Nechceme se jednou dočkat toho, že nám směrnice EU budou nařizovat turecké záchody, říká Vondráček

Nechceme se jednou dočkat toho, že nám směrnice EU budou nařizovat turecké záchody, říká Vondráček

Svobodní patří mezi politické strany, jejichž postoj k Evropské unii se prakticky nemění. Jak však vyplynulo z rozhovoru s předsedou strany a lídrem v letošních eurovolbách Liborem Vondráčkem, na povrch postupem času vyplouvají další souvislosti, které jen dokazují to, jak je dnešní debata u budoucím směrování Evropské unie potřebná a jak málo se dostává prostoru těm, kteří nepapouškují oficiální rétoriku Bruselu. „Myšlenka odmítnutí centrálního řízení Evropské unie je totiž společná pro patrioty ze všech zemí EU, kteří si chtějí zachovat svobodu,“ říká Vondráček, který zároveň udeřil jak do ODS, tak Andreje Babiše a jeho hnutí ANO, a vrací se k debatě o přijetí eura, ale i zákazu aut na spalovací motory.

Velmi aktuální otázky se nyní objevují v souvislosti s novými zájemci o členství v EU. Souhlasíte s dalším rozšiřováním Evropské unie?            

Pokud by byla EU ve stavu před rokem 1986, mohla by přijmout kohokoliv. Za současného stavu bychom přijetím každé další země jen zvýšili šanci, že bude Česká republika přehlasována v citlivých otázkách, a tomu se musíme bránit. Pokud by byla EU jen zónou volného obchodu, pak bychom byli pro přijetí Ukrajiny, Turecka i kohokoliv jiného. Po přijetí Lisabonské smlouvy ale funguje v EU hlasovací systém založený na velikosti populace a např. Turci jsou nejpočetnějším národem v Evropě. Nechceme se jednou dočkat toho, že nám směrnice EU budou nařizovat turecké záchody. Nesmíme do současné EU další velké země jako Turecko pouštět.

Pokud jde o rozložení sil v EU. Jaká politická frakce by byla pro Svobodné přirozeným partnerem?

Existuje velká šance, že po eurovolbách vzniknou nové frakce, proto je potřeba naši odpověď brát s rezervou. Za zcela nejlepší bychom považovali, kdyby po volbách vznikla jedna velká frakce, která bude společnými silami bránit Green Dealu. Svobodní se cítili dobře ve frakci EFDD, která už bohužel po minulých volbách nevznikla. Část našich partnerů se přidala do ECR, část do ID. V obou frakcích jsou dnes české strany, ke kterým máme velké výhrady a bylo by pro nás komfortnější nebýt ve stejné frakci ani s ODS ani s SPD. Jednání zahájíme s oběma frakcemi a s přihlédnutím na rozhodnutí spřátelené strany Konfederacja, se rozhodneme až po volbách. Z lídrů těchto frakcí je nám dnes nejvíce sympatický Marco Zanni, který je ze stejného bloku jako italská premiérka Meloni. ODS se ovšem chystá z ECR vystoupit, což by byl další důvod pro naše angažmá právě v ECR.

Nedávno jste velmi nevybíravě zkritizoval sudetoněmeckého předáka Posselta. Často říkáte, že na zahraničním dění vás zajímá jen to, jak konkrétně to ovlivní Českou republiku. Myslíte si, že se s vámi budou chtít obecně kolegové ze zahraničí bavit, když se orientujete jen na Česko?

Ptáte se sice legitimně, ale z hlediska Svobodných trochu nepatřičně. Rozhodně totiž v europarlamentu nehodláme hrát takovou tu klasickou hru tradičních politických stran. Jejich zástupci před volbami dští na současnou podobu EU síru, slibují, jak budou vše reformovat, a sotva mají jisté své křesílko europoslance, zajímá je hlavně to, jestli mají na příslušném formuláři správně vyplněné číslo bankovního účtu a s kým a kde by mohli v Bruselu a Štrasburku chodit „pařit“ na všemožné večírky a družit se tam s kýmkoliv.  Pokud nám voliči dají důvěru, hned od začátku budeme pořádně pracovat v zájmu republiky. Zároveň uvítáme pomoc každého europoslance odkudkoli, který stejně jako my odmítá směrování unie nalajnované zběsilými sociálními inženýry. Myšlenka odmítnutí centrálního řízení Evropské unie je totiž společná pro patrioty ze všech zemí EU, kteří si chtějí zachovat svobodu. S některými zahraničními partnery máme navíc už uzavřená spojenectví dlouho. Státní vyznamenání bych Posseltovi opravdu nedal, to bych považoval za výsměch. Rád však budu spolupracovat i s německými europoslanci na všem, na čem se shodneme.

To zní sice hezky, ale víte, jak to je s lidskou náturou a schopností odolávat svodům…

Nepodceňujte Svobodné. Naši členové jsou úspěšní lidé, kteří si nepřišli do politické strany pro nějaké budoucí korýtko. Chceme problémy řešit, ne je obcházet. V tomto směru jsme myslím seriózní alternativou hlavně pro bývalé voliče ODS, kteří tuto kdysi pravicovou stranu zřejmě již vůbec nepoznávají. Evergreenem Svobodných se stala petice proti zákazu spalovacích motorů, která v Česku vzbudila velký ohlas.

Zástupce Škoda Auto nedávno řekl, že auta se spalovacími motory neplánují přestat vyrábět. Existuje podle vás šance, že by se mohlo dařit vaší petici také v Evropském parlamentu? Věříte ve zrušení zákazu?

Každý zvolený zástupce Svobodných pro to samozřejmě udělá maximum. Tohle osobně považuji za velmi důležité: Mandát europoslance je nejcennější v tom, že umožňuje více „nahlas“ mluvit o jednotlivých tématech a problémech, a to nejen na plénu, ale také v zákulisí. Potkáte se s podobně smýšlejícím kolegou, kriticky uvažujícím novinářem, a náhle se vše začne postupně skládat do mozaiky, kterou nelze jen tak ignorovat. V roce 2026 je již napevno naplánována možnost toto rozhodnutí zvrátit, a právě toho hodláme peticí dosáhnout, protože podobně úspěšné petice vznikají i v jiných zemích EU.

Převzato z Parlamentních listů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31