TZ: Svobodní vyrazili do boje proti virům české politiky pražskými billboardy

TZ: Svobodní vyrazili do boje proti virům české politiky pražskými billboardy

Tisková zpráva, Praha, 12. 5. 2020

Svobodní v reakci na dění okolo viru COVID-19 vydali zúženou verzi svého programu, ze kterého vybrali 5 nejpotřebnějších léků pro Českou republiku. Pro následující léta se chtějí zaměřit na pět viry napadených oblastí, které považují za klíčové pro řešení problémů české společnosti a zejména ekonomiky. Na pražských billboardech vyzývají: „Zahajme léčbu České republiky, než bude pozdě.“ Před samotnou léčbou se ale nevybíravě pustili do současné vlády i vlád předchozích, které se prý spolupodílely na špatných vyhlídkách naší země.

Na několika místech v Praze se Svobodní rozhodli nabízet svých 5 léků „na nemoci české politiky“ a Českou republiku přitom vyobrazují jako zemi napadenou více viry najednou. Tvrdí, že je třeba zahájit léčbu ČR dřív, než bude pozdě, a lákají řidiče na svůj web. Právě na webu svobodni.cz mají od začátku května napsáno více o svých lécích o nichž prohlašují, že „zaručí České republice skvělou budoucnost“.

„Historie ukazuje škodlivost levicové politiky nejen pro Českou republiku. KSČM-48, ČSSD-03, ZELENÍ-10 nebo BABIŠ-20 odkazují na léta, kdy se levicové strany projevily významně negativně a působily pomyslně jako viry na naši ekonomiku a společnost. Svobodní si uvědomují, že probíhající ekonomická krize je příležitostí připomenout si, co fungovalo v minulosti nebo funguje dnes jinde ve světě. Máme šanci poučit se z minulých chyb, uvědomit si akutně palčivé bolesti ČR, mezi které patří i české zdravotnictví a nabízet konkrétní řešení, která nás posunou správným směrem,“ popisuje záměr billboardů Libor Vondráček, předseda Svobodných.

Svobodní pěti hesly na svobodni.cz/5leku pojmenovali pět léků pro různá citlivá místa české politiky, která si zaslouží pozornost:

1) NÍZKÉ A JEDNODUCHÉ DANĚ
2) PRUŽNÉ A ŠTÍHLÉ ÚŘADY, ČEŠI SOBĚ
3) PODNIKÁNÍ A PRÁCE NEJSOU LUXUS
4) PUSŤME PENÍZE DO ZDRAVOTNICTVÍ
5) BRAŇME ZNIČENÍ ÚSPOR

K virům předseda Svobodných uvádí: „Jednotlivé léky nepůsobí proti konkrétním virům, ale reagují obecně na současný stav naší země. Ovlivnily ho předchozí vlády a zejména ta současná. Právě ta se nejvýrazněji podepsala na aktuálně nízké obranyschopnosti české ekonomiky vůči dění okolo viru COVID-19.“

Svobodní hodlají v prezentaci svých léků dlouhodobě pokračovat. Vše odstartovali právě billboardy, které obsahují celkem šest virů vznášejících se nad mapou České republiky a mezi nimi i ty, které nesou označení pravicových stran.

„Negativní dopad na současný stav vidíme i u obou předchozích vlád, na které se vzpomíná jako na pravicové,“ vysvětluje umístění ODS-06 a TOP-09 na billboardy místopředseda, zvolený zastupitel Prahy 6 v koalici s ODS Jan Dočekal a dodává: „Není to výzva ke konfrontaci, je to reakce na diskuse s lidmi, které výrazně trápí vlády od roku 2013, ale pamatují si i vlády předchozí. Ty si zahrávaly s důvěrou lidí v pravicová řešení, a tím přihráli řadu voličů pro koalici ČSSD+ANO+KDU-ČSL, kteří se dosud k pravici nevrátili. Odklon voličů ODS od pravicové politiky začal už v roce 2006, když neplnila skvělý předvolební program, přestože získala historicky nejvíce poslanců. Částečnou reakcí na to byl vznik TOP09, která ve vládě také nevyužila šanci dělat pravicovou politiku. Nižší daně, méně byrokracie a méně státního rozhazování peněz, nic z toho se nekonalo. Obě strany od té doby ovšem prošly obrodou a pokud chyby minulosti skutečně nechtějí opakovat a chtějí dát lidem více svobody, pak naše komunikace na billboardech není překážkou ke spolupráci. Je naopak hozenou rukavicí, aby uznali podíl na vzestupu ANO i na aktuálně téměř neúnosné výši daní, a tím daly jasný signál, že jejich pravicovým úmyslům lze tentokrát věřit.“

Případné dotazy prosím směřujte na:
mluvci@svobodni.cz, +420 773 940 729

Billboard na jižní spojce

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31