Kritice podrobil názory zaznívající z Bruselu zlínský krajský šéf Svobodných Tomáš Pajonk: „To, že šéfová bezpečnosti EU Federica Mogherini klidně řekne, že politický islám by měl být součástí evropského obrazu, je děsivé,“ uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. Pajonk také vysvětlil, proč už není celorepublikovým místopředsedou strany a zdůraznil nutnost soustředění na výsledky. Kromě toho varuje: „Babiš chce zavést dalšího Velkého bratra.“
Vysvětlujete odchod z pozice místopředsedy Svobodných a nástup na post krajského předsedy ve Zlínském kraji i tím, že potřebujete soustředit sílu v regionu před krajskými volbami. Proč si nenecháte obě pozice? Domníváte se, že příprava na krajské volby bude tak náročná?
Bude. Obsahové a organizační přípravy na krajské volby už dávno začaly. Jenže teprve, když něco začnete tvořit, vidíte, kolik to dá práce. Ve Svobodných ani není povolený souběh stranických funkcí, takže obě pozice bych si tak jako tak nechat nemohl.
Na webu Svobodných jste uvedl: „Ano, máme ideály a máme program. Ale je o tom politika? Jen zčásti. Musíme zapracovat na schopnosti svůj program prosadit.“ Jak konkrétně hodláte postupovat? Co máme očekávat? A myslíte si, že Svobodní dostatečně program neprosazují?
Volič, který nám dal hlas, chce, abychom něco z našeho programu prosadili. Abychom hájili jeho zájmy. Svou větou jsem chtěl vyjádřit jednu věc, a to, že Svobodní věnují příliš mnoho času řešení ideologie, ale nakonec spíše rozhodne schopnost svá řešení či kompromisy prosadit. A to není o ideologii, ale o kompetenci. Na tolik potřebnou změnu ve vztahu stát a občan to chce obojí. S výjimkou několika radních, zastupitelů či členů komunálních komisí Svobodní svůj program prakticky neprosazují. Ve skutečnosti je Petr Mach v Evropském parlamentu v paradoxně horší pozici z hlediska prosazení čehokoliv, než například radní Jiří Hůla ve Slaném nebo místostarostka Ostrožské Nové Vsi paní Bedřichová. Zatím se nám nepodařilo zastavit ani jednu zásadní regulaci, zabránit navýšení daní či zásadně ovlivnit mínění veřejnosti a získat její podporu. Ano, to může znít negativně, ale myslím, že je nutné si pořád připomínat stav a uvažovat, jak dosáhnout skutečných výsledků. Když jeden způsob komunikace nefunguje, je třeba zkusit jiný. Není možné se vymlouvat na voliče, na společnost, na „Babiše“ či na to, že ostatní strany mají peníze a my ne.
Byly i jiné důvody Vašeho odchodu z postu místopředsedy? Vadí Vám nějaké postupy pražského vedení?
Hlavní motivace byla chuť zase vést kraj, potřeba být více v akci a vést, než být spíše poradním hlasem. Částečně mě k tomu vedly i rodinné důvody (je to blíže).
Jak vnímáte postoj Svobodných k problematice migrační krize a to i v kontextu různých debat o islámu. Například Váš kolega, sociolog Petr Hampl, je asi názorově vyhraněnější, než je ve Vaší politické straně běžné. Neměl by se postoj v této klíčové otázce u Svobodných nějak posunout?
Hrozbu islámu neberu vůbec na lehkou váhu. Institut hudúd jako součást šaría je s naší ústavou, kulturou a hodnotami neslučitelný a z těchto pozic nesmíme ustoupit. To, že šéfová bezpečnosti EU Federica Mogherini klidně řekne, že politický islám by měl být součástí evropského obrazu, je děsivé, ale nepřekvapuje mě to. Do organizace, kde se vedení sestávalo z maoistů, socialistů a marxistů, zapadnou pánové, kteří chtějí prosadit právo šária naprosto bez problémů.
Petr Hampl se ale stále častěji a více rozchází s myšlenkami liberalismu, které Svobodní prezentují. Pro nás je nejvyšší hodnotou svoboda jednotlivce. Je dobře, že Petr Hampl upozorňuje na nebezpečí ztráty svobody v případě, že se u nás prosadí politický islám. S tím souhlasím. Proti politickému islámu je třeba se vymezit, politicky bojovat a změnu naší ústavy nepřipustit. Od EU si nenechat cokoli vnutit. Nesouhlasím však s neliberálními přístupy: kolektivní vinou, alarmismem, hysterií a řešením, které zhorší bezpečnostní situaci České republiky. Musíme reagovat s chladnou hlavou. Naší svobodě nebezpečí hrozí, ale nyní je třeba použít rozum, ne paniku. Spojené státy po 11. září reagovaly okamžitě, bez rozmyslu a nakonec situaci s radikálním islámem (salafismem) zhoršily. Neměli bychom opakovat jejich chyby. Rád bych všem připomněl jeden slavný citát: „Kdo se vzdá svobody, aby získal bezpečí, ztratí nakonec obojí!“
Migrace… Zásadní téma současnosti. A například podle profesora Miroslava Bárty k nám nevyhnutelně zamíří miliony dalších běženců, které vyžene z Afriky nikoliv válka, ale sucho. Lze to takto fatálně říci? A jak si zatím Evropa vede v boji se současnou, mnohem menší migrační „vlnkou“?
Nejsem klimatolog, nedokážu posoudit. Co se týče předvídání, mají klimatologové, zejména co se týká antropogenních vlivů na klima, podobné výsledky jako ekonomové či jiní prognostici. Afrika je dnes chudý kontinent s bohatými zdroji. Co se ale ví daleko méně je, že hospodářsky roste. Například v roce 2013 v polovině zemí Afriky vzrostl hrubý domácí produkt o více než 6 %. V letech 2001 – 2010 bylo z deseti nejrychleji rostoucích zemí šest v Africe (Čad, Etiopie, Nigérie, Angola, Rwanda, Mosambik). Možná právě toto umožňuje mnohým našetřit peníze, přejít Saharu a zaplatit nekřesťanské peníze převaděčům, kteří těmto nebožákům slibují ráj na zemi, jen co se dotknou evropské půdy. Dlouhodobé řešení bude v nastavení očekávání Afričanů. Jakmile se první ilegální imigranti začnou vracet, místo toho, aby se z nich stali příjemci sociálních dávek, situace se změní. Začnou řešit problémy doma, místo doufání v nás. Věřím, že jednotliví Evropané budou v Africe pomáhat, ale neměla by se do toho plést EU jako taková.
Liberálně orientovaní lidé nadávají veřejnosti, že uprchlíky i migranty nechce přijímat, obviňují je z necitlivosti či dokonce extremismu. Výrazná část veřejnosti naopak dává najevo, že se nechce dělit o své zbylé zdroje, že se bojí kulturně odlišných migrantů a islámského radikalismu, a že nechce „tahat“ do Evropy další chudinu. Kdo je v právu?
To nejsou liberálové. Sám se za liberála považuji, ale myšlenka, že místním lidem vnutím 1500 uprchlíků, je mi cizí. Není liberální: Je to bezohledný státní nátlak. Solidarita musí být dobrovolná, v opačném případě nejde o žádnou solidaritu. Pokud chce uprchlíkům někdo pomoci, nikdo mu nebrání, aby se spojil s obcemi, charitami, které jim nyní pomáhají přímo na místě. Ale není liberální to požadovat po ostatních na jejich úkor. V odůvodněných případech by pak ČR mohla postupovat jako Kanada, která řekla, že přijme uprchlíky, ale pouze z řad skutečně utlačovaných menšin křesťanů a jezídů, kterým jde o život. Nadační Fond Generace 21 již v Irbílu prověřil právě takové uprchlíky. Kdyby tak průměrný zaměstnanec nemusel odevzdávat více než polovinu mzdy státu, více lidí by mělo na charitu, domácí, či zahraniční. Sluníčkářské reakce a nadávky bohužel vzbuzují dojem, že existuje pouze černobílé řešení: buď pomoci všem a finančně vykrvácet, nebo nepomoci nikomu. A mediální hysterie v lidech vzbuzuje dojem, že elity se proti nim spikly a vykašlou se na ně. Svobodní půjdou rozumnou cestou. Ano, ČR si může vybírat, zda vůbec a koho přijmeme.
Jsme členy Evropské unie. V jakém bodě nyní „uvízla“ evropská myšlenka? O čem svědčí velmi problematická jednání s Řeckem a co když i přes aktuální dohodu nakonec ekonomická situace Řecka stejně skončí krachem?
Evropská myšlenka pravidelně „uvízne“ při jakémkoli problému, který se nedá dočasně vyřešit dotací, rezolucí nebo protestní nótou. Ale nebojme se! Martin Stropnický a jeho spřátelení europoslanci z ALDE už nám připravují evropskou armádu. Občany brzy přejde smích, že naše tanky nesplňují EURO 5 normu. Obrněnci dostanou výjimku a speciální formulář při výjezdu z kasáren!
Dluhy, což platí i pro Řecko, by se platit měly. Nelze si půjčovat bez rozmyslu. Když lichvář půjčí závislému gamblerovi statisíce korun, ten je prohraje a nemůže vrátit, tak řešením bude co? Prodat gamblera na orgány, nebo zbytek peněz získat od jeho spoluobčanů?
Situace skončí nějakou formou krachu, protože jediným skutečným řešením je, že Řecko odejde z eurozóny a začne s nulou. Jinak nemá šanci se zvednout.
Hovoří se o „úplné kapitulaci“ řeckého premiéra Tsiprase. Jak si výsledek vysvětlujete, když měl premiér po referendu mandát od voličů a tedy celkem dobrou vyjednávací pozici?
Tsipras měl možná mandát od voličů, ale také prázdné bankomaty. Na jediné skutečné řešení, vyhlásit státní bankrot a grexit, odvahu neměl. Na evropské úrovni se nám požíraly různé skupiny socialistů. Řečtí s evropskými. Obě skupiny mají podobný přístup k řešení problémů. Sebrat peníze produktivním a pracujícím lidem. Bankám a korporacím dát pomoc a úlevy. Chudým lidem naházet nějaké dávky. Moc hezky to funguje, dokud té produktivní skupině nedojde, že jsou za blbce a přestanou produkovat. To okořeníme tou neuvěřitelnou byrokracií, kdyby opravdu něco někdo chtěl tvořit i tak. A to je ta současná „evropská myšlenka“. Velmi, velmi špatně se hájí suverenita země, když jste závislí na mezinárodní pomoci. Kéž bychom se dokázali poučit a přestali naši zemi zadlužovat. I u nás se stáváme závislí na dotacích. Běžte se zeptat na obecní úřady, jaký je jediný způsob, jak získat pro svou obec prostředky, místo toho, aby šlo o standardní obecní daně.
A co domácí politika? Co na nás připravuje Andrej Babiš?
Rád bych upozornil na pár zásadních věcí. Nabyl účinnosti nový služební zákon, jehož faktické provedení je dosti sporné. Je otázkou, zda koncept zabetonované státní služby je to pravé ořechové a zda soukromo-právní model, o němž ministerstvo vnitra po vzoru samosprávy, zejména obcí a krajů, původně uvažovalo, není lepší. Obcím bylo zakázáno zastavit vyplácení dávek na bydlení. Opět tedy rozhodují ti, co jsou od problému vysoko a daleko. Sobotka stále uvažuje o tom, že bychom měli přijmout euro. Babiš místo řešení zbytečných výdajů států ve stovkách miliard hledá bič na drobné živnostníky pomocí elektronické evidence tržeb, na kterých možná vybere několik jednotek miliard, ale soukromý sektor budou náklady stát zhruba stejně. Sám Agrofertu přihraje pár miliard v dotacích.
Jako tečku bych upozornil na to, že ministerstvo financí připravilo osnovu zákona o centrální evidenci účtů. V původně zvažované verzi tam bylo dokonce to, že by se denně evidoval celkový zůstatek na těchto účtech. To byla zřejmě vějička, po jejímž odstranění má být všechno v pořádku. Ale není. I ve stávající podobě zákona chce Babiš zavést dalšího Velkého Bratra. Ačkoliv tento nový státní registr milionů lidí má údajně pomáhat bojovat s trestnou činností, Babišovi úředníci do něj mají mít přístup taky. Bude-li stát chtít kohokoliv skřípnout, jak Babiš několikrát předvedl, tak jeho úředník jednoduše banku požádá o obstavení účtu. Bude-li mít zájem o přesné zůstatky a pohyby na účtu, úředník o to opět jednoduše požádá přímo banku. Tento nástroj k dalšímu šmírování je tedy velice snadno zneužitelný. Nikoliv náhodou jsou inspirací pro něj státy, které úctu k svobodám nemají zrovna největší. Jak přiznává hodnocení dopadu regulace, je jím například Německo či Rumunsko.
