Strana svobodných občanů (Svobodní) reaguje na ostrý útok, kterým byla napadena Vladimírem Železným, představitelem Libertas.cz, na jeho tiskové konferenci 2.4.09.
„Pan Železný nám zaslal písemně v sobotu 21. března svoji představu možné koaliční spolupráce mezi ním a Stranou svobodných občanů. Podmínky, které navrhoval, ale byly nepřijatelné. Žádal, abychom zrušili výsledky našich primárních voleb – první dvě místa na kandidátce měla být obsazena podle jeho představ,“ uvádí předseda Svobodných Petr Mach. „Je nehoráznost, aby teď tvrdil, že se snažil vyjít vstříc,“ dodává Mach.
Navíc nebylo vůbec jasné, jestli jeho Libertas.cz bude mít autorizaci od zakladatele irského Libertas Declana Ganleyho, anebo jestli platí předchozí Ganleyho tisková zpráva, že Železný zaregistroval Libertas na vlastní pěst.
Další překážkou pro úspěšnou dohodu byl pro Svobodné i fakt, že byl Vladimír Železný odsouzen ke dvouletému trestu s podmínkou, teprve ho čeká odvolací soud, a věc tedy není pravomocně uzavřena.
Svobodní dosud odmítali upřesnit obsah jednání, protože nepovažují za slušné zveřejňovat, co která strana požadovala. „Po včerejším útoku ze strany Železného se ale musíme bránit, ty polopravdy, co řekl, jsou nehorázné,“ vysvětluje předseda Mach.
Svobodní jako první v ČR zřejmě i na Evropském kontinentu zvolili pro své primární volby kandidátů do Evropského parlamentu unikátní metodu. Umožnili členům a zejména příznivcům strany z řad široké veřejnosti přímo určit pořadí lidí na kandidátce pomocí hlasování na internetových stránkách strany. Z otevřených primárek vzešel jako leader Jiří Payne, na 2. místě se umístil známý spisovatel Benjamin Kuras. „Bylo pro nás nemyslitelné, abychom na nátlak Železného zapomněli na výsledky našich primárek,“ dodává Mach.
Debata o plánovaném sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně opustila sněmovní lavice a přesunula se do studia CNN Prima News. Ve středu 14. května se v pořadu 360° střetl poslanec Libor Vondráček, předseda Svobodných a člen výboru pro evropské záležitosti, s bývalým ministrem zahraničí Janem Lipavským (nestraník za ODS). Výsledkem bylo jasné střetnutí dvou nepřekonatelně rozdílných přístupů k témuž historickému i politickému problému.
Lipavský: „S touhle špínou nechceme mít nic společného“
Lipavský hned v úvodu razantně odmítl celou parlamentní debatu jako předem ztracený čas. Opozice se rozhodla sněmovní jednání bojkotovat a svůj postoj obhajoval slovy, že koalice ANO, SPD a Motoristů celou aférou záměrně „překrývá jiné hrozné věci“ – jako jsou EET nebo nový stavební zákon. Sudetoněmecký sjezd označil za přehlídku „německých důchodců“ a celou debatu smetl ze stolu jako zbytečně vyvolané politické divadlo.
Vondráček: Historický kontext se bagatelizovat nedá
Právník a absolvent brněnské Právnické fakulty Vondráček na tuto interpretaci nereagoval rétorickými výpady, ale věcnými argumenty zakotvenými v historické paměti. Připomněl, že sjezd se má konat pouhých několik set metrů od Kounicových kolejí – místa, kde nacisté za druhé světové války uvězňovali a popravovali. Přirovnání k Polsku bylo přitom zvlášť výstižné: „Absolutně si nedovedu představit, že kdyby se Němci rozhodli mít sjezd v blízkosti Varšavy, kde ji sami vybombardovali, polští politici by to takto bagatelizovali.“ Vondráček tak přirozeně přesunul debatu ze sféry emocí do sféry principů a historické logiky.
Sporná otázka veřejného financování
Vondráček v debatě otevřel i méně diskutované, ale o to podstatnější téma: financování celé akce z veřejných zdrojů. Podle jeho slov stojí za organizací sjezdu spolek Meeting Brno, který čerpá peníze z veřejných rozpočtů, přičemž právě brněnská koalice vedená Spolu tyto prostředky poskytuje. Svobodní přitom od počátku důsledně rozlišují mezi soukromým shromážděním a akcí s veřejnou patronací – tu považují za politicky nepřijatelnou, nikoli protože by popírali právo na svobodu shromažďování, ale protože veřejné peníze de facto legitimizují organizaci, jejíž část členské základny poválečné uspořádání zpochybňuje.
Název a identita organizace jako klíčový argument
Jeden z nejpůsobivějších momentů debaty přinesl Vondráčkův argument o samotném názvu organizace. Sudetští Němci jsou podle něj historický konstrukt z roku 1903 – záměrně vytvořená identita těch, kdo chtěli tvrdit, že jsou na území českých zemí utiskováni. „Už jenom z podstaty svého názvu budou vždycky zpochybňovat celistvost českých zemí,“ řekl Vondráček. Porovnání s komunistickým programem roku 1946 přitom nebylo náhodné – varoval před tím, že deklarované postoje organizace a její reálné cíle nemusí být totéž.
Silná slova a jejich meze
Moderátorka Pavlína Wolfová v debatě otevřela i otázku použití pojmu „kolaborant“, který v téže věci použil Jindřich Rajchl. Vondráček se od tohoto označení zřetelně distancoval – nikoli proto, že by považoval postoj opozice za správný, ale protože má za to, že podobná slova prošla „inflací“ a ztratila váhu. Tento moment vystihoval celkový styl jeho vystoupení: věcnost, historická důslednost a odmítání lacině vyhrocené rétoriky – i tam, kde by ji situace zdánlivě svádějícím způsobem nabízela.
Kontext celého sporu
Poslanecká sněmovna přijala 13. května 2026 usnesení vyjadřující nesouhlas s konáním 76. sněmu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky. Pro hlasovali poslanci ANO, SPD a Motoristů, opozice jednání zcela bojkotovala. Sjezd je plánován na 22.–25. května 2026 v Brně a půjde o historicky první konání podobné akce na území České republiky – dosud se vždy odehrávala v Německu nebo Rakousku. Právě tato symbolická premiéra dává celé debatě rozměr, který přesahuje jednu sněmovní schůzi.