Když jsme před více než třiceti lety prožívali revoluci, přáli jsme si stát se součástí západu. Západní svět pro nás představoval vzor. Něco se ovšem zvrtlo. Evropa dnes jako celek uvadá, česká ekonomika neprosperuje. Naše konkurenceschopnost prudce klesá.Veřejné finance vykazují hluboké deficity. O důchodovém systému je známo, že je ve stávající podobě dlouhodobě neudržitelný. Zaměstnanci si stěžují na nedostupné ceny bytů, předražené energie i potraviny. Podnikatelé si stěžují na rostoucí regulaci a zhoršování podmínek pro podnikání. Průmyslníci si stěžují na klesající konkurenceschopnost. Poskytovatelé služeb si stěžují na rostoucí kontroly, byrokracii, omezování. Zemědělci si stěžují na regulaci a neúnosnost evropské zemědělské politiky. Důchodci si stěžují na nedostatečnou valorizaci penzí. Dlužníci si stěžují na podmínky v bankách. Všichni společně si stěžují na vysoké daně, přeregulovanost, nespravedlnost v poskytování dotací. Nenajdeme skupinu, která by byla s aktuálním ekonomickým vývojem spokojená. Frustrace ve společnosti roste. A to značí, že ekonomika nečelí jen několika málo chybám, ale prochází systémovým selháváním. Příčinou tohoto systémového selhávání je, že dosud nebyla politickou reprezentací správně stanovena a formulována diagnóza. Bez diagnózy nelze účinně léčit. Správné pojmenování této diagnózy zní: Česká ekonomika je poškozená levicově progresivistickou ideologií označovanou jako ESG, jejímž nejviditelnějším projevem je Green Deal. Dalšími, méně viditelnými, ale srovnatelně ničivými projevy téhož, jsou například rostoucí regulace, přerozdělování majetku skrze dotace, genderová ideologie nebo woke politika firem, které místo toho, aby si hleděly prodeje zboží a služeb, se snaží progresivisticky vychovávat své zákazníky. Nebudu říkat, co je příjemné na poslech, budu říkat pravdu, která bude bolet: Poškození ekonomiky je již tak velké, že ho nelze opravit pouhou změnou parametrů. Nelze vrátit prosperitu jakýmikoliv balíčky, přesunem dotací, změnou daní, novou regulací. Jediná cesta k prosperitě je nová ekonomická přeměna podobně jako přechod ze socialistické centrálně plánované ekonomiky na tržní v 90. letech. Nejde o nadsázku, protože míra přerozdělování již dosáhla poloviny HDP, tedy nenápadně jsme se opět stali z poloviny socialistickou ekonomikou. Právě odtud plynou všechny neefektivity, regulace, útoky na soukromý majetek i svobodu slova. Až k nové přeměně ekonomiky nazraje čas a vůle občanů, budeme moci prožít ekonomický rozmach a euforii. Než čas nazraje a společnost si změnu vyžádá, lze při znalosti diagnózy projevy ideologie a ničení našíekonomiky alespoň brzdit na základě 3 myšlenkových pilířů, které se vzájemně prolínají. Tyto pilíře jsou:
kategorické odmítnutí Green Dealu a celého ESG
zachování české koruny
odbourání dotací
Všechny politické kroky musejí být v souladu s těmito hlavními pilíři. Pokud je dále rozpracujeme, dostaneme se k jednotlivým konkrétním bodům v jednotlivých hospodářských oblastech. Podstatou ekonomické přeměny není ani tolik zavádění nových opatření, jako především odbourávání již existujících chyb. Prosperita nevzniká tak, že dotujeme podnikání, ale tak, že podnikání nedusíme; proto je třeba regulace odstraňovat. Ačkoliv zatím čas nenazrál k zásadní přeměně, i tak lze při každém jednotlivém hlasování o každém jednotlivém zákonu následovat konkrétní cíle a vždy hlasovat v jejich prospěch:
Progresivisticko-levicová ideologie, která ovládá Evropu a je nejlépe viditelná v podobě Green Dealu, je hlavní příčinou současného ekonomického zaostávání Evropy. Tato ideologie musí být kategoricky odmítnuta. To znamená odmítnutí zákazu spalovacích motorů, emisních norem, vypínání stabilních zdrojů elektřiny, odmítnutí rétoriky o „dezinformacích“, „dezolátech“ atd.
Musí být odmítnut zákaz spalovacích motorů. Naše průmyslové výrobky pomalu ztrácí ve světě konkurenceschopnost kvůli vysoké ceně, která je způsobena hlavně uměle zavedenými regulacemi a ekologickými požadavky, které musí být odbourány.
Musí být odmítnuty emisní povolenky, které prodražují energii. Musí skončit tlak na likvidaci tradičních zdrojů energie a jejich nahrazování výlučně obnovitelnými zdroji. Právě nedostatek tradičních zdrojů v kombinaci s emisními povolenkami jsou hlavním důvodem drahých energií.
Drobné podnikání a poskytování služeb je stále obtížnější kvůli absurdním regulacím, kontrolám, hygienickým předpisům, ztěžování zaměstnávání zaměstnanců apod. Jakékoliv hlasování pro jakýkoliv zákon musí sledovat cíl odbourávání regulace.
Je nepřípustný stav, kdy banky místo toho, aby poskytovaly úvěry tomu, kdo má dobrý podnikatelský záměr, „vychovávají“ své klienty a odmítají poskytovat služby těm, kdo nejsou v souladu s ESG ideologií a Green Dealem. Občanům musí být zaručeno právo na hotovost. Nesmíme připustit zavedení CBDC – digitální měny centrální banky, která umožňuje sledování občanů na principu čínských sociálních kreditů.
Zachování české koruny je v zájmu České republiky, přijetí eura v jejím zájmu není. Naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity, prosperita nesmí být obětována za účelem získání eura. Maastrichtská kritéria pro přijetí eura jsou definována eurozónou jako podmínky pro akceptování nové země. Ale případné rozhodnutí o přijetí eura musí sebevědomě vycházet především z našich vlastních zájmů.
Tisk nekrytých peněz, zejména eur, ale v menší míře i korun, je další součástí levicově progresivistické ideologie označované jako ESG. Tento tisk peněz stojí za inflací po roce 2021 stejně jako za nesmyslným zdražením bytů a znehodnocováním úspor občanů. Tisk peněz neprobíhá jen skrze centrální banku, ale i skrze zadlužení vlády. Každé hlasování musí být v souladu s požadavkem na zastavení tisku peněz.
Problémem veřejných financí nejsou nedostatečné příjmy, ale přebytečné výdaje. Žádná služba, kterou stát poskytuje, není poskytována „zdarma“ – ve skutečnosti si ji platíme z našich daní. Nesmí tedy být hlasováno pro jakékoliv navýšení veřejných příjmů, ale musí být hlasováno pro snížení veřejných výdajů. Jediný přijatelný stav veřejných financí je vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. Dokud ho nebude dosaženo zásadní ekonomickou přeměnou, lze se tomuto stavu alespoň po krocích přibližovat.
Specifickou součástí veřejných financí jsou politické neziskovky. Je obrovský rozdíl na jedné straně mezi například spolkem obecních hasičů – a na druhé straně politickou neziskovkou. Jedná se o nikým nevolené neziskovky, které přesto prosazují politické cíle a jsou placené státem z našich daní. Je nepřípustné, aby si lidé ze svých daní platili spolky, které politicky indoktrinují naše děti levicově progresivistickou ideologií. Jejich financování musí být beze zbytku zrušeno.
Jsme již za bodem, ve kterém daně dusí ekonomiku. Zvyšování daní je již kontraproduktivní, každý pokus o zvýšení jen nafukuje šedou zónu a nevede k efektivnímu zvyšování výběru. Žádné hlasování nesmí podpořit zvýšení daní, cesta vede pouze směrem dolů.
Není pravda, že na důchody nejsou peníze. Pokud bychom peníze, které jsou nyní vyhazovány na dotování ideologie ESG a Green Dealu, použili na důchody, problém by přestal existovat. Řešením důchodů je tedy zastavit financování těchto ideologií dotacemi. Dále nejlepší důchodovou reformou je bydlet ve vlastním, což je možné jedině skrze dostupné byty. A toho je možno docílit jedině skrze zastavení tisku peněz, který bydlení dramaticky zdražuje.
Nejlepší sociální politikou je mít snadný přístup k práci a pružný trh práce, čemuž brání bizarní regulace uvalené na zaměstnavatele. Jakékoliv hlasování tedy musí především usnadnit zaměstnávání lidí. Dále není pravdou, že na sociální politiku pro ty, kteří se o sebe prokazatelně nemohou postarat kvůli těžké životní situaci, nejsou peníze: Stačí zaprvé odmítnout ideologicky motivované dotace, zadruhé ušetřit na platech pro přebytečné státní byrokraty a zatřetí odmítnout sociální podporu pro migranty, kteří k nám nepřicházejí za prací, ale přicházejí za sociálními dávkami.
Dotace musí být odbourávány. A dokud neproběhne zásadní přeměna české ekonomiky, která dotace drasticky odbourá, alespoň každé hlasování musí být v souladu s požadavkem, aby dotace klesaly, anebo se alespoň nezvyšovaly. Dotace tvoří prakticky třetinu veřejných financí a jsou hlavní překážkou fungování zemědělství, průmyslu, anebo třeba příčinou nedostatku peněz na důchody.
Byrokratický aparát státu musí být propuštěn. Nepotřebujeme si platit byrokratické úředníky. Je velký rozdíl na jedné straně například mezi soudci, policisty, vojáky – a na druhé straně například mezi byrokraty na ministerstvech vyplňujících tabulky pro přidělení dotací. Státních zaměstnanců musí být méně.
P r o h l á š e n í C h a r t y 24
Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.
I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.
Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.
Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.
Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.
Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.
Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.
Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.
V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!
Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.
Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.
Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.
Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.
Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.
Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.
Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.
Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.
Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.
Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.
Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.
Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.
CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.
CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.
CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.
CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.
Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček
Podepsat Chartu 24:
Již podepsali:
Markéta Šichtařová, Praha, 3. květen
Tomáš Zítko, Praha, 3. květen
Libor Vondráček, Jindřichův Hradec, 3. květen
Adam Ludwig Weber, Sluštice, Manažer, 3. květen
Lucie Maňáková, Praha 6, finanční kontrolor, 3. květen
Tomáš Rout, Praha 9, OSVČ, 3. květen
Jan Moník, Lhota pod Libčany, programátor, 3. květen
Michal Geberle, Praha 11, Jednatel společnosti, 3. květen
Karolína Konopásková, Praha 22 – Nové Pitkovice, manažer pohledávek, 3. květen
Jan Čihák, Psáry, Dolní Jirčany, OSVČ, 3. květen
David Lavička, Zlín, Student, 3. květen
Jan Konopásek, Ing., Praha 22 Pitkovice, IT specialista, 3. květen
Neveřejný
Jan Máša, Praha 9 Prosek, emeritní CEO , současně důchodce, 3. květen
Jiří Jaroš, Kopřivnice, Kontrolor, 3. květen
Tomáš Nielsen, Praha 1, právník, 3. květen
Marcel Langr, Městec Králové, IT developer, 3. květen
Stanislav Drunecký, Vlastiboř, Osvč, 3. květen
Pavel Pešan, Praha, Podnikatel, 3. květen
Kateřina Lhotská, Praha 9, analytik, 3. květen
Vlastimil Helebrant, Okounov, OSVČ, 3. květen
Jiří Helis, Chrastava, projektový manažer, 3. květen
Marta Kleinová, Nový Malín, podnikatelka, 3. květen
Marek Hovorka, Dříteň, OSVČ, 3. květen
Daniel Bořil, Stachy, Kuchař, 3. květen
Iveta Staňo Gebauer, Ostrava, Manažer, 3. květen
Ilona Kalousková, Chrudim, OSVČ, 3. květen
Pavel Škvor, Praha, Podnikatel, 3. květen
Markéta Ellens, Pšovlky, pedagog, 3. květen
Marian Polok, Karviná, Prodejce, 3. květen
Roman Jaroš, Zlín, úředník, 3. květen
Pavel Plicka, Znojmo 5, CEO, 3. květen
Vladimír Stránský, Šumperk, invalidní elektrikář, 3. květen
Pavel Novák, Most, OSVČ, 3. květen
Jakub Kucza, Praha 6, Pracovník v dopravě, 3. květen