Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Payne: Musíme si pomáhat

Payne: Musíme si pomáhat

Babišova éra nás v mnoha aspektech vrátila zpět ke komunistickému pojetí státu. Bude velmi obtížné vrátit se k právnímu státu.

Babišova éra nás v mnoha aspektech vrátila zpět ke komunistickému pojetí státu. Všechno detailně regulovat, apriorně lidem nevěřit, pohrdat veřejností, chytit živé bytosti pod krkem a zakázat jim všechno, co nutně nepotřebují. Kleknout na ně. Stát přece ví, co je pro ně dobré. Vynutit poslušnost silou. Zastrašit. Účel světí prostředky. Porušování zákonů, pro některé vyvolené přece neplatí. Na některé zvláště vyvolené justice dokonce nesmí. Koupit si podporu veřejnosti při volbách. Všudypřítomná morální devastace. Lhaní. Cynickou kvintesencí komunistického totalitního uvažování byl pokus odečíst sbírky na pomoc postiženým tornádem, které si lidé spontánně zorganizovali a ve kterých bleskově vybrali miliardu, od vládní pomoci. Jinak řečeno – vyvlastnit je. Bude velmi obtížné vrátit se k právnímu státu.

Jednou oblastí, kterou musíme dát do pořádku, je vyjasnit si některé pojmy. Ono se totiž stalo vládní módou ohánět se slovem ‚solidarita‘. Ale zaznívá to také z OSN, z Brusele, od politiků a politických stran, i z Vatikánu … prostě odevšad. Kde se to slovo vzalo?

Slovo ‚solidarita‘ je mělké a pokrytecké. V politice je nezakotvené. Pochází z latiny, kde přídavné jméno ‚solidus‘ znamená pevný. Římané ho používali mimo jiné v legiích. Všichni si tam přáli, aby byla legie pevná a silná, prostě solidní. A všichni proto vyzývali slabší vojáky, aby více trénovali, aby přidali, aby byli solidární s ostatními. ‚Solidarita‘ znamenalo, že slabší se musí víc snažit. Ironií osudu dnes politikové používají toto slovo ve zcela opačném významu: Silnější mají být solidární se slabšími. To ale jako celek pevnější nebudeme.

Proč k takovému pokrytectví dochází? Slovo ‚solidarita‘ se v politice objevuje ve stejné době, jako politické snahy o nastolení totalitních režimů. Jen obtížně se totiž získává lidová podpora pro heslo: ‚Sebereme druhým a rozdělíme si to.‘ Příliš to připomíná loupežnickou rétoriku. Mnozí se pak obávají, že mohou být právě těmi druhými, kterým se bude brát. Když se to ale zamaskuje něčím zdánlivě ušlechtilejším, třeba slovem ‚solidarita‘, zní to trochu lépe: ‚Vy silní musíte být solidární s těmi slabými.‘

Slabším se má pomáhat! Ovšem, s tím přece každý souhlasí. Jenže, to není nová myšlenka, jenom se tomu tisíce let před tím říkalo ‚charita‘ a ne ‚solidarita‘. Slovo ‚charita‘ je také latinského původu, ‚caritas‘ znamenalo slitování a soucit. ‚Charitu‘ měli mezi sebou i římští legionáři. Dobrovolně z vlastních prostředků nebo sil pomáhal jeden druhému. ‚Charita‘ je projevem ušlechtilého srdce. A každý charitativní skutek zušlechťuje srdce obou zúčastněných stran. ‚Charita‘ legii neoslabuje, naopak. Doplňuje ‚solidaritu‘ a nerozlučně k ní patří.

Někdo si možná vzpomene, jak se kdysi povinně platilo na známky solidarity v ROH (jediné odbory za komunismu). To ještě existovala možnost vyhnout se povinné ‚solidaritě‘ tím, že nebudu v ROH. Později se ukázalo, že za ty peníze se obrazně i doslova nakupovaly zbraně pro všelijaké povstalce.

Dnes ‚solidaritu‘ organizuje stát a je povinná. Stát ‚solidaritu‘ vymáhá. ‚Solidarita‘ se dělá zákonem. Politikům se to hodí, nakupují si tak hlasy ve volbách, přesouvají miliardy buldozerem, vypadají důležitěji. Jenže pokrytecká státní organizovaná ‚solidarita‘ nikdy není tak účinná, jako ‚charita‘. Při přerozdělování se spousta peněz poztrácí. Stát neví, kde je co potřeba, musí dělat ‚solidaritu‘ plošně, tedy neefektivně. Ale hlavně, mezi ‚charitou‘ a ‚solidaritou‘ je přece jeden podstatný rozdíl. Zatímco ‚charita‘ zušlechťuje srdce, vynucená ‚solidarita‘ vzbuzuje vzdor. Stát nás ‚solidaritou‘ okrádá o to pěkné, co se neukazuje navenek, a co cítí dárce i obdarovaný, když někdo někomu pomůže. Stát nás okrádá o lidskost. Stát vytváří bezohledné cynické prostředí. O druhé se nestarejte, ať se postará stát. Možná jste si všimli, že milion dolarů vybraný na Sarajevo v devadesátých letech stejně jako miliardu korun vybranou na postižené tornádem letos a desítky dalších příležitostí mezi tím, se pokoušejí naše média přejmenovat z ‚charity‘ na ‚solidaritu‘. Naše ochota k ‚charitě‘ je přinejmenším srovnatelná s tím, co v nejlepším případě dovede stát.

U nás se o tom nemluví, ale podstatným parametrem každého státu je poměr mezi vynucenou ‚solidaritou‘ a přirozenou ‚charitou‘. Chceme-li, abychom žili v přívětivějším státě, který funguje, měli bychom tento poměr vážit s lékárnickou opatrností. Přejeme si přívětivé prostředí pro všechny, ale v těžkých dobách, které přicházejí, také potřebujeme být jako celek ‚solidní‘, Potřebujeme poctivou soutěž.

‚Solidarita‘ totiž parazituje na dobré pověsti ‚charity‘. Uznávám, že se mi asi nepodaří vrátit slovu ‚solidarita‘ původní význam, ale snad se podaří zastavit podvodné příživnictví na ‚charitě‘. Kéž by naši politikové začali důsledně rozlišovat tyto dva pojmy. Kéž by naši novináři rozlišovali a kéž by umožnili diskusi. Kéž bychom si přestali lhát sami sobě. Měli bychom se zabývat tím, které sféry doposud ovládané vynucenou ‚solidaritou‘, bychom mohli otevřít pro ‚charitu‘. Naše společnost bude lidštější.

Možná bychom se pak mohli zabývat daňovými asignacemi, tedy možností udělat něco jako dobrý skutek podle vlastního uvážení, aby to nemusel dělat stát. Možná bychom mohli vzít na vědomí, že v rámci ‚charity‘ jsme většinou schopní pomoci druhým účinněji, než stát. Možná najdeme další možnosti. Jinak řečeno: Dobré skutky dělejme za soukromé peníze, nesmí se dělat za státní. Obohatí nás to.

Jiří Payne

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: blog Idnes

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Na Petříně byla při příležitosti 20. výročí od vstupu do Evropské unie zveřejněna Markétou Šichtařová Charta 24.

Porovnání Charty 24 a Charty 77 v pdf.



P r o h l á š e n í  C h a r t y   24

Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.

I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.

Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.

Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.

Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.

Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.

V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!

Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.

Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.

Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.

Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.

Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.

Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.

Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.

Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.

CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.

CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.

Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček

Podepsat Chartu 24:

Zásady zpracování osobnách údajů – Komunikaci s petenty obstarává Libor Vondráček

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31