Jan Polanecký: Babiš a zametená Válková

Jan Polanecký: Babiš a zametená Válková

Ministryně spravedlnosti Válková v rozhovoru pro deník Právo prohlásila, že byla vedením ANO přinucena poměrně nevybíravým způsobem k rezignaci. Nechci zde řešit profesní či osobnostní kvality této dámy, zajímá mě spíše, zda můžou tyto konspirační metody jednání dnes ještě někoho (o to více samotnou Válkovou) vůbec překvapovat. Kdo si hraje s ohněm, může se popálit.

Vzhledem ke struktuře a vnitřním procesům tohoto politického projektu je zcela bez pochyb, že iniciátorem celé akce je Andrej Babiš, kterému ministryně ležela již nějaký čas v žaludku. Není se tak ani čemu divit, že periodika v jeho vlastnictví Válkovou dlouhodobě pranýřovala. Pozoruhodný je však použitý argument, že dlouhodobá medializace jejích chyb je jednou z příčin vyhazovu. Neboli, skrze jistě „nezávislá“ média je zajištěn Válkové negativní mediální obraz a následně je tvrzeno, že negativní mediální obraz je jednou z příčin jejího ukončení. Kruhová kanalizace bez vyústění se uzavřela…

Samotný způsob jejího ukončení má typickou podobu ukončení pracovního poměru na vyšších postech v komerční sféře. Opět žádné překvapení. Aby bylo zachováno dekorum či aby se zamezilo spekulacím, oznamuje se, že dotyčný se sám rozhodl odejít, případně že odchází za jinými pracovními příležitostmi.

To vše jen ukazuje na neoficiálně privatizovanou státní instituci, direktivně řízenou stejným způsobem, jakým je řízen jeho soukromý a královsky dotovaný holding. Ač se to možná panu Babišovi míchá dohromady, rád bych zde připomenul, že vláda, ministerstva a parlament stále ještě nejsou úplně Agrofertem. A státní politické instituce z mnoha důvodů opravdu nejde řídit jako firmu, ač se s tímto argumentem před volbami masivně oháněl.

Může se zdát paradoxní, že tato slova píšu také do elektronické podoby periodika vlastněného právě Andrejem Babišem. Toho média, které se po jeho akvizici plíživě přizpůsobilo a které je dnes šikovně používáno jako jeho neviditelná a podprahově vnímaná hlásná trouba. Autoři kritických článků s jasně menší viditelností, jako jsem třeba já sám, pak slouží jen jako užiteční … maskoti, díky kterým může Babiš nechápajícím stále tvrdit, že jím ovládaná média jsou nezávislá a případně i k němu kritická. Zde se tedy rozhodně o žádný paradox nejedná.

Pro mě v tomto případu neexistuje žádné překvapení. Jedná se pouze o dokumentování pravého stavu věci. Říkám s nadějí, že různých kontroverzí bude jistě přibývat a stále většímu počtu voličů bude postupně docházet, jakou hru s nimi náš neoficiální premiér hraje. A paní ministryně Válková? Ta v podstatě dostala, co si zasloužila. S čím kdo zachází, tím také schází.

Jan Polanecký,
člen Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video


Libor Vondráček v OVM prosazoval striktní zásadu „na státních budovách jen české vlajky“, podpořil okamžité zrušení trestného činu „práce pro cizí moc“ bez náhrady a zdůraznil obecnou skepsi ke „vágním“ skutkovým podstatám i symbolické politice gest, čímž vyvolal ostré střety s Vítem Rakušanem a Janem Bartoškem o bezpečnost, symboly a zahraničně‑politický kompas státu.​

Vlajky na státních budovách

  • Vondráček trval na tom, že na veřejných budovách mají viset pouze české a zemské/krajské vlajky; cizí vlajky (včetně EU) by nevyvěšoval a preferuje výjimku jen při státních návštěvách.​
  • Moderátor a Rakušan akcentovali rozpor: proč šla dolů jen ukrajinská vlajka; Bartošek to označil za pokrytectví a slabý signál směrem k napadené zemi a k hodnotám zahraniční politiky.​

EU vlajka a symbolika

  • Na dotaz, zda by na Sněmovně ponechal vlajku EU, Vondráček uvedl, že by nechal „jen českou“, tedy EU vlajku by nesl; připomněl, že „na Hradě před Zemanem také nebyla“.​
  • Rakušan a Bartošek zdůraznili význam symbolů (vlajky, vlčí mák) jako srozumitelných signálů o hodnotách a směrování státu; kritizovali relativizaci symbolů a přirovnání ke klubovým praporům.​

„Práce pro cizí moc“ (§ 318a) a bezpečnost

  • Vondráček označil paragraf za „vágní“ a typický pro totalitní praktiky; prosazuje jeho „zmizení z právního řádu“ bez náhrady, s odkazem na už existující přesnější skutkové podstaty (vyzvědačství apod.) a riziko selektivního postihu verbálních projevů.​
  • Rakušan uvedl konkrétní případy, které podle něj bez dané normy nebylo možné postihnout (vynášení necitlivých, ale nezutajovaných informací z MZV; systematické fotografování politiků, jejich rodin a kritické infrastruktury pro cizí moc), přičemž podmínkou je prokázání úmyslu a vazby na cizí moc.​
  • Radek Vondráček (ANO) potvrdil snahu paragraf zrušit a odmítl, že by záměrem bylo oslabit bezpečnost; připustil debatu o rozšíření vyzvědačství, ale ne o udržení „pendrekového“ ustanovení.​

Rétorické střety a pozicování

  • Vondráček zdůraznil, že jeho stanovisko k vlajkám je konzistentní od roku 2021 a není projevem antiukrajinství; připomněl legální rámce pro vyvěšování cizích vlajek a kontroverze kolem „bikolóry“ na NM.​
  • Rakušan mluvil o „změně kompasu“ nové vládní většiny: sundání ukrajinské vlajky, ticho v programovém prohlášení o Ukrajině, úmysl zrušit klíčový bezpečnostní paragraf; varoval před dopady na obranu proti cizím vlivům.​
  • Bartošek označil krok za protiukrajinskou akci a symbol izolace; zdůraznil, že přes symboly stát sděluje hodnoty a spojence; vyzval k respektu k hrdinům a bojům o svobodu.​

Kontext a závěr pořadu

  • Debata o vlajkách rámovala širší konflikt o hodnoty a bezpečnostní politiku; v závěru pořad přešel k ekonomickým tématům (HDP, inflace, sazby ČNB), která s první částí kontrastovala mírou konsenzu odborníků.​
  • Vondráčkův výkon profiloval Svobodné jako zastánce „institucionální střídmosti“ v symbolech, národního rámce na budovách a tvrdého požadavku na přesnost trestního práva, i za cenu sporu s bezpečnostní komunitou a kritiků v koaliční části opozice.​

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31