NOVÁK: Podivná morálka pánů probruselských

NOVÁK: Podivná morálka pánů probruselských

Bruselští představitelé mají podivný metr na měření morálky. Stejně tak ho ale mají naši političtí eurohujeři v čele s exprezidentem Havlem, kteří dokáží kritizovat jedním dechem spolu se Sarkozym, Barrosem, Verheugenem, Merkelovou, Borisovem, Reinfeldtem a ostatními evropskými politiky legitimní nárok českého prezidenta na poskytnutí jasné záruky, že po jeho podpisu Lisabonské smlouvy nebude možné znovu otevřít požadavky sudetských Němců na zrušení Benešových dekretů.

Společně s naší vládou a, světe, div se, snad prý i s Ústavním soudem hledají cesty, jak ze scény odklidit prezidenta, který je jako jeden z mála českých politiků stále pravým Čechem, hrdým a nezlomným a který i přes všechny urážky a výhrůžky stále hájí, v souladu se svojí státnickou povinností, suverenitu naší země a nedotknutelnost Benešových dekretů. Společně se nestydí prezidenta urážet a sprostě napadat.

Prezident přísahal při své volbě: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

Ano, prezident je tedy podle svého slibu povinen zastávat a hájit zájmy všeho lidu. Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Je podivné, že nikdo nedehonestuje naše eurohujery, kteří fakticky nutí prezidenta Klause, aby porušil svůj prezidentský slib!

To je jeden metr Bruselu a našich eurofanatiků na morálku prezidenta zatím ještě suverénního státu, kteří nechápou, jak si prezident malého státu uprostřed Evropy dovoluje obhajovat svůj názor.

Pak je tady druhý metr. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy, velký kritik chování prezidenta Klause, který se nestydí vyhrožovat celé České republice sankcemi, vyloučením z EU a snad i čertem, má naprosto odlišný metr na svoji vlastní morálku.

Váhou své funkce a zákulisními piklemi se dle informací ze zahraničí zasazuje o to, aby jeho 23letý syn Jean Sarkozy řídil pařížskou obchodní čtvrť La Défense.

Tady však zřejmě platí jiná morálka, kdy jasný protekcionalismus a zneužití moci je zřejmě ze strany Bruselu a našich politiků pokládáno za normální. Nikdo se neohlíží ani na mezinárodní petice proti tomu, aby mladý Sarkozy zastával tak odpovědnou funkci. Mimochodem, dodnes ji podepsalo již více než 100.000 občanů zemí EU.

Takže porovnejme – na jedné straně legitimní požadavek vrcholného představitele státu, který chce záruky pro svoji zemi, jejž podporuje více než 65 % občanů této země, na straně druhé jiný vrcholný představitel státu, který se snaží silou své pozice prosadit osobní prospěch, navzdory velkým protestům nejen občanů své země, ale i celé Evropy.

Proti jednomu se ozývají hlasy všech politiků, kteří doufají ve svoji další kariéru – trafiku – v orgánech EU.

O tom druhém se jaksi nemluví, trapně mlčí. Hlavně u nás…

Kdo je podle vás, milý čtenáři, morální a zásadový? Komu jde jen o vlastní prospěch? Komu z nich se chcete podobat?


Libor NOVÁK je členem Svobodných a lídrem v kraji Vysočina
(publikováno na
http://web.volny.cz/noviny/komentare/)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31