Litoměřická vyhláška však zavádí nebezpečnou presumpci viny všech chovatelů psů. Tedy „kdo má delší vodítko, je potenciálně problémový chovatel“. Takováto kolektivizace viny je pro mě nepřijatelná.
Především se zde legislativně omezuje zájem a svoboda jedné skupiny obyvatel zájmem jiné skupiny obyvatel. A to není správné. S takovou argumentací bychom například mohli rovněž omezit rychlost jízdy na kole, koloběžkách a in-line bruslích v rámci města, protože sem tam nějaký ten cyklista nebo bruslař nedobrzdí a do někoho vrazí.
Navrhneme tedy max. rychlost cyklistům a bruslařům v rámci města pouze na 10 km/h? Líbilo by se to této zájmové skupině?
Ne. Toto není dobré řešení. Postihujme tvrdě jen ty problémové chovatele psů, kteří se svými čtyřnohými společníky opravdu ohrozí nebo ohrožují bezpečnost druhých, bez ohledu na to, jak dlouhé mají vodítko.
A nenuťme všechny, aby museli vyhodit svá delší vodítka, pořídit si kratší a psa držet na procházkách na opravdu velmi krátkém vodítku a bezúčelně tak omezovat pohyb a etologické potřeby svého psa na procházkách městem, byť je navíc třeba takový pes velmi dobře vycvičen a chovatel nikoho svým psem neohrožuje.
Ne vše je potřeba řešit zákony a omezováním všech na základě excesů jednotlivců. Je potřeba řešit konkrétní situace a problémy a naučit se být vzájemně více tolerantní a ohleduplní, protože tolerance a ohleduplnost se žádným zákonem ani vyhláškou občanům nařídit nedá.
Jiří Žák,
veterinární lékař a člen Svobodných
Články vyjadřují pouze osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
