VÁŇA: Lid žádá: Odstřelte prezidenta!(?)

VÁŇA: Lid žádá: Odstřelte prezidenta!(?)

Soudě podle rozpoutaného mediálního šílenství, které již tolik slunka západů zaměstnává novináře věrné myšlence spojené Evropy, by se mohlo zdát, že prezident Václav Klaus je posledním zámkem mezi Evropou a celou českou veřejností. Jako by osamocen hledal klíč, který by v sobě mohl zlomit a zabránit tak odemčení poslední petlice. Ale není tomu tak. Těch zámků je více. A vzrostly i barikády.

Rozhlédne-li se dnes člověk, aspoň trochu oproštěn od novinových stránek a televizních obrazovek, spatří masy lidí, kteří proti Lisabonu neúnavně protestují. Pořádají se demonstrace, protestní pochody, vydávají se články, specializované servery publikují k smlouvě negativní stanoviska … jsou to však celostátní média, která tyto projevy nespokojenosti a protestu ignorují a masovému publiku nezprostředkovávají. Prezident ale není sám.

A kdyby ani slovo nepadlo, kdyby ani věta nebyla napsána, kdyby jediný transparent nebyl vztyčen … lid vyjádřil svou vůli ve volbách. Je-li legitimita našich reprezentantů odvozena od lidu, proč tedy prezidentskou standartu drží Klaus? Proč byl zvolen, když jeho protilisabonské postoje byly v době jeho zvolení veřejně známy? Bylo to proto, že ten zbožšťovaný lid dal ve volbách důvěru Občanské demokratické straně. Té straně, která si na svém XVII. Kongresu odhlasovala:

„Kongres ODS zakazuje všem politikům ODS předávat další kompetence ČR na úroveň Evropské unie a rozšiřovat rozsah evropské agendy schvalované kvalifikovanou většinou.“

Lid tedy zvolil, kromě dalších bodů programu, odmítnutí Lisabonské smlouvy. To pak bylo potvrzeno zvolením eurorealisty Václava Klause do prezidentského úřadu. Obrácení ODS o 180° se pak projevilo v následujících volbách, které stvořily takzvanou „Oranžovou republiku“. Na mnoha místech značně narudlou. Výsledek zrady. Zrady politiky, v kterou lidé, vhazující hlas pro modrého ptáka do urny, věřili.

Demagogické šíření představy, že Václav Klaus brání obecnému dobru a vůli lidu, je tak propagandou neuvěřitelného dosahu. Neboť Klaus není sám. Naopak, většina stojí za ním. Nedávný průzkum agentury Median potvrdil to, co si prolisabonská menšina, která však drží komunikační kanály pevně v rukou, nechtěla připustit: 65% respondentů souhlasí s Václavem Klausem. Kdo tedy staví prezidenta do role posledního Mohykána, zapomíná na fakta, či je úmyslně popírá. Lidé byli proti Lisabonu před volbami i po volbách. A jsou proti němu i dnes.

Tomáš VÁŇA je členem Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31