STRUNZ: Bajka

STRUNZ: Bajka

Pro skupinu evropských zemí s mimořádně velkými deficity veřejných financí se vžila nelichotivá zkratka PIGS. Jedná se o počáteční písmena názvů států Portugal, Greece, Spain, a u toho I si dávají přednost Italové s Iry, kterou z jejích zemí to má vlastně znamenat.

Ne náhodou je tím největším hříšníkem Řecko, z kterého se stal závislák na tzv. „evropských“ dotacích (tvoří 2.5% řeckého HDP). A kdo je závislý, chce víc a častěji, a když už to nejde jinak, zavede i státní kreativní účetnictví. Kam se hrabou naše domácí erární Panduřiny skříňky na ty řecké truhly!

Že nedodržuje Řecko pravidla? Ale vždyť ti ostatní taky ne. Už dávno před krizí se maastrichtská kriteria stability eurozóny obrátila v prach. Snad jediný stát „uvnitř“ EU, který je splňuje, je Švýcarsko. A to je státy Unie sice obkrouženo a tlačeno k harmonizaci jeho efektivní státní správy s tou neefektivní EU, ale ještě ho zaplaťpánbůh nedonutili do svazu fakticky vstoupit.

Navrhuji ještě jednu zkratku, která se však již nevztahuje jen na shora uvedené země EU, ale vpodstatě na celou Unii: TITANIC (Totally Irresponsible Tumoured Area of Non-Innovative Countries). Vítejte na palubě.

Uznávám však, že toto přirovnání za prvé není příliš objevné a za druhé trochu pokulhává. Voda v podpalubí Titanicu začala stoupat po náhodném unikátním nárazu do ledovce. To, co se chronicky děje v Unii spíše než Titanic připomíná jinou gigaloď – Archu Noemovu. A to po dlouhé plavbě, kdy už všechna zvířata mají ponorkovou nemoc. Dávno a dávno tomu, co vstoupila na palubu dobrovolně v naději, že je to zachrání před potopou. A tenkrát si slavnostně přísahala, že blahobyt všech členů posádky je nedotknutelný cíl.

Nyní si však již notně lezou na nervy. S býkem prý není žádná legrace, netopýři všechny v noci budí svým popiskováním, paviáni se neustále snaží podělit o své blechy v kožichu s ostatními a intervenují v tomto smyslu u Noea. Bobři do všeho hlodají a sloni jsou prý příliš panovační. Noe však slony hájí argumentem, že na společnou hromadu píce nejvíce před naloděním nanosili, tak mají právo na úctu. Noe sám téměř nevychází ze své kajuty a jen si občas zve na konzultace zástupce některých zvířat.

Aby udržel disciplínu, Noe zavedl systém nařízení, která musí téměř každý dodržovat. Každou středu odpoledne je povinné opalování na slunci. Nejvíc si na to stěžují netopýři, ale nemají šanci to změnit. Dále Noe po poradě se slony přikázal sprchování choboty. Kdo chobot nemá, dostane studenou sprchu od jednoho ze slonů. Čistění zubů je také povinné a to i pro ty, kdo je nemají. Naopak výslovně je zakázáno hřebelcování koňů, neboť žíně vždycky nalétají slonům do sena určeného k sežvýkání. A aby nebyl nikdo diskriminován, budou všichni spát vstoje. Když to dokáží sloni, pak jistě i každý jiný. Stížnosti je možno podávat na předepsaných formulářích dostupných ve všech zvířecích jazycích. Nicméně Noe se jimi bude zabývat jen když počet stěžovatelů u konkrétního problému přesáhne pětatřicet procent členů osazenstva, blechy nepočítaje.

A jsou to opět sloni, kteří si u Noea prosadili, že při povinném šůrování paluby musí mít všichni obdobné podmínky. Tedy poměr váha/výkon musí být u všech stejně velký, aby ten úklid zvládli stejně pomalu a měli tedy stejně krátkou dobu odpočinku. To však znamená, že gazely musí nosit na hřbetě brašny se závažím. Proslýchá se, že mnozí úmyslně podhodnocují svou výkonnost, aby jim nebylo naloženo.

Harmonizace a progrese nastala i v trestních záležitostech. Králík je při provinění sešlehán proutkem, naproti tomu na slona je již třeba vzít ráhno. Problém je ale v tom, že ráhno kromě slona nikdo neuzvedne, a tak se ještě nestalo, aby byl slon potrestán za porušení pravidel soužití na Arše jinak, než varovným vztyčením ukazováku a mohutným „Ty ty ty!“.

Holubům není racky, kteří neustále krouží nad Archou, povolen vzlet. Přitom racci, ač nepatří k posádce, mají přistání povoleno a Noe na tom nehodlá nic měnit, neboť mu za to nosí ryby. Také tučňák, který se chce dostat na palubu, aby si po bouři odpočinul, je nucen vysolit tučný bakšiš splatný v rybách. Radši tedy hodně rychle skáče zpět do moře a odplouvá na sever.

Lov ryb je vůbec všeobecně podporován. Každému, kdo loví, je přisypáváno do žlabu a to z dávek píce těch ostatních. Protože však ryby jen málokdo jí, jsou nasušeny a rozemlety. Do každé potravy se pak povinně přimíchává rybí moučka a její poměr se bude časem stále zvyšovat.

Noeova opatřením k udržení disciplíny se však naprosto míjí účinkem. Zrovna předevčírem bobři uhlodali hlavní stěžeň, a to i když jim sloni nechávali dostatek větví, které si před naloděním na loď nanosili. Pantáta Noe měl co dělat, aby ostatní zvířata bobry nelynčovala. Zachránil je až – jindy zuřivý – býk, který překvapivě ostatní chlácholí slovy „Neudělali to schválně“, „To se může stát každému“ a podobně. Včera se přišlo na to, že býk před týdnem prorazil v podpalubí rohem díru, když trénoval na koridu místo aby vymetal prostor pro uskladnění ryb. Naštěstí je díra nad hladinou. Bobři tedy lynčováni nebyli, ale byly jim ubroušeny řezáky, aby do Archy nevyhlodali otvor pod čarou ponoru.

Noe, voda už dávno opadla. Vypusť holuba, dej přirazit, vyloď posádku. Přístaviště Ararat čeká.

Pavel Strunz je členem Svobodných. Vyšlo na blogu idnes.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných a poslanec klubu SPD Libor Vondráček se 11. února ve studiu Událostí, komentářů střetl s exministrem kultury Martinem Baxou z ODS v debatě o budoucnosti veřejnoprávních médií a napjatých vztazích vlády s kulturní scénou. Vondráček obhajoval plány vlády na zrušení koncesionářských poplatků a jejich nahrazení financováním ze státního rozpočtu, zatímco Baxa varoval před ohrožením nezávislosti České televize a Českého rozhlasu.

Libor Vondráček byl v úvodu konfrontován s kontroverzním výrokem Trikolóry, která je součástí klubu SPD. Ta na sociálních sítích srovnala Hynka Čermáka s Jurajem Cintulou, atentátníkem na slovenského premiéra Roberta Fica. Moderátorka Tereza Řezníčková citovala: „Nový hrdina angažovaného umění, Vášáryová v kalhotech, tvrdý jak Juraj, ať žije svobodná kultura, Cintule.“ Vondráček se od výroku distancoval slovy: „Nevím, co tím sledovali kolegové z Trikolóry. Já jméno pana Cintuly teďka slyšším v podstatě poprvé.“ Zároveň ale odmítl výrok komentovat a zdůraznil, že nemá potřebu „komentovat každý jeden příspěvek Trikolóry.“

Když mu byla připomenuta programová priorita Svobodných – „Zamezíme zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory či veřejné postoje. Svoboda projevu je nedotknutelná“ – Vondráček trval na tom, že pan Čermák „má svobodu slova a bude ji mít před projevem i po projevu.“ Dodal, že Svobodní chtějí odstranit paragraf 318a z trestního řádu: „Rozhodně se pan Čermák nemusí obávat toho, že by byl jakkoliv popotahován za své projevy, takže tohle to období už máme za sebou.“

Slovenský model a jeho důsledky

Klíčovým tématem debaty bylo financování veřejnoprávních médií a možná inspirace Slovenskem. Vondráček neváhal přiznat, že vláda se slovenským modelem inspiruje: „Za minulé vlády slovenské se sloučila Slovenská televize, Slovenský rozhlas. Začaly se platit poplatky ze státního rozpočtu, minimálně to, že nechceme platit koncesionářské poplatky tím způsobem jako dnes a chceme, aby se financovaly tyto dvě organizace ze státního rozpočtu, je určitě věc, kterou vidíme na Slovensku, vidíme, že to tam nějak funguje.“

Zároveň zdůraznil, že jde o splnění volebního slibu: „My nechceme měnit naše názory, my nechceme měnit naše sliby a chceme dodržet to, co je v programovém prohlášení.“ Reagoval i na ministra kultury Oto Klempíře, který původně prosazoval zachování koncesionářských poplatků: „Pan Klempíř to říkal jako svůj občanský názor. Každý v té koalici má různé názory na různé problémy, ale v momentě, kdy se někdo stane ministrem s nějakým programovým prohlášením a s nějakým mandátem vlády, tak je dobré, když jako ministr vystupuje konzistentně.“

Martin Baxa, který v minulé vládě stál v čele ministerstva kultury, ostře reagoval na Vondráčkovy argumenty. Označil změnu financování za „vážný zásah do fungování jednoho z pilířů svobodné společnosti“ a vytknul vládě nedostatek transparentnosti: „Pokud se chystá vážný zásah do fungování médií veřejné služby, zdůrazňuji vážný zásah, tak je vaší povinností to od začátku veřejně diskutovat.“ Připomněl, že při své vlastní novele mediálního zákona zřídil od začátku expertní skupinu a celý proces byl veřejný.

Obvinění z netransparentnosti

Vondráček odmítl poskytovat konkrétní informace o připravovaných variantách s odůvodněním, že by to mohlo vést k nesplněným slibům: „Já jsem rád, že pan Klempíř neříká žádné podrobnosti, které se zatím zcela neprojednali na té koaliční úrovni, aby se mu právě nestalo to, co panu Baxovi, tedy že pak bude muset brát zpátky to, co by řekl.“ Dodal: „Ty informace se postupně budou dávkovat tak, jak na nich bude shoda, protože není důvod tady hovořit o věcech, které se dějí na uzavřeném jednání.“

Baxa tento postup označil za „naprosto nepřijatelné v demokratické společnosti“ a zdůraznil: „Generální ředitelé obou veřejnoprávních médií zcela legitimně vznesli požadavek na zřízení odborných skupin.“ Varoval, že předseda SPD Tomio Okamura „opakovaně ve sněmovně hrubě napadal média veřejné služby“ a „říkal, že by se měly transformovat na příspěvkové organizace, kdy může prostě politik okamžitě odvolat ředitele a úplně je řídit.“

Spor o nezávislost médií

Zásadní rozpor mezi oběma politiky se projevil v otázce, jak zajistit nezávislost veřejnoprávních médií. Vondráček tvrdil, že současný systém nezávislost nezaručuje: „Jak to zaručovala ta předchozí varianta? Kdy mohl přece úplně stejně ten poslanec a ta většina ve sněmovně snížit výši poplatků a úplně tak by zkrouhla rozpočet České televize a Českému rozhlasu. Není v tom téměř žádný rozdíl.“

Baxa oponoval, že současný systém „zajišťuje to, že je to přímý, přímá cesta poplatků k těm médiím veřejné služby, to znamená, neexistuje možnost politické kontroly toho, jak se s těmi penězi nakládá.“ Dodal: „My prosazujeme návrh, aby je kontroloval i Nejvyšší kontrolní úřad, ale nelze do nich zasahovat.“

Vondráček argumentoval neefektivitou současného systému: „Když tady vychází zprávy o tom, že Český rozhlas na výběr správy poplatků má náklady 100 milionů korun, no tak je otázka, jestli je nutné, aby se 100 000 000 Kč z těch, které vyberou koncesionáři, konzumovalo na výběr těchto poplatků.“ Současné poplatky označil za „internetovou daň“ s tím, že lidé je platí, „ať už se koukají nebo nekoukají.“

Když byl dotázán, zda nepůjde o zavedení nové daně, Vondráček kategoricky odmítl: „Určitě ne. My nechceme zvyšovat daně, nechceme zavádět nové daně ani windfall tax, ani internetovou daň.“ Zároveň ale přiznal, že půjde o „další mandatorní výdaj“ ze státního rozpočtu.

Časový harmonogram a politický kontext

Vondráček potvrdil, že vláda chce změnu stihnout do rozpočtu na rok 2027: „Byl už veřejně řečeno, řečen termín, že by bylo dobré, kdyby se to týkalo rozpočtu 2027, aby se ty všechny věci stihly v rámci tohoto kalendářního roku. Očekávají to od nás naši voliči, protože ty strany, které kandidovaly s tímto volebním slibem, tak to slibovaly.“

Baxa mu vytknul pokrytectví s odkazem na rok 2009, kdy ODS zvažovala zrušení poplatků. Vondráček reagoval, že tehdy šlo o jinou éru: „Opravdu žijeme v jiné době. Dneska jsou jiné DVBT-2, možnosti vysílat stovky, tisíce kanálů frekvencí. Všechno funguje jinak než v tom roce 2009.“ Baxa ale připomněl, že za vlády ODS Mirka Topolánka došlo v roce 2008 naopak k výraznému navýšení poplatků na 135 korun, což umožnilo veřejnoprávním médiím dlouhodobou stabilitu.

Osobní postoj versus vládní politika

Zajímavým momentem bylo Vondráčkovo osobní vyjádření, že by sám šel ještě dál než vládní plány: „Kdyby to bylo na mě, já bych šel cestou Javiera Mileie. Podle mého názoru už je to přežitek ty státem zřízená média.“ Zároveň ale zdůraznil, že jde o jeho pravicový postoj, nikoliv o vládní záměr: „To, že by to bylo zrušeno úplně, to je můj postoj, ale ne většinový postoj vlády. Já jsem prostě pravicový politik, tak se nemůžu ubránit tomu, když můžu šetřit.“

Baxa uzavřel debatu varováním: „Dneska dělají tu reformu strany, které prostě veřejnoprávním médiím nevěří a z toho důvodu já mám vlastně vážné obavy z toho, jak ten princip dopadne.“ Slíbil, že opozice bude „bránit jakýmkoliv pokusům, které budou zavánět tím, že někdo tady chce ovládnout veřejnoprávní média,“ a že už včera se pokusil zařadit na program Poslanecké sněmovny bod o aktuální informaci k přípravě legislativy – návrh byl ale zamítnut.

Vondráčkovo vystoupení ukázalo, že vláda má jasný záměr změnit financování veřejnoprávních médií do roku 2027, ale zatím není ochotna zveřejnit konkrétní podobu připravovaných variant. Zatímco on sám argumentuje splněním volebního slibu a úsporami na administrativě, opozice varuje před ohrožením nezávislosti médií veřejné služby a nedostatkem transparentnosti celého procesu. Spor se tak přesouvá z roviny technické do roviny hodnot – jde o to, zda veřejnoprávní média mají být pilířem demokracie, nebo zda představují „přežitek“, jak naznačil Vondráček ve svém osobním postoji.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31