JAKL: Jak zničit politiku? Regionalizací!

JAKL: Jak zničit politiku? Regionalizací!

Politiku je třeba zlikvidovat. Je třeba ji degradovat na úroveň pitvání místních či regionálních problémů, je třeba z ní vytlačit obecné ideje, vytěsnit základní hodnoty.

Je třeba odebrat jí témata, jako je svoboda jednotlivce, role státu, míra přerozdělování, míra regulace, poměr práva veřejného a soukromého, jako je debata o nutném rozsahu veřejných statků. Politici napříště mají už jen soutěžit o to, kdo umí lépe spravit vodovod, utáhnout matku nebo šroubek, vyprosit si balík peněz na tom kterém úřadu.

O důležitých věcech je přece dávno rozhodnuto, z Bruselu nám má už navždy vládnout politicky korektní, sociálně spravedlivá a patřičně zezelenalá moc elit havlovského typu. Nač se zaobírat základními univerzálními tématy, je třeba už jen polevičácku řešit za lidi jejich denní strasti, vnucovat jim schválenou podobu dobra až do jejich obýváků, kuchyní a ložnic.

Tomu se přizpůsobuje i avantgardní předvoj nové, omyvatelné a aseptické eurocivilizace: Česká televize. A tak už poněkolikáté rozbila předvolební kampaň na svých obrazovkách do jednotlivých regionů. A ptá se tamních lídrů, co hezkého udělají pro svůj kraj, pro místní nemocnici, nádraží, spalovnu. A nikomu to není divné. Nikdo neřekne: to ale nejsou krajské volby, to jsou celostátní parlamentní volby, jejich tématem má být zásadní směřování celé republiky!

Jenže co je občanům do nějakého zásadního směřování, to už bylo dohodnuto jinde. A tak je třeba vnutit voličům představu, že lepší kandidát je ten, co umí odrecitovat, kde všude v kraji spraví most a který kopec zachrání před zlými podnikateli.

A hlavní politické strany tuhle hru nadšeně přijímají. Politiku už v nich nedělá skoro nikdo, jejich vedení ovládli regionální bossové, na ideje není čas, nabízí se dokola jen samá řešení, nabízí se operativa, nabízí se dílčí dobra, o jejichž nadstranické užitečnosti přece nikdo nepochybuje.

A my budeme spokojeni, protože od té hnusné politiky bude navždy pokoj.  
 

Ladislav Jakl je tajemníkem Prezidenta republiky a příznivcem Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31