Mises: Ideální daňové přiznání je žádné přiznání

Mises: Ideální daňové přiznání je žádné přiznání

Dlouhodobý program Svobodných přináší jednoduché řešení, jak by dvěma milionům spoluobčanů ubyla starost s podáváním daňového přiznání a jak by finanční úřad mohl výrazně snížit počet úředníků.

Ve zkratce: navrhujeme ušetřit výdaje ve státním rozpočtu natolik, aby bylo možné příjmy z daně z příjmů fyzických osob vykrýt příjmy z jiných daní, k tomu zdravotní a důchodové pojištění transformovat na paušální daň a v přihlášení k nemocenskému pojištění dát zaměstnancům volnost, podobně jako živnostníkům.

Co se týká tzv. solidární daně a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ty navrhujeme bez náhrady zrušit. Tyto změny by znamenaly úplný konec podávání přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

Je to bezpochyby ambiciózní plán, který by se neobešel bez výrazné reformy jak zdravotního, tak sociálního systému. Museli bychom se vydat směrem od zkostnatělého bismarckovského systému, kde všichni přispívají do neefektivně hospodařícího eráru, ke zdravé konkurenci pestré škály soukromých pojišťoven a důchodových fondů. A také bychom museli ořezat výdaje státu zhruba o desetinu.

Proto se vraťme nohama na zem a pojďme si představit to, co by bylo možné udělat v mezičase, dokud nebude všeobecná shoda k reformám a k nacházení úspor ve státním rozpočtu. Nejedná se o žádné revoluční změny, spíše o malá a nenákladná zlepšení, jež by nám všem usnadnila život.

První krok je zvýšení uživatelské přívětivosti („zlidštění“) samotného tiskopisu daňového přiznání. Obávaný „růžový formulář“ zřejmě navrhoval státní úředník pro jiné státní úředníky, protože je plný odkazů na legislativu a úřednického ptydepe. Laik se mezi kolonkami lehce ztratí a raději si zaplatí daňového poradce či účetního, aby to vyplnil namísto něj. To, že je forma daňového přiznání nevyhovující, ukazuje výzkum studentů Masarykovy univerzity. Ti přišli s návrhem tiskopisu daňového přiznání na jednu stránku.

Jsem toho názoru, že formulář nestačí pouze zestručnit, je nutné kompletně změnit přístup, jakým se úředník snaží z občana získat potřebné informace. Můžeme se v tomto inspirovat například obdobným formulářem daňového úřadu Jejího veličenstva, kde je namísto nicneříkajících paragrafů srozumitelným jazykem a návodnou formou vypsáno, co je potřeba vyplnit. Včetně informací, do kdy a jakým způsobem je potřeba vyplněný formulář odevzdat. Není to sice na jednu stránku, je to však natolik přívětivé, že to zvládne bez odborné pomoci takřka každý.

Dále by úřady měly přestat požadovat od občanů ty informace, které již mají k dispozici. U přiznání daně z příjmů fyzických osob to znamená konkrétně dvě změny:

  • První změnou by bylo zbavení povinnosti zasílat zdravotní pojišťovně a správě sociálního pojištění přehled o příjmech a výdajích – to by nově přešlo na finanční správu, jež by automaticky těmto institucím zasílala export potřebných údajů z daňového přiznání. O výši platby sociálního a zdravotního pojištění by byl poplatník zároveň srozumitelně informován. Zavedení takové změny by bylo méně náročnější než nechvalně známý projekt jednoho inkasního místa, přesto by tím bylo dosaženo obdobného cíle.
  • Druhá změna se týká výhradně elektronického podání: když někdo vyplňuje sám za sebe elektronický formulář, tak není jediný důvod, aby pořád dokola vyplňoval základní údaje jako je jméno, příjmení a místo trvalého pobytu. Tuto informace má úředník k dispozici v datové zprávě či v uznávaném elektronickém podpisu odesílatele.

Poslední krok by byl už jen příslovečnou třešničkou na dortu. Je to realizace estonského nápadu zavést automatické vyměřování daní. Muselo by to však být zcela dobrovolné, aby se nemusel zapojovat ten, pro koho je bankovní tajemství důležitější než usnadnění administrativy.

Jak by to fungovalo? Pokud by živnostníka či firmu nebavilo podávat daňová přiznání, poskytli by finančnímu úřadu přístup ke svému bankovnímu účtu. Na základě peněžních toků by pak úřad automaticky vyměřil daň, jejíž výši by poté plátce buďto zpochybnil podáním řádného daňového přiznání, nebo odsouhlasil. Zapojeným subjektům by to přineslo nemalé úspory za administrativu. Nemuseli by nic složitě počítat ani vyplňovat. A netýkalo by se to pouze přiznávání k dani z příjmu, ale i kupříkladu k dani z přidané hodnoty.

Pavel Mises,
člen Republikového výboru Svobodných

Články vyjadřují pouze osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31