BEDNÁŘ: Lisabonská smlouva – stručná charakteristika

BEDNÁŘ: Lisabonská smlouva – stručná charakteristika

Nyní opět často diskutovaná Lisabonská smlouva logicky završuje období 58 let, kdy se vznikem Evropského společenství uhlí a oceli Pařížskou smlouvou z r. 1951 začal odvíjet proces, jenž se běžně označuje jako evropská integrace. Co je jeho podstatou ? U jeho zrodu stála vcelku jednoduchá představa obchodníka s koňakem, ale časem především politického aktivisty Jeana Monneta o údajné historické nezbytnosti nadstátní byrokratické centralizace Evropy. Podle Monnetovy základní vize má radikální přeměna Evropy, jež by měla v Evropě odstranit možnost válek, spočívat v nadřazenosti sboru nevolených úředníků, jejž označoval jako Vysoký úřad, nad demokratickými politickými systémy evropských států, tedy nad jejich demokraticky vzniklou a pravidelně obnovovanou politickou vůlí. Jean Monnet a s ním spříznění, nepříliš demokratičtí politici západní Evropy začali tento projekt uskutečňovat, a jejich následovníci v něm dodnes pokračují metodou postupných kroků. Za své, veřejností mnohem přijatelnější tematické východisko si místo politiky zvolili ekonomiku. Vysoký úřad, později přejmenovaný na Evropskou komisi, a podle jeho vzoru další nadstátní instituce, se staly rozhodujícími stavebními kameny nejprve řídící struktury uhelného a ocelářského průmyslu šesti zakládajících států Evropského společenství uhlí a oceli, a následně dalších evropských společenství, jež se postupně rozšiřovala o další státy. Cílem tohoto postupu ale od počátku byla politická nadstátní federace Evropy. Tento politicky značně problematický řetězec událostí se mohl během studené války v západní  Evropě vcelku nerušeně rozvíjet. Bylo tomu tak proto, že se USA tváří v tvář agresivnímu komunistickému ohrožení západní Evropy Sovětským svazem krátkodobě pragmaticky hodil. Jinak řečeno, postupná centralizace, odstraňující demokracii západní Evropy, usnadňovala rozhodování v době přetrvávající hrozby komunistické agrese.

Tento krátkozrace účelový americký přístup k monnetovské přeměně západní Evropy ve prospěch nedemokratických nadstátních institucí způsobil umělé udržování při životě Monnetova značně primitivního konceptu protidemokratické evropské integrace.

Po rozpadu komunistického panství ve středovýchodní Evropě v r. 1989 tento projekt nemohl nadobro zůstávat v počáteční obranné izolaci vůči novým demokraciím postkomunistické části kontinentu. Jeho federalistický hlavní proud se okamžitě chopil příležitosti, aby se rozšířil do strategicky klíčového pásma mezi Německem a Ruskem, a se s autoritářským Ruskem postupně strategicky propojil s cílem stát se eurasijskou velmocí, stále otevřeněji soupeřící s USA na světové politické scéně. Lisabonská smlouva se v této dlouhodobé strategické logice evropské integrace stala zlomovým bodem na cestě k nedemokratické nadvládě nad Evropou a strategické kooperaci EU s Ruskem, čím dál zřejměji orientované zejména proti USA.

Její hlavní prvky jsou:

- Ustavení právní subjektivity pro EU jako celek. EU by tak byla zmocněna vystupovat po právní stránce na mezinárodní scéně jako státní celek.
- Nadřazenost práva EU nad právem členských států.
- Přesun dalších 106 nových pravomocí do rukou EU.
- Zrušení práva veta v dalších 68 oblastech rozhodování.
- Snížení váhy hlasu České republiky v Radě EU o třetinu a zdvojnásobení váhy hlasu Německa.
- Možnost EU přisvojit si další pravomoci bez předcházející ratifikace těchto závažných změn, jež odstraňují státní suverenitu, členskými státy.
- Zrušení půlročního předsednictví EU, a místo toho zavedení až pětiletého předsednictví jediným představitelem (prezidentem).
- Sloučení dosavadních dvou funkcí zahraničně-politické reprezentace EU do rukou jediného představitele EU (zahraniční ministr).
- Právní nadřazenost Listiny základních práv EU nad listiny základních práv a svobod jednotlivých členských států (prezident Václav Klaus na poslední chvíli vymohl pro Českou republiku neplatnost tohoto nároku). 

Z uvedených základních prvků Lisabonské smlouvy vyplývá, že po jejím přijetí a vstoupení v platnost se

- EU stane útvarem velmi blízkým státu.
- Zbývající rozdíl mezi lisabonskou EU a EU jako Eurostátem lze pak snadno odstranit využitím ustanovení o možnosti přivlastňovat si na úkor členských států další pravomoci bez předcházející ratifikace těmito státy.

Lisabonská smlouva je proto bodem obratu evropských dějin, jímž se Evropa ovládaná Evropskou unií stává nedemokratickým celkem. Tato radikální změna politické mapy Evropy v neprospěch demokracie je dalším v řadě tragických zvratů evropských dějin. Ty zpravidla fungují jako spouštěcí mechanismy chronických evropských a světových konfliktů, a jsou počátečními fázemi civilizačního úpadku Evropy se závažnými mimoevropskými následky.

Miloslav BEDNÁŘ je členem Republikového předsednictva Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Předseda strany Svobodní a poslanec Libor Vondráček se ve čtvrtečním pořadu 360 na CNN Prima News střetl s opozičními politiky v debatě o zákazu sociálních sítí pro děti, o ekonomických radách vlády a zejména o státním rozpočtu. V téměř hodinové diskuzi moderované Michalem Půrem se Vondráček spolu s Davidem Pražákem z hnutí ANO utkal především s Vojtěchem Munzarem z ODS a Janem Berkim z hnutí STAN.

Svobodný internet místo ověřování totožnosti

Hlavním tématem úvodní části diskuze byl návrh premiéra Andreje Babiše na zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, inspirovaný australským modelem. Vondráček se k tomuto návrhu postavil velmi skepticky a upozornil na rizika spojená s ověřováním věku uživatelů. „Pokud chceme, aby na internetu už neexistovalo soukromí, pak samozřejmě můžeme zavést ověřování věkové hranice,“ varoval Vondráček s tím, že by lidé museli předkládat digitální, bankovní nebo jinou identitu.

Předseda Svobodných připomněl, že i Martin Kupka z ODS ve svém tweetu navrhl ověřování uživatelů na internetu, což Vondráček považuje za problematické. „To je potom navázané na digitální identity, digitální peněženky, na to, co kritizujeme třeba v Číně,“ vysvětlil poslanec s tím, že svobodní chtějí zachovat internet jako svobodný prostor, kde lidé mohou užívat služby v soukromí.

Překvapivě se s Vondráčkem shodli i jeho opoziční protivníci. Vojtěch Munzar z ODS zdůraznil, že stát nemůže nahradit rodiče a že plošné zákazy vedou k formalismu. Jan Berki z hnutí STAN sice připustil, že určitá regulace je na místě, ale i on se vyjádřil opatrně. Vondráček nabídl alternativní řešení: „Teď hrají třeba i děvčata hokej na olympiádě, tak dělejme reklamu sportu, ať se děti věnují tomu. Dávat pozitivní příklady je daleko lepší než dělat restrikce.“

NERV končí, zůstávají obavy z jednostranného poradenství

Druhá část debaty se věnovala zrušení Národní ekonomické rady vlády (NERV), kterou premiér Babiš označil za zbytečnou. Vondráček zmínil, že NERV nestál daňové poplatníky „ani korunu“ a že možná sloužil spíš jako alibi pro vládu. Zároveň zdůraznil, že dostatek ekonomů je i na vysokých školách.

Vojtěch Munzar však upozornil na výhodu NERV, kde byli zastoupeni ekonomové různých směrů – od monetaristů po keynesiánce. „Já třeba se skoro nikdy neshodnu s Danielem Prokopem, ale i pro politika je dobré si vyslechnout jiné názory,“ řekl Munzar s tím, že naslouchání různým stanoviskům není na škodu.

Jan Berki dodal, že výhodou NERV bylo, že ekonomové se museli nejprve shodnout mezi sebou, což zajišťovalo transparentnost a širší podporu pro doporučení. Moderátor Půr se ptal na nové poradce vlády, přičemž zazněla jména Jaroslava Ungermanna (levicově orientovaný ekonom blízký odborům) a Petra Macha (pravicový ekonom, nyní náměstek ministryně financí Aleny Schillerové).

Rozpočtová bitva: 310 nebo 344 miliard?

Nejostřejší půtka se strhla kolem státního rozpočtu a jeho deficitu. Vondráček opakovaně tvrdil, že vláda ušetřila 34 miliаrd korun oproti plánu předchozí vlády, jehož skutečný schodek měl podle něj dosáhnout 344 miliard. „My máme jenom 310 miliard,“ zdůraznil poslanec s tím, že předchozí vláda zapomněla do rozpočtu zahrnout přes 26 miliard do Státního fondu dopravní infrastruktury.

Vojtěch Munzar však Vondráčkovi oponoval s poukazem na stanovisko Národní rozpočtové rady. „Zjistíte, že Národní rozpočtová rada říká, že porušujete zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti o 63 miliard korun,“ kontroval Munzar. Podle něj je navíc problematické, že vláda škrtla výjimky (jako 18 miliard na Dukovany nebo 20 miliard na obranu), ale tyto prostředky nahradila jinými výdaji, čímž deficit nesnížila.

Vondráček připustil, že vláda zákon možná porušuje, ale „méně než předchozí vláda“. „Bohužel ho porušujeme, měli jsme málo času na to, abychom ho neporušovali,“ přiznal. Zároveň kritizoval předchozí vládu za to, že navýšila kumulativní státní dluh z 31% na 33,5% HDP a „nasekala 1200 miliard korun dluhů, což je celá třetina všech dluhů všech vlád v České republice“.

Jan Berki upozornil, že vláda škrtla 21 miliard na obranu ve chvíli, kdy Donald Trump naopak chce po spojencích vyšší výdaje, a dále snížila rozpočet na vnitřní bezpečnost a rozvědky. Moderátor Půr pak připomněl, že výdaje na vědu klesly v poměru k HDP na 0,6 % a výdaje na školství o sedm miliard korun.

Důchodová reforma a zkrácení školní docházky

Vondráček v diskusi nabídl kontroverzní návrh na řešení důchodového systému. Místo prodlužování věku odchodu do důchodu, které podle něj „žene lidi už ve věku opotřebované do práce o rok déle“, navrhl zkrácení školní docházky z devíti na osm let. „Mladí zdraví lidé půjdou do práce o rok dřív, vyřešíme to daleko rychleji,“ argumentoval poslanec.

Tento návrh je zajímavý i tím, že podobně uvažuje i poslankyně Renata Zajíčková z ODS, s níž se Svobodní jinak příliš neshodují. Vondráček však kritizoval, že Zajíčková zároveň navrhuje nové roky povinné docházky včetně předškolního roku, což by celkovou povinnou docházku prodloužilo na 12 let. „Maturita taky není nutná pro hasiče, dneska to tam je a některé lidi to opravdu udržuje zbytečně delší dobu v té škole,“ dodal.

Munzar v závěru diskuse zdůraznil, že škrty v obraně jsou problematické vzhledem k bezpečnostní situaci. „Svoboda je nezaplatitelná,“ citoval italskou premiérku Giorgii Meloni a dodal, že podtrhávat nohy české obranyschopnosti neustálými škrty je chyba.

Debata ukázala zásadní rozpory mezi vládní koalicí a opozicí nejen v hodnocení rozpočtu, ale i v přístupu k regulaci internetu a ekonomickému poradenství. Zatímco Vondráček a Pražák hájili kroky vlády jako úsporné a svobodnější, Munzar a Berky je kritizovali jako nesystémové a rizikové pro budoucnost státu.

Redakce

Oblíbené štítky

Svobodni-31