Jan WERNER: Kritizování islámu bude v EU již brzy trestným činem

Jan WERNER: Kritizování islámu bude v EU již brzy trestným činem

Kritizování islámu a homosexuálního způsobu života se již brzy stane trestným činem v rámci Evropské unie. Ač se nám to nyní může zdát nepředstavitelné, bude tomu skutečně tak. Aktuálně už totiž chybí pouze schválení Radou ministrů EU. Ta bude o tomto anti-diskriminačním zákonu jednat v listopadu a dle všeho je už vše připraveno k tomu, aby byl návrh odsouhlasen. Počátky tohoto zákona sahají do Evropského parlamentu, kde byl 2. dubna tohoto roku odsouhlasen poměrem 363 ku 226 hlasů. Celé toto usnesení Evropské Unie, jež zcela zásadním zúůsobem zablokuje svobodu slova, se navíc těší i zcela mimořádnému nezájmu všech hlavních médií, což způsobuje, že se o něm většina občanů vůbec nedozví. Minimálně do té doby, než vstoupí v platnost…

Jediné organizace, jež se proti zákonu snaží bojovat, jsou evropské křesťanské církve, je však zřejmé, že jejich boj je předem prohraný. Občané všech zemí Evropské Unie se tak mohou těšit na drastické omezení svobody slova. Jakékoliv kritizování islámu, pouhé negativní vyjádření se o něm se stane protiprávním a libovolný muslim Vás za to bude moci zažalovat. Základní stavební kámen evropské civilizace, racionální kritická diskuse, se tak velmi pravděpodobně stane minulostí.

Zákon jde však ještě mnohem dál. Nejen že se o islámu nebudete moci negativně vyjadřovat písemně či ústně, zákon počítá i s jakýmsi vytvářením negativního prostředí. To v praxi znamená, že pokud bude mít nějaký muslim pocit, že vůči němu (respektive vůči islámu) vytváříte negativní atmosféru (ať už kdekoliv), má právo Vás zažalovat. Stejně tak v případě, že se někomu bude Vaše chování zdát urážlivé vůči islámu. Gól celé věci spočívá v tom, že onen muslim nebude nic z toho muset dokazovat. Naopak, budete to Vy, kdo bude muset dokázat, že jste nic takového neprovedli!

Záměrem tohoto článku není upozornit, do jak absurdních dimenzí se může tento zákon dostat například co se týče kritizování práva Šária apod., nýbrž upozornit na jeho souvislost s Lisabonskou smlouvou. Tento legislativní paskvil, schválený v Evropském parlamentu, začne platit napříč celou Evropskou unií v momentě, kdy začne platit Lisabonská smlouva. Respektive ještě jinak řečeno, v momentě, kdy Lisabon vstoupí v platnost, bude nám tento zákon prostě a jednoduše Bruselem vnucen a my jakožto Česká republika s tím nebudeme moci vůbec nic dělat.

20 let po pádu komunismu tak zcela aktuálně hrozí, že bude svoboda slova osekána o některé své části. Ostatně, nepřipadá Vám to povědomé? Nevidíte v tom něco společného? Kritizovat v nacistickém Německu vládnoucí ideologii se trestalo smrtí. Kritizovat před rokem 1989 komunismus se u nás trestalo různě, od trestu smrti, po zamezení studovat na školách, vyloučení ze společnosti atd. A jen někdo, kdo vůbec nesleduje dění v západní Evropě a nenosí brýle barvy multikulturně-naivní, může nevidět, jakým způsobem postupuje islamizace Evropy. Legislativa na ruku islamismu je vytvářena už dnes. Stejně jako u nacismu a komunismu, kritizování islámské ideologie bude postaveno mimo zákon taktéž, hned na úvod. A až bude za pár desítek let Evropa islámská, budou mít muslimové o něco méně práce s vytvářením nových zákonů.

Autor je studentem Masarykovy univerzity v Brně a členem Svobodných. Vyšlo na blogu idnes

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31