Je nejvyšší čas co nejvíce oddělit základní školství od obcí a státu. Ředitelé škol musí mít konečně dostatečné pravomoci a samostatnost. Neměli by být omezování lidmi, kteří školství příliš nerozumí, ale protože jsou právě u korýtka, kecají do něj.
Zastupitelstvo města Litoměřice schválilo kontroverzní novelu vyhlášky omezující pohyb psů ve městě a určuje max. délku vodítka při venčení psa, a to na 1,5 metru. Novinka má údajně zvýšit bezpečnost chodců a cyklistů.
Novela veterinárního zákona přijatá v minulém roce Poslaneckou sněmovnou zavádí od roku 2020 povinné čipování psů. Argumentovalo se tzv. bojem proti množírnám. Znáte však všechny okolnosti zavedení této povinnosti?
Členové Svobodných se chystají na komunální volby. Republikový výbor schválil Zásady komunální politiky, které stručně formulují to, jak členové a příznivci vidí fungování měst a obcí.
Česko žije volbou prezidenta. Na první pohled máme dva protichůdné tábory hádající se o to, který z kandidátů je lepší a nejlepší. Existuje však třetí tábor – lidé, kteří nesdílejí názory ani jednoho z kandidátů. Tato skupina, k níž se řadím i já, zvažuje, zda vůbec k volbám jít.
Asi za týden nás čeká druhé kolo prezidentských voleb. Kandidát, kterému jsem nakonec se skřípěním zubů dal hlas v prvním kole, dle očekávání nepostoupil a do druhého kola postoupili oba favorité.
Dokážete si také představit situaci, kdy nastávající manželé přijdou vyřizovat svatbu, na matrice oběma udělají fotografii, požádají o sdělení dalších změn a po obřadu obdrží z matriky nejen oddací list, ale také obálku s novými doklady? To by bylo něco.
Podle Jiřího Zapletala je poslanecká imunita přežitkem a měla by se zrušit. Jsme evidentně zemí třetího světa. Kde jinde totiž o vině či nevině rozhodují „kámoši a kámajdy“ z klubu?
Města si výpadky v rozpočtu často kompenzují na úkor vlastních obyvatel a zvyšují jim místní daně. Svobodní takový postup odmítají a vítají, že některé radnice se rozhodly daně naopak snížit.
29. října 2017 o půlnoci skončilo hlasování členů Svobodných v Moravskoslezském kraji o novém předsedovi krajské organizace. V elektronické volbě byl novým předsedou zvolen Ing.
Vondráček v Napřímo: mír na Blízkém východě, energie i střet o stát
V pořadu Napřímo na kanálu Svobodní vystoupil Libor Vondráček v debatě, která spojila světovou bezpečnost, ceny energií, vztah k Bruselu, soběstačnost i spory o fungování státu. Rozhovor ukázal Vondráčka v tématech, která jsou pro jeho politický styl typická: důraz na suverenitu, odpor k přehnaným zásahům státu a snahu dívat se na politická rozhodnutí očima českého občana.
Hned v úvodu se debata stočila k situaci na Blízkém východě a k úderům Spojených států a Izraele proti Íránu. Vondráček odmítl myšlenku preventivních útoků a zdůraznil, že Svobodní jsou proti intervencionalismu a proti tomu, aby se státy stavěly do role světových policistů. Zároveň ale připustil, že teokratický režim v Teheránu může být hrozbou, zejména pokud by disponoval jadernými zbraněmi. Jeho odpověď tak působila vyváženě: jasný odpor k válce, ale bez naivity vůči režimu, který podle něj ohrožuje nejen vlastní obyvatelstvo, ale i širší bezpečnostní stabilitu.
Energie a ceny
Velkou část rozhovoru zabrala ekonomická rovina konfliktu. Vondráček upozornil, že válka a napětí v oblasti Hormuzského průlivu mají přímý dopad na ceny pohonných hmot, plastů i dalších výrobků navázaných na ropu. Oceňuje proto, že vláda rychle reagovala snížením spotřební daně i sledováním marží čerpacích stanic, ale zároveň varoval před tím, aby se z krizového opatření stal trvalý model cenových stropů. Podle něj podobné zásahy sice mohou krátkodobě pomoct, ale dlouhodobě vytvářejí nové problémy v ekonomice.
V této části působil Vondráček jako politik, který umí spojit aktuální geopolitiku s každodenní realitou lidí. Když mluvil o inflaci, připomněl, že před konfliktem byla na úrovni 1,4 %, což označil za velmi příznivý výsledek. Tím posílil svůj argument, že geopolitické otřesy mají přímý dopad na domácnosti, podniky i dopravu. Nezůstal přitom jen u kritiky, ale vysvětloval, proč dává smysl chránit stabilitu trhu a neomezovat pohyb lidí ani firem víc, než je nutné.
Soběstačnost a trh
Dalším silným tématem byla evropská závislost na světových velmocích. Na otázku, zda by Evropa neměla usilovat o větší soběstačnost, Vondráček odpověděl, že stoprocentní soběstačnost je iluze, ale strategická nezávislost v klíčových surovinách je podle něj nezbytná. Znovu se vrátil k českému uhlí, jaderné energetice a k tomu, že by Česká republika neměla předčasně vypínat vlastní zdroje jen proto, aby následně dovážela drahou náhradu ze zahraničí.
Jeho přístup byl výrazně tržní. Obnovitelné zdroje podle něj mají smysl tam, kde jsou předvídatelné, ale u „občasných“ zdrojů energie upozorňoval na problémy s přenosovou soustavou i na náklady, které nakonec platí lidé na účtech za elektřinu. Právě tady vyzněl Vondráček velmi konzistentně: chce levnější a dostupnější energie, méně zelené ideologie a více prostoru pro volbu občanů i firem. Místo velkých sloganů stavěl argument na jednoduché logice: nejdřív musí existovat náhrada, a teprve potom má smysl něco vypínat.
Prezident, NATO a kompetence
Silná část rozhovoru se týkala i sporu vlády s prezidentem Petrem Pavlem ohledně účasti na summitu NATO v Ankaře. Vondráček připomněl, že za zahraniční politiku odpovídá vláda, a proto by měla mít právo rozhodovat o tom, kdo ji na mezinárodních jednáních zastoupí. K samotné hrozbě kompetenční žaloby přistupoval zdrženlivě, ale naznačil, že článek 63 Ústavy je specifický a nemusí jít o typický kompetenční spor, jaký by měl Ústavní soud řešit.
Na otázku, zda by prezident jako zkušený voják a bývalý generál NATO neměl být součástí delegace, odpověděl, že v dané chvíli by summit měli reprezentovat ti, kteří obhajují novou vládní politiku. Z jeho slov bylo cítit důraz na politickou odpovědnost a soulad uvnitř exekutivy. Nepůsobil přitom konfliktně, spíš systematicky vysvětloval, proč je pro něj důležitější funkční rozdělení rolí než symbolická účast hlavy státu.
Explosia, koalice a styl vlády
Rozhovor se nevyhnul ani tématu možného prodeje pardubické Explosie. Vondráček uvedl, že stát by měl mít pod dohledem ty nejstrategičtější firmy, ale současně připomněl, že Explosia je zisková a není zatěžována ztrátami, jako některé jiné státní podniky. Debatu o jejím případném prodeji proto nechává otevřenou a zdůrazňuje, že rozhodnutí by mělo být pečlivé a nikoli unáhlené.
Tato část ukázala jeho typický styl v koalici: není bezvýhradný, ale ani apriorně blokující. Když mluvil o vztazích mezi SPD, ANO, Svobodnými a Motoristy, přiznal, že programově nejde o identické strany, ale že se shodují na řadě důležitých bodů. V jedné z nejzajímavějších pasáží přitom uvedl, že tam, kde se koalice neshodne, je podle něj lepší nic nedělat než přijímat špatná opatření. To znělo jako politický minimalismus, ale zároveň jako důraz na zdrženlivost a konzervativní
Alkohol ve sněmovně
Závěr pořadu patřil návrhu STAN zakázat alkohol během jednání Poslanecké sněmovny. Vondráček řekl, že alkohol podle něj do Sněmovny nepatří, ale samotný zákaz považuje za plácnutí do vody, pokud není jasné, jak by se vymáhal. Připomněl, že by se návrh měl vztahovat na všechny návykové látky, nejen na alkohol, a označil ho spíš za pokus zviditelnit se než za skutečné systémové řešení.
Na dotaz, zda je problém ve Sněmovně skutečně reálný, odpověděl smířlivě, že běžná práce pod vlivem by byla ostuda pro každého poslance, ale že bez praktického mechanismu kontroly jde jen o gesto. Věta o ranním „loku slivovice“ zjevně odlehčila závěr rozhovoru, ale zároveň potvrdila, že Vondráček umí i vážná témata podat s nadhledem. Celkově tak v pořadu Napřímo vyzněl jako politik pevný v principech, čitelný v postoji a zároveň dostatečně pragmatický na to, aby jeho argumentace působila věrohodně.
