní zkoumat i samotnou formulaci trestného činu.

Vondráček řekl, že každý stíhaný člověk má právo nesouhlasit s verdiktem a odvolat se. Postup SPD i Tomia Okamury označil za kultivovaný a podložený a odmítl představu, že by kritika soudního rozhodnutí byla apriori nepřijatelná. V jeho pojetí nejde o útok na justici, ale o obranu svobody politického projevu. Současně dal najevo, že pokud politické výroky vedou k trestní sankci, je namístě debatovat o tom, kde přesně má být hranice mezi svobodou slova a trestným činem.

Karel Haas z ODS naopak celý spor viděl jako součást dlouhodobé strategie SPD udržovat mediální pozornost. Tvrdil, že Okamura hraje roli novodobého bojovníka za svobodu slova, přičemž spor využívá k posílení vlastního politického příběhu. Podle Haase byla kampaň SPD odporná, rasistická a xenofobní, a to bez ohledu na to, zda už existuje pravomocný verdikt. Vondráček proti tomu namítal, že plakát sám o sobě nenávist nevyvolává, a připomněl, že skutečné společenské napětí vzniká spíš ze systémového rasismu a z konkrétních příkladů násilí a selhání státu v západní Evropě.

Svoboda slova

Vondráček v debatě opakovaně rozšiřoval téma od konkrétního plakátu k širší obraně svobody slova. Když Michal Půr otevřel otázku, zda se SPD a její předseda kvůli plakátu nepouštějí na tenký led, Vondráček trval na tom, že každý má právo se proti rozsudku ohradit. Zároveň upozornil, že pokud se podobné případy začnou kriminalizovat, může to být precedent s dalekosáhlými důsledky pro veřejnou debatu.

V jedné z nejostřejších pasáží Vondráček varoval, že se nechce dostat do situace, kdy budou lidé trestáni za verbální výroky podobně jako v některých zemích západní Evropy. Připomněl, že česká justice už v minulosti řešila podobné spory a že Ústavní soud podle něj dokáže svobodu projevu chránit lépe než běžné soudy. V této souvislosti zmínil případ Ladislava Vrábela a vyslovil naději, že pokud by se kauza dostala k evropským soudům, česká ústavní ochrana projevu by SPD mohla nakonec pomoci.

Haas proti tomu argumentoval evropskou judikaturou. Upozornil, že existuje hranice mezi politickou soutěží a trestněprávní odpovědností za rasistické nebo xenofobní výroky, a že soudy mají postupovat restriktivně, ale zároveň nemohou ignorovat hrubé excesy. Vondráček sice připustil, že hranice existuje, ale trval na tom, že v tomto případě byla jeho strana kriminalizována za politický názor, nikoliv za nenávistný čin.

Migrace a Ukrajina

Velkou část rozhovoru zabral také spor o migraci a postoj SPD k ukrajinským běžencům. Vondráček uvedl, že SPD nechce pokračovat v tom, co označil za „ukrajinskou kartu“ předchozí vlády. Tvrdil, že současná vláda už v programovém prohlášení Ukrajinu téměř nezmiňuje, zatímco bývalý kabinet ji používal jako zástupné vysvětlení vlastních chyb.

Předseda Svobodných řekl, že SPD chce změnit pravidla ochrany Ukrajinců v Česku, zejména podmínky pro přístup k humanitární dávce. Podle něj není férové, aby lidé měli různá práva a aby část ukrajinských běženců dávky pobírala a část ne. Z jeho pohledu je zpřísnění podmínek na místě, protože stát musí být vůči vlastním občanům i příchozím spravedlivý a transparentní.

Současně ale zdůraznil, že problémem není samotná přítomnost Ukrajinců v Česku, ale to, že předchozí vlády vysvětlovaly všechna selhání válkou na Ukrajině. Podle Vondráčka to Ukrajincům ve výsledku škodí, protože stát si nepřiznává vlastní chyby. Haas tuto argumentaci odmítl a tvrdil, že SPD jen využívá jedno téma za druhým, ať už jde o migranty, Ukrajinu nebo kdysi sudetoněmecký sjezd, k šíření negativních emocí.

Referendum

Po kontroverzi kolem plakátů se debata přesunula k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu. Vondráček připomněl, že SPD mělo referendum ve volebním programu dlouhodobě a že navržené parametry odpovídají jen výchozímu kompromisu, nikoli ideálu strany. Jako model označil Švýcarsko a řekl, že v ideálním případě by referendum mělo co nejnižší práh účasti a co největší důvěru v občany.

Vondráček vysvětloval, že referenda by se nemohla týkat členství v EU ani NATO, protože to je podle koaliční dohody předem vyloučeno. Naopak zdůraznil, že občané nejsou nesvéprávní a nemají být k důležitým otázkám přistupováni jinak než ve volbách. Připomněl i referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003, které také nemělo žádný práh povinné účasti.

Když Michal Půr otevřel hypotézu, že by opozice mohla využít referendum k hlasování o přijetí eura, Vondráček se k tomu postavil jednoznačně odmítavě. Tvrdil, že euro je už fakticky zavedeno a kdo chce, může s ním podnikat, ale Česku by neměla být brána koruna. Podle něj prezident svými výroky o euru otevírá diskusi, která posiluje myšlenky na ztrátu práva veta a suverenity, a navíc podporuje politické směry, které jdou proti českému zájmu.

Euro a suverenita

V části o euru se Vondráček stal jedním z nejzřetelnějších kritiků integračního směřování EU. Prohlásil, že prezident svými postoji dává váhu myšlenkám, které vedou k „ztrátě suverenity“ a k modelu „Spojených států evropských“. Zmínil také, že podle průzkumů euro stále nemá podporu ani u podnikatelů, ani v dalších sociálních skupinách.

Haas reagoval střízlivěji. Připomněl, že v ODS se debata o euru vede a že otázka přijetí eura není zda, ale kdy. Uvedl, že osobně je nyní zhruba v poměru 60 ku 40 proti přijetí eura, ale připustil, že v ODS už není názor tak jednoznačně odmítavý jako dříve. Vondráček naopak neviděl důvod, proč by se Česko mělo zavedením eura vzdávat vlastní měny, když s eurem lze i tak účtovat a platit, a navrhl jednoduše: „neberte nám korunu“.

Úřad vlády a reorganizace

Závěrečná část debaty se věnovala reorganizaci Úřadu vlády a stávkové pohotovosti jeho odborů. Haas tvrdil, že protest je důsledkem špatně připraveného a necitlivě komunikovaného přesunu agend, zejména v oblasti protidrogové politiky. Podle něj byla přenosná agenda dlouhodobě funkční a byla chválena mezinárodními partnery, zatímco nová vláda zvolila spíš represivní přístup než prevenci.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31