Lidové veto jako záchranná brzda před špatným rozhodováním politiků

Lidové veto jako záchranná brzda před špatným rozhodováním politiků

Lidé v České republice již od doby COVIDu ztrácejí důvěru v současné nastavení české demokracie a nelze se jim divit. Z porušování volebních slibů se totiž stal národní sport a poslanci po zisku mandátu čtyři roky bezhlavě podporují svoji vládu bez ohledu na to, že dělá opak toho, co říkala v kampani.

Vše se až na drobné výjimky děje za souhlasu prezidenta i Senátu a čerstvá zkušenost s rozhodnutím Ústavního soudu sebrala lidem iluze, že alespoň v případě největších excesů dá tato instituce vládě výchovný pohlavek. Má to nějaké řešení?

Jedna cesta pro návrat důvěry v demokracii mě napadá. Je to zavedení osvědčených prvků demokracie přímé. Pouze zastupitelská demokracie totiž u nás již zklamala příliš mnoho lidí. I proto razím lidové veto jako osvědčený nástroj, díky kterému mohou Švýcaři už více než 100 let zatáhnout za záchranou brzdu když mají pocit, že je političtí zástupci vezou jako rukojmí ve vagonu do katastrofy. Lidové veto však zároveň neznamená, že si všichni hrají na strojvůdce vlaku jako v případě libovolně formulovaných referend, u kterých často vzniká problém s naplněním výsledku, podobně jako u hlasování o Brexitu.

Negativní referendum

Svobodní se právě k tomuto typu referenda přiklání. Parlament v systému s lidovým vetem nesmí žádné referendum iniciovat svévolně a jeho povinností je rozhodovat samostatně. Proti jeho rozhodnutí však mají občané možnost iniciovat lidové hlasování, které parlamentní rozhodnutí buď potvrdí, nebo zamítne. Znění referenda je tedy vždy zcela jednoznačné a lid rozhoduje o zachování či škrtnutí textu ze sbírky zákonů či nařízení.

Jako příklad úspěšného používání tohoto institutu se často uvádí Švýcarsko, kde je toto „negativní referendum“ nejoblíbenějším prvkem celostátní přímé demokracie. Když vláda nebo Parlament nějak rozhodnou, má veřejnost možnost se nad tím znovu zamyslet a případně to jejich rozhodnutí zrušit. Takové rozhodnutí je na několik dalších let nepřehlasovatelné a politici ho nemohou nijak obejít jako u nás běžná veta prezidenta či Senátu.

Za ideální považuji tuto variantu referenda s doplněním o prvek rozpuštění zastupitelského sboru a vyvolání nových voleb v případě úspěšného vyvolání lidového veta dvakrát za jedno funkční období.

Myslíte, že by kvůli tomu byly volby každou chvíli? Nikoliv!

Tlak na politiky, kteří budou vědět, že jim skončí mandát pokud budou dělat opakovaně velmi chybná rozhodnutí, vede k lepšímu rozhodování politiků. Takový konstruktivní tlak je přesně to, co česká společnost potřebuje. Uspořádání referenda, jako demokracie sama, totiž něco stojí, a politiky bez sebereflexe, kteří by opakovali chybu za chybou, je správné mít možnost vyměnit v nových volbách.

Praxe ovšem ukazuje, že tam, kde lidové veto funguje, se politici vzdalují svým rozhodováním od občanů daleko méně, protože považují za ostudu, když musejí být lidmi v referendu opravováni a lidé opravdu nechodí do volební místnosti každých 14 dní. Lidové veto nakonec v těchto zemích vede ke zvýšení úcty a důvěry lidí v demokratické instituce. Lidové veto eliminuje frustraci obyvatel, což má pozitivní vliv na míru kriminality i vše, co je s tím spojené.

A že by občané mohli svého rozhodnutí v referendu později litovat? I to se může stát.

Ještě více se to ale děje v běžných volbách. Pro příště se, ovšem v té jedné konkrétní otázce, mohou poučit, stejně jako dítě, které sáhne na rozpálenou plotnu. To běžné volby tak úplně nedovolují, protože tam lze snadno získat dojem, že jako poučení postačí pouhá personální výměna.

Fakt, že politici po volbách zapomínají na své předvolební sliby, se u nás už dlouho po žádných volbách nezměnil. A může za to i tlak všeobecného mínění, který u nás již několik let vytváří před volbami poptávku po vyhánění čerta ďáblem, které se střídá s taktikou vyhánění ďábla čertem. Není proto třeba pochybovat o tom, že žádný z nich nám tu život jako v nebi nezajistí. A i kdyby se někdo nový tvářil jako anděl, bylo by dobré, aby měli občané možnost mu pomocí lidového veta trochu přistřihnout křídla.

Proto bez ohledu na to, kdo zrovna vládne, budu jako zastánce zájmů, práv a svobod českých občanů a silné české Ústavy lidové veto vždy hájit.

Převzato z Denik.to

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Deváté vydání živého pořadu Libora Vondráčka „Proč, jak a co“ ukázalo, že přímý kontakt s diváky je politika lepší než vydávání tiskových zpráv. Předseda Svobodných a místopředseda ústavně-právního výboru odpovídal ve čtvrtek ráno na dotazy v přímém přenosu, bez cenzurovaných otázek, bez připravených karet, a výsledek byl překvapivě věcný.

Na první dotaz, jak zabránit dlužníkům v účelovém převádění majetku, aby se vyhnuli splácení, Vondráček nenabídl populistické heslo o vězení, ale rozumnou právní úvahu. Připomněl, že český právní řád už dnes umožňuje napadnout účelové převody majetku jako neplatné, a že klíčové je, aby se toho lidé nebáli využívat a šli soudní cestou. Pak ale přišel s konkrétním návrhem, který v podobných diskusích slýchá málokdo: zrušit DPH na odměnu exekutorů. Vondráček spočítal, že jde o 21 procent, o které se zdražuje vymáhání dluhu, tedy o pětinu méně peněz na splacení pro věřitele i dlužníka. Otevřeně přiznal, že Evropská unie takovou výjimku zakazuje, což použil jako přirozený můstek k širší kritice bruselských pravidel, ale zároveň dodal, že by se to mělo řešit bez ohledu na to, co si o tom myslí Brusel.

Druhý dotaz na „tajné nákupy vakcín“ a nemožnost ovlivnit Evropskou komisi dal Vondráčkovi příležitost vysvětlit, proč Svobodní od svého vzniku odmítají Lisabonskou smlouvu a proč věří v odchod z EU do EFTA. Místo prázdného anti-evropanství předložil konkrétní srovnání: Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko mají volný obchod, sdílí schengenský prostor, a přesto si zachovávají suverenitu, kterou Česká republika po Lisabonské smlouvě ztratila v otázkách, jako je migrační politika. Připomněl i aktuální hlasování o takzvaném Chat Control z 9. července, kde k zablokování sledování soukromé komunikace je nutná absolutní většina 361 europoslanců, zatímco k jeho schválení stačí, aby se dost lidí nedostavilo k hlasování.

Na tvrdý dotaz, proč bude schodek rozpočtu pro rok 2027 vyšší než letos, Vondráček neuhýbal. Otevřeně přiznal, že odpovědnost za nový rozpočet leží na současné koalici, a poctivě dodal, že se Svobodní s jedním mandátem nemohou prosadit tolik, kolik by chtěli. Zároveň ukázal, že dluh vytvořený Fialovou vládou za čtyři roky, 1200 miliard korun, byl vyšší nominálně i vůči HDP než dluh 800 miliard za předchozí vlády Andreje Babiše. Konkrétní úspory pojmenoval bez vytáček: zrušení zabetonovaného služebního zákona, slučování agentur jako CzechTrade a CzechInvest, a především omezení zelené agendy, kterou podle propočtů Národní rozpočtové rady stojí českou ekonomiku přes 200 miliard korun ročně.

Zajímavý byl i moment, kdy se Vondráček bránil obvinění, že je vládní koalice „vlastizrádná“. Připomněl, že vláda odmítla plán Marka Rutteho na půjčky Ukrajině ve výši 0,25 procenta HDP, tedy přes 20 miliard korun ročně z českého rozpočtu, a že odmítá i federalizaci EU, kterou podle něj hájí Petr Pavel, Danuše Nerudová nebo Jan Farský.

Vondráček prokázal i lidskost tam, kde to nikdo nečekal. Na dotaz ke kontroverznímu videu mladé členky mládežnické organizace nezaútočil, ale ocenil, že autor rozhovoru na její žádost video stáhl, a připomněl, že každý má právo se v mládí vyjádřit nešikovně a později se od toho distancovat. A na dotaz o vojenských certifikátech konečného uživatele upřímně přiznal, že tématu nerozumí dost dobře na to, aby odpovídal, což je v politice vzácnější ctnost, než by se zdálo.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31