Na první pohled by se zdálo, že politik, který nabídne v programu nízké daně, bude populární. Vždyť více peněz v peněžence, to musí chtít každý! Tak proč žádná taková strana není v parlamentu? Máme z nízkých daní strach?
Mnozí z nás ano. Často ale slyším obavy, že…
Nízké daně přeci pomůžou těm, kteří už mají hromadu peněz. Pomůžou velkým firmám a velkopodnikatelům. Všechny si nás koupí. Nebude jiné práce a života, než jen pro ně. Nikomu nic nedají. Když budou nízké daně, nebude na důchody. Stát přeci daně potřebuje! Všechno se z nich platí!
Pochopitelné obavy. Ale je to tak? Pokud by tomu tak skutečně bylo, tak proč velké firmy a bohatí lidé za nízké daně nebojují? Není to náhodou právě naopak? Nízké daně totiž nepotřebují. Umí daňově optimalizovat. Umí čerpat dotace a vyhrávat státní zakázky.
Malé daně potřebují právě ti, kdo vydělávají nejméně. Ti, kdo začínají. Ti, kteří nemají velké majetky. Ti, kteří se potřebují dostat z těžké životní situace. Ti, kteří si na svůj dům teprve potřebují vydělat.
Co je totiž u nás zdaněno naprosto nejvíce? Hned po alkoholu je to práce. Naše práce. Téměř půlku toho co vyděláte, Vám stát vezme. 4 hodiny pracujete pro stát, 4 hodiny pro sebe. Jsou země v Evropě, které místo štědrých sociálních dávek, prostě příjmy z práce do určité výše, nedaní vůbec.
Národ se dokáže rozčílit kvůli třiceti korunám u doktora. Tak proč ne kvůli 4 hodinám v práci navíc?
Současní politici umí vyvolat jedno velké zdání. A to, že za daně, co zaplatí „ti druzí“, dostaneme něco my všichni. Pak bude líp. Máte opravdu pocit, že to funguje? Najdeme odvahu zkusit jiné řešení, omezit moc politiků nad našimi peněženkami?
Tomáš Pajonk,
místopředseda Svobodných
