Předseda Evropské komise José Manuel Barroso nedávno prohlásil, že „není v zájmu České republiky zdržovat dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy“. Není zřejmé, zda tato poznámka vrcholného představitele Evropské komise byla míněna jako výhrůžka, nebo pouze jako konstatování. Každopádně stojí za to zamyslet se věcně a důkladně nad tím, co by Lisabonská smlouva po přijetí skutečně znamenala pro Českou republiku.
Lisabonská smlouva znamená zásadní přesun moci na Evropskou unii. Usnadní přijímání legislativy na úrovni Bruselu na úkor tvorby zákonů v národních parlamentech včetně Parlamentu České republiky.
Smlouva ruší ve více než šedesáti oblastech národní veto neboli právo zástupce členské země říci návrhu směrnice ne. Česká republika by se vzdala práva vetovat nové návrhy evropské legislativy od trestního práva po řadu otázek týkajících se zahraniční politiky.
Pokud nebudete souhlasit s návrhy Komise, nebude vám to nic platné, protože Česká republika nebude moci vetovat návrhy, které pro ni budou nežádoucí.
Hlas menších zemí zeslábne. Nový systém hlasování současně snižuje práh pro schválení směrnice v oblastech, kde se bude uplatňovat většinové hlasování namísto principu jednomyslné shody.
Nový systém hlasování kvalifikovanou většinou v Radě ministrů Evropské unie je složitý, ale jeden z jeho hlavních rysů je, že razantně snižuje hlasovací sílu menších zemí.
Podle jedné studie akademických pracovníků prestižní vysoké školy London School of Economics by Lisabonská smlouva snížila hlasovací sílu České republiky pro blokování navržených směrnic o celých 51 procent, zatímco možnost Německa bránit směrnicím, které mu nebudou vyhovovat, by se snížila o pouhá dvě procenta.
Znamená to, že pro Českou republiku bude mnohem obtížnější ovlivňovat pravidla Evropské unie žádoucím směrem.
Tsunami nových pravidel Tyto změny pravidel nevyhnutelně povedou k tomu, že Evropská unie bude vytvářet více pravidel než dosud. Institut Open Europe spočítal, že náklady občanů a firem na plnění nařízení Evropské unie jen za posledních pět let vzrostly o více než polovinu, ze 108 miliard eur na více než 161 miliard eur ročně – po přijetí Lisabonu by tyto náklady rostly ještě rychleji.
Studie navíc zjistila, že 62 procent nákladů občanů a firem na plnění zákonů a nařízení v České republice má již nyní své kořeny v legislativě Evropské unie, kde je mnohem složitější podrobovat legislativu demokratické kontrole, než jak je tomu na národní úrovni.
Pod Lisabonskou smlouvou by se náklady legislativy jen dále zvyšovaly. Pokud máme konkurovat silné Americe a sílící Číně, pak poslední, co evropské podniky potřebují, je usnadnit institucím Evropské unie s nedostatečnou mírou kontroly a odpovědnosti chrlení dalších a dalších byrokratických nařízení.
Nejde však zdaleka jen o podnikání. Pokud by Lisabonská smlouva vstoupila v platnost, rozšířila by obrovským způsobem kontrolu Evropské unie nad důležitými oblastmi veřejné politiky.
Unie bude mluvit i do sportu Poprvé by Evropská unie získala pravomoc mluvit do oblastí, jako jsou zdravotnictví, doprava, sport.
Lisabonská smlouva by také dala Evropské unii nové obrovské pravomoci v mimořádně citlivých oblastech, jako je spravedlnost a trestní právo.
Evropský soudní dvůr v Lucemburku by se stal v těchto oblastech de facto nejvyšším soudem pro Českou republiku a nevolení soudci Evropského soudního dvora by postupně začali formovat české trestní právo na úkor vůle českých voličů a českých soudů.
Evropští politici tvrdí, že Lisabon je nadlouho poslední velkou evropskou smlouvou. To je pravda, ale nikoliv proto, že by snad měla zmizet jejich chuť neustále přenášet rozhodovací pravomoci na Evropskou unii. Bude tomu tak proto, že Lisabonská smlouva zavádí systém, kterým sebe samu učiní samopozměnitelnou. Evropští politici budou moci měnit smlouvy v postupných krocích bez nutnosti obracet se na své voliče a zákonodárce.
Je často opakovaným mýtem, že Lisabonská smlouva zvýší pravomoci národních parlamentů. Ve skutečnosti budou mít národní parlamenty podstatně méně vlivu na legislativu než kdykoliv předtím, protože dojde k přesunu mnoha nových pravomocí na Evropskou unii, dojde k rozšíření počtu oblastí, kde už nebude platit možnost národního veta, a dojde k možnosti zvyšovat pravomoci Unie bez nutnosti ratifikace.
Jak nedávno konstatoval německý Spolkový ústavní soud: „Postavení národních parlamentů by bylo výrazně okleštěno vzhledem k omezení oblastí, kde je nutná jednomyslná shoda a vzhledem k přesunu policejní a justiční spolupráce na nadnárodní úroveň.“
S Lisabonskou smlouvou by se poprvé stala Listina základních práv Evropské unie právně závazným dokumentem. Je pravděpodobné, že by začala postupně měnit právo členských států skrze rozsudky Evropského soudního dvora, který by získal nové rozhodovací pravomoci. Evropská komise potvrdila, že Lisabonská smlouva zavádí nová práva.
Nadvláda soudního dvora Je těžké předvídat, jak se Evropský soudní dvůr svých nových pravomocí chopí, proto český prezident Václav Klaus oprávněně žádá právní záruky. A nebude žádná katastrofa, pokud dojednání těchto záruk zdrží Lisabonskou smlouvu o pár měsíců.
Když už evropští politici dotlačili Irsko k druhému referendu poté, co Lisabonskou smlouvu voliči nejprve loni v červnu odmítli, jsou už zoufale nedočkaví, aby smlouva platila. Budou ochotní udělat cokoliv, aby českého prezidenta přiměli podepsat. Musíme tomuto nedemokratickému tlaku odolat.
Lepší Evropa?
Průzkumy ukazují, že většina lidí v Evropské unii by se chtěla referendem vyjádřit ke smlouvě, která přenáší národní pravomoci na EU, včetně 82 procent českých voličů. Tyto hlasy byly v celém schvalovacím procesu ignorovány.
Ve Velké Británii lidé vyjadřují touhu po referendu dost hlasitě a Konzervativní strana, která pravděpodobně jarní volby vyhraje, vypsání referenda slíbila, pokud smlouva stále nebude v platnosti.
Teprve další vývoj ukáže, zda bude tato nedemokratická smlouva jednou provždy zastavena. Jedině to by umožnilo změnit Evropu k lepšímu.
Pieter Cleppe je šéfem bruselské kanceláře Open Europe
vyšlo v Mladé frontě DNES – 21.10.2009
