BEDNÁŘ: Husitství jako smysl české existence

BEDNÁŘ: Husitství jako smysl české existence

Nejen letošní červnová připomínka Husovy mučednické smrti, ale právě tak celoroční 590. výročí počátku následného myšlenkového a vojenského střetu naprosté většiny české společnosti a státu s tehdejší Evropou volají po důkladném a ideologicky nepředpojatém zamyšlení nad smyslem české existence.V kontrastu s myšlenkově vyprázdněnou současností jej duchovní a politická česká elita v r. 1420 a následném období v Husově duchu spatřovala a formulovala obdivuhodně jasně a zřetelně. V překladu do dnešního jazyka spočívá duchovní podstata husitství ve výslovné a zásadně kladené přednosti mravního individuálního svědomí a s ním spjatého rozumu, tedy v upřednostňování základního kamene dodnes diskutovaného fenoménu přirozeného práva, před pozitivními normami a zákony, jestliže s ním jsou v rozporu. Na tuto ve světě stále živou, u nás neprávem a ke škodě opomíjenou tématiku ostatně v příloze Lidových novin Orientaci 21. srpna upozornil právní teoretik Jiří Přibáň (Lesk a bída právního pozitivismu).

Tehdejší česká pře s Evropou měla co do svého vůdčího principu právě tuto duchovní, právní a politickou kvalitu. Proto se stala, a to bez ohledu na hmotnou porážku z r. 1620, jež na dlouhou dobu znamenala konec české duchovní a státní samostatnosti, zjevným a uznávaným počátkem evropské reformace, jak v témže čísle Orientace v rozhovoru připomněl profesor František Šmahel. Ta ale již poražena nebyla. A stala se proto duchovním a mravním základem moderní evropské, a ve význačném smyslu americké demokracie, k níž se, často bez vědomí právě těchto pro naše dějiny klíčových souvislostí, plným právem hlásíme.

Připomínání významu husitské reformační tradice pro pochopení smyslu české existence tedy není žádné ublíženectví, ani nacionalismus, jak již rituálně hlásají hlavně někteří povrchní publicisté. Je právě naopak legitimním oživujícím vodítkem v současných sporech o zacílení české politiky, a to jak na domácí, tak evropské a světové scéně. Odbývat husitství poukazy na jeho primitivní ideologické zneužívání komunisty, nebo na  některé průvodní jevy husitských obranných válek, je již dost únavná, protože laciná demagogie, jež odvádí pozornost od dodnes živé a naléhavé přirozenoprávní (nikoli ryze teologické) podstaty tehdejšího sporu.        

Ta se dnes u nás ukazuje jak v debatě o vztahu české státní politiky a života občanů, tak i v souvislé české kritice Evropské unie. Co vlastně znamená, že stát má být pro občany, a ne občané pro stát ? Má nám stát hlavně zajišťovat svobodu, anebo existuje v první řadě proto, aby z našich daní přeposílal peníze a zaopatřoval ?  To je jádro soudobého sváru mezi liberálně-konzervativní pravicí a direktivně zaopatřující levicí. Na jeho českém prapůvodním počátku ale stálo filosoficky podložené husitské přesvědčení, že křesťan není slouhou mocného církevního úřadu. Církev tu není proto, aby komandovala a šikanovala lidi, ale kvůli péči o jejich duše, o věčný smysl jejich existence. Český husitský spor se tehdy právě tím zcela logicky stal sporem evropským.

A problém smyslu církevní instituce je v přeneseném smyslu rovněž problémem smyslu existence státu. V den desátého výročí Československé republiky se její filosofický zakladatel a prezident Tomáš G. Masaryk v takto pojatém přirozenoprávním duchu výslovně vyjádřil o smyslu státní existence: „Stát není jen mechanismem, politika není jen dovednou správní a diplomatickou technikou, stát je spolčením občanů na rozumových a mravních základech. Jestliže život jednotlivcův má smysl jen sub specie aeternitatis, platí to také o politickém spolčení těch jednotlivců. Stát má hlubší smysl, než se to navenek jeví v té směsici jednotlivých politických akcí a akciček. Stát má smysl duchovní, smysl mravní.“

A co platí v malém o našem státu a smyslu jeho existence, platí, opět v přeneseném smyslu a ve velkém, například i o Evropské unii.V době nedávných sporů o referendy zamítnutou euroústavu a za německého nátlaku na její umělé oživení veřejně připomněla německá kancléřka Merkelová v Praze koncem ledna 2007 českému prezidentu Klausovi právě husitskou tradici české státnosti. Konkrétně zmínila husitské odhodlání neustoupit ani o milimetr svého teologického území.Tím však obešla podstatu stále trvajícího filosoficko-politického sporu. Jakoby v husitské při šlo jen o jakousi z dnešního pohledu nerozumnou a přehnanou malichernost detailů, a ne o vlastní smysl lidských životů a otázku jemu přiměřeného politicko-právního prostředí. Prezident Václav Klaus se tehdy proti znevažujícímu výroku německé kancléřky pohotově a zcela právem ohradil. Lakonickým příměrem svého hosta upozornil, že v českém sporu o Evropskou unii nejde o žádné milimetry, ale kilometry.

Nakonec ale nad podstatnými českými argumenty a demokratickým principem diskuse převážil Německem vedený, nevybíravý vnější nátlak unijního establishmentu s jeho domácí, myšlenkově neméně plytkou, a i proto věcnou debatu nepřipouštějící verzí. Česká republika v jeho stínu ratifikovala tzv. Lisabonskou smlouvu, tedy obsahově nepatrně pozměněnou a předtím zamítnutou euroústavu, jako poslední. Stalo se tak až po přijetí prezidentem Klausem požadované dílčí výjimky. Evropská unie se tak místo stále ještě možného společenství rovných a svobodných stala tuhým a bezduchým příkazovým kolosem direktivního zaopatřování pod faktickým německým vedením, kde přirozená demokratická práva zejména menších demokracií mnoho neznamenají. Evropská unie je proto v dějinné retrospektivě opakem původně husitského reformačního principu, který stál na počátku evropské a americké cesty k demokratické civilizaci.

Téměř ihned po lisabonském utužení evropských poměrů se vcelku zákonitě, v daném případě pod tlakem finanční a hospodářské krize, postupně ukazuje, že ony „kilometrové,“ zcela zásadní rozdíly mezi tradičním českým, původně hlavně z husitství pramenícím pojetím svobodné a demokratické Evropy, a její německo-francouzskou svěrací kazajkou v podobě EU mají zřejmě osudový dopad na možnost existence Evropské unie jako takové. Dnešní, stále se stupňující a prohlubující existenční krize eurozóny jako údajně tvrdého jádra Evropské unie totiž zřetelně dokládá, že německo (-francouzský) diktát je pro Evropu neudržitelnou skutečností. I na tomto aktuálním případu se jakoby ve zkratce potvrzuje, že Husem a husitstvím principiálně vyjádřený a předvedený smysl české existence má hluboký a naléhavý filosofický a politický dosah, jenž daleko a zásadně přesahuje české státní hranice.      

Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných a kandidátem do Senátu v Praze 11.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31