Upravovat zákon o držení střelných zbraní krátce po tragédii na pražské FF UK je velmi nešťastné. Debatě o tak odborném problému by slušela víc chladná hlava než zjitřené emoce.
Bylo přirozeně očekávatelné, že se otřesná událost na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dostane do popředí zájmu v debatě o zbraňové legislativě. Stejně tak očekávatelné je v takové chvíli zesílené volání po jejím zpřísnění.
Současná situace plná zjitřených emocí ale pomíjí jeden zásadní fakt: ono zpřísnění zákonných pravidel pro držení střelných zbraní se u nás již několik let řeší, ovšem v debatě odborné, která není tak mediálně atraktivní. Se zpřísněním pravidel se tak v dohledné době v každém případě počítá, bez ohledu na tragédii, k níž došlo. A je jedině dobře, že se tak děje cestou evoluce, nikoliv revoluce.
Odbornost a aktivismus
Debatovat o pravidlech držení střelných zbraní je správné. Aby ale taková debata k něčemu byla, je potřeba ji co nejvíce oprostit od emocí a vést ji právě na odborné rovině. To, do jaké fáze se veřejný diskurz o zbraňové legislativě dostal po masakru na pražské filozofické fakultě, je ale bohužel pravým opakem. Jakkoliv je lidsky pochopitelné, že se tak děje, v současné chvíli zaznívají převážně unáhlené, nekoncepční a z kontextu vytržené názory, často od lidí, kteří příliš nerozumějí ani zbraním, ani legislativě.
Bez ohledu na aktuální tragické události čeká v Poslanecké sněmovně na schválení novela zákona o zbraních a střelivu. Její podoba je výsledkem několika let debat mezi státní správou, odbornou veřejností a relevantními zájmovými spolky. Tato novela dosavadní zákon nejen zpřísňuje, ale též zpřehledňuje a pomáhá odbourat prvky klientelismu a korupce, které trápí jiné evropské státy.
Neprůstřelný zákon neexistuje
Pokud v navrhované podobě nová úprava projde a bude se důsledně vymáhat její dodržování, bude pomáhat k efektivnímu předcházení událostem, jakou byl loňský 21. prosinec. Počítá se například i s příslušnými kroky v oblasti digitalizace, díky nimž policista na základě perlustrace bude nově vědět, zda je daná osoba držitelem zbrojního průkazu (nově zbrojního oprávnění), zda má registrované nějaké střelné zbraně a jaké konkrétně.
Stejně tak novela zavádí možnost zbrojní oprávnění odebrat i jenom za verbální útoky, třeba slovní vyhrožování násilím. Dlužno dodat, že i se sebelepšími zákony se bohužel vždy najdou psychopati, kteří budou společnost nenávidět, budou jí chtít ublížit – a svou cestu k tomu si nakonec vždycky najdou.
Že takováto novela byla vůbec předložena, svědčí i o tom, že není pravda, co můžeme slyšet z úst různých laických aktivistů, tedy že se odborná komunita jen plácá po ramenou, jak u nás věci fungují, a není třeba nic měnit. Naopak ochota zákon zlepšovat (a v tomto ohledu i zpřísňovat), ač patří v Evropě k nejlépe nastaveným, je evidentní, stejně jako je evidentní důraz na to, aby se tak dělo evoluční cestou. Nikoliv cestou revolučních implementací nahodilých samospásných nápadů, které by ve finále mohly i to, co funguje, významně zhoršit. Příkladem budiž vztah státu k držitelům zbraní, postavený na letitém budování vzájemné důvěry. K čemu by vedlo její narušení? Jen k nárůstu počtu nelegálně držených zbraní obchodovaných na černém trhu.
Populární je dnes volání po zavedení psychologických testů jak pro nové žadatele o zbrojní průkaz, tak pravidelné přetestovávání držitelů stávajících. Jde o typický příklad okřídleného moudra, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Samo o sobě jde o nápad jistě ušlechtilý, ale bohužel tvrdě narážející na mantinely reality. Už teď jsou psychiatři a psychologové natolik vytížení a jejich kapacity tak nedostatečné, že jsou rádi, že zvládají současnou enormní pracovní zátěž, přičemž pro mnoho těch, kteří by jejich odbornou péči potřebovali, je tato péče nedostupná. Není proto divu, že proti zavádění povinných psychotestů jsou v prvé řadě sami odborníci, protože jsou si dobře vědomi toho, že by ony psychotesty jednoduše neměl kdo provádět. Nadto si na příkladu „lesního vraha“ Kalivody můžeme demonstrovat, že inteligentní psychopat sítem těchto testů pohodlně projde.
Brokovnice na občanku?
Přístupu ke zbraním obecně nikdy neprospěje, když bude plný výkřiků do tmy v podobě z kontextu vytržených pasáží ze zahraničních právních úprav s tím, že toto by tu bez dalšího zajisté fungovalo, když to funguje jinde (a otázkou často je, zda to jinde skutečně funguje). Zajímavé je, že takto se do debaty hází jen argumenty pro omezení, ale kupříkladu to, že v sousedním Rakousku si je možno brokovnici obstarat jen „na občanku“, už v debatě nezaznívá, ač je to v konečném důsledku úplně stejně nesmyslné a nekoncepční.
Co se případných dopadů masové střelby na pražské univerzitě týče, počkejme na úplné uzavření policejního vyšetřování. Pokud se ukáže, že došlo k porušení zákona, nebo má nějaký zákon či jen podzákonný předpis mezery, které ani chystaná novela nezacelí, bavme se dál o možnostech nápravy. Do té doby se ale raději zdržme unáhlených kroků, které, jakkoliv dobře jsou myšleny, mohou napáchat více škod než užitku.
Na příkladu lesního vraha Kalivody je dobře vidět, že inteligentní psychopat sítem psychotestů projde.
