Před necelým měsícem skončily volby, které byly mnohými líčeny jako přelomové. Jako cesta ke změně. Na jaké změny se tedy můžeme těšit?
S odstupem necelého měsíce se vše jeví již zcela jasně. Změnila se politická mapa. Ti, kteří mluvili o zásadní změně, slaví. Jako by slavnostní ohňostroje měly přehlušit skutečnost, že ideologická a morální mapa zůstává zoufale stejná.
Vítězné strany se třesou na posty, které obsadí, a na vliv, jenž z nich získají. Některé strany, konrétně STAN a Piráti, se už stihly i zhádat o to, zda je férové vést kroužkovací kampaň. A dosavadní vládní strana, tedy lépe řečeno její jediný důležitý představitel, se usilovně snaží přehodit výhybku své rétoriky na opoziční kolej.
Volební hesla slibující skutečnou zásadní změnu? Na ta zapomeňte. Volby skončily – a s nimi uplynula i záruční doba každého předvolebního slibu.
Kdo se zachoval jako odpovědný volič a občan a provedl si sám pro sebe důkladnou racionální analýzu myšlenek, na nichž kandidující strany staví svoji politickou praxi, mohl k závěru dojít dlouho před volbami: změna nepřijde. Mainstreamové, velké strany se vzájemně liší v nepodstatných, kosmetických aspektech, zatímco tu základní premisu sdílejí. Premisu silného dohližitelského a pečovatelského státu, premisu kolektivu nadřazeného jednotlivci, premisu ničení svobodného trhu bezpočtem regulací a v neposlední řadě premisu našeho státu jako vazala velkoevropské říše.
Alternativa k těmto zhoubným premisám byla v letošní volební kampani odsunuta na periferii všeho dění. Nositelé alternativních cest byli přes veškerou snahu poraženi. Poraženi byli pak i ti, kteří vedli svoji kampaň poctivě a pojali předvolební klání jako střet myšlenek a kategorických postojů. Vyhráli, alespoň na první pohled, však ti, pro něž je volební kampaň střetem nemyšlenek a prádných frází. Ti, pro které jsou volby jen jakousi předváděcí prodejní akcí, na níž je zapotřebí obrat penzisty o jejich peníze a vnutit jim předražené a nekvalitní deky a hrnce. Vyhráli ti, kteří zamaskovali svoji stejnost a šedivou nerozlišitelnost naprosto falešným příběhem o tom, že to jediné nebezpečí pro naši zemi představuje Andrej Babiš a žádná jiná témata tyto volby nemají.
Kdo tedy vlastně vyhrál? Čísla, počty voličů a získaných křesel, miliony korun rozdaných na státních příspěvcích, lukrativní posty pro náměstky, asistenty a poradce, dohodnuté státní zakázky – to vše je jen zástěrka, která zahaluje skutečný stav věcí. Prohráli totiž všichni. Tyto volby nemají vítěze. Je to tragický výsledek pro tuto zemi, která zoufale potřebuje skutečnou myšlenkovou a morální změnu. Tu si však soudě podle výsledků voleb přeje zatím jen smutná menšina voličů. Jedno je jisté: změna nepřijde. Alespoň ne hned. A na tuto zemi se mezitím valí strašné věci.
Ať už má jít o zelenou politiku a její následky nebo zdravotní totalitu, která pod záminkou řešení respiračního onemocnění porobí celý národ, ať už půjde o finální ztrátu naší suverenity nebo třeba o válečné hrůzy, poslední útočiště mocichtivých totalitářů, tento národ má před ostatními přece jen jednu výhodu – historickou zkušenost s nesvobodou. Možná i proto je pro naše totalitářské politiky tak těžké vnutit občanům vakcinační diktát. Jsme před mocí a nátlakem obezřetní, umíme proplouvat, obcházet nařízení. Na druhou stranu však nemáme ve zvyku aktivně se vzepřít. Možná vyčkáváme, až bude mít odpor skutečnou šanci na úspěch, možná vyčkáváme na příklad úspěšného občanského odporu v některé ze sousedních zemí. Kdosi přirovnal český národ k prutu, který lze pod tlakem ohýbat. Ano, ohneme se – ale když tlak povolí, švihneme…
Na tuto charakteristiku si vzpomenu, když někdo pláče nad nedostatkem disciplíny a poslušnosti českých občanů. Nad tím, že všude jinde ve světě lidé poslušně plní veškerá nařízení, zatímco my pořád vykřikujeme něco o svobodě, obcházíme pravidla, švejkujeme, hledáme skulinky a balancujeme na hraně toho, co nám zákony umožňují. Poslušnost není věru tou nejlepší občanskou vlastností. Občan má být obezřetný a vůči své vládě nedůvěřivý. Poslušný občan, to je sen každého diktátora a totalitáře. Poslušného občana si přeje Babiš stejně jako Fiala s Pekarovou-Adamovou.
Věřím, že ještě není nic ztraceno. Myšlenka svobody totiž v těchto volbách neprohrála. Prohráli ti, kteří zahodili svůj hlas a nevolili skutečnou změnu. Svoji chybu, a tím nemyslím jen chybu v těchto posledních volbách, již brzy poznají na svých účtenkách a bankovních výpisech.
To je totiž jediný skutečný význam pojmu „zahozený hlas“: hlas pravicového voliče, který si v hloubi duše skutečně změnu přeje, touží po ní, dokáže si ji představit ve víceméně pevných obrysech, ale nakonec ze strachu jde, a zvolí stranu či uskupení, které nemá s pravicí vůbec nic společného. Takový voličský hlas byl opravdu zahozen a volič má dvě možnosti, až pomine morální kocovina, která nutně přijde tehdy, až vyjde najevo skutečná povaha politiků, jimž byl takový hlas svěřen. Buď si v sobě racionalizovat svoji volbu, která ve skutečnosti neodráží jeho životní a politické postoje, omluvit si ji, uchlácholit se některou z odzbrojující frází, jako například že nejlepší je zlatá střední cesta nebo že všechno zlé je pro něco dobré. Nebo se poučit a příště vzít rozum do hrsti, sebrat veškerou svoji odvahu, a neudělat znovu tu stejnou chybu. Každý, kdo chce politickou cestou zkusit hájit svobodu, musí počítat s tím, že proti němu hrají silné faktory – neprincipiální myšlení, morální relativismus a skepticismus, tlak médií. Je třeba být trpělivý, než to potřebné části voličstva konečně dojde, třeba pod neúprosným tlakem vnějších okolností.
Děkujeme za hlasy, volby skončily, zapomeňte. To nám vzkazují vítězné strany. Já vzkazuji opak: pokud v sobě máte alespoň něco z pravicového voliče, pak nezapomínejte. Dobrá paměť se vám v příštích pár letech bude hodit. Pak dáme tuto zemi konečně do pořádku a vrátíme jí svobodu i prosperitu.
Dovolím si už jen stručně několik poznámek a postřehů.
Koalice Spolu se nepochybně nebude chovat pravicově. Bude zvyšovat vliv silné ruky státu, snažit se uklidňovat nižší příjmové skupiny lidí pomocí úplatků, které však nakonec zaplatí střední třída – tedy ti lidé, o které by se správně měla pravicová koalice opírat. Tito lidé budou nutně hledat zastání. Pád firmy Bohemia Energy je jen předehrou toho, co ve skutečnosti dopadne ve větší nebo menší míře na všechny. Jen nemnozí se však dočkají nějaké podpory. Většina lidí bude muset nejen hradit náklady hanebné zelené politiky, ale také bude nucena zaplatit levičáckou sociální politiku rádoby pravicové koalice. Nezapomínejme také na to, že agendou této koalice bude bezesporu i další pošlapávání svobody lidí ve jménu tzv. boje proti kovidu.
Tradiční levice ze sněmovny zmizela. Mnozí to považují za skvělou věc. Já to zase tak růžově nevidím. Naprostý debakl sociálních demokratů a komunistů je sice něco, co si tyto strany zasloužily, ale neznamená to, že jejich myšlenky zmizely. Pouze se rozprostřely napříč všemi sněmovními stranami. Myšlenky komunistů lze hledat u Pirátů stejně jako u SPD. Politika sociálních demokratů se jistě v té či oné formě vynoří na straně nové vládní koalice. Politika se odchodem dvou tradičních levicových stran jen stala méně přehlednou. Komunisté se navíc podle mě do sněmovny opět vrátí. Sociální demokraté nejspíš ne – nikdo je už nepotřebuje. Rozhazovat peníze na všechny strany dokáže stejně dobře hnutí ANO. Vedle toho je ale třeba poznamenat, že ze sněmovny zmizela i pravice. Ta však zmizela již dávno. Celá sněmovna je nyní jedno velké středové prázdno.
Přísaha. Toto béčko Andreje Babiše naštěstí zůstalo mimo sněmovnu, a protože kromě osoby pana Šlachty, ze kterého za celou dobu kampaně nevypadl snad ani jeden kategorický názor, nemá žádný jednotící prvek, nebo nedejbože jednotící myšlenku, lze snad očekávat, že vůdčí osobnosti hnutí rozkradou státní příspěvky a Přísaha přestane na naší politické scéně překážet.
A co hnutí SPD, které bylo pro mnohé snad jediným nositelem alternativních postojů? Pokud jste tuto stranu volili kvůli euroskepticismu, byli jste obelháni. Tato strana pro rozvíjení a upevňování euroskepticismu v naší společnosti nedělá vůbec nic. Téma vystoupení z EU se jí podařilo naprosto zazdít.
Proč nezafungovalo před volbami téma kovidu? Že by si lidé skutečně přáli nový lockdown a další plošné restrikce? Možná. Určitá část nejspíš ano. Pravděpodobnější však je, že paměť českého voliče je prostě velmi krátká. Rychle zapomněl na restrikce a lockdown, letní rozvolnění jej ukolébalo, a uchlácholen tím, že si zase může v klidu a bez omezení dát pivo, si nechal vnutit narativ o tom, že jediné důležité téma je Babiš vs. Antibabiš.
Skvěle zafungoval tandem Bobošíková a Volfová v rámci hnutí Volný blok. Opravdu skvěle. Zafungoval jako vždy – tedy naprosto destruktivně, a to nejen pro Volný blok a pro doktorku Lipovskou, jejíž renomé je podle mého názoru nevratně zničeno, ale pro alternativu jako takovou. Pravici byly odebrány cenné hlasy, které když už nic jiného by ji dostaly do vyšší ligy.
Málem bych zapomněl na Piráty. Jejich prohra je asi jediným zásadnějším důvodem k radosti a já upřímně gratuluji politikům ze STANu, jak šikovně se jim podařilo zvládnout kroužkovací kampaň. Záleží však na nich samotných, zda bude tato prohra skutečně zpečetěna a Piráti konečně přestanou dlouhodobě škodit a zmizí. Pokud se skutečně účastní chystané koalice, rozpustí se v ní. Pokud by se však Ivan Bartoš zachoval jako stratég, měl by pod jakoukoliv vhodnou záminkou ještě před podepsáním všech dohod z koalice vycouvat. Vzhledem k tomu, že ze sněmovny zmizeli komunisté a sociální demokraté, je zde totiž vytvořen prostor pro radikální levicovou opozici. Ta by mohla Pirátům udržet sympatie voličů. V opačném případě Piráti jako strana přestanou být potřební. Ostatně vysvědčení dostanou už za necelý rok ve volbách do pražského magistrátu.
A nakonec, co napsat k formaci Trikolora Svobodní Soukromníci? To je pro mě samozřejmě velmi osobní téma. Zaměření naší kampaně, tedy návrat k normálnímu životu či záchrana normálního světa, to celé v kontextu současné kovidové politiky, bylo jediné možné. Jediné, které mohlo být skutečně upřímné. V širším slova smyslu to byla vlastně standardní kampaň Svobodných. Podobně jako v roce 2013, kdy Svobodní získali dosud maximální počet voličů a zdálo se, že mají již pevně namířeno k dalším úspěchům (přičemž jeden se rychle dostavil, úspěch v dalších eurovolbách). Byla to kampaň za svobodu občanů, za svobodu jednotlivce v tom nepravicovějším slova smyslu. Byla to kampaň, kde žádná ze zúčastněných stran nemusela dělat ústupky ze svých postojů, a podařilo se naplnit myšlenku, že menší pravicové strany by se měly konečně začít spojovat namísto vzájemného soupeření a tříštění hlasů. Nicméně média nastolila jiné téma, Babiš vs. Antibabiš. To patrně přesvědčilo i mnohé z těch, kteří by jinak nemohli přenést přes srdce, že se ODS spojila s progresivně levicovou Topkou a že v Praze je lídrem paní Pekarová-Adamová, na níž není pravicového vůbec nic. Kdyby TSS přizpůsobila kampaň médiím, pak by tato samostatná kandidatura ztratila smysl. Pro antibabišovce už tady byly jiné strany – proč kvůli tomuto antitématu volit malou TSS, když se tady již nabízí koalice Spolu, která si sice nemyslí vůbec nic, ale představuje alespoň formálně naplnění pojmu Antibabiš? Co na tom, že právě Svobodní byli vlastně první antibabišovskou stranou v České republice a vystupovali proti Babišovi ještě v době, kdy to zdaleka nebylo v módě? Za to už nám dneska nikdo poctu nevysloví. Přes to všechno považuji výsledek TSS za uspokojivý. Zachovali jsme si tvář, vyzkoušeli jsme si spolupráci, ukázali jsme, že dokážeme dát dohromady plnohodnotou kampaň, pronikli jsme do médií. Pokud bych měl uvažovat jen v kontextu Svobodných, pak spolupráce TSS byla nejlepší z možných variant. Už proto, že se podařilo dostat do médií předsedu Libora Vondráčka, což by žádná jiná varianta, s níž se původně pracovalo, patrně neumožnila. Svobodní jsou tady dál. Nechci se přiklánět k názoru jednoho komentátora, který řekl, že Svobodní jsou na prohry zvyklí. Není dobré být zvyklý na prohry. Spíš bych řekl, že jsme vytrvalí a houževnatí. Jde nám o mnohem víc než o křeslo.
Tvrdím, že nikdo nevyhrál. ANO nebude schopna fungovat v opozici a rozpadne se. Babiš možná hraje už jen o to, aby nemusel do vězení. Spolu a PirStan budou uplatňovat levičáckou politiku a ztratí sympatie mnoha těch, kteří čekali změnu. Navíc tato spolupráce bude velmi vratká. Ani jedna ze stran nebude schopna racionálně reagovat na ničivé následky zelené politiky. Lidé, jimž se pod rukama vypaří jejich úspory, budou konečně požadovat odpovědi, nikoliv fráze. Prostor pro skutečnou pravici tady stále zůstává – i když pravice v těchto volbách prohrála a ve sněmovně není zastoupena.
Luboš Zálom, místopředseda strany
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
Zdroj: blog Idnes
