Držení střelných zbraní a chladná hlava

Držení střelných zbraní a chladná hlava

Upravovat zákon o držení střelných zbraní krátce po tragédii na pražské FF UK je velmi nešťastné. Debatě o tak odborném problému by slušela víc chladná hlava než zjitřené emoce.

Bylo přirozeně očekávatelné, že se otřesná událost na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dostane do popředí zájmu v debatě o zbraňové legislativě. Stejně tak očekávatelné je v takové chvíli zesílené volání po jejím zpřísnění.

Současná situace plná zjitřených emocí ale pomíjí jeden zásadní fakt: ono zpřísnění zákonných pravidel pro držení střelných zbraní se u nás již několik let řeší, ovšem v debatě odborné, která není tak mediálně atraktivní. Se zpřísněním pravidel se tak v dohledné době v každém případě počítá, bez ohledu na tragédii, k níž došlo. A je jedině dobře, že se tak děje cestou evoluce, nikoliv revoluce.

Odbornost a aktivismus

Debatovat o pravidlech držení střelných zbraní je správné. Aby ale taková debata k něčemu byla, je potřeba ji co nejvíce oprostit od emocí a vést ji právě na odborné rovině. To, do jaké fáze se veřejný diskurz o zbraňové legislativě dostal po masakru na pražské filozofické fakultě, je ale bohužel pravým opakem. Jakkoliv je lidsky pochopitelné, že se tak děje, v současné chvíli zaznívají převážně unáhlené, nekoncepční a z kontextu vytržené názory, často od lidí, kteří příliš nerozumějí ani zbraním, ani legislativě.

Bez ohledu na aktuální tragické události čeká v Poslanecké sněmovně na schválení novela zákona o zbraních a střelivu. Její podoba je výsledkem několika let debat mezi státní správou, odbornou veřejností a relevantními zájmovými spolky. Tato novela dosavadní zákon nejen zpřísňuje, ale též zpřehledňuje a pomáhá odbourat prvky klientelismu a korupce, které trápí jiné evropské státy.

Neprůstřelný zákon neexistuje

Pokud v navrhované podobě nová úprava projde a bude se důsledně vymáhat její dodržování, bude pomáhat k efektivnímu předcházení událostem, jakou byl loňský 21. prosinec. Počítá se například i s příslušnými kroky v oblasti digitalizace, díky nimž policista na základě perlustrace bude nově vědět, zda je daná osoba držitelem zbrojního průkazu (nově zbrojního oprávnění), zda má registrované nějaké střelné zbraně a jaké konkrétně.

Stejně tak novela zavádí možnost zbrojní oprávnění odebrat i jenom za verbální útoky, třeba slovní vyhrožování násilím. Dlužno dodat, že i se sebelepšími zákony se bohužel vždy najdou psychopati, kteří budou společnost nenávidět, budou jí chtít ublížit – a svou cestu k tomu si nakonec vždycky najdou.

Že takováto novela byla vůbec předložena, svědčí i o tom, že není pravda, co můžeme slyšet z úst různých laických aktivistů, tedy že se odborná komunita jen plácá po ramenou, jak u nás věci fungují, a není třeba nic měnit. Naopak ochota zákon zlepšovat (a v tomto ohledu i zpřísňovat), ač patří v Evropě k nejlépe nastaveným, je evidentní, stejně jako je evidentní důraz na to, aby se tak dělo evoluční cestou. Nikoliv cestou revolučních implementací nahodilých samospásných nápadů, které by ve finále mohly i to, co funguje, významně zhoršit. Příkladem budiž vztah státu k držitelům zbraní, postavený na letitém budování vzájemné důvěry. K čemu by vedlo její narušení? Jen k nárůstu počtu nelegálně držených zbraní obchodovaných na černém trhu.

Populární je dnes volání po zavedení psychologických testů jak pro nové žadatele o zbrojní průkaz, tak pravidelné přetestovávání držitelů stávajících. Jde o typický příklad okřídleného moudra, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Samo o sobě jde o nápad jistě ušlechtilý, ale bohužel tvrdě narážející na mantinely reality. Už teď jsou psychiatři a psychologové natolik vytížení a jejich kapacity tak nedostatečné, že jsou rádi, že zvládají současnou enormní pracovní zátěž, přičemž pro mnoho těch, kteří by jejich odbornou péči potřebovali, je tato péče nedostupná. Není proto divu, že proti zavádění povinných psychotestů jsou v prvé řadě sami odborníci, protože jsou si dobře vědomi toho, že by ony psychotesty jednoduše neměl kdo provádět. Nadto si na příkladu „lesního vraha“ Kalivody můžeme demonstrovat, že inteligentní psychopat sítem těchto testů pohodlně projde.

Brokovnice na občanku?

Přístupu ke zbraním obecně nikdy neprospěje, když bude plný výkřiků do tmy v podobě z kontextu vytržených pasáží ze zahraničních právních úprav s tím, že toto by tu bez dalšího zajisté fungovalo, když to funguje jinde (a otázkou často je, zda to jinde skutečně funguje). Zajímavé je, že takto se do debaty hází jen argumenty pro omezení, ale kupříkladu to, že v sousedním Rakousku si je možno brokovnici obstarat jen „na občanku“, už v debatě nezaznívá, ač je to v konečném důsledku úplně stejně nesmyslné a nekoncepční.

Co se případných dopadů masové střelby na pražské univerzitě týče, počkejme na úplné uzavření policejního vyšetřování. Pokud se ukáže, že došlo k porušení zákona, nebo má nějaký zákon či jen podzákonný předpis mezery, které ani chystaná novela nezacelí, bavme se dál o možnostech nápravy. Do té doby se ale raději zdržme unáhlených kroků, které, jakkoliv dobře jsou myšleny, mohou napáchat více škod než užitku.

Na příkladu lesního vraha Kalivody je dobře vidět, že inteligentní psychopat sítem psychotestů projde.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

RNDr. Jiří Hynek

RNDr. Jiří Hynek

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

RNDr. Jiří Hynek

RNDr. Jiří Hynek

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31