Zaujalo nás: IDNES.CZ: Boj pokračuje, zní tajemně z Hradu.

Zaujalo nás: IDNES.CZ: Boj pokračuje, zní tajemně z Hradu.

Boj pokračuje, zní tajemně z Hradu. Jenže Klaus moc dělat nemůže. Česko přestalo být suverénním státem a tato změna legitimizuje boj všech, kterým není národní a státní existencie lhostejná. Toto sdělení je v textu prezidenta Václava Klause k podpisu Lisabonské smlouvy klíčové, říká tajemník Pražského hradu Ladislav Jakl. A tajemně dodává, že boj pokračuje. Proti komu a čemu?

Václav Klaus své prohlášení k rozhodnutí Ústavního soudu o Lisabonské smlouvě vygradoval. Až na samém závěru jakoby mimochodem řekl, že dokument podepsal.

Nesvolal slavnostní shromáždění jako jeho polský protějšek a předposlední signatář Lisabonu Lech Kaczynski; smlouvu podepsal v tichosti. Neexistuje ani fotografie, potvrdil iDNES.cz mluvčí Hradu Radim Ochvat.

Tiskový brífink, na němž Klaus podpis potvrdil, se nekonal před tradičním gobelínem, ale před zcela jinými kulisami – s českou státní a prezidentskou vlajkou v pozadí. Aby dodal vážnost situaci, zvolil prezident černý oblek a černou vázanku. Česká republika totiž podle něj dnes přišla o svou nezávislost.

Vstoupením Lisabonské smlouvy v platnost, navzdory politickému názoru Ústavního soudu, Česká republika přestane být suverénním státem,“ oznámil prezident.

„Tato změna – pro dnešek i pro budoucnost – legitimizuje snahy té části naší veřejnosti, které není věc naší národní a státní existence lhostejná a která se s tímto výsledkem nechce smiřovat,“ dodal Klaus bez dalšího vysvětlení.

„Ta věta je klíčová,“ potvrdil iDNES.cz prezidentův tajemník Ladislav Jakl. „Boj pokračuje,“ dodal tajemně bez dalšího vysvětlení. A zatímco prezident ve středu ráno odlétá do Spojených států, Češi mohou přemýšlet, co chtěl svým sdělením říci.

Boj za vystoupení z EU v čele politické strany?

Co nyní Klaus může dělat? „U nás již nelze bojovat proti ratifikaci Lisabonu, protože Ústavní soud řekl, že prezident má povinnost ratifikovat Lisabonskou smlouvu, čímž celý proces degradoval. Jediným prostředkem, jak se lze bránit integračnímu procesu, je vystoupení z Evropské unie,“ říká Petr Mach, lídr euroskeptické Strany svodných občanů.

Klaus ale nikdy takový názor nezastával. Třebaže nikdy nepřiznal, jak hlasoval v referendu o přistoupení k Evropské unii, vždy opakovaně zdůrazňoval, že členství v EU nemá alternativu a že to byl on, kdo do Unie podával přihlášku.

„Ústava už prezidentovi moc šancí na boj nedává. Ratifikací smlouvy pro něj boj v této podobě končí. Ale věřím, že bude v každé možné příležitosti téma nastolovat. Nicméně podle mého se prezident dlouhodobě snaží o podnícení politického hnutí, které by se profilovalo na tématu evropské integrace,“ připomněl politolog Ladislav Mrklas.

Podle Iva Šlosarčíka z Institutu pro evropskou politiku Europeum nechtěl Klaus spáchat politickou sebevraždu, proto smlouvu pragmaticky ratifikoval poté, co využil veškerý politický, mediální i právnický potenciál.

„Z jeho prohlášení soudím, že možná hodlá využít politickou kampaň před volbami, ve které by podpořil euroskeptickou stranu. Mohl by se též postavit do čela již existující či vznikající euroskeptické strany, nic mu v tom ostatně nebrání. Zajímavou otázkou je, co by to udělalo s jeho popularitou mezi občany,“ říká Šlosarčík.

Naučit se unijním móresům… Ve Štrasburku…

Pravděpodobná je tak metoda boje, kterou nabízí Jana Bobošíková. „Je čas, abychom se velmi důkladně a důsledně naučili všem politickým i úřednickým procesům a unijním jednáním tak, abychom se nenechali vléct, ale abychom dokázali prosadit vlastní zájmy, což Topolánkova vláda neuměla. Otázkou je, zda to čeští politici chtějí a zda to umějí,“ míní šéfka strany Suverenita.

„V Evropě potřebujeme profesionály a lidi názorově pevné. Lidi, kteří se nebojí a kteří znají zájmy svého státu. Například Topolánkova vláda byla naprosto ve vleku eurofilů a o věcech, o kterých jednala, jako například energetický balíček nebo klimatický balíček, neměla ani potuchy,“ podotýká Bobošíková.

S dalším způsobem boje přišel senátor za ODS Jiří Oberfalzer. Právě on si s kolegy stěžoval na Lisabon u Ústavního soudu, který podle něj odmítl vymezit, kde jsou hranice omezení svrchovanosti a nekontrolovaného přenosu pravomocí na EU.

Zváží proto možnost podání k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. „Kvůli odepření práva na spravedlivý proces Ústavním soudem,“ zdůvodnil Oberfalzer. Nejprve se ale poradí s kolegy. „Já sám bych to asi zkusil,“ říká.

(zdroj: http://zpravy.idnes.cz/boj-pokracuje-zni-tajemne-z-hradu-jenze-klaus-moc-delat-nemuze-p6g-/domaci.asp?c=A091103_170513_domaci_adb)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31