Česká vláda počátkem února přišla s legislativním návrhem na povinné osazování rad velkých firem ženami. Vychází přitom ze směrnice Evropského parlamentu a Rady EU o zavádějící genderové kvóty mezi členy orgánů kotovaných společností a o souvisejících opatřeních.
Návrh se zatím týká pěti velkých kotovaných společností (veřejně obchodovaných na burze), v jejichž vedoucích orgánech musí být minimálně 33 % resp. 40 % žen.
Dle důvodové zprávy je zatím český právní řád takovouto problematikou nedotčený, a tedy „nemá na vyrovnané zastoupení žen a mužů ve vedoucích orgánech obchodních společností pozitivní dopad“. Přitom dle zprávy, s odvoláním se na mnoho studií, mají politiky prosazující genderové kvóty „nejen klíčový význam pro budování spravedlivé společnosti, ale jsou důležité pro hospodářský růst a konkurenceschopnost“, byť „některé studie však nedocházejí k jednoznačným závěrům a jejich autoři proto zdůrazňují, že zavedení genderových kvót ve vedoucích orgánech je podporováno i jinými důvody, než je zlepšení v řízení podniků a zvýšení výkonnosti firem“.
Jak se na tuto problematiku dívá ekonomka a novopečená členka Svobodných Markéta Šichtařová?
Vnímáte vládní návrh jako další zásah do svobodného trhu anebo jako nezbytný regulační mantinel? A proč?
Nejen, že se jedná o další zásah do svobodného trhu, ale také se jedná poškozování životní úrovně celé země v průměru, tedy i žen. A dále jde o extrémně nebezpečný ideologický precedent. Vysvětlím obojí.
Každý vlastník společnosti se snaží maximalizovat svůj užitek, tedy nejčastěji zisk. Aby mohl vlastník společnosti maximalizovat zisk, musí zaměstnávat nejvhodnější možné zaměstnance. Tedy zaměstnance, které si vybere coby vhodné pro danou pozici. V okamžiku, kdy mu do jeho výběru začnou promlouvat jakékoliv genderové kvóty, nebo kvóty na etnický původ, nebo na postižené, nebo na cokoliv jiného, nebude si své zaměstnance vybírat tak, aby jeho společnost dosahovala maximálního zisku, ale tak, aby uspokojil státní doktrínu. Tedy zisk společnosti půjde dolů, firma bude slabší, celá ekonomika bude slabší, bude ztrácet konkurenceschopnost. A životní úroveň v zemi neporoste tak, jak by mohla, nebo bude dokonce i klesat. A to v konečném důsledku poškodí všechny, tedy i ženy.
Zde musím zmínit, že vláda v prováděcím materiálu tvrdí, že firmy, které uplatňují genderové kvóty, dosahují lepších výsledků. Netuším, odkud vláda tyto informace čerpá, ale prostě nemohou být pravdivé. Naprosto to nedává ekonomický smysl. Vůbec nepochybuju, že ta statistika musí být nějak ideologicky zohýbaná.
A pojďme dále – a tím už se dostáváme k onomu ideologickému precedentu: Vláda se snaží v souladu s evropskou genderovou ideologií vytvořit dojem, že ženy jsou oběti mužského vykořisťování. Že muži nechtějí pustit chudáky ženy do rozhodovacího procesu, brání jim v kariéře, kterou si uzurpují pro sebe. S trochou nadsázky konstatuji, že svobodný trh nic jako diskriminaci nezná. Svobodný trh zaměstná pracovníka, který přinese firmě největší přínos, i kdyby to byl zelený mimozemšťan osmého pohlaví s tykadélky.
Pokud tedy ve vedení firem je méně žen, pak se musíme ptát, proč tomu tak je, když tvrdím, že zaměstnavatel zaměstná toho, kdo mu přinese největší přínos. A odpověď je nabíledni: Ptal se někdo žen, nakolik se cítí diskriminované při vykovávání manažerských funkcí? Ale míněno manažerských funkcí za stejných podmínek, jako muži: To znamená stejný počet přesčasů, stejná razance, stejná ochota jít do konfliktu s nepoctivým dodavatelem a tak dál. Když postavíme otázku takto, najednou se ukáže, že ženy o stejné postavení jako muži nemají zájem.
Ženy se realizují častěji v tom, že se starají o děti, mají své koníčky. Jsou jinak hormonálně vybavené, takže nemají v sobě takovou agresivitu jako muži. Vysoká politika a vysoký byznys jsou velmi agresívní prostředí a jen velmi malé procento žen chce v takovém prostředí trávit tolik času. Takže chybí nabídka pracovní síly ze strany žen!
Problém není v nedostatečné poptávce ze strany majitelů firem, ale v nedostatečné nabídce ženské pracovní síly pro nejvyšší pozice. A do takové situace teď najednou přichází ESG ideologie a začne programově a systematicky v ženách vytvářet mentalitu oběti: „Vy nemáte manažerské postavení, protože jste chuděry ženy a jste odstrkávané“. Ale už k tomuto A není řečeno B, totiž že jakmile by někdo po ženách požadoval stejný výkon jako po mužích, ženy by takový zápřah v mnoha případech s opovržením odmítly. Jenomže teď budou firmy muset ženy zaměstnávat. Ty ale nebudou v mnoha případech ochotny dát pozici to, co muž. A jsme u toho, že prosperita firmy tím nutně musí utrpět.
Tento sociální konstrukt a ideologie jen podkopávají osobní zodpovědnost žen. Tak jako kvůli sociálnímu státu vznikla kultura nárokování si státní péče a požadování, aby stát na sebe vzal odpovědnost za příjmy lidí, tak nyní se vytváří kultura nárokování žen určitého postavení za nic – jen na základě genderovách kvót. A muži jsou líčeni jako ti, kdo mohou za jejich údajně nerovné postavení.
Ženy v průměru mají něco, co muži nemají: mají víc empatie, citlivosti. Proto jsou pro ně v průměru než pro muže vhodnější povolání, kde tuto schopnost využijí: péče o děti, o staré, pečovatelství, školství… a tak dál. Muž v pozici porodní asistentky by neměl šanci uspět! A naopak muži mají v průměru něco, co ženy nemají: větší soutěživost a agresivitu, a proto jsou pro ně vhodnější místa v managementu. Existují samozřejmě výjimky. Margaret Thatcherová byla skvělá vrcholná politička a mnozí muži jsou skvělí učitelé v základní škole. Koneckonců i já se živím jako manažerka. Ale výjimky nikterak nenarušují platnost průměrných předpokladů. V genderové ideologii EU tedy ve skutečnosti hledejme spíš snahu o unifikaci: Unifikaci pohlaví, národů, ras. Pouze pokud je z člověka vymazána jeho identita včetně pohlaví, stává se snadno ovladatelným kolektivistickou ideologií.
Máte zkušenosti z praxe (zejména posledních let), že by ženy neměly možnost dostat se do vedení (zejména) velkých firem přirozeným způsobem, či jim v tom bylo nějak bráněno na základě pohlaví?
Nikdy mi žádným podnikem bráněno nebylo. Naopak mám zkušenost přesně opačnou. Mnoho podniků požadovalo vysloveně mne proti mužům na různé přednášky a projekty, protože chtěly větší rozmanitost a chtěly ženu. A já jim v minulosti mnohdy nabídku odmítala s poukazem na to, že se zrovna starám o malé dítě!
Opět se zde potvrzuje, že nedostatek je na straně nabídky, nikoliv poptávky. A mohu vám totéž dokázat i jinak. Zkusme se nedívat na statistiku manažerů, ale na statistiku nejbohatších podnikatelů světa. Tam zcela jasně fungují jiné principy než při zaměstnávání managementu. Kvóty na počet podnikatelek působí ještě směšněji než kvóty na počet manažerek a každý to cítí, protože podnikatelem nebo podnikatelkou se každý stává jen a pouze na základě individuálních schopností. A co zjistíme? Že velmi bohatých úspěšných podnikatelek je ještě méně než manažerek! A to proto, že odpovědnost vlastníka společnosti je ještě větší a stres je vyšší než v případě managementu, a proto se do této role ženy hrnou ještě méně než do manažerských pozic.
Vnímáte, že v případě tohoto návrhu by mohlo jít o „předskokana“ budoucí inkluzivnější regulační politiky?
Jednoznačně! Kam, se genderová ideologie nedostane otevřenými dveřmi (jako skrze naším Senátem odmítnutou Istanbulskou úmluvou), tam zkouší vlézt oknem.
Převzato z Epoch Times
Svobodní v médiích
