Šamonil: O Národním plánu obnovy aneb Fialovo dotační peklo za inflační peníze

Šamonil: O Národním plánu obnovy aneb Fialovo dotační peklo za inflační peníze

Že si kabinet Petra Fialy nedělá s rozpočtovou odpovědností Česka nijak těžkou hlavu není žádná novinka. Jen za první čtvrtletí letošního roku se „pravicové“ pětikoaliční vládě podařil nevídaný národohospodářský majstrštyk. Deficit státního rozpočtu v tomto období totiž podle zprávy ministerstva financí dosáhl k poslednímu březnu 2023 hodnoty 166,2 miliardy korun. Po očištění o příjmy z Evropské unie, finančních mechanismů a výdajů za evropské projekty se hodnota deficitu vyšplhala na 156,8 miliardy. A to všechno při plus mínus patnáctiprocentní inflaci. Podotýkám, že se v tomto kontextu jedná o inflaci nominální, nikoliv inflaci reálnou, ta byla ještě mnohem vyšší. Abnormálně vysoká míra inflace by přitom za normálních okolností (tedy za situace, kdy by Česko disponovalo ekonomicky gramotnou a mentálně příčetnou vládou) měla být pro vládní kabinet darem z nebes, stejně jako je pro široké masy běžných obyvatel naopak darem danajským. Vyšší míra inflace má vládě umožnit splácet dluhy, vytvářet rozpočtové přebytky, naplnit jimi státní pokladnu a ozdravit veřejné finance jako takové. To, že se děje pravý opak, není chyba. Je to ekonomický zločin spáchaný na dnešních i budoucích generacích českého národa. A tohoto zločinu se dopustila a dopouští jak Fialova, tak předtím i Babišova vláda.

Snad všichni představitelé obou těchto exekutiv zároveň nesčetněkrát opakovali, že Česká republika je čistým příjemcem unijních peněz a členství v Unii je tedy pro Česko zcela jasně výhodné, že za členství v Evropské unii nemáme alternativu a kdo tvrdí opak, že je populista a nebezpečný extremista. Jakožto nebezpečný extremista a populista dlouhodobě tvrdím, že členství v současné Evropské unii do Česka přináší a ještě přinese hmotnou i morální bídu v takové míře, o jaké se běžnému Čechovi před deseti lety nezdálo ani v těch nejčernějších snech. Typickým příkladem toho, nakolik zářné zítřky nás pod vedením Evropské unie a Fialova rudozeleného kabinetu čekají, je Národní plán obnovy (dále jen NPO).

Podobně jako ostatní unijní a vládní proinflační šílenosti je NPO českým občanům vykreslen víc než dorůžova. Úřad vlády a Ministerstvo průmyslu a obchodu ho Čechům představují jako plán reforem a investic, které Česko hodlá realizovat v rámci využití prostředků Nástroje pro oživení a odolnost EU. Samotný plán je rozčleněn na 6 pilířů, které dále zahrnují 244 milníků a cílů. Cílem projektu se pak podle náměstka průmyslu a obchodu Mariana Piechy rozumí úkoly, k nimž se Česko v rámci plnění NPO zavázalo Evropské komisi. Ten samý Síkelův náměstek v rozhovoru pro Deník N letos v březnu uvedl, že důvodem, proč Česko přistoupilo k NPO je, že řada současných reformních projektů vlády má zpoždění, nestihnou se do stanoveného termínu a řešením této situace by tak mohla být půjčka od Evropské komise ve výši 147 miliard korun v rámci NPO. Pojďme se teď blíže podívat na to, co oněch šest pilířů NPO vlastně obsahuje.

První z nich je zaměřen na oblast digitální transformace. V rámci tohoto pilíře bylo českým občanům a firmám Evropskou komisí přiřknuto necelých 28 miliard korun. Jen pár příkladů na ukázku, jak bude s těmito prostředky naloženo. Například sedm miliard pro digitalizaci veřejné správy bude dále přerozdělovat Rakušanovo ministerstvo vnitra. Účelem těchto dotací bude vyšší míra vnitřní digitalizace úřadů a institucí. Ivan Bartoš stojící v čele samostatného digitalizačního ministerského resortu z toho bude dozajista v sedmém nebi. Prostředky z dotační podskupiny Digitální služby, ekonomika a společnost pak budou směřovat třeba do rozvoje Evropského střediska pro sledování digitálních médií. Dle Evropské Komise se jedná o projekt, který podporuje boj proti dezinformacím a zaměřuje se na mapování a ověřování „faktů“. Dalším cílem je například zahájení činnosti Evropského centra excelence v AI pro „bezpečnější společnost“ nebo doslova internacionalizace začínajících podniků. Dlouhodobý zájem Evropské komise financovat cenzuru, která bude potírat nepohodlné názory a kontrolovat všemožné aspekty života Evropanů je myslím už všeobecně známý. Že by ale měly začínající podniky dostávat eurounijní dotace na větší internacionalizaci je pro mě novinka. A popravdě řečeno je mi vpravdě záhadou, co to vůbec znamená. O prospěšnosti takového kroku si iluze rovněž v nejmenším nedělám.

Na druhý pilíř nesoucí název Fyzická infrastruktura a zelená tranzice vyčlenila Evropská komise Česku více než 85 miliard korun. Ministerstvo průmyslu a obchodu na webu NPO k tomuto pilíři doslova píše: Přesun k energeticky efektivnějším dopravním sítím, budování dobíjecích bodů pro elektromobilitu a doprava na alternativní pohon přispívají k plnění zelené agendy. Druhou oblastí pilíře je dekarbonizace, tedy přechod k nízkouhlíkovému hospodářství. Jedná se o využití a akumulace obnovitelných zdrojů energie, přechod z fosilních paliv na bezemisní zdroje, snižování spotřeby energie, zlepšení energetické účinnosti, budování odpadové a recyklační infrastruktury. Řada dekarbonizačních procesů je ekonomicky návratných a ČR také může získat výrazný náskok v budování nové, udržitelné ekonomiky a zvýšit tak svoji konkurenceschopnost na globálním trhu. Poslední oblastí pilíře je příprava České republiky na klimatické změny a ochranu přírody.“ O tom, že je Green deal zlo, šílenství a lež je zbytečné se nějak zvlášť rozepisovat, uvedu proto ke druhému pilíři NPO jen to, že celých 24 miliard má směřovat na rozvoj digitalizace a elektromobility v železniční dopravě. Dalšími cíli jsou pak podpora nákupu elektrických vozidel pro podnikatelské subjekty, obce, kraje, státní správu a jiné organizace, nákup bateriových trolejbusů či dobíjecích stanic pro obytné budovy a soukromé společnosti. Štiplavé otázky, jestli na to všechno zvládneme vyrobit v elektrárnách dostatek energie a za jakou cenu, vzal čert. Centrální plánování a zelený komunismus si Fialova vláda zkrátka rozvracet nenechá.

Třetí pilíř NPO nese název Vzdělávání a trh práce. Evropská komise na něho Česku vyhradila více než 41 miliard korun. Prostředky z tohoto pilíře mají podle Síkelova resortu Česku pomoci reagovat na požadavky trvale udržitelného rozvoje, vytvořit nové vzdělávací programy zaměřené na potřeby státu a posunout Česko v globálním hodnotovém žebříčku. Cíli tohoto pilíře jsou například poskytnutí terciálního vzdělávání navýšením kapacity vysokých škol, v oblasti základního vzdělávání pak jde o poskytnutí podpory znevýhodněným školám, podpoření žáků ohrožených neúspěchem (to jsem si nevymyslel, to je reálný výplod ministerských úředníků spravujících NPO), poskytnutí nových znalostí učitelům pro výuku v heterogenních třídách či odstraňování přetrvávající genderové nerovnosti na trhu práce. Podle mě tedy bude následkem takových opatření daleko spíš totální úpadek inkluzí a gender ideologií už tak zdevastovaného českého školství i trhu práce. A že by Česko potřebovalo víc manuálně zručných řemeslníků než humanitně a terciálně vzdělaných vysokoškoláků Fialovu vládní partu nejspíš rovněž za mák netrápí.

Necelých 11 miliard korun je pak vyčleněno na čtvrtý pilíř – Instituce a regulace a podpora podnikání v reakci na Covid-19. Jedním z cílů pilíře je připravit regionální investory na přechod na zelenou a digitální ekonomiku pomocí školících aktivit a finanční pomocí pro přípravu projektů, které budou muset naplňovat cíle zelené či digitální Evropy. Ze státního rozpočtu (tedy nikoliv z prostředků NPO) bude financována podpora přípravy takových projektů a vytvořen analytický software pro podporu rozhodování. Při sledování činnosti Fialovy vlády mě popravdě řečeno přepadá černá myšlenka. Že totiž lidem jako Jurečka, Rakušan nebo Síkela už při rozhodování o věcech veřejných nepomůže ani svěcená voda, natož nějaký analytický software.

Více než 13 miliard korun spolkne pátý pilíř Výzkum, vývoj a inovace. Z toho bude 5 miliard vyčleněno na podporu výzkumu v oblasti lékařských věd a souvisejících společenskovědních disciplín. Volně přeloženo to může být podpora jakéhokoliv marxistického pseudooboru, o kterém nový ministr školství Bek prohlásí, že souvisí s lékařstvím. Zbývajících víc jak 8 miliard bude využito na ustavení Národní koordinační skupiny pro podporu průmyslového výzkumu, podporu výzkumu a vývoje v oblasti životního prostředí, či zavádění inovací do podnikové praxe. Na dotacích nezávislí podnikatelé živící se poctivou prací zcela jistě puknou radostí.

Téměř 12,5 miliardy pak obsahuje poslední šestý pilíř s názvem Zdraví a odolnost obyvatel. Cílem pilíře má být třeba zlepšení vzdělávání zdravotnických pracovníků nebo realizace národního onkologického programu ČR – NOP 2030.

V první desítce příjemců nejvyššího objemu dotací v rámci NPO se na prvním místě umístila Správa železnic s 6,6 miliardami korun, Ministerstvo vnitra s 2,3 miliardami, Karlova univerzita s dotacemi v hodnotě 1,6 miliardy, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR obdrží 1,3 miliardy, Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně 1,1 miliardy, Lesy ČR dostanou přibližně o 100 milionů méně. Institut klinické a experimentální medicíny obdrží z NPO něco málo přes miliardu, Státní pozemkový úřad 826 milionů, statutární město Brno 775 milionů a na 667 milionů se může těšit i Masarykova univerzita. Aby těch čísel nebylo málo, taková obec Doloplazy a město Buštěhrad vydyndaly na Evropské komisi v rámci NPO obojí po rovných čtyřiceti milionech a Velká Hleďsebe dokonce více než 41 milionů. Především u toho posledního příjemce unijních dotací se jedná o vskutku přiléhavý název obce.

Samotná myšlenka dotací je v principu zrůdná. Odrazuje podnikatele od podnikání, zaměstnance od poctivé práce. A NPO není ve skutečnosti ničím jiným než gigantickým dotačním nástrojem Evropské unie, jehož výsledkem bude další pokřivení už tak pokřiveného tržního prostředí v Česku a posílení role unijních institucí na úkor národního státu. Dotace jsou zároveň mechanismem, v němž se bez ohledu na potřeby trhu rozdělují mnohdy vytištěné ničím nekryté peníze na základě rozhodnutí úředníků, kteří o potřebách volného trhu nemají a z principu ani nemohou mít ani ponětí. To samo o sobě vytváří prostor, kde může korupce fungovat jako helvétské hodinky.

Dotace zvýhodní lenochy, kteří umí včas a přesně vyplnit dotační formulář a do horoucích pekel pošlou podnikatele, kteří namísto vyplňování formulářů tvoří hodnoty a zaměstnávají lidi, kteří si třeba sami na podnikání netroufnou. NPO s sebou do Česka kromě destrukce trhu přináší zadlužení a inflaci, protože unijní komisaři neposkytnou Česku 147 miliard na obnovu a rozvoj jen tak z dobroty srdce. Těch 147 miliard budou celá léta splácet čeští daňoví poplatníci. A na přerozdělování všech těch peněz bude pracovat armáda přebytečných státních úředníků žijících jak jinak než opět a zase z daní lidí pracujících v soukromém sektoru. Nic z toho by se ale nemuselo stát. Nic z toho by se nemuselo stát, kdyby Fialova vláda neskákala tak, jak bruselští komunisté pískají. Nic z toho by se nemuselo stát, kdyby česká vláda tvrdě hájila české zájmy v Bruselu, nikoliv bruselské zájmy v Česku.

Od bruselského mopslíka Fialy a ODS se něčeho takového v současném volebním období ovšem dočkáme jen stěží. Nezbývá než v příštích volbách volit lépe.

Volit Svobodné.

Filip Šamonil

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Pozn. autora: Citace uvedené v textu, stejně jako veškeré údaje o NPO pocházejí z veřejně dostupných webových stránek planobnovycr.cz není – li uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Filip Šamonil

Filip Šamonil

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31