Zálom: Mezi vládou Babiše a Fialy není žádný principiální rozdíl

Zálom: Mezi vládou Babiše a Fialy není žádný principiální rozdíl

„Fialova vládní koalice naprosto pohrdá opravným stanoviskem Senátu,“ ohlíží se Luboš Zálom, místopředseda Svobodných za peripetií spojenou se schvalováním novely pandemického zákona. Právě kvůli tomuto zákonu však nevidí žádný rozdíl mezi novou a předchozí vládou. „Jestliže jsme tady byli dlouhé měsíce svědky toho, jak si Babiš, Hamáček a ten, kdo zrovna seděl v křesle ministra zdravotnictví, ohýbali pravidla podle sebe, jak pohrdali zákonností i demokratickými principy, nyní jsme svědky stejného přístupu. S tím rozdílem, že Babišova vláda nečelila žádné reálné opozici. Hnutí ANO společně s SPD se ale jako opozice chovat snaží. Ze strany ANO je to přehlídka drzého pokrytectví,“ říká Zálom.

Opětovné projednávání pandemického zákona v Poslanecké sněmovně opět provázela řada obstrukcí, ale i obav z porušení jednacího řádu. Nediskredituje tento postup jak vládní koalici, tak opoziční poslance? Není to podle vás jen msta opozice za to, že především SPD nedostala místa ve vedení Poslanecké sněmovny?

Já bych to asi nenazýval diskreditací, jako spíš potvrzením kurzu. Potvrzením toho, že náš kritický postoj vůči vládě, která se ještě ve své funkci nestihla pořádně ohřát a dle zvyklostí by měla dostat sto dní hájení, byl správný. Potvrzení toho, že jsme tuto koalici a její představitele odhadli správně. Mezi vládou Andreje Babiše a novou vládou tzv. demokratického bloku není žádný principiální rozdíl. Jestliže jsme tady byli dlouhé měsíce svědky toho, jak si Babiš, Hamáček a ten, kdo zrovna seděl v křesle ministra zdravotnictví, ohýbali pravidla podle sebe, jak pohrdali zákonností i demokratickými principy, nyní jsme svědky stejného přístupu. S tím rozdílem, že Babišova vláda nečelila žádné reálné opozici. Hnutí ANO společně s SPD se ale jako opozice chovat snaží. Ze strany ANO je to přehlídka drzého pokrytectví. Jestliže představitelé ANO kritizují pandemický zákon, přičemž to bylo právě hnutí ANO, kdo dával pandemický zákon dohromady, a hlavním autorem jeho novely je stejný ministerský náměstek, jaký působil za Babiše, je to pokrytectví.

Pozice SPD je ale jiná. Ta se skutečně chová jako opozice. Já jsem už v době opakovaných hlasování o nouzovém stavu psal, že opozice se musí zastat podnikatelů a občanů a bojovat proti kovidovým represím, i za použití sněmovních obstrukcí. Tehdy se strany zapojené v dnešní nové vládní koalici chovaly vůči Babišově vládě velmi servilně. Pro svobodu v této zemi neučinily vůbec nic. Nouzový stav a následnou represivní politiku mlčky schválily. SPD k obstrukcím sáhla a byl to jednoznačně správný krok. I když nejsem zrovna příznivcem SPD a nepokládám ji za stranu, která by byla schopna principiálně hájit svobodu, za boj proti schválení novely pandemického zákona patří politikům SPD dík. A dejme tomu, že to opravdu byla msta. Možná že kdyby Fialova vládní koalice dala nakrmit i politikům SPD, k obstrukcím by nedošlo. Možná by se nechali uchlácholit funkcemi. Možná. Ale takové úvahy zásluhu SPD podle mě nijak nesnižují. I když to byl do značné míry marný a zoufalý boj. A myslím, že bychom se měli pozastavit ještě nad jednou věcí: Nad tím, jak Fialova vládní koalice naprosto pohrdá opravným stanoviskem Senátu.

Během prvního projednávání pandemického zákona ve Sněmovně se na demonstracích objevily šibenice, během druhého projednávání pak iniciativa Chcípl PES zveřejnila adresy trvalého bydliště poslanců a vyzvala své příznivce, ať jdou demonstrovat tam. Je to podle vás v pořádku?

Já se obávám, že iniciativa Chcípl PES – Otevřeme Česko přestává situaci zvládat a začíná dělat jednu chybu za druhou. Na druhou stranu je potřeba uznat, že je velmi těžké takovým projevům na demonstracích zabránit. Čím je situace vypjatější, tím podivnější osoby někdy na demonstrace chodí. Někdy s sebou přitáhnou šibenice, někdy maketu gilotiny, a tak dále. Těžko to ohlídat a je skoro nemožné takové projevy na demonstracích úplně eliminovat. Šibenice určitě do značné míry zdiskreditovaly celou iniciativu. A i když se pak vedení iniciativy Chcípl PES snažilo situaci zachránit a dát těm šibenicím symbolický a méně násilný obsah, celé to vyznívalo trochu křečovitě. Šibenice byly rozhodně přes čáru.

O zveřejnění adres poslanců a o výzvě, aby se demonstrace konaly tam, si to však nemyslím. Věci zašly příliš daleko. Útok na svobodu i na demokracii je neoddiskutovatelný. Nejen pandemický zákon ale celá kovidová politika míří proti občanům této republiky, proti celým rodinám, proti dětem. Ne pouze proti těm, kteří sami vystupují na demonstracích. Ne pouze proti samotným podnikatelům, kteří jsou nuceni žít v neustálém riziku nových lockdownů. Jestliže lidé jako Fiala či Rakušan nebo před nimi Babiš s Hamáčkem útočí na bezbranné děti, proč by se jim nemělo odpovědět v podobném duchu? Proč bychom nemohli říct příbuzným těchto politiků, kdo jsou jejich tátové a manželé zač? Jak barbarsky podle nás ubližují této zemi? Bezohlednost, s jakou politici nové vládní koalice protlačili novelu pandemického zákona, vlastně úplně zbytečnou novelu, vytváří kontext našeho dalšího postupu. Ještě zpátky k šibenicím. Ono to vlastně není nic nového. Vyhrožování násilím. Na protibabišovských demonstracích byly k vidění transparenty s vyobrazeným Babišem za mřížemi, šibenice se objevily na demonstracích proti vládě Petra Nečase, jestli se nepletu, na jedné takové demonstraci se přímo na pódiu odehrála poprava figuríny představující politika… Nevzpomínám si, že by reakce politiků byly tehdy tak plačtivě hysterické, jako co předvádí dnes pan Rakušan.

Tak trochu ve stínu pandemického zákona zamířil do Sněmovny také návrh státního rozpočtu, ve kterém kabinet Petra Fialy našel úspory v řádu desítek miliard korun. Jste s těmito škrty spokojený?

Nechci, aby to vypadalo, že Fialovu vládu kritizuji za každou cenu, snad z nějaké zahořklosti nad tím, že naše předvolební formace nedokázala pravicové voliče zaujmout a přetáhnout na naši stranu. Každý škrt se počítá a jakékoliv snížení zadlužení je správný krok. Zdá se mi však, jako by se Fialova vláda snažila vyrábět ekonomické perpetuum mobile. Nevidím žádnou zásadní snahu šetřit. Úspory jsou podle mě spíš kosmetické. Zásadní problémy neřeší. Protože hlavní příčinou problémů je přebujelost celého státního aparátu, obrovské množství zákonů a regulací, nepřiměřené množství státních úředníků vůči objemu soukromého sektoru. Svobodní dlouhodobě poukazují na to, že stát potřebuje zásadní redukční dietu. K tomu však nedochází. Naopak. Fialova vláda se holedbá, komu všemu pomůže, koho podpoří, koho podrží, komu zvýší platy. Zároveň se tváří, že bude šetřit. To jde proti sobě. Zároveň se snaží tvrdit, že kosmetické úspory v rozpočtu budou působit protiinflačně, což je naprostý nesmysl. Je to asi stejné, jako kdyby se notorický alkoholik pokusit srazit svoji enormní spotřebu alkoholu z třiceti piv denně na pětadvacet a liboval si, jak má najednou svoje pití pod kontrolou.

Někteří experti však vyzvali vládu, aby zvýšila daně, neboť se obávají, že pouze redukovat výdaje státu nebude dostačující na stabilizaci veřejných financí. Umíte si něco takového, byť jen dočasně, připustit?

Tak ono především o žádnou zásadní redukci výdajů státu nejde. Jestli taková redukce je maximum, co Fialova vláda dokáže, pak je zřejmé, že dřív nebo později si sama bude muset přiznat, že skutečně jediné, co dokáže, je zvedat daně. Pro mě je to principiální záležitost. Umím si představit skutečně radikální osekání výdajů státu. Rušení úřadů, propouštění úředníků atd. Ale nedělám si iluze, zda takto smýšlí politici Fialovy vládní koalice. Nedělám si iluze, že nezvedání daní je pro ně skutečně zásadní morální otázka, něco, přes co nejede vlak. Na peníze lidem se prostě nesahá. Tečka.

Letos víc než o velkou politiku půjde o komunální politiku, neboť nás letos na podzim čekají komunální volby. Jsou na ně Svobodní připraveni?

Svobodní jsou vnitřně v tak dobré kondici, v jaké jsme už dlouho nebyli. Doufáme, že ačkoliv se zdá, že komunální politika a velká parlamentní politika jsou úplně odlišné světy, právě letos budeme mít zásadní šanci ukázat, čím jsou ty světy propojené. Že jsou to především pevné zásady, principiální stanoviska, na čem záleží, a co funguje jak v komunální, tak i ve vysoké politice. Já jsem zastupitelem v Berouně, a i když jsem byl v minulosti poměrně skeptický vůči tomu, zda lze na úrovni komunální politiky uplatňovat pravicové principy, ty poslední necelé čtyři roky mi do značné míry otevřely oči. Vše to prohnilé, co vidíme na vysoké politice, je totiž vidět i na úrovni obce. Touha po moci, touha zasahovat do životů lidí, vrchnostenská arogance, pohrdání občany a šílená nenávist vůči svobodě. Když vidíte, jak si na radnici notují politici hnutí ANO s politiky z ODS, jak pracují v rámci radniční koalice proti lidem, máte chuť s tím něco dělat a nabídnout alternativu. Věřím, že nejenom v Berouně budeme schopni letos přepsat místní politickou mapu.

O hlasy voličů se v komunálních volbách uchází vždy široká škála nejrůznějších kandidátek. Jak to bude v případě Svobodných? Budete kandidovat pouze samostatně, nebo vybudete vytvářet nějaké předvolební bloky a koalice?

My se v tomto ohledu snažíme být stranou, která zastává myšlenku vnitrostranické demokracie a decentralizace. Komunální volby jsou spíše v rukou krajských předsednictev než republikového vedení. A hlavní iniciativa je na místních pobočkách. Pouze ty nejlépe vědí, zda jít do voleb samostatně nebo zda vytvořit koalici nebo blok nezávislých kandidátů. Někde půjdeme určitě pod značkou Svobodní, v mnoha městech a obcích budeme navíc pod touto značkou obhajovat naše dosavadní pozice. Jinde nám fungují místní nezávislá sdružení s podporou Svobodných. A někde jinde se možná pokusíme navázat na dobře rozjetou spolupráci s Trikolórou a Soukromníky. Za sebe můžu pouze prozradit, že v Berouně půjdeme do volebního klání pod značkou Lepší Beroun. V minulých volbách jsme s ní získali dvě křesla v zastupitelstvu, a mým cílem je tento mandát minimálně zdvojnásobit.

Přestože komunální volby nikdy nemají žádné jedno společné téma, neboť každá obec či město řeší zcela jiné problémy, je něco, co bude spojovat napříč celou republikou komunální kandidátky Svobodných?

Svobodní mají dlouhodobě vypracované zásady komunální politiky. Je to šest základních bodů, o které se naše komunální politika opírá a které jsou aplikovatelné na jakoukoliv obec či město, bez ohledu na různé specifické podmínky nebo lokální témata. Za prvé klademe důraz na vyrovnaný rozpočet. Za druhé apelujeme na to, aby se peníze z obecního rozpočtu využívaly především na veřejné statky, tedy věci jako chodníky, veřejná doprava, čistotu a pořádek. Za třetí, obec nemá podnikat, nemá zakládat firmy a nemá svoji činností deformovat tržní prostředí. Za čtvrté klademe důraz na to, aby se případné přebytky z hospodaření ukládaly do aktiv s minimálním rizikem. Za páté nám jde o maximální transparentnost všech aktivit obce. A konečně za šesté jsme proti tomu, aby se obec podílela na výchově či převýchově občanů. To je základní rámec. Jak se promítne do práce Svobodných v tom či onom městě nebo obci nebo na který bod budeme klást důraz při kampani, to už vyplývá spíše z místních poměrů. 

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31