Zastánci centralizace moci na úrovni panevropských institucí mohou bankrotujícím Řekům srdečně poděkovat. Mizerný stav řeckých veřejných financí má za následek otřesy v celé eurozóně, údajně ohrožující stabilitu společné měny. Byl to tuším Václav Klaus, kdo po založení měnové unie upozorňoval, že má-li společná měna v praxi obstát, nebude to možné bez účinné unie fiskální. Stávající finanční a hospodářská krize v zemích Evropské unie je pro vznik společné a pro všechny členské státy závazné fiskální politiky mimořádně vhodnou příležitostí.
Však už se Herman Van Rompuy i José Manuel Barroso nechali v souvislosti s hledáním řešení pro Řecko a záchranou eurozóny slyšet, že nadešel čas pro jednotné „hospodářské řízení“ Evropské unie.
Stoupenci založení eurostátu, vědomi si toho, že svého cíle nedosáhnou transparentními demokratickými prostředky, uvedli před lety v život společnou měnu. A nyní, kdy je více než zřejmé, že není možné užívat jedinou měnu pro tak kulturně i hospodářsky heterogenní území, dosáhnou svého mocenského cíle tím, že pro všechny členské státy zavedou jednotnou fiskální politiku. A z heterogenního území bude rázem území homogenní. A tedy i snadněji ovladatelné.
Náhoda? Ani náhodou.
Michal Semín je ředitelem Institutu sv. Josefa. Kandidoval za Svobodné ve volbách do EP. Vyšlo na blogu iHned.cz
Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.
Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.
Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.
V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.
Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.
K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.
