Matějka, Šebek: Vraťme svobodu do školství

Matějka, Šebek: Vraťme svobodu do školství

Z bláta do louže! Tak lze přirovnat jmenování nového ministra školství Stanislava Štecha, který se nezdráhá pokračovat v dalším glajchšaltování našich dětí a zavádění zbytečných až škodlivých nařízení, kterými náš stát sprostě ukrajuje ze svobody jeden kousek za druhým.

Povinná předškolní docházka

Jedním z takových kroků je zavedení povinné předškolní docházky do mateřské školy – ve skutečnosti skryté rozšíření povinné školní docházky. Zavedení nechutné a zbytečné byrokracie, jejímž důsledkem jsou další povinnosti pro rodiče, děti a školky.

Tímto nám končí svoboda volby, zda dítě půjde do školky nebo zůstane s rodiči, protože ještě bez nich nedokáže žít. Rodiče sice mohou oznámit domácí vzdělávání a dítě tak ponechat doma, ale ředitel, který stanovuje podmínky a hodnotí vzdělávání, jej může ukončit, když dítě na stanovený termín povinného přezkoušení z libovolného důvodu nedorazí.

Musíš do školky!

Nyní může nastat situace, kdy v období Vánoc dítě bude muset do školky, protože nezvládlo dorazit na zkoušku. A jak mají rodiče postupovat, pokud dítě do školky nechce? Ministr Štech má jasno: „No ježíšmarja, tak ho trošku seřvu. Dítě nemá co si říkat! Čtyřleté dítě si nemá co určovat a rozhodovat o tom, jestli někam bude takhle chodit nebo nebude…“

Ministr školství otevřeně navrhuje a schvaluje psychický nátlak na malé děti ze strany rodičů. Ve své reakci na zveřejnění této citace navíc konstatuje, že předškolní dítě nemá právo na rozhodování o svém životě.

Ctíme svobodu všech a akceptujeme, když rodiče sdílí tyto názory a na děti řvou. Je ale absolutně nepřijatelné, aby takovou metodu propagoval představitel státu.

Ministerstvo školství postupně ukrajuje ze svobody rodin jak z točeného salámu. Dělá to chytrým způsobem. Omezuje nás po malých částech, tak aby se nikdy nezvednul příliš velký odpor. Toto však není správné! Společnost konformistů jsme měli před rokem 1989 – kdo vyčníval, byl srovnán – a rozhodně to nebylo nic dobrého.

Školství potřebuje svobodu, ne státní regulace

Dnešní situace ve školství je absurdní. Dítě, zastoupené rodičem, má jen minimální vliv na své vzdělávání. Trumfy drží v ruce ministerstvo školství, inspekce a školské úřady. Stát objednává služby, stát za ně platí, občan je musí využívat.

Představme si, že by to tak fungovalo v pekařství. Každý rok musíte odebírat státem stanovené množství chleba v konkrétní pekárně. Když chcete jinou pekárnu nebo místo chleba rohlíky, musíte to oznámit a předjednat. Pokud si snad chcete péct pečivo sami, musíte jej pravidelně přinést do pekárny na kontrolu, jestli je kvalitní. A když vám náhodou začnou vydávat starý a tvrdý chléb, musíte podat stížnost, jejíž vyřízení trvá třeba měsíc nebo dva…

Vraťme školství do rukou občanů

Navrhujeme:

  1. Školy musí být financovány na základě vyučovaných žáků, a to bez ohledu na jejich vlastnictví. Veřejné školy musí mít stejné podmínky jako soukromé, a to včetně investičních dotací.
  2. Domácí vzdělávání musí být nárokové po splnění podmínek pro libovolné dítě. Když rodiče splní stanovené podmínky dané zákonem, musí být domácí vzdělávání schváleno. Zákon nesmí dávat prostor žádnému posuzování důvodnosti takového rozhodnutí.
  3. Státní příspěvek na vzdělávání dětí musí být (alespoň částečně) vyplácen i dětem v domácím vzdělávání, například zpětně po předložení vyúčtování nákladů na učební pomůcky.
  4. Změna formy a místa vzdělávání nesmí být zbytečně omezována.
  5. Vznik nové školy musí být nárokový. Když zřizovatel splní podmínky dané zákonem, musí být vznik školy schválen. Zákon nesmí dávat prostor ministerstvu školství odmítnout registraci školy z nepředvídatelných důvodů.

Kvalitu vzdělávání nejde nařídit – jde ji však vynutit přirozeným lidským chováním. Když pekař prodává tvrdý chléb, tak jej zanedlouho nikdo nekupuje a on zkrachuje. Ve školství to funguje úplně stejně – o mizerné školy není zájem, na kvalitních je přetlak. To ostatně potvrzuje nedávná aféra, kdy ministerstvo školství nepovolilo vznik řady nových soukromých škol s odůvodněním, že v okolí je dost volných míst na veřejných školách.

Stát se ve vzdělávání chová jako vlastník a monopolista. Takový přístup je potřeba co nejrychleji zarazit a dát prostor občanům určovat kvalitu a směřování školství. Nebo nám nevadí, že nás stát občas trošku „seřve“?

Jan Matějka, Jiří Šebek,
členové Svobodných

upraveno 5. 10. 2017


Zdroje:

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561/zneni-20170901#f5827154

http://www.ceskaskola.cz/2016/01/stanislav-stech-komentovany-zapis-z.html

http://www.ceskaskola.cz/2015/12/zdenka-stankova-srouby-se-utahuji.html

https://www.youtube.com/watch?v=n5Bd1sghSNY

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31