TZ: Topolánek je pokrytec

TZ: Topolánek je pokrytec

Bývalý premiér a předseda ODS Mirek Topolánek je pokrytec, který mění svá vyjádření podle toho, k jakému auditoriu hovoří. Říká Britům, Polákům, Němcům vždy co chtějí slyšet. Čeští voliči mu sotva mohou věřit.
Strana svobodných občanů (Svobodní) tak reaguje na Topolánkova dnešní slova o tom, že „Lisabonská smlouva je mrtvá“, která pronesl ve Varšavě na předvolebním sjezdu polské konzervativní strany Právo a spravedlnost. Více viz dnešní zpráva na Idnes ZDE (aktualizováno o stanovisko Svobodných).

Svobodní takové jednání jednoznačně odsuzují jako pokrytecké. „ODS zahraničním politikům vždy říká, co chtějí slyšet, a vůči českým voličům je neupřímná. Není možné Lisabonskou smlouvu nejprve odsuzovat, pak ji prosadit v českém parlamentu a pak ji zas označit za mrtvou," shrnul předseda Svobodných Petr Mach.
Pro připomínku uvádíme níže některé ze zajímavých výroků Topolánka o evropské ústavě a následně Lisabonské smlouvě (LS).

Když za „mrtvou“ označil LS prezident Václav Klaus bezprostředně po jednání Senátu dne 6.5.09, sklidil za to obrovskou kritiku mnohých českých politiků, a nejvíce od tehdejšího premiéra Topolánka.

Pokrytecké jsou i řeči ODS o vytvoření opoziční frakce v Evropském parlamentu.
Jan Zahradil se k podpoře Lisabonu zavázal právě výměnou za přijetí do frakce Evropské lidové strany v Evropském parlamentu. „Pokud jde o proces ratifikace Evropské ústavní smlouvy, vezme ODS v úvahu při svém konečném stanovisku výsledek ratifikace v ostatních členských zemích EU,“ slíbil Zahradil písemným prohlášením po zvolení do Evropského parlamentu v roce 2004 Hansovi-Gertu Pöteringovi.

Strana svobodných občanů kandiduje do EP aby tam byla autentickou opozicí vůči současnému směřování evropské integrace.

ZÁSADNÍ VÝROKY A POČINY TOPOLÁNKA KOLEM EVROPSKÉ ÚSTAVY A NÁSL. LISABONSKÉ SMLOUVY (LS):

1) V roce 2003 slavnostně podepsal předseda ODS M. Topolánek spolu s předsedy britské Konzervativní strany a polské strany Právo a Spravedlnost tzv. Pražskou výzvu.

„Evropské národy nepotřebují smlouvu – ať již se jmenuje Ústava nebo ne – stlačující všechny evropské země do jednoho ekonomického, politického a právního rámce. Bohužel, přesně tam však směřují výsledky Konventu o budoucnosti EU. Proto je třeba podrobit je jedinému spolehlivému testu – lidovému hlasování, referendu,“ napsali předsedové na slavnostní listinu na pražském Žofíně.

Tuto smlouvu M. Topolánek NEDODRŽEL: ve funkci premiéra podepsal Lisabonskou smlouvu a jako poslanec pro smlouvu hlasoval – podrazil tak britské konzervativce i polskou Právo a Spravedlnost. Nyní má ještě tu drzost na jejich sjezdu označit smlouvu za mrtvou – on, který udělal maximum pro její oživení(!).

2) Mirek Topolánek: Ještě horší než evropská ústava je debata o ní
Z rozhovoru pro Ihned.cz dne 26. 1. 2005 uvádíme tato slova Topolánka:

Jsem velký Evropan, který se provinil jen tím, že odmítá evropskou ústavu. Je psána jazykem agitek z doby nedávno minulé. Vyznat se v ní nemůže vůbec nikdo, ústavních záležitostí se týká možná z jedné třetiny. Všechno ostatní je neuvěřitelný nános blábolů a neskutečné vaty. Jsou tam články, které si protiřečí. A pak je tam samozřejmě pár věcí, které já pokládám za velmi nebezpečné.
Měl by to být dokument, který buď musí být schopni napsat na deset stran, nebo ho vůbec nemají dělat. Pokud tím chtěli zjednodušit mechanismy fungování EU, nepovedlo se to.

Pouze dosavadní smlouvy dali na jednu hromadu a implementovali je do ještě většího paskvilu, který – jak jsme se shodli i s kolegy, kteří nakonec zvednou ruku pro – pokud člověk přečte, nikdy nemůže za střízliva odsouhlasit.

Ještě horší, než co je v ústavě napsané, je způsob, jakým se o ní vede debata. To není žádná debata, ale normální brutální nátlak, který nemá s rozumnou demokratickou diskusí nic společného.

3) Topolánek: Proč nejsem eurofederalistou 25.10.2006
Z obsáhlé úvahy vybíráme:

Chci Evropu, a všimněte si, že zcela záměrně neříkám Evropskou unii, nýbrž Evropu, dle konzervativně-liberálního konceptu. Tedy Evropu obchodujících, spolupracujících národních států, které kooperují jen v těch oblastech, kde je to výhodnější a efektivnější, než samostatný postup. Chci Evropu, která má společnou politiku jenom tam, kde existuje jasný konsensus a ostatní záležitosti ponechává v kompetenci národních států. Vyznávám Evropu mezivládní spolupráce, Evropu bez nárůstu centrální a ve své podstatě nedemokratické moci. Chci Evropu, ve které se každá země může svobodně rozhodnout, které oblasti kompetencí si ponechá a které bude sdílet s dalšími členskými zeměmi. Chci svobodně obchodující Evropu, která podporuje podnikání a neuvaluje dusivé regulace na kdeco a kdekoho. Chci takovou evropskou integraci, která daňovou, hospodářskou a sociální politiku ponechá národním státům, protože to jsou hlavní oblasti ideologických rozdílů mezi stranami. Integraci, jež respektuje suverenitu národních států ve věcech zahraniční a imigrační politiky. Chci takový dokument, a ať se klidně jmenuje ústavní smlouva, který všechny výše uvedené principy jasně vymezí a zaručí. Proto nejsem eurofederalistou!

Nechci žádné Spojené státy evropské. Nechci tedy umělý, bruselskými byrokraty nadekretovaný, evropský superstát. Nechci další prohlubování evropské politické, měnové či bezpečnostní integrace.
Nebudu se podílet na vytváření žádné konkurenční bezpečnostní nebo vojenské struktury, jež by měla omezit manévrovací prostor Severoatlantické alianci. Nechci se vzdát našeho práva určovat výši daní pro naše občany a jejich snížením přispět k přílivu investic a zvýšení tempa růstu. Nechci statisíce stránek nových a nových směrnic, které regulují vše od velikosti a pevnosti kondomů, až po přesný popis vozíků v supermarketech.

Sečteno a podtrženo, nechci, aby nám někdo ukrajoval z našeho, socialisty už dnes okleštěného prostoru svobody. Proto nejsem eurofederalistou!

/Vydáno ve sborníku CEVRO (LIBERÁLNĚ KONZERVATIVNÍ AKADEMIE)/
 

4) „Buď Lisabon, nebo Moskva“ tak nazval Topolánek svůj komentář v MF Dnes 20. 11. 2008
Z komentáře uvádíme:

Česko má jen dvě možnosti: buď přijmout Lisabonskou smlouvu, nebo se znovu stát vazalem Moskvy. Svůj podpis pod LS nestáhnu a věřím, že se její ratifikaci podaří co nejdříve uskutečnit.

Je daleko lepší, kdybych měl reagovat na slova prezidenta Klause, políbit se s německou kancléřkou než se objímat s ruským medvědem.

5) Topolánek doporučuje schválení LS v Senátu dne 6.5.09

výrazně kráceno:

Je to v našem životním, chcete-li NÁRODNÍM zájmu.

Cena za přijetí Lisabonské smlouvy je tedy v první řadě vyjádřena podřízením se společné politické vůli 27 vlád zemí Evropské unie. Je vyjádřena podřízením našich národních ambicí a aspirací, průniku národních ambicí a aspirací zemí, které mají i s námi půl miliardy obyvatel.

Lisabonská smlouva je v současné době realitou, žádné jiné řešení nebylo a není na stole.
Když říkám, že jiné řešení není na stole, míním tím, že na stole není ani "řešení" ve formě odmítnutí Lisabonské smlouvy. Dosáhli bychom pouze toho, že ona drtivá většina zemí, které si takovou úpravu přejí, by prosadila svou jiným způsobem, pro nás nepochybně ještě méně příznivým. Posílily by se totiž tendence na rozdělení EU na integrační jádro a periferii, což pro nás není výhodný model. Žene nás do sféry vlivu Moskvy.

Krach Lisabonské smlouvy by znamenal definitivní konec naší klíčové priority, jíž je další rozšiřování Unie. Řada starých zemí se ho obává, klade se zbytečné a zástupné podmínky a bez reformy institucí na něj nikdy nepřistoupí.

KONEC CITACÍ

Kateřina Bouda Kašparová
mediální zástupce Strany svobodných občanů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31