Kandidát do Senátu Zadražil má jasno: Menší daně, více důvěry v jednotlivce a méně státní buzerace

Kandidát do Senátu Zadražil má jasno: Menší daně, více důvěry v jednotlivce a méně státní buzerace

„Nemohu se dívat na situaci v našem státě, kdy se ve vládě střídají vlastizrádci a zaprodanci a český občan je zajímá až na posledním místě, nebo lépe řečeno maximálně měsíc před volbami,“ vysvětluje doposud komunální politik Evžen Zadražil, proč se rozhodl kandidovat do Senátu.

Chce se především soustředit na ochranu svobody, která je podle jeho slov ve velkém ohrožení. „Takto jsme dříve zažívali totalitu pod taktovkou SSSR a dnes nám hrozí totalita pod taktovkou Bruselu, který nám ukrajuje ve spolupráci s našimi vládami svobodu pomaličku jedno kolečko salámu za druhým,“ je přesvědčen místostarosta Chýnova, podle kterého někdo nemá zájem na tom, aby Evropa prosperovala a do vlád jejich zemí jsou víceméně dosazováni politici, kteří toto vědomě podporují. „Rozhodně si myslím, že senátor může hájit zájmy svého regionu daleko více, než třeba poslanci, kteří kandidují za své kraje a ve finále pak stejně zvedají ruku, jak nakáže strana, za kterou tam sedí,“ dodává Evžen Zadražil. 

Co bylo tím hlavním impulsem, který vás přiměl k tomu, že jste se rozhodl kandidovat do Senátu? 

Hlavním důvodem bylo to, že už se více jak dva roky nemohu dívat na situaci v našem státě, kdy se ve vládě střídají vlastizrádci a zaprodanci a český občan je zajímá až na posledním místě, nebo lépe řečeno maximálně měsíc před volbami. To je pro mě zcela nepřípustná situace, kterou jsem nikdy předtím nevnímal tak silně. Jako člověk, který dosud řešil jen komunální politiku, jsem už sám na sobě pocítil, jak zrádné umí být některé strany, byť jde o nejnižší úroveň. V těchto stranách pak fungují špatně společenské vztahy, což se ukazuje i na kvalitě lidí v Parlamentu, kde by měli sedět ti nejlepší. Zatím jsem ale spíš člověk z podnikatelského a sportovního prostředí než z politiky, a tak jsem s potěšením jako definitivní impuls přijal nabídku Svobodných, kteří na mě vždy působili velice důvěryhodně a čitelně, abych jako nezávislý kandidát za Svobodné nabídl své služby obyvatelům Tábora a okolí. Rád bych, aby senátor byl pomyslným velvyslancem svého regionu v Senátu a byl pomocnou rukou pro jednotlivé obce i jejich občany.

Kdybyste měl vyjmenovat tři základní věci, na které se v Senátu zaměříte, co by to bylo?

Rád bych zabránil nastupující totalitě, omezování svobody slova, vláčení politických konkurentů po soudech a tak dále. Takto jsme dříve zažívali totalitu pod taktovkou SSSR a dnes nám hrozí totalita pod taktovkou Bruselu, který nám ukrajuje ve spolupráci s našimi vládami svobodu pomaličku jedno kolečko salámu za druhým. S omezováním svobody slova úzce souvisí, propagace takzvané jediné státní pravdy, což je pro totalitní režimy typické. 

Pak bych se chtěl zaměřit na ty oblasti, kde Senát nejde přehlasovat, je to například otázka účasti vojsk nebo korespondenční volba, jelikož volební zákony nelze měnit bez souhlasu Senátu a korespondenční volbu považuji za velký hazard pro demokracii. Třetí záležitostí je nastupující energetická krize, jež se neúprosně blíží, a kterou podle mě současná vláda vůbec nezvládá, neboť nenaslouchá odborníkům, ale vše řeší pouze politicky. Někdo zkrátka nemá zájem na tom, aby Evropa prosperovala a do vlád jejich zemí jsou víceméně dosazováni politici, kteří toto vědomě podporují. Proč to dělají, je předpokládám, každému jasné.

A když se zeptám opačně, čeho se voliči skutečně od vás nedočkají, pokud se stanete jejich senátorem? 

Nedočkají se buřta, klobásy či koblihy před volbami. Nedočkají se ani podpory financování cizí války, řešení cizích sociálních problémů a mocenských zájmů. Nebudu rozhodně podporovat zbrojení, Green Deal, elektromobilitu a další všemožné nesmysly dnešní doby. Nedočkají se ani toho, že bych se v politice zkazil. Vím, že to možná zní jako určité klišé, ale budu si chtít zachovat zdravou sebereflexi a respektovat zpětnou vazbu. Pokud by to nemělo fungovat, přestal bych vnímat svou přidanou hodnotu v této funkci.

Dlouhé roky se věnujete sportu, jste také místostarostou Chýnova. Jsou to podle vás dostatečné předpoklady k tomu, abyste hájil váš region v Senátu? 

To je otázka, na kterou nelze jednoznačně odpovědět. Každý z kandidátů něčemu rozumí dobře, něco zná jen obecně a do některých věcí nevidí vůbec. To tak zkrátka je a mám to tak i já. Proto je potřeba, aby každý senátor bojoval za to, čemu rozumí a co může někam posunout. Já ze svých současných pozic vidím například do záležitostí chodu firem, které zaměstnávají většinu našeho pracujícího obyvatelstva. Jako místostarosta jsem také poznal chod obcí, jejich problémy, potřeby a financování. A jako vedoucí jihočeského motokrosového střediska a manažer sportovního týmu na úrovni MMČR v oblasti motorismu znám problematiku fungování spolků, zejména těch sportovních. A právě v těchto oblastech bych chtěl být prospěšný, hájit zájmy obcí, firem, ale i jejich zaměstnanců, stejně tak podporovat činnost lidí, kteří chtějí po práci žít aktivní život v rámci sportovních, kulturních či jiných spolků. V neposlední řadě je pro každý region důležitý cestovní ruch, který regionu přináší peníze. V této oblasti je vždy prostor pro zlepšení a Táborsko má určitě co nabídnout!

Do horní komory Parlamentu kandidujete za Svobodné. Proč zrovna tato strana? 

Tato volba byla jednoduchá. Jsem motorkář, a právě vyznavači tohoto trendu byli vždy spojeni s filozofií založenou na svobodě. Ta je pro mě opravdu důležitá a považuji ji za jeden ze základních pilířů demokracie. Pokud si mě občané zvolí z důvodu názorové shody, budu tyto hodnoty prosazovat i v Senátu. Zároveň se mi na straně Svobodní líbí, že není diktátorská a nechává své kandidáty třeba v komunálu svobodě pracovat. Respektuje, že lepší rozhodnutí vznikne zpravidla blízko samotného problému, a ne někde v kanceláři v Praze nebo v Bruselu.

Senát je často terčem kritiky a někteří mluví o nadbytečnosti této ústavní instituce. Jak se k tomu stavíte vy? 

Musím přiznat, že jsem Senát také kdysi vnímal jako poměrně zbytečný. Postupem času jsem však zjistil, že je to zřejmě poslední instituce, kde je možné něco změnit. Senátoři nejsou ovce, co jen hlasují jako poslanci v Poslanecké sněmovně, jak nakáže poslanecký klub. Senátor zastupuje svůj region, kde si ho voliči zvolili pro jeho názory a postoje a je tudíž na něm, jak bude hlasovat a co bude prosazovat. Bylo by pro mě ctí zastupovat více jak 130 000 občanů našeho volebního obvodu.

Jak vůbec vnímáte Senát? Je pro vás víc druhou komorou zákonodárného sboru, nebo místem, kde je prostor pro řešení regionálních témat? 

Do Senátu se volí ve třech periodách, takže v něm nedochází k monolitosti, jako je tomu v Poslanecké sněmovně. Rozhodně si myslím, že senátor může hájit zájmy svého regionu, v podstatě okresu, daleko více, než třeba zmínění poslanci, kteří kandidují za své kraje a ve finále pak stejně zvedají ruku, jak nakáže strana, za kterou tam sedí. V nedávné minulosti jsme ostatně byli svědky situace, kdy právě horní komora Parlamentu vrátila rozhodnutí Poslanecké sněmovny v zásadní věci jako Pandemický zákon. V méně zásadních věcech se to děje běžně a senátoři často opravují chyby poslanců, kterým mnohdy chybí zkušenosti i zpětná vazba z regionu.

V posledních šesti letech byl senátorem za váš volební obvod Jaroslav Větrovský za hnutí ANO, který chce svůj mandát obhájit. Jak vnímáte jeho práci? 

S Jaroslavem Větrovským se znám už dlouhá léta. Vnímám ho jako zkušeného starostu nedaleké Mladé Vožice a respektuji i jeho velkou aktivitu v oblasti sociálního, kulturního a sportovního dění v celém senátním obvodu. Nechyběl téměř na žádné důležité akci v regionu a nikdy si na nic nehrál. V tom bych určitě chtěl v jeho práci pokračovat. Jen ta jeho politická příslušnost mi trochu vadí. Když bylo ANO v největší síle, kandidoval za ně, nyní změnil stranu, která je pro mě nečitelná a obávám se, že nebude zastupovat zájmy celého volebního obvodu. Navíc u něho není zřejmé, zda hájí zájmy levice, tedy vyšší daně a méně svobody, nebo pravice, tedy více důvěry v jednotlivce, méně státní buzerace. Nečitelnost je ostatně problém celé současné politické scény i většiny ostatních kandidátů. Můj postoj je jednoznačný, chci menší daně, více důvěry v jednotlivce, méně byrokracie a méně státní buzerace! 

Evžen Zadražil, nezávislý kandidát do Senátu za Svobodné

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných Libor Vondráček byl 3. června 2026 hostem pořadu 360° s Michalem Půrem, kde obhajoval SPD v kauze předvolebních plakátů a obhajoval vládní návrh referenda a přenos kompetencí v rámci vlády. V debatě s Karlem Haasem z ODS se opakovaně dostával do střetu nad hranicemi svobody slova, nad rolí soudů v politickém sporu i nad tím, zda se vláda v citlivých otázkách řídí ideologií, nebo praktickými výsledky.

Spor o plakáty

První část debaty se točila kolem odsouzení SPD v kauze předvolebních plakátů a kolem otázky, zda je kritika soudkyně na místě. Vondráček hned na začátku odmítl, že by šlo o exces, a naopak tvrdil, že nejde přehlížet politický rozměr celé kauzy. Podle něj je samotný proces zatížen politikou už od počátku, protože podnět k věci podal politik a trestní oznámení podal poslanec Jiří Pospíšil. Zároveň upozornil, že předmětem trestního stíhání je politický projev, a proto považuje za legitimní zkoumat i samotnou formulaci trestného činu.

Vondráček řekl, že každý stíhaný člověk má právo nesouhlasit s verdiktem a odvolat se. Postup SPD i Tomia Okamury označil za kultivovaný a podložený a odmítl představu, že by kritika soudního rozhodnutí byla apriori nepřijatelná. V jeho pojetí nejde o útok na justici, ale o obranu svobody politického projevu. Současně dal najevo, že pokud politické výroky vedou k trestní sankci, je namístě debatovat o tom, kde přesně má být hranice mezi svobodou slova a trestným činem.

Karel Haas z ODS naopak celý spor viděl jako součást dlouhodobé strategie SPD udržovat mediální pozornost. Tvrdil, že Okamura hraje roli novodobého bojovníka za svobodu slova, přičemž spor využívá k posílení vlastního politického příběhu. Podle Haase byla kampaň SPD odporná, rasistická a xenofobní, a to bez ohledu na to, zda už existuje pravomocný verdikt. Vondráček proti tomu namítal, že plakát sám o sobě nenávist nevyvolává, a připomněl, že skutečné společenské napětí vzniká spíš ze systémového rasismu a z konkrétních příkladů násilí a selhání státu v západní Evropě.

Svoboda slova

Vondráček v debatě opakovaně rozšiřoval téma od konkrétního plakátu k širší obraně svobody slova. Když Michal Půr otevřel otázku, zda se SPD a její předseda kvůli plakátu nepouštějí na tenký led, Vondráček trval na tom, že každý má právo se proti rozsudku ohradit. Zároveň upozornil, že pokud se podobné případy začnou kriminalizovat, může to být precedent s dalekosáhlými důsledky pro veřejnou debatu.

V jedné z nejostřejších pasáží Vondráček varoval, že se nechce dostat do situace, kdy budou lidé trestáni za verbální výroky podobně jako v některých zemích západní Evropy. Připomněl, že česká justice už v minulosti řešila podobné spory a že Ústavní soud podle něj dokáže svobodu projevu chránit lépe než běžné soudy. V této souvislosti zmínil případ Ladislava Vrábela a vyslovil naději, že pokud by se kauza dostala k evropským soudům, česká ústavní ochrana projevu by SPD mohla nakonec pomoci.

Haas proti tomu argumentoval evropskou judikaturou. Upozornil, že existuje hranice mezi politickou soutěží a trestněprávní odpovědností za rasistické nebo xenofobní výroky, a že soudy mají postupovat restriktivně, ale zároveň nemohou ignorovat hrubé excesy. Vondráček sice připustil, že hranice existuje, ale trval na tom, že v tomto případě byla jeho strana kriminalizována za politický názor, nikoliv za nenávistný čin.

Migrace a Ukrajina

Velkou část rozhovoru zabral také spor o migraci a postoj SPD k ukrajinským běžencům. Vondráček uvedl, že SPD nechce pokračovat v tom, co označil za „ukrajinskou kartu“ předchozí vlády. Tvrdil, že současná vláda už v programovém prohlášení Ukrajinu téměř nezmiňuje, zatímco bývalý kabinet ji používal jako zástupné vysvětlení vlastních chyb.

Předseda Svobodných řekl, že SPD chce změnit pravidla ochrany Ukrajinců v Česku, zejména podmínky pro přístup k humanitární dávce. Podle něj není férové, aby lidé měli různá práva a aby část ukrajinských běženců dávky pobírala a část ne. Z jeho pohledu je zpřísnění podmínek na místě, protože stát musí být vůči vlastním občanům i příchozím spravedlivý a transparentní.

Současně ale zdůraznil, že problémem není samotná přítomnost Ukrajinců v Česku, ale to, že předchozí vlády vysvětlovaly všechna selhání válkou na Ukrajině. Podle Vondráčka to Ukrajincům ve výsledku škodí, protože stát si nepřiznává vlastní chyby. Haas tuto argumentaci odmítl a tvrdil, že SPD jen využívá jedno téma za druhým, ať už jde o migranty, Ukrajinu nebo kdysi sudetoněmecký sjezd, k šíření negativních emocí.

Referendum

Po kontroverzi kolem plakátů se debata přesunula k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu. Vondráček připomněl, že SPD mělo referendum ve volebním programu dlouhodobě a že navržené parametry odpovídají jen výchozímu kompromisu, nikoli ideálu strany. Jako model označil Švýcarsko a řekl, že v ideálním případě by referendum mělo co nejnižší práh účasti a co největší důvěru v občany.

Vondráček vysvětloval, že referenda by se nemohla týkat členství v EU ani NATO, protože to je podle koaliční dohody předem vyloučeno. Naopak zdůraznil, že občané nejsou nesvéprávní a nemají být k důležitým otázkám přistupováni jinak než ve volbách. Připomněl i referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003, které také nemělo žádný práh povinné účasti.

Když Michal Půr otevřel hypotézu, že by opozice mohla využít referendum k hlasování o přijetí eura, Vondráček se k tomu postavil jednoznačně odmítavě. Tvrdil, že euro je už fakticky zavedeno a kdo chce, může s ním podnikat, ale Česku by neměla být brána koruna. Podle něj prezident svými výroky o euru otevírá diskusi, která posiluje myšlenky na ztrátu práva veta a suverenity, a navíc podporuje politické směry, které jdou proti českému zájmu.

Euro a suverenita

V části o euru se Vondráček stal jedním z nejzřetelnějších kritiků integračního směřování EU. Prohlásil, že prezident svými postoji dává váhu myšlenkám, které vedou k „ztrátě suverenity“ a k modelu „Spojených států evropských“. Zmínil také, že podle průzkumů euro stále nemá podporu ani u podnikatelů, ani v dalších sociálních skupinách.

Haas reagoval střízlivěji. Připomněl, že v ODS se debata o euru vede a že otázka přijetí eura není zda, ale kdy. Uvedl, že osobně je nyní zhruba v poměru 60 ku 40 proti přijetí eura, ale připustil, že v ODS už není názor tak jednoznačně odmítavý jako dříve. Vondráček naopak neviděl důvod, proč by se Česko mělo zavedením eura vzdávat vlastní měny, když s eurem lze i tak účtovat a platit, a navrhl jednoduše: „neberte nám korunu“.

Úřad vlády a reorganizace

Závěrečná část debaty se věnovala reorganizaci Úřadu vlády a stávkové pohotovosti jeho odborů. Haas tvrdil, že protest je důsledkem špatně připraveného a necitlivě komunikovaného přesunu agend, zejména v oblasti protidrogové politiky. Podle něj byla přenosná agenda dlouhodobě funkční a byla chválena mezinárodními partnery, zatímco nová vláda zvolila spíš represivní přístup než prevenci.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31