Místopředseda Svobodných Jan Dočekal patří k těm zkušeným řidičům, kteří ročně najdou přibližně šedesát tisíc kilometrů. Díky svým zkušenostem si v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz posvítil na novelu silničního zákona, kterou předložil ministr dopravy Martin Kupka. A hned upozornil na několik přehlížených nesrovnalostí. „Zatímco vybodování v ČR může pro spoustu lidí znamenat existenční ohrožení, Němec si prostě vezme na 2 měsíce dovolenou,“ komentuje až příliš markantní rozdíly mezi ministerskými návrhy a praxí u našich západních sousedů. Navíc principiálním problémem je podle Dočekala to, že se peníze vybrané na pokutách stávají standardní položkou příjmové části měst a obcí. „Čili už nejde o bezpečnost provozu, ale o naplnění rozpočtu,“ říká místopředseda Svobodných, který se mimo to ostře obul do protagonistů Green Dealu v souvislosti s dopady na celý automobilový průmysl.
Ministr dopravy Martin Kupka představil novelu silničního zákona, která by mimo jiné měla zavést možnost řízení aut od 17 let. Je to podle vás správná cesta?
Se snížením této hranice v zásadě problém nemám. V tomto bodě, jako v jednom z mála, se mi navrhovaná úprava líbí a podpořil bych ji tak, jak je navrhována.
Možnost řídit auto již od 17 let má být však podmíněna přítomností zkušeného řidiče, například rodiče. Ten by se však měl předem registrovat a bude muset splňovat některé podmínky, jako například alespoň desetiletou řidičskou zkušenost. Co si o tom myslíte?
Ano, podobné znění zákona v několika zemích existuje a zkušenosti jsou dobré. I podmínka desetileté praxe a čistého bodového konta dozorujícího řidiče má své opodstatnění. Pochopitelně nemůžeme vyloučit situace, že si za volant sedne vnouček pod dozorem šedesátileté babičky, která sice řidičák má, ale 40 let sama neřídila. Na druhou stranu nelze zaplevelit jakýkoliv zákon milionem podmínek. Vždy jde o jakousi zlatou střední cestu. Osobně si myslím, že výrazně lepší řidič vyroste z někoho, kdo udělá autoškolu a poté se rok ještě učí jezdit pod dozorem rodičů, kteří se navíc zpravidla obávají o osud rodinného vozu, než z někoho, kdo proleze pár jízdami v autoškole a rovnou je bez dalšího dozoru vypuštěn do jámy lvové.
Ministerstvo dopravy chce také změnit pravidla trestných bodů s tím, že od jejich zavedení nedošlo k nijaké zásadní aktualizaci. Zaslouží si podle vás bodový systém tak zásadní revizi?
Navrhovaná novela bodového systému se mi zdá zcela nelogická a zbytečně přísná. Nově v návrhu jsou přestupky pouze za 2, 4 a 6 bodů. Proč ne třeba 6, 12 a 18? Nebylo by teda jednodušší mít přestupky za 1, 2 a 3 body? Dále se zavádí systém „2x a dost“. Překvapivě prakticky ve všech okolních zemích je systém 3x a dost. V Čechách ale musí vládnout přísnost! Zajímavé je srovnání sankcí za porušování dopravních předpisů se sousedními zeměmi. Nejenže ve srovnání třeba s Německem jsou v návrhu některé pokuty výrazně vyšší než u sousedů, ale výrazné rozdíly jsou i v době, na kterou je zadrženo řidičské oprávnění. Speciálně v části, která se věnuje zákazu činnosti v souvislosti s překročením povolené rychlosti. V návrhu ministra Kupky se běžně operuje s termíny 1 rok, 2 roky atd. Srovnatelné sankce v Německu jsou 1 měsíc, 3 měsíce apod. Takže zatímco vybodování v ČR může pro spoustu lidí znamenat existenční ohrožení, Němec si prostě vezme na 2 měsíce dovolenou. Ono to zdánlivě vypadá, že se zastávám silničních pirátů, ale není tomu tak. Chápu, že jiný je pohled někoho, kdo vozí děti do školky a 2x do měsíce zajede do Kauflandu. Já se na problematiku dívám z pohledu člověka, který najede 60 tisíc kilometrů ročně. Dopravní předpisy by především měly reflektovat realitu. Třeba právě v oblasti nejvyšší povolené rychlosti. Kolik lidí je reálně schopných dodržovat rychlost 30 km/h? Proč na rovných a přehledných úsecích dálnic není povolená rychlost řekněme 150 km/h? Nevšiml jsem si, že by se v Německu kolem dálnic s neomezenou rychlostí povalovaly hromady mrtvol. Dalším problémem je vymahatelnost daných pravidel a to, které kontroly mají prioritu. Znám spoustu lidí, kteří dostali pokutu za překročení rychlosti o pár zanedbatelných km/h, ale neslyšel jsem o nikom, kdo by dostal pokutu za nedodržení bezpečné vzdálenosti. Principiálním problémem je to, že se peníze vybrané na pokutách stávají standardní položkou příjmové části měst a obcí. Čili už nejde o bezpečnost provozu, ale o naplnění rozpočtu. Kontroly by měly mít smysl a provádět se hlavně tam, kde hrozí skutečné nebezpečí a ne tam, kde to někdo vyhodnotil jako zajímavý podnikatelský záměr. I když na druhou stranu v současné ekonomické krizi do jisté míry chápu snahu nakoupit si krásné nové bavoráky, a dokonce jezdit ve Ferrari.
V souvislosti se silničním zákonem se však také hodně mluví o cyklistech a zrušení teprve nedávno zavedení povinnosti udržovat rozestup alespoň 1,5 metru od předjížděného cyklisty. Hlasoval byste pro zachování nebo vypuštění této povinnosti?
Vsadím se, že počet udělených pokut za porušení tohoto pravidla spočítáme na prstech jedné ruky. Ta vzdálenost totiž nejde reálně změřit. I kdyby se našel idealistický policista (jakože nenajde), který by měl snahu porušení toto ustanovení pokutovat, tak každý svéprávný řidič musí podezření ze spáchání tohoto přestupku vyvrátit ve správním řízení levou zadní. Nesmyslná a nevymahatelná pravidla nemají ve vyhlášce co dělat.
Podle předsedy představenstva Volkswagenu Thomas Schäfer je možné očekávat, že nová auta co nevidět zdraží až o 5 tisíc euro. Nestanou se tak nová auta už jen luxusním zbožím pro vyvolené?
Stanou. Stačí sledovat současné trendy. Nárůst cen elektrické energie, Německo snižuje dotace na pořízení nových eletromobilů, další povinné prvky v autech jako např. systémy kontroly rychlosti, nesplnitelné emisní normy atd. Ono se to všechno sčítá a výsledek nebude nikterak příznivý. Už dnes je dávno za námi doba, kdy jste si mohli pořídit jednoduché nové auto do 200 tis. Kč. Malé vozy, třeba s úspornými dieselovými motory se spotřebou 3,5l, zmizely z nabídek automobilek před pár lety. Něco na způsob Škody CitiGo dnes nekoupíte.
Ale pojďme si pojmenovat příčiny. Já vidím jednu zásadní a tou je snaha EU řídit životy lidí a ekonomiky jednotlivých států ve jménu nové zelené ideologie. My totiž víme nejlépe, co je pro lidi nejlepší. Asi jsem zpátečník, ale například ještě nedávno prodávaný malý Peugeot 208 s motorem 1,2 za 299 tisíc Kč se mi zdá ekologičtější než 90 % vozů ze současné nabídky. Důsledkem této politiky bude tzv. Havana efekt, kdy se každý bude snažit udržet stávající vozidla co nejdéle v provozuschopném stavu. Náznaky tohoto trendu můžeme vidět již nyní v podobě nárůstu cen ojetých vozů. Ale určitým zvráceným způsobem mají elektrohujeři pravdu. Dojde k recesi, zpomalení a výraznému propadu průmyslu a nejekologičtější auto přeci je to, které se vůbec nevyrobí. S tím souvisí ještě jedna věc. Evropa pomalu zjišťuje, že „ekologická“ orientace na ruský plyn a související útlum těžby uhlí asi nebyl nejlepší nápad. Zarážející ale je, že si zjevně nikdo neuvědomuje, že násilným přechodem na elektromobilitu se stáváme úplně stejně závislými na dodávkách vzácných kovů z Číny. Obávám se, že procitnutí bude hodně bolet.
Na zdražování aut se ve velké míře podílí také čím dál přísnější emisní limity zaváděné EU. Nehrozí, že přílišná snaha o ekologizaci aut povede k jejich absolutní cenové nedostupnosti? Protagonisté Green Dealu argumentují tím, že automobilový průmysl má neblahý dopad na životní prostředí, a proto je třeba co nejdříve přejít na bezemisní dopravu. To zní přeci logicky, ne?
Protagonisté Green Dealu by si měli uvědomit, že neblahý dopad na životní prostředí má mimo automobilový průmysl i třeba chov dobytka, kuřat, rybolov, používání hnojiv v zemědělství, veškeré zásobování čehokoliv čímkoliv, stavební a zpracovatelský průmysl, výroba skla, textilu, těžba jakýchkoliv surovin včetně dřeva, provoz počítačů, výroba elektroniky, nábytku a spousta dalších věcí. A to nezmiňuji válku na Ukrajině a lesní požár v okolí Hřenska. Protagonisté by si měli zabrat nejbližší jeskyni, odpojit se od internetu, v noci nesvítit, chovat králíky, rozžvejkat jejich kůži na oděv a pěstovat vlastní mrkev. To zní přeci logicky, ne?
Mnoho evropských i českých měst hledá cesty, jak vytlačit automobilovou dopravu a ekologicky tak odlehčit obyvatelům těchto metropolí. Ani Praha není výjimkou. Co si o těchto aktivitách myslíte?
Tyto aktivity nemusí být z principu špatné. Je jasné, že třeba ze Staroměstského náměstí neuděláme parkoviště, i když já osobně na začátku 80. let ještě na Staromáku parkoval. Ale vždy musí jít o komplexní řešení, které bere vyvážené ohledy na všechny skupiny obyvatel, zohlední zásobování, rezidenty, možnosti MHD apod. Základním předpokladem je vybudování funkčních objízdných tras, okruhů a koridorů. V případě Prahy se jedná o dostavbu vnějšího okruhu, P+R parkovišť, napojení na letiště, dostavbu metra, napojení tunelového komplexu Blanka atd. Zásadně špatný přístup ale je ten, kdy se preferuje pouze jedna část obyvatel, pouze jeden způsob dopravy, případně, když je rozhodujícím kritériem ekonomický zisk (mýta, parkovací zóny apod.). Obávám se, že při řešení této nesmírně složité problematiky mnohokrát zvítězí jednostranné pohledy zvýhodňující pouze určitou skupinu obyvatel. Problém je, že v těchto projektech se točí desítky miliard korun, což má ohromný korupční potenciál. Vzpomeňme nedávnou aféru hnutí STAN v souvislosti s Dopravním podnikem hl. m. Prahy, kdy byl z jeho vedení odstraněn ředitel pan Ďuriš, aby uvolnil prostor Alibabovi Hlubučkovi a jeho 40 loupežníkům. Kvalitních odborníků specializujících se na problematiku městské dopravy je málo a já věřím, že pan Ďuriš jako lídr kandidátky Patriotů pro Prahu 6 bude moci po volbách k dopravě v Praze ještě říci své slovo.
Jan Dočekal, místopředseda strany
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
Zdroj: Parlamentní listy
