Držení střelných zbraní a chladná hlava

Držení střelných zbraní a chladná hlava

Upravovat zákon o držení střelných zbraní krátce po tragédii na pražské FF UK je velmi nešťastné. Debatě o tak odborném problému by slušela víc chladná hlava než zjitřené emoce.

Bylo přirozeně očekávatelné, že se otřesná událost na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dostane do popředí zájmu v debatě o zbraňové legislativě. Stejně tak očekávatelné je v takové chvíli zesílené volání po jejím zpřísnění.

Současná situace plná zjitřených emocí ale pomíjí jeden zásadní fakt: ono zpřísnění zákonných pravidel pro držení střelných zbraní se u nás již několik let řeší, ovšem v debatě odborné, která není tak mediálně atraktivní. Se zpřísněním pravidel se tak v dohledné době v každém případě počítá, bez ohledu na tragédii, k níž došlo. A je jedině dobře, že se tak děje cestou evoluce, nikoliv revoluce.

Odbornost a aktivismus

Debatovat o pravidlech držení střelných zbraní je správné. Aby ale taková debata k něčemu byla, je potřeba ji co nejvíce oprostit od emocí a vést ji právě na odborné rovině. To, do jaké fáze se veřejný diskurz o zbraňové legislativě dostal po masakru na pražské filozofické fakultě, je ale bohužel pravým opakem. Jakkoliv je lidsky pochopitelné, že se tak děje, v současné chvíli zaznívají převážně unáhlené, nekoncepční a z kontextu vytržené názory, často od lidí, kteří příliš nerozumějí ani zbraním, ani legislativě.

Bez ohledu na aktuální tragické události čeká v Poslanecké sněmovně na schválení novela zákona o zbraních a střelivu. Její podoba je výsledkem několika let debat mezi státní správou, odbornou veřejností a relevantními zájmovými spolky. Tato novela dosavadní zákon nejen zpřísňuje, ale též zpřehledňuje a pomáhá odbourat prvky klientelismu a korupce, které trápí jiné evropské státy.

Neprůstřelný zákon neexistuje

Pokud v navrhované podobě nová úprava projde a bude se důsledně vymáhat její dodržování, bude pomáhat k efektivnímu předcházení událostem, jakou byl loňský 21. prosinec. Počítá se například i s příslušnými kroky v oblasti digitalizace, díky nimž policista na základě perlustrace bude nově vědět, zda je daná osoba držitelem zbrojního průkazu (nově zbrojního oprávnění), zda má registrované nějaké střelné zbraně a jaké konkrétně.

Stejně tak novela zavádí možnost zbrojní oprávnění odebrat i jenom za verbální útoky, třeba slovní vyhrožování násilím. Dlužno dodat, že i se sebelepšími zákony se bohužel vždy najdou psychopati, kteří budou společnost nenávidět, budou jí chtít ublížit – a svou cestu k tomu si nakonec vždycky najdou.

Že takováto novela byla vůbec předložena, svědčí i o tom, že není pravda, co můžeme slyšet z úst různých laických aktivistů, tedy že se odborná komunita jen plácá po ramenou, jak u nás věci fungují, a není třeba nic měnit. Naopak ochota zákon zlepšovat (a v tomto ohledu i zpřísňovat), ač patří v Evropě k nejlépe nastaveným, je evidentní, stejně jako je evidentní důraz na to, aby se tak dělo evoluční cestou. Nikoliv cestou revolučních implementací nahodilých samospásných nápadů, které by ve finále mohly i to, co funguje, významně zhoršit. Příkladem budiž vztah státu k držitelům zbraní, postavený na letitém budování vzájemné důvěry. K čemu by vedlo její narušení? Jen k nárůstu počtu nelegálně držených zbraní obchodovaných na černém trhu.

Populární je dnes volání po zavedení psychologických testů jak pro nové žadatele o zbrojní průkaz, tak pravidelné přetestovávání držitelů stávajících. Jde o typický příklad okřídleného moudra, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Samo o sobě jde o nápad jistě ušlechtilý, ale bohužel tvrdě narážející na mantinely reality. Už teď jsou psychiatři a psychologové natolik vytížení a jejich kapacity tak nedostatečné, že jsou rádi, že zvládají současnou enormní pracovní zátěž, přičemž pro mnoho těch, kteří by jejich odbornou péči potřebovali, je tato péče nedostupná. Není proto divu, že proti zavádění povinných psychotestů jsou v prvé řadě sami odborníci, protože jsou si dobře vědomi toho, že by ony psychotesty jednoduše neměl kdo provádět. Nadto si na příkladu „lesního vraha“ Kalivody můžeme demonstrovat, že inteligentní psychopat sítem těchto testů pohodlně projde.

Brokovnice na občanku?

Přístupu ke zbraním obecně nikdy neprospěje, když bude plný výkřiků do tmy v podobě z kontextu vytržených pasáží ze zahraničních právních úprav s tím, že toto by tu bez dalšího zajisté fungovalo, když to funguje jinde (a otázkou často je, zda to jinde skutečně funguje). Zajímavé je, že takto se do debaty hází jen argumenty pro omezení, ale kupříkladu to, že v sousedním Rakousku si je možno brokovnici obstarat jen „na občanku“, už v debatě nezaznívá, ač je to v konečném důsledku úplně stejně nesmyslné a nekoncepční.

Co se případných dopadů masové střelby na pražské univerzitě týče, počkejme na úplné uzavření policejního vyšetřování. Pokud se ukáže, že došlo k porušení zákona, nebo má nějaký zákon či jen podzákonný předpis mezery, které ani chystaná novela nezacelí, bavme se dál o možnostech nápravy. Do té doby se ale raději zdržme unáhlených kroků, které, jakkoliv dobře jsou myšleny, mohou napáchat více škod než užitku.

Na příkladu lesního vraha Kalivody je dobře vidět, že inteligentní psychopat sítem psychotestů projde.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

RNDr. Jiří Hynek

RNDr. Jiří Hynek

Novinky

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.

Oblíbené štítky

RNDr. Jiří Hynek

RNDr. Jiří Hynek

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31