ESG je nový náboženský kult

ESG je nový náboženský kult

Když jsem tu posledně psala o agendě ESG, dostala jsem větší než malé a rozhodně větší než obvyklé množství emailů. A tak se mi zdá namístě ještě pár dalších věcí objasnit.
Totiž: Proč by tohle kdo dělal?! Jakou by mohl mít motivaci?! To zdá být nejméně pochopitelným bodem celé agendy ESG.
Je velmi důležité pochopit, že když mluvíme o motivaci pro ESG, pak mluvíme o motivaci hlavních hráčů. Jenomže ti by sami izolovaně nedokázali vývoj civilizace překlopit směrem k ESG tak mohutně. Jak se jim to podařilo?
ESG má totiž všechny znaky normálního náboženství: Má své proroky (jako Larryho Finka z BlackRocku), má své apoštoly (jako Grétu Thunberg), má své svaté knihy (jako kniha Klause Schwaba), má své odpustky (jako sázení stromků), má své hříchy (jako pojídání hovězího masa či používání SUV), má své bezvěrce, které je třeba obrátit na svatou víru (jako klimatology, kteří tvrdí, že nejsme v klimatické krizi), má svůj dědičný hřích (v podobě uhlíkové stopy každého člověka), má své svaté války v podobě cel na zboží, které není v souladu s ESG, má svůj konec světa v podobě přehřátí planety.
A jako u každého náboženství, i tady dominuje ohromné množství indoktrinovaných pěšáků, kteří to dělají z přesvědčení, že konají dobro. Jsou to třeba typicky mladí, kteří dostali výplach ve škole, jsou to všichni, kteří naskočili na vlnu ESG z touhy konat dobro. Těch je drtivá většina.
Tato většina je ale ideologicky manipulována velkým kapitálem, kapitány ESG, kteří mají motivaci zcela odlišnou.
Pokud tito kapitáni ESG mohou ovládat finanční trh, pak také mohou řídit tok kapitálu, mají hlasovací práva v akciových společnostech, a v konečném důsledku tak mohou diktovat jakémukoli odvětví, jakým způsobem budou věci probíhat. A kromě řízení přísunu kapitálu jsou schopni v krajním případě finanční prostředky i zmrazit.
Motivací hlavních protagonistů, jako je kupříkladu Larry Fink z BlackRocku nebo Klaus Schwab a nesčetně dalších nejspíš není ani tak kumulace dalšího zisku, jako spíš růst vlivu, moci a kontroly. Zkrátka osobnostní psychologické nastavení a potřeba cítit kontrolu nad okolím. Akcionáři tak ale reálně ztrácí moc nad svými společnostmi. Kupříkladu banky JP Morgen a Goldman Sachs oznámily, že nebudou poskytovat úvěry na těžbu v Arktidě, což zcela určitě není v zájmu jejich akcionářů… Podniky nedostávají úvěry podle toho, jak jsou bonitní a ziskové, ale podle toho, jak zateplují, sází stromy a zaměstnávají sexuální menšiny. Vzniká celé odvětví investic do „nerůstu“ – neboli investic plánovaně ztrátových.
Banky a investiční společnosti na Wall Street rozhodně nejsou charitativní organizace a něco na oplátku očekávají. Když si naplánují ztrátu, chtějí za to odměnu. Stačí se podívat, které společnosti jsou odměňovány stimulačními balíčky např. kdo v USA, a máme odpověď, co finanční instituce dostávají jako odměnu.
To bychom měli banky, ale jaká je motivace státu podporovat ESG? Státní moc je do značné míry omezena ústavou. Má to své důvody. V USA je jedním takovým omezením první dodatek ústavy, díky němuž tamní vláda nemůže provádět cenzuru. Ale na soukromé společnosti se tato omezení nevztahují. Korporace se tak staly donucovací složkou vlády a provádějí to, co vláda ze zákona dělat nesmí. Už teorie veřejné volby správně pojmenovala, že hlavní motivací politika je větší osobní moc a ovládání většího rozpočtu. Zapojení do ESG dává politikům vetší kontrolu nad společností, tedy vysvětluje i motivaci politiků.
Ptáte se: „Proč by to dělaly třeba technologické společnosti, proč by se angažovaly v ESG?“ Technologické společnosti si uvědomují, že ohrožení jejich monopolního postavení vždy přicházelo zleva, jelikož levice byla vždy k agregaci korporátní moci skeptická. Proto se technologické společnosti rozhodly uchránit si své monopolní postavení tím, že si zajistí přízeň svých nepřátel, a to tak, že budou napomáhat prosazovat jejich cíle. Takže nasadily cenzuru, která upozadila nebo dokonce odstranila opoziční projevy, a ospravedlnila to údajným bojem s údajnými dezinformacemi. Např. platforma Youtube se ve své zprávě nedávno pochlubila, že od roku 2020 odstranila již 850 000 videí s údajnými dezinformacemi.
A samozřejmě ani tech společnosti to nedělají zadarmo. Očekávají, že stát nejenže nebude bránit jejich monopolnímu postavení, ale bude jim dokonce krýt záda a v případě potřeby jim pomůže zbavit se konkurentů. Společnosti, které podporují vládní linku, budou odměněny dotacemi, a ty, které tak nečiní, budou potrestány. Pro příklad netřeba chodit daleko: Ministr Rakušan přislíbil každoročně 50 mil. Kč „neziskovým“ organizacím a 100 mil. Kč „nezávislým“ médiím, která mu pomohou s „fake news“.

Převzato z blogu Markéty Šichtařové

Redakčně upraveno

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31