TOMSKÝ: Český dluh a utopie fungujícího státu

TOMSKÝ: Český dluh a utopie fungujícího státu

Levicová koalice v parlamentu usilovně bojkotuje snahy ministra financí seškrtat státní výdaje. Dokonce na úkor soukromých občanů nehorázně zachránila výši platů všech úředníků, místo aby ti přebyteční byli vydáni napospas pracovnímu trhu a podnikatelům. Státní dluh mezitím utěšeně stoupá. Na konci září dosáhl výše 1,168 bilionu korun. A bude dále stoupat a stoupat.

Zprava i zleva fackovaná vláda úředníků se nevzdává. Je nakonec v zájmu levice i pravice, aby Fischerova vláda přežila a škrtala, jinak to za ni bude muset udělat vláda politická.

Všichni víme, že nad poměry se věčně žít nedá. Jenže naše „nad poměry“ znamená mimo jiné také umělou zaměstnanost a zbytečnou sociální závislost. Víme, že o něco (nejspíš velké něco) zchudneme. Nemá smysl předpovídat katastrofickou budoucnost, příčiny krize bychom ale na druhé straně znát měli.
Na vině je především sociální stát a jeho ideologie. Ta slibuje trvale neudržitelný růst životní úrovně všem a čím dál vyšší sociální podporu pokud možno co největšímu počtu lidí, rozuměj voličů.

Státní deficit u nás začala budovat socialistická vláda Miloše Zemana a další premiéři Špidla, Gross i Paroubek v této líbivé politice zdárně pokračovali. Rozdávání je totiž raison d’etre jejich volební strategie a starost, kde na to vezmou, do ní nepatří. Ta tam je doba, kdy se stát staral jen o vnitřní a vnější bezpečnost, minimální efektivní státní správu, spravedlivé soudy, makroekonomickou rovnováhu a nějaký ten tuzér nejpotřebnějším.

Tragédie sociálního státu nespočívá jen v tom, že téměř přímo úměrně s dávkami přibývá potřebných, že stát korumpuje sociální soudržnost a platí lidem, aby se příliš nenamáhali. Horší je, že současně s rostoucími výdaji a dluhy roste i armáda úředníků, která nejen že hodně stojí, ale hlavně také překáží hospodářskému rozvoji. Odhaduji, že většina z nich volí socialisty podle hesla „koho chleba jíš…“. V krizi státního rozpočtu pak samozřejmě není ani pomyšlení na zásadní a bolestivou reformu státní správy.

 

Potom je tu ještě jeden zvláštní politický úkaz, z něhož lze ČSSD vinit jen částečně. Možná z nostalgie po státním kapitalismu minulosti si politici všech stran oblíbili podnikat (státní zakázky), a tak se na krajské i státní úrovni utrácí o překot nejen za předražené dálnice, ale i mnohé jiné stavby a absurdní podniky typu pražské opencard. To vše geometrickou řadou zvyšuje státní deficit.

Stát podnikat nemá, přesněji má podnikat jen tam, kde opravdu musí. Nemá ani nic vlastnit – žádné státní a polostátní firmy. Stát, snad s výjimkou kultury, nemá ani dotovat. Kde jsou dotace, tam je i korupce. Taková je utopie fungujícího státu, kterým Česko, soudě podle jeho dluhu, není.

Alexander TOMSKÝ je členem Svobodných
(publikováno na
http://www.e15.cz/nazory/komentare/cesky-dluh-a-utopie-fungujiciho-statu)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Deváté vydání živého pořadu Libora Vondráčka „Proč, jak a co“ ukázalo, že přímý kontakt s diváky je politika lepší než vydávání tiskových zpráv. Předseda Svobodných a místopředseda ústavně-právního výboru odpovídal ve čtvrtek ráno na dotazy v přímém přenosu, bez cenzurovaných otázek, bez připravených karet, a výsledek byl překvapivě věcný.

Na první dotaz, jak zabránit dlužníkům v účelovém převádění majetku, aby se vyhnuli splácení, Vondráček nenabídl populistické heslo o vězení, ale rozumnou právní úvahu. Připomněl, že český právní řád už dnes umožňuje napadnout účelové převody majetku jako neplatné, a že klíčové je, aby se toho lidé nebáli využívat a šli soudní cestou. Pak ale přišel s konkrétním návrhem, který v podobných diskusích slýchá málokdo: zrušit DPH na odměnu exekutorů. Vondráček spočítal, že jde o 21 procent, o které se zdražuje vymáhání dluhu, tedy o pětinu méně peněz na splacení pro věřitele i dlužníka. Otevřeně přiznal, že Evropská unie takovou výjimku zakazuje, což použil jako přirozený můstek k širší kritice bruselských pravidel, ale zároveň dodal, že by se to mělo řešit bez ohledu na to, co si o tom myslí Brusel.

Druhý dotaz na „tajné nákupy vakcín“ a nemožnost ovlivnit Evropskou komisi dal Vondráčkovi příležitost vysvětlit, proč Svobodní od svého vzniku odmítají Lisabonskou smlouvu a proč věří v odchod z EU do EFTA. Místo prázdného anti-evropanství předložil konkrétní srovnání: Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko mají volný obchod, sdílí schengenský prostor, a přesto si zachovávají suverenitu, kterou Česká republika po Lisabonské smlouvě ztratila v otázkách, jako je migrační politika. Připomněl i aktuální hlasování o takzvaném Chat Control z 9. července, kde k zablokování sledování soukromé komunikace je nutná absolutní většina 361 europoslanců, zatímco k jeho schválení stačí, aby se dost lidí nedostavilo k hlasování.

Na tvrdý dotaz, proč bude schodek rozpočtu pro rok 2027 vyšší než letos, Vondráček neuhýbal. Otevřeně přiznal, že odpovědnost za nový rozpočet leží na současné koalici, a poctivě dodal, že se Svobodní s jedním mandátem nemohou prosadit tolik, kolik by chtěli. Zároveň ukázal, že dluh vytvořený Fialovou vládou za čtyři roky, 1200 miliard korun, byl vyšší nominálně i vůči HDP než dluh 800 miliard za předchozí vlády Andreje Babiše. Konkrétní úspory pojmenoval bez vytáček: zrušení zabetonovaného služebního zákona, slučování agentur jako CzechTrade a CzechInvest, a především omezení zelené agendy, kterou podle propočtů Národní rozpočtové rady stojí českou ekonomiku přes 200 miliard korun ročně.

Zajímavý byl i moment, kdy se Vondráček bránil obvinění, že je vládní koalice „vlastizrádná“. Připomněl, že vláda odmítla plán Marka Rutteho na půjčky Ukrajině ve výši 0,25 procenta HDP, tedy přes 20 miliard korun ročně z českého rozpočtu, a že odmítá i federalizaci EU, kterou podle něj hájí Petr Pavel, Danuše Nerudová nebo Jan Farský.

Vondráček prokázal i lidskost tam, kde to nikdo nečekal. Na dotaz ke kontroverznímu videu mladé členky mládežnické organizace nezaútočil, ale ocenil, že autor rozhovoru na její žádost video stáhl, a připomněl, že každý má právo se v mládí vyjádřit nešikovně a později se od toho distancovat. A na dotaz o vojenských certifikátech konečného uživatele upřímně přiznal, že tématu nerozumí dost dobře na to, aby odpovídal, což je v politice vzácnější ctnost, než by se zdálo.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31