Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

STRUNZ: Federalistická ofenzíva

STRUNZ: Federalistická ofenzíva

Minulý týden byl ve znamení eurofederalistické ofenzívy. Eurofederalista Junckers přesvědčuje Švýcary o nutnosti vstupu do EU a to navíc slovy: „Trvá ten strategický nesmysl, že nám zůstává toto bílé místo na evropské mapě“.

Eurofederalista Trichet háže záchranný kruh Portugalsku, Španělsku a potažmo euru masivním nakupováním portugalských a španělských dluhopisů přes Evropskou centrální banku. A eurofederalistický bývalý německý ministr zahraničí Joschka Fischer hovoří o nutnosti evropské hospodářské vlády a nakonec i Spojených států evropských (USE) na setkání Spinelli group, sdružení těch pravých eurofederalistických europoslanců. Mítink byl příznačně nazván „The United States of Europe – Towards a Transnational Society?”.

Joschka Fischer na tomto fóru prohlašuje protinázory euroskeptiků za naprosto směšné, argumentujíc Čínou a dalšími rychle se rozvíjejícími státy ve světě, s kterými by prý Evropa jinak neudržela krok. Polemika s Joschkou Fischerem a jemu podobnými je však téma na zcela samostatný zahraničně-politický článek.

Ofenziva bude jistě pokračovat i tento týden, ale podívejme se napřed na události o něco málo starší. Vidíme, že v prosinci 2010 nejprve Merkelová (a také Sarkozy) vehementně pro domácí diváky odmítají vydávání eurodluhopisů aby se vzápětí jakési eurodluhopisy objevily na scéně jako akce European Financial Stabilisation Mechanism ( EFSM – tento záchranný program je jištěn rozpočtem EU a tedy i financemi pocházejícími z ČR) a ještě v tomto měsíci má dluhopisy údajně vydat i bratrský European Financial Stability Facility ( EFSF). Do EFSF mají přispět státy eurozóny celkem 440 mld euro, z toho je pikantní povinný příspěvek předluženého Řecka ve výši cca 12 mld euro, Irska ve výši cca 7 mld euro, Portugalska ve výši cca 11 mld euro a koneckonců i Španělska ve výši cca 52 mld euro. Asi se k posílání peněz tyto ani ostatní státy zatím moc nemají, je tedy třeba, aby fond vydal dluhopisy. Evropské.

Rozpor prosincových slov Merkelové a lednových činů lze dešifrovat buď jako divadlo před německými voliči, nebo jako ztrátu vlády německé kancléřky (a francouzského prezidenta) nad EU. Té druhé možnosti by možná mnozí z euroskeptiklů velmi zatleskali, ale jen do chvíle, než by si uvědomili, že tu existují ještě mnohem silnější tahouni směrem k USE nežli je Merkelová. A pokud tedy Merkelová moc v Evropě ztrácí, pak jedině ve prospěch ještě kovanějších eurofederalistů.

Je to podobný scénář, jako když zprvu (tj. před vykoupením Řecka) nebyla Merkelová srozuměna s opuštěním „klauzule nezachraňování dlužníků“ (non bail-out clause) v Lisabonské smlouvě, nakonec ji opustila a dokonce sama iniciovala kvůli vzniku trvalého záchranného fondu změnu Lisabonské smlouvy v tomto smyslu. A ještě si připomeňme vykupování státních dluhopisů Evropskou centrální bankou. V Bundesbance za dob německé marky by bylo něco takového nemyslitelné, nyní se z toho však u ECB vyvinula každotýdenní rutina, se kterou německá kancléřka buď úmyslně, nebo z nedostatku vlivu nic nenadělá.

Podobným buď divadlem nebo ústupem ze slávy může být i odmítání navýšení EFSF ze strany Merkelové. Sice teprve uvidíme, jak tyto snahy skončí, ale jsem celkem přesvědčen, že k navýšení vcelku brzy dojde, přes veškeré proklamace kancléřky a jejích ministrů.

A vrcholným kouskem eurofederalistů v budoucnu zřejmě budou eurodaně. Nyní jsou většinou odmítány, ale zvrat po vhodném vystrašení obyvatelstva může přijít velmi rychle. Ať již eurodaně přijdou zpočátku ve formě evropské bankovní daně, nebo v nějaké jiné (návod: co takhle – eurooficiálové – zkusit např. daňové asignace? Kdo neasignuje, nebude mít nárok na finance z fondů EU), Merkelová buď úmyslně, nebo z nedostatku vlivu opět nic neudělá.

Německá kancléřka tedy buď táhne nebo je tažena (zde si nedovolím vulgární simplifikaci typu „Ano“-„Ne“), pravděpodobně se však jedná o mix obého. Celkový trend je však při jakékoliv z uvedených možností stejný – směrem k politické unii. Nejkovanější eurofederalisté moc dobře vědí, že Merkelová i Sarkozy teď již nemohou zničehonic zařadit zpátečku – učinilo by je to naprosto nevěrohodnými. Merkelová je tedy každopádně nucena držet basu a lít německé peníze do jiných děr než těch na německých silnicích. I když se ze všech sil snaží, aby to vypadalo, jako že vehementně nepřipouští další zatahování Německa do dluhů jiných evropských států. Pochopitelně, přiznání opaku by byla voda na mlýn nejen euroskepticismu, ale i extremismu, který bude v následujících letech v Německu velmi hrozit.

O čem všechny tyto události svědčí? Je to zřejmé zintenzivnění snah o vytvoření eurodluhů, eurovlády, eurodaní a politické unie. Sice ještě pořád existuje jistá možnost rozpadu eurozóny a oslabení eurofederalistů, ale mnohem pravděpodobnější je, že federalisté euro za jakoukoliv cenu udrží (v časovém horizontu nejméně do příštích německých voleb). I kdyby tou cenou měly být vážné námluvy s Čínou (pozn: je zajímavé, že německá média [ftd a faz] o nabídce významných čínských činovníků o připravenosti vstoupit do evropského finančního záchranného mechanismu mlčí). Námluvy EU a Číny ostatně již nějakou dobu pod dohledem ministryně zahraničí Unie Ashtonové probíhají.

Že jsou eurofederalisté na postupu je zcela evidentní. Před pár lety, v době schvalování Lisabonské smlouvy, bylo pro ně nemyslitelné z taktických důvodů psát někde něco o federaci. Všechna slova mající co společného se slovem federace byla v textu smlouvy důsledně nahrazena slovem komunitární. Při vyslovení sousloví „ztráta suverenity“ tenkrát eurofederalisté vrtěli hlavou zprava doleva a otřásali se hraným hnusem, jak někdo může vůbec něco takového vypustit z úst.

Nyní, po pár letech, kdy na to občané již trochu pozapomněli, je slovo „suverenita“ den co den posunováno směrem ke smetišti. A naopak slovo „federace“ běžně používají již nejen euroskeptici. I eurofederalisté zkoušejí, jestli se k němu už mohou hrdě hlásit, či je třeba ještě chvíli mlžit. Události se ubíraly přesně v intencích myšlenek jednoho ze zakladatelů EU, Jeana Moneta: „Jdeme vybudovat evropskou federaci, ale nesmíme to našim občanům říci„.

A takováto nečestná manipulace je velmi špatným základem pro případný společný stát. Nemám však ani v nejmenším iluze, že by tento morální apel ofenzívu zastavil.

Pavel Strunz je členem Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Na Petříně byla při příležitosti 20. výročí od vstupu do Evropské unie zveřejněna Markétou Šichtařová Charta 24.

Porovnání Charty 24 a Charty 77 v pdf.



P r o h l á š e n í  C h a r t y   24

Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.

I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.

Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.

Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.

Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.

Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.

V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!

Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.

Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.

Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.

Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.

Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.

Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.

Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.

Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.

CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.

CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.

Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček

Podepsat Chartu 24:

Zásady zpracování osobnách údajů – Komunikaci s petenty obstarává Libor Vondráček

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31