5. května 2017 se na pozvání Asociace soukromého zemědělství sešli v Praze zástupci politických stran, a to resortní specialisté na oblast zemědělství.
ASZ tyto politiky vyzvala k tomu, aby se vyjádřili k manifestu ASZ, nazvanému „Desatero“. Více na stránkách ASZ zde: Jde ještě zachránit český venkov? Sedláci nabízejí řešení!
Odpoledne pak politici odpovídali na dotazy účastníků setkání.
I Strana svobodných občanů zde měla svého zástupce – Ing. Marka Štěpána, člena Svobodných ze Zlínského kraje, odborného mluvčího a spolutvůrce programu Svobodných v oblasti zemědělství, péče o krajinu a životní prostředí.
V Selské revue – periodiku Asociace soukromého zemědělství, v čísle 3/2017 – byly publikovány mírně upravené přepisy úvodních vystoupení politiků.
Zde je přepis vystoupení Marka Štěpána:
Strana svobodných občanů je výsostně pravicová, její cílovou vizí je minimální stát, minimální přerozdělování peněz a minimální regulace lidského jednání. Stát bereme jako garanta bezpečnosti občanů a právního prostředí. Pravou podstatou naší strany je důvěra v lidi a v to, že jsou i bez permanentního „managování“ a regulování schopni utvořit fungující společnost, včetně dobrovolné solidarity. Někteří si nás možná spojují s tím, že chceme zrušit dotace – je to pravda. Vysvětlím vám to však blíže.
K Desateru – nechápejte to prosím tak, že bych chtěl znevážit práci, která byla na textu Desatera. Dlouhou dobu sleduji činnost ASZ, v mnohém jí fandím a mám pocit, že táhneme za stejný provaz – máme touhu žít ve spravedlivém světě. Jeho současné nastavení dnes v zemědělství, ale nejen tam, nahrává velkým zemědělským podnikům. Dávali jsme do ASZ větší naděje, než mám v tuto chvíli, poté, co jsem prostudoval Desatero.
Četl jsem ho několikrát, pak jsem si vzal propisku (a teď to prosím neberte jako urážku) a vyškrtal jsem věci, které mi zněly romanticky. V podsttatě mi zůstalo jediné sdělení – dejte všechny peníze nám malým a na světě bude Ráj. Když jsem ho četl znovu a smířlivěji, zjistil jsem, že jsou v něm hlubší sdělení, a že s některými body naprosto souhlasíme. Například s bodem č. 3, ve kterém požadujete stát jako přívětivou servisní organizaci pro podniky a občany. Takto jsme to měli i my v předvolebním krajském programu ve Zlínském kraji, ale musíme uznat, že to vlastně říkají všichni. Málokdo si troufne říci opak.
Co mě trochu vyděsilo, je, že Desatero nastiňuje nějakou vizi, jak by to všechno mělo vypadat. Mě to trochu připomíná švýcarské zemědělství, které má, nebo mělo, druhé nejvyšší dotace, a navíc kryje své producenty výraznými dovozními cly. Je založeno právě na rodinných farmách s průměrnou výměrou okolo 18 ha, ale dle zprávy tam údajně žije jedna čtvrtina sedláků pod hranicí chudoby. Ta asi vypadá jinak než u nás, ale produkce je velmi drahá. Sen – mít postavenou strukturu celého zemědělství jenom na rodinných farmách, nemůže obstát.
Přijdu k bodu č. 2, který mi zní velmi fantasticky. Cílem je „svobodný sedlák“. To chceme i my, avšak v našem pojetí je to člověk, který se řídí převážně potřebami svých zákazníků, pokud hospodaří na pronajaté půdě, pak vyváženým vztahem s vlastníky (což v našem pojetí znamená učinění opatření pro posílení jejich práv), a který se ze své přirozenosti řídí přírodou. To je naše představa svobodného sedláka. Myslím si, že v tom jsme s ASZ ve shodě.
Potíž je v tom, že v bodě č. 6 vysvětlujete, jak rozumíte dotacím v zemědělství. Říkáte, že nejsou sociální dávkou, ale platbou za služby, které si od zemědělce stát objednal. My tvrdíme, že si stát nemá co objednávat. Vím, že je tu koncept péče o kulturní krajinu, ale my to tímto způsobem úplně nechápeme. Obecně říkáme, že dotace jsou zlo, ale rovnou konstatuji, že až nyní volby vyhrajeme, tak je ze dne na den nezrušíme. Platby chápeme jako nástroj na vyrovnávání podmínek pro naše producenty na dotačně zkřivených mezinárodních trzích.
Zdá se nám, že Desatero mírně ukazuje, že ASZ inklinuje k prvorepublikové malorolnicko-agrárnické politice a vede válku s velkostatkářským křídlem agrárnického hnutí, které navíc v dějinných souvislostech splývá s bolševicko-velkostatkářskou mentalitou, jež má v sobě navíc ignorování vlastnictví a pohrdání majiteli zemědělských pozemků. Sledoval jsem debatu Josefa Stehlíka s předsedou Agrární komory (p. Jandejskem) a viděl jsem, že většina byla o tom, jak si představujete nastavení parametrů systému, aby malí rolníci nebyli tolik znevýhodněni oproti těm velkým. My si myslíme, že problém je v celém systému a ten potřebuje podstatně radikálnější zásah. Agrárnickou politikou, myslím, a přiznám se, že to říkám trochu pohrdavě, to, co nyní přečtu. Ferdinand Peroutka napsal ve svém Budování státu: „Opevnili stranu početnými hospodářskými institucemi, jejichž význam pochopili lépe než vůdcové jiných stran. Kde část ostatních spěla za tím, aby jejich duše byla ukojena a hledala hlavně světový názor odpovídající době, oni (Agrární strana), pilně šli za konkrétními a užitkovými cíli: vymáhali hospodářské školství, meliorace, ústav pro očkování zvířat, pojišťování proti ohni, krupobití a pádu dobytka. Z každé situace, která takto vznikla, dovedli učinit svou politickou baštu“. Nyní udělám malou odbočku.
Strategie resortu zemědělství do roku 2030 má ambice řídit v podstatě všechno a vývoj všeho. Politika Svobodných nečerpá z agrárnických postojů a nesnaží se řídit vše lépe než jiní agrárníci, spíše navazuje na vybrané myšlenky z liberálního křídla mladočechů. Cituji Karla Adámka: „Spoléháním v pomoc cizí, přeceňováním vlivu zákonodárství při zažehnávání hospodářských a průmyslových krizí, podlamuje se sebedůvěra, jež jest nejdůležitější pružinou svépomoci, činorodé iniciativy, zdrojem síly jednotlivců i národů. Rolnictvo naše musí i nadále vyhledávati spásu svou ve svépomoci, především ve zdokonalování hospodaření a v dokonalém obhajování i střežení svých zájmů“. Jsem přesvědčený, že vy rolníci to umíte, že to zvládnete. Kolik se toho dá svépomocí udělat, ukázal staročech František Skopalík v Záhlinicích na Hané. Lze zvládnout opravdu mnohé.
Naší cílovou vizí není švýcarské zemědělství, ale inspirujeme se Novým Zélandem, konkrétně rokem 1984, kdy došlo ke kompletnímu odbourání veškerých subvencí. Navzdory obavám zemědělců 99 % podniků tento brutální zásah přežilo a dnes jsou na to ještě hrdí. Navíc na světových zemědělských trzích je tato země stále významným producentem. Došlo také k zásadnímu omezení škod na krajině způsobených dotacemi a pokřivenou strukturou zemědělské výroby. Důležité je, že významná část novozélandských zemědělců si uvědomovala nutnost tohoto zásahu.
Stejně si to uvědomujeme i my – kdybychom parlamentní volby vyhráli, nebudeme hned kompletně rušit dotace, ale nejdříve budeme pro tuto vizi hledat podporu mezi vámi – rolníky, a to samozřejmě celokontinentálně. Toto je hodně vzdálená představa, máme však i „soft vizi“, s kterou reálně přijdeme do voleb.
Co se týče nerovností podmínek pro malé a velké zemědělce, je přirozené, že velcí mají úspory z rozsahu. Velmi nepříjemné je, že významnou část této disproporce dělají úspory v byrokracii, administrativě, v permanentním radarování dotačních titulů atd.
Základním principem Svobodných je zjednodušit dotace, maximálně zredukovat nenárokové prostředky, maximum převést do nárokových a část do komplexních pozemkových úprav. Nenárokové prostředky považujeme za mnohem škodlivější než nárokové.
Nepovažujeme velké podniky automaticky za špatné a zavrženíhodné. Do byrokracie si můžeme dovolit „hodit granát“, protože nejsme agrárníci, nemáme tendence řídit naše zemědělství. Ministerstvo zemědělství rádo hovoří o její redukci, ale jak bez daného aparátu můžou vůbec zrealizovat strategii ministerstva zemědělství do roku 2030? Oni ji potřebují. Neděláme si žádné iluze o tom, že by SZP a všechny ty podmíněnosti byly nějakým způsobem reformovatelné.
Dalším bodem je emancipace vlastníků zemědělské půdy – pro nás je to velmi důležité na základním principu, a to že vlastník půdy, který má svá práva, domůže se náhrady škod, které mu někdo způsobí, je důležitou zpětnou vazbou, která dnes v krajině chybí. Proto dochází k významné devastaci půdy – klíčem jsou komplexní pozemkové úpravy.
