Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Josef Káles: Muzeum vlaštovky obecné – investice do vaší budoucnosti

Josef Káles: Muzeum vlaštovky obecné – investice do vaší budoucnosti

Do Evropské unie posíláme každým rokem příspěvek a EU nám poté pošle více peněz zpátky v podobě evropských dotací. Má to ale svá ALE. Jednak nám určí, na co a jak peníze využijeme a zavazujeme se přijímat její regulace, které jsou velice nákladné, nicméně nedají se lehce spočítat. Takže „nejsou vidět“. A ona celá tato politika je o tom, co je a co není vidět. Na to evropští politici a byrokrati vsází.

Mám pro vás příběh inspirovaný skutečnou událostí (čísla jsem neměnil):

Představte si typické české městečko, kde mají tak akorát peníze na pravidelné opravy svého majetku, rekonstrukci nějakého toho chodníku, provoz školek a základních škol a na výstavbu hřiště a podporu místní kultury a sportu. V zimě si babičky musí dávat na chodnících pozor, město totiž těžce hledá peníze na pravidelný úklid.

Na rekonstrukci zátěže z minulosti – dejme tomu nějaké konírny, která má svou historickou hodnotu, však tam stojí odjakživa, už bohužel městečko nemá peníze. Rekonstrukce by byla nákladná a pro budovu nemůže najít smysluplné využití. Prodat ji zastupitelé nechtějí, protože by bylo přece bláznovství vzdávat se takového majetku.

Na scénu přichází bohulibá Evropská unie a nabízí peníze z projektu „Cestovní ruch“. „Na to by se nějak dala naroubovat naše stará konírna,“ nadšeně zajásá jeden z radních. Celá rada začne vymýšlet, co by z konírny mohlo být, aby to přitáhlo japonské turisty a splnilo podmínky evropských dotací. Víceméně je shoda na tom, že z toho musí být nějaké to muzeum, to jediné může dle radních přitáhnout turisty. Jeden z nich také usiluje, aby součástí muzea byla hospoda, prý se obětuje a jejího provozu už nějak ujme.

Co z toho uděláme?

Padají různé návrhy – od muzea kouzel po muzeum erotických pomůcek v nadlidské velikosti. „To by zaručeně Japonce přitáhlo,“ zvolá jeden z radních. Při prohlídce polorozpadlé konírny však uvidí hnízdo vlaštovek a nápad je na světě. „Vlaštovky – vždyť mi jich tu máme nějak hodně. Nikde jinde jsem jich tolik neviděl. Naše městečko je tímto jedinečné. Uděláme z toho Muzeum vlaštovky obecné,“ řekne starosta a radní souhlasí. Jeden z nich někde četl, že se japonským turistům líbí ptáčci, takže nic nestojí v cestě. Zastupitelé jsou jednoznačně pro, až na nějakého brblala, který varuje před dalším zadlužováním.

Je potřeba vymyslet cíle projektu. Komise pro to určená se sejde a navrhne cíle tak, aby vyhovovaly podmínkám dotace z oblasti cestovního ruchu:

1. Revitalizace kulturně-historické památky
2. Vrátit objektu jeho důstojnost
3. Navázat na aktivity ornitologů v regionu
4. Zvýšení návštěvnosti oblasti

Celkové náklady projektu by měly dosáhnout výše 66 milionů korun. Výše dotace činí 43 milionů korun, 23 milionů si musí městečko půjčit, třeba na deset let.

Všichni jsou nadšení, staví se. Po několika letech různých nepříjemných stavebních komplikací a změn projektu je konečně hotovo. Modré pole se žlutými hvězdičkami vidíte v novinových inzerátech, vedle konírny pak stojí obrovská cedule, že děkujeme EU za podporu.

Japonci nikde

Muzeum je otevřeno, má svého kurátora, hlídače, paní za kasu a uklízečky. Městečko se jej za své další peníze snaží propagovat. Ač muzeum vyhrálo nějakou tu architektonickou soutěž, turisté nikde. V průměru denně přijde asi 8 návštěvníku, a to díky školním zájezdům ze škol ve městě a z okolí. Vstupné na provoz nevydělá. Městečko zaplatí další 2 milionů korun ročně za výdaje na zaměstnance a provoz budovy a muzea. Musí projekt udržet minimálně 5 let, takže to je kolem 10 milionů korun z městské kasy.

Celkově je přínosem opravená budova, nicméně městečku se ročně zvýšily výdaje o 2 miliony na provozu a další miliony zaplatí na splátkách své části investice a na úrocích.

Městečko už nemá na úklid chodníků, a začíná mít problémy stíhat vůbec chodníky opravovat. Bude si muset vzít asi další úvěr.

Opravdu jsou evropské dotace takovým přínosem?

Možná si někteří z vás řeknou, že jsem schválně napsal absurdní případ, že to je ve skutečnosti jinak. Věřte, že není. Čísla projektu vycházejí z projektu Muzea barokních soch v Chrudimi, který vznikal podobně. Nicméně dopadl tragičtěji. Odhadované výdaje byly zmíněných 66 milionů korun, konečné potom 91 milionů korun. Avšak způsobilé výdaje činily „jen“ 52 milionů korun a EU tak poskytla oproti plánovaným 43 milionům korun poté jen 34 milionů korun. Do muzea téměř nikdo nechodí. Město je zadlužené. Zbytečně ročně vyhazuje peníze do vzduchu. Každoročně rekonstruuje další sochy, aby obměňovalo expozici.

A muzea jsou ještě tou lepší variantou, která aspoň tolik neškodí aktivním lidem. Představte si, že se město rozhodne postavit z eurodotací penzion nebo dotaci na svůj penzion či hotel dostane soukromník. To ti poctiví konkurenti v sousedství, kteří pracně vydělávali na to, aby si svůj penzion postupně udělali lákavějším, skončí. Porazí je někdo, kdo měl kontakty někde výš nebo uměl dobře vyplnit formulář. To je přece strašná zvrácenost.

Nechme peníze lidem

Neposílejme do EU peníze a ani po ni nic nechtějme. Nechme tyto peníze v peněženkách lidí, kteří je utratí mnohem smysluplněji než politici, kteří navíc po cestě spolu s úředníky část peněz projí. Nebo je aspoň dejme obcím, kde je větší šance, že je využijí alespoň důstojně, nesvázáni dotačními podmínkami.

Věřme lidem.

Josef Káles,
zastupitel města Chrudim, místopředseda Svobodných

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Josef Káles

Josef Káles

Novinky

Nejnovější video

Na Petříně byla při příležitosti 20. výročí od vstupu do Evropské unie zveřejněna Markétou Šichtařová Charta 24.

Porovnání Charty 24 a Charty 77 v pdf.



P r o h l á š e n í  C h a r t y   24

Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.

I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.

Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.

Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.

Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.

Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.

V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!

Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.

Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.

Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.

Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.

Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.

Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.

Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.

Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.

CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.

CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.

Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček

Podepsat Chartu 24:

Zásady zpracování osobnách údajů – Komunikaci s petenty obstarává Libor Vondráček

Oblíbené štítky

Josef Káles

Josef Káles

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31