Chalupský: Jsme parlamentní, ne koaliční demokracie. Senátor dosvědčuje, jak se protlačuje „Panda“

Chalupský: Jsme parlamentní, ne koaliční demokracie. Senátor dosvědčuje, jak se protlačuje „Panda“

Nezávislý senátor Jaroslav Chalupský zvolený za Svobodné byl jedním z těch členů horní komory Parlamentu, který dopředu jasně avizoval, že nepodpoří novelu pandemického zákona. „Za největší přešlap považuji nedostatečnou reflexi na zpětnou vazbu nejen samotných občanů, širší odborné komunity, ale i právě například senátorů. Úplně nejlépe by bylo, kdyby zákony reagovaly na potřeby většiny ve společnosti, kdyby řešily většinový problém identifikovaný občany. Aby nevznikaly kvůli pohodlnějšímu vládnutí. Také marně čekám, kdy začneme některé zákony rušit. Tohle byl první dobrý adept,“ říká Chalupský v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Pane senátore, již předem jste avizoval, že v horní komoře nepodpoříte novelu pandemického zákona. Co vám na této normě vadí nejvíce? Jde o to, že je projednávána ve stavu legislativní nouze, nebo její obsahová stránka?

Vadí mi věci jak obsahové, tak procesní. Vadí mi, jak ten zákon je tlačen silou k nabytí platnosti. Nejsme stranickou ani koaliční demokracií, ale jsme parlamentní demokracií. Jsem proto rád, že Senát prostřednictvím svých senátorů jakožto zástupců zpětné vazby z regionu zafungoval správně a chová se jako platný prvek celého funkčního demokratického soukolí. Pokud každé kolečko bude plnit svou roli, pak nám celý mechanismus bude dobře sloužit.

Když zůstanu u obsahu novely pandemického zákona, co je podle vás největší „přešlap“, kterého se kabinet Petra Fialy v tomto případě dopustil?

Za největší přešlap považuji nedostatečnou reflexi na zpětnou vazbu nejen samotných občanů, širší odborné komunity, ale i právě například senátorů. Novela zákona byla ještě rychle opracována poslanci ODS, takže se znatelně vylepšila, ale to samotné vysvětlování nemělo směřovat do řad zákonodárců, nýbrž právě do řad veřejnosti. Zákon může být sebelepší, ale pokud není pochopen a akceptován veřejností, pak je to špatně. Dostane se to do roviny „my vám to dobro vnutíme, i kdybyste ho nechtěli“.

Pak jsou z toho plná náměstí, tisíce e-mailů odporu a další rozdělování společnosti. Úplně nejlépe by bylo, kdyby zákony reagovaly na potřeby většiny ve společnosti, kdyby řešily většinový problém identifikovaný občany. Aby nevznikaly kvůli pohodlnějšímu vládnutí. Také marně čekám, kdy začneme některé zákony rušit. Tohle byl první dobrý adept.

Proč byl podle vás tak velký tlak na to, aby se podařilo novelu pandemického zákona schválit ve stavu legislativní nouze? Nejde jen o poměřování politických sil a ukazování svalů nové vlády?

Zcela upřímně řeknu, že nevím. Nerozumím tomu. Podle mého názoru za ten výsledný efekt to nestálo. Přineslo to další klíny, další rozdělování, zlou krev a poškozování do té doby některých dobrých vztahů.

Vláda tvrdí, že potřebuje mít aktivní nástroj, který by jí umožnil rychle reagovat na případný negativní vývoj pandemie covidu-19. Není přece jen lepší mít pandemický zákon než „riskovat“ další nouzový stav?

Máme zdravotnické zákony, máme krizovou legislativu, konec světa určitě nenastane a stačí doladit standardní nástroje, je-li třeba. Nevytvářet další legislativní deriváty, individuální záplaty na kdejaký problém. Pandemický zákon řeší covid-19. Co když bude covid-22 nebo příští rok covid-23? Nebo přijde vichřice, shodí elektrické vedení a budeme týden bez elektřiny, budeme rychle vymýšlet „elektrický zákon“? Na každou pohromu zvlášť? Předstupněm nouzového stavu je ještě stav nebezpečí, který může vyhlásit konkrétní hejtman. Těm já věřím více, že si umějí s problémem efektivně poradit, protože ten problém na místě lépe znají a lépe analyzují. Řeší věc lokálně, nebereme na to hned celoplošné dělo.

Nouzový stav je největším zásahem do práv a svobod občanů. Vláda může omezit nedotknutelnost osob a obydlí, nařídit evakuaci, vlastnické a užívací právo, svobodu pohybu a pobytu, právo na shromažďování, právo na stávku, právo provozovat podnikatelskou činnost, nařídit zákaz vstupu, může uložit pracovní povinnost, zabavovat majetek, který by k boji s katastrofou potřebovala, může nakupovat v nouzi zcela legálně i za nesmyslné ceny atd. Jak asi člověk správně cítí, byl tento institut zaveden na skutečné plošné katastrofy, válečné stavy atp.

Zároveň to však neznamená, že vláda musí automaticky použít všechny nástroje a možnosti, že nás uvězní doma a vypne nám na nějakou dobu zcela život. Zruinuje rodině vše, co si do té doby vypracovala. Věřím, že nová vláda v čele s Petrem Fialou by postupovala velmi obezřetně a citlivě, ne diktátorsky. Není tedy potřeba z nouzového stavu jako nástroje dělat přílišného strašáka.

Co říkáte na velmi hlasité protesty proti novele pandemického zákona, kdy tisíce demonstrantů opakovaně zaplňovaly náměstí po celé České republice? Jsou opravdu namístě?

Nutnost protestovat a demonstrovat mě na celé věci trápí asi nejvíce. Po třiceti letech máme opět plná náměstí lidí, kteří již nevědí, jak jinak upozornit, že něco nechtějí, že se jim nežije dobře. Je úkolem vlády, aby tu nespokojenost dobře dešifrovala a adekvátně na tuto zpětnou vazbu reagovala. Myslím si, že do „pandemáku“ lidé ztělesnili veškerou svou dosavadní frustraci se stavem svého života. Nejde jen o výsledek právního či medicínského posouzení pandemického zákona. Společnost se radikalizuje. Vláda zatím nepřispívá k upouštění páry. Chtělo by to více nadhledu, více empatie s občany. Jsem rád, že Senát tento prvek do toho vnesl a že převážil úsudek každého jednotlivého senátora nad stranickým pohledem.

Proti novele pandemického zákona se ostře postavilo také několik právních elit, které se mimo jiné historicky poprvé potkaly na demonstraci za svobodu. Shodně mluvily o totalitní normě. Jsou tato slova namístě?

Absolvoval jsem desítky hodin diskusí jak s odborníky v oblasti práva a medicíny, tak na besedách s občany, bral si zpětnou vazbu od starostů, hejtmanů, lidí z regionu, naslouchal argumentům koalice i opozice. V každém úhlu pohledu byl kus pravdy. Pak jsem se ale zamyslel sám nad sebou, jak mi dva roky nejrůznějších nařízení jako podnikateli, rodiči a svobodomyslnému člověku změnily život a zda to byla adekvátní cena za dosažený výsledek. Musím říci, že ne! Dva roky stačily, 1 000 miliard Kč dalšího dluhu pro naše děti, které teď budou léta někde chybět, výrazné zhoršení ekonomických ukazatelů, dvouletý výpadek v životech dětí, učni, kteří opouštějí školu a neměli nářadí v ruce, senioři v domovech, kteří stáli spíše o to, držet někoho za ruku, vidět své blízké než se dlouhé měsíce obávat viru.

Příkladů na druhé misce vah je mnoho. To za to nestálo. K tak silným slovům jako totalitní, fašistické, apartheid atp. bych asi zatím nesáhl, ale přál bych každému, aby si vyzkoušel pocit, kdy vám zavolá dítě, že nemůže jít s ostatními po zápase na jídlo do restaurace a musí žvýkat sušenku venku na lavičce, čekat na ostatní, protože nesplňuje nějaké nařízení. Dost často nesmyslné. Nebo když, byť zdraví podle antigenu, nemůžete jít s dítětem do bazénu natrénovat plavání, protože se bojí, že to ve škole nezvládne. Navíc dítě trne, že každé pondělí může mít podle testu „ten strašný covid“ a vyženou ho ze školy nebo ze sportovního oddílu.

Nehrozí, že se v případě pandemického zákona senátoři opět obrátí se stížností na Ústavní soud? Podpořil byste takovou případnou iniciativu?

To asi vyloučit nelze. Nevěřím však, že by to nová vláda chtěla hnát až do krajnosti a být vnímána stejně jako vláda předchozí, které Ústavní soud zrušil na padesát nařízení či ustanovení! Některá byla dokonce zaváděna již s vědomím, že jsou nelegální, tudíž odporující tomu, na co mají lidé právo. Já osobně bych podporu pro takovou stížnost velmi zvažoval, protože už toho bylo docela dost a z Ústavního soudu nelze takto začít dělat třetí komoru Parlamentu, kdy vše, co se někomu nelíbí, automaticky pošle k soudu na přezkum.

Zrušení pandemické pohotovosti v podstatě vypíná pandemický zákon. Přes léto se nic dít nebude. Tento rok mají občané navíc další možnost, jak ovlivnit svůj život k lepšímu, a to jsou komunální volby. Mohou si opět zvolit své zástupce, strany a lidi, kterým věří, kteří jim budou lépe naslouchat a lépe naplňovat představy o lepším životě. Když je rozumný starosta a zastupitelé, život v obci je jednodušší. I navzdory třeba tvrdým celostátním opatřením. Jezdím po regionu, někde si to „berou“, někde lockdowny skoro nepoznali. Život jde dál.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Jaroslav Chalupský

Ing. Jaroslav Chalupský

senátor za Svobodné – obvod 15

Novinky

Nejnovější video

Celorepublikový volební sněm Svobodných proběhl 14. listopadu 2026 ve jménu spojování a apelu na všechny politické struktury ve smyslu odsouzení násilí a agrese proti jiným názorovým platformám. Jako hosté na sněmu vystoupily špičky naší politické reprezentace.

První vystoupil Tomio Okamura, předseda Poslanecké sněmovny a předseda strany SPD. Poděkoval za skvělou práci straně Svobodných a především jejímu předsedovi Liboru Vondráčkovi za jeho mimořádně aktivní a nenahraditelnou aktivitu v rámci poslaneckého klubu SPD.

Na projev navázal Petr Macinka, ministr zahraničí a předseda strany Motoristé sobě. Zmínil „svobodného motoristu“ jako ideální výsledek naší společné práce a svobodu v přímé souvislosti se zodpovědností. V jeho projevu zazněla jako podmínka silné společnosti důvěra státu občanům místo restrikcí. Popřál Svobodným, aby zůstali svobodní.

Paní senátorka Daniela Kovářová pojala myšlenku svobody jako možnosti žít si po svém a rozhodovat o svém životě ve vlastní zemi a vyjádřila odpor k regulacím EU.

Na sněmu dále vystoupil Jindřich Rajchl, poslanec a předseda PRO, který přirovnal EU k Mordoru a pozastavil se nad tím, že pravda je dnes částí společnosti vnímána jako útok.

Již tradičním hostem na sněmech Svobodných byl Michal Simkanič, který nechyběl ani tentokrát. Všechny přítomné pobavil krátkou alegorickou povídkou o politických trendech ve společnosti.

Neočekávaně promluvil i jeden z někdejších zakladatelů Svobodných, Ladislav Jakl. Připomněl svůj starší text o pomyslném spojení fotbalových týmů Sparty a Slavie, kterým varoval před neuváženými fúzemi a z nich vyplývajícími riziky. Na současný stav společnosti navázal obratem, kdy při obraně společného hřiště je možné dočasně odložit rozdílné dresy a spojit se za účelem získání hřiště zpět. Pokud Evropská unie bere všem našim politickým stranám možnost rozhodovat o našich věcech na politickém hřišti v Praze, aby se o nich rozhodovalo v Bruselu, ty politické strany, kterým se to nelíbí, by měly síly spojovat.

Téma spojování a nutnosti držet při sobě rezonuje celým sněmem. Stejně jako omezení vlivu státu a nutnost vystoupení z EU, která už kromě restrikcí a regulací nic neprodukuje.

Následně se představili kandidáti na předsedu a místopředsedy strany i na členy Republikového výboru. Libor Vondráček tentokrát poprvé neměl protikandidáta a lze očekávat, že bude po skončení elektronického hlasování 21. 11., i po sedmi letech ve funkci, znovu zvolen předsedou strany.

V následné politické diskusi byla zmíněna i páteční konference „Co bude po EU?“, při které byl podle diskuse dán policií nepřiměřený prostor protestujícím v rámci jejich ohlášeného shromáždění na úkor účastníků konference. V návaznosti na to bylo přijato prohlášení jako apel na veřejnost i politická uskupení k odsouzení násilí, jako je třeba zamezení vstupu na konferenci jako nástroje politiky.

Na závěr se řešily praktické připomínky a podněty a návrhy na změny stanov, které by umožnily hlubší integraci politických stran v rámci Svobodných.

Text usnesení:

Svobodní varují před rostoucí mírou násilí používanou jako nástroj politiky.

Alarmujícím příkladem je pro nás včerejší (13. 11. 2026) útok levicových a progresivistických násilníků proti konání konference „Co bude po EU? Migrace, nebo remigrace?“, kteří násilím bránili účastníkům a hostům ve vstupu do sálu.

Nebudou-li tyto jevy jasně odsouzeny, a to nejen námi, ale všemi stranami a hnutími, které se chtějí nazývat demokratickými, je nepochybné, že se budou stupňovat. Ukazují se totiž jako účinné. Je jen otázkou času, kdy bude ve jménu tzv. tolerance a pokroku někdo zraněn nebo připraven o život. Kdo za to ponese morální a politickou odpovědnost?

Vyzýváme tedy strany a hnutí zastoupené v Poslanecké sněmovně: postavme se projevům násilí v politice, odsuďme je a vydejme tak jasný signál, že Česká republika je stále demokratickou a svobodnou zemí, kde lze svobodně projevit politický názor.

Republikový sněm Svobodných


14. listopadu 2026

Oblíbené štítky

Ing. Jaroslav Chalupský

Ing. Jaroslav Chalupský

senátor za Svobodné – obvod 15

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31