Zapletal: Imunita aneb člověk, nebo nadčlověk?

Zapletal: Imunita aneb člověk, nebo nadčlověk?

Snad každý si vzpomene na nějaký film, kde sympatický hlavní hrdina byl tzv. padouch.  Většinou jsou to úspěšní lupiči s milým úsměvem, jiskrou v oku a skvělým smyslem pro humor. Když se na takový film díváte, mnohdy oněm padouchům držíte palce, aby unikli z policejní léčky. Příkladem za všechny může být klasika Butch Cassidy a Sundance Kid natočený velice volně na motivy života skutečných postav. Do dějin světové kinematografie vstoupila poslední scéna filmu, kdy ranění, vědomi si blížícího konce vyběhli v ústrety následků svého loupeživého života.

Jen málo filmových tvůrců si dovolilo nenechat hlavní postavy v takových filmech (pominu-li filmy na motivy skutečných událostí) nepotrestány. Pokud se jednalo o okradení jiného gangu, poté by to u veřejnosti prošlo, v opačném případě by byl problém. Jak jednoduchá pravidla má nejen filmový průmysl.

A teď si představte, jak by vypadal takový film o českých reáliích….šance na světový úspěch by byla minimální. Diváci totiž neakceptují, když jdou na film tzv. z reálného života a zjistí, že jsou na sci-fi. Milovníci sci-fi zase nechodí na filmy z reálného života. Už vidím ty články filmových kritiků – příběh dobře vystavěný, ale ten konec je úplně neuvěřitelný a u diváků nemůže projít. Proč? Takovýto film by totiž byl o ohýbání zákonů a pravidel za účelem získání prospěchu na úkor jiných s využitím občasného podvodu. Dosud nic vymykající se z běžného průměru této kategorie. Ale ten konec! Tito ohýbači a podvodníčci se díky získané moci stanou poslanci a najednou na ně nikdo nemůže. V jiných zemích by alespoň utekli do zahraničí, na nějaký ostrůvek v Tichomoří, ale tady usednou v poslaneckých lavicích a jsou vzorem ostatním, protože jsou přeci ti nejlepší z nejlepších.

I když možná se mýlím. Možná by takový film mohl v zahraničí uspět. Na tzv. západě jako film ze země třetího světa (bizár) a v zemích třetího světa by lidé tomuto filmu uvěřili, protože totéž se děje u nich. Ano, jsme evidentně zemí třetího světa. Kde jinde totiž o vině či nevině rozhodují „kámoši a kámajdy“ z klubu?

Institut imunity bychom nemuseli vůbec mít

Česká republika (takže my všichni) máme jeden z nejrozsáhlejších institutů tzv. poslanecké imunity. Je zakotven v Ústavě. Přesněji se jedná o čl. 27 a zní:

(1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.

(2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem.

(3) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.

(4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno.

(5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

Osobně nemám problém s odst. 1 a 2 (pro odst. 1 se jedná o indemnitu – neodpovědnost za hlasování). To, že někdo hlasuje jak hlasuje, je jeho věc a věc jeho voličů. Že svým hlasováním přihraje výhodu jedné konkrétní skupině či osobě je jeho odpovědnost. Že někdo šíří na půdě sněmovny nesmysly a lži – je to jeho věc. Pokud někdo uráží ostatní politicky činné osoby – opět jeho věc a věc uraženého, jak se k tomu postaví. Za hlásání vlastních, i nepravdivých, názorů nesmí být přeci nikdo popotahován, a to bez ohledu na fakt zda je či není poslancem či senátorem.

Odst. 3 a 4 jsou zcela mimo normální logiku. Myšlenka tvůrců byla vzhledem k historické zkušenosti, kdy socialisté projevovali svou ryzí povahu likvidací vnitřního i vnějšího nepřítele i za křivý pohled lidovým soudem, zcela pochopitelná. Avšak v reálu se jedná o absolutní nesmysl. Copak je logické, aby někdo mohl páchat trestnou činnost a vědět, že se mu nic nestane? Že mu nic nehrozí? Vždyť k tomu poslancům stačí mít dostatek složek na své kolegy. Z tohoto systému široké poslanecké imunity vyplývají i nároky na kandidáty. Není podstatné co umíš, hlavní je, zda na tebe něco máme.

Překvapivě o imunitě se hovoří vždy před volbami. Jak je špatná, jak je nutné ji změnit. Každý se bije v prsa, že když on bude poslancem, ji změní. Když někdo přijde s obviněním kandidáta – je to samozřejmě kampaň a po volbách nemá dotyčný s vydáním žádný problém. A minutu po zvolení se ti samí nestydí v televizi veřejně říci – máme zase imunitu, policie je zbytečně aktivní, uvidíme… a potutelně se usměje – má totiž složky.

Domnívám se, že institut imunity bychom nemuseli vůbec mít. Proč? Protože každý má mít právo svobodně říci co chce a kdy chce a nebýt za to popotahován orgány činnými v trestním řízení. To že někoho o své vlastní vůli vědomě urazí a dotyčný mu následně dá přes h..ústa či zažaluje u soudu je součástí této svobody – odpovědnost. Když někdo uráží přeživší z koncentračních táborů nebo jejich potomky hlásáním, že holocaust nikdy nebyl, je projevem jeho malosti a hlouposti. Není to však důvod plýtvat penězi daňových poplatníků na stíhání těchto osob.

Imunita zákonodárců je přežitek z totalitních dob. Dokud bude zakotven v českém právu v tomto rozsahu, budeme stále v takovéto totalitě či pod její rouškou žít. Zbavme se jí konečně!

Jiří Zapletal,
místopředseda Svobodných

Vyšlo i na autorově blogu.

Články jsou názorem autorů, nikoliv stanoviskem celé strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31