TOMSKÝ: Ať žije krize!

TOMSKÝ: Ať žije krize!

Jacques Delors, hlavní architekt Maastrichtské smlouvy, EMU a tím defakto i eura, může být spokojen. Dožil se pravděpodobně toho, že krize společné měny (nespolečných dluhů) povede nakonec k vytvoření panevropské fiskální nadvlády a suverénní fondy (dluhy) přestanou být suverénní a přestanou ohrožovat koncepci evropské integrace. Menší krizi už sám zažil, když byly ze společného řetězce měnové unie vypuzeny dva nedisciplinované státy Itálie a Anglie (1994).

Podobně jako dnes reagují trhy na riskantní dluhopisy bankrotujících států, reagovaly už tehdy na uměle nastavenou směnitelnou hodnotu vzájemně propojených valut. Pro Delorse, předsedu evropské komise, to byla ohromná příležitost prosadit plán na jednotnou měnu. Na rozdíl od mnoha eurooptimistů ekonomickým námitkám proti sjednocení velmi dobře rozuměl (byl ekonom a finančník) a nedomníval se, že společná měna automaticky sjednotí rozdílné ekonomiky, myslel si naopak, že v pasti eura každá krize přinutí politiky k další tentokrát fiskální integraci. Euro je na věčné časy. A to se právě děje.

V komentářích a diskusích kolem společné měny lze občas číst mezi řádky špatně skrývané zoufalství budovatelů jednotného Evropského státu a špatně skrývané potěšení odpůrců, kteří si takový nelegitimní stát nepřejí. Už dnes je totiž odvozen od nadvlády francouzsko-německých politiků ukryté v unijních smlouvách, čili vlády nevystavené běžnému demokratickému tlaku na zastupitele, kteří se brání každé kritice: my nic to unie. Ani hoře budovatelů ani radost euroskeptiků není bohužel na místě. Vlak unie pojede dál až do hořkého konce někde v dalekém nedohlednu.

Velký zakladatel konzervativně liberální politické filosofie Edmund Burke už před dvěma sty lety zjistil, že vytvořit fungující systém pro maximalizaci ekonomického blahobytu co největšího počtu lidí nelze. V našem slzavém údolí nedostatečných zdrojů má každý velký plán o nápravu či výhodu nepředvídatelné náklady, každý státní zásah něco stojí, žádný oběd není zadarmo. Burke, tak jako jeho přítel Adam Smith, objevil spontánní funkci trhu, kterou jejich žák Friedrich von Hayek rozvinul, zvláště v „Kotrarevoluci vědy.“ Existuje konstruktivistický sociální pseudoracionalismus, který od Napoleona až podnes uchvátil Francii, a nezastupitelná racionalita svobodného trhu. Vypráví se taková anekdota o Ludwigu von Misesovi, který na otázku, co by udělal jako první, kdyby se stal absolutním národohospodářem v Rakousku a mohl uvést do praxe svou představu, odpověděl: „Okamžitě bych podal demisi.“

Nikoli emoce unionistů a anti-unionistů, kdy jedni křičí solidarita a evropanství a druzí svoboda a demokracie, ale tento rozdíl je zásadní při úvahách o každé ekonomické vládě. Stát má především chránit majetek a trh a ne prosazovat politickou ideologii. Jistěže lze sjednotit ekonomický prostor unie, ale taková politika bude mít dlouhodobě vyšší náklady, než jednorázový rozpad eurozóny (jak nás stále straší), protože i při sebelépe vynucené kuratele méně výkonných Jižanů vytvoří permanentní dotace ze severu na jih. Přitom si přirozený mechanismus trhu s nerovností ekonomického vývoje radí hravě a zadarmo. Je nemyslitelné, že to německá, rakouská a holandská společnost dlouhodobě vydrží. Proto Německo logicky tlačí na vytvoření unijního komisariátu tvrdé fiskální disciplíny, ale ani tím se věčná dotační politika zamaskovat nedá, jak psal nedávno i prestižní Frankfurter Allgemeine Zeitung. Ovšem snaha vnutit německou ekonomickou disciplínu nezodpovědným Jižanům musí nakonec narazit i na jejich hrdost.

A pokus nahradit jejich špatné chování myriádou omezujících nařízení, navíc platných všude stejně, to se ani nedá domyslet. To už není jen zákaz žárovek, teploměrů či tučných jídel, to už je je útok na samu racionalitu trhu. A to všechno jen proto, že strůjci unie chtějí za každou cenu vytvořit impérium. Evropa však z hloubi své historie sama praví, že se to nikdy nezdařilo a nikdy nepodaří!

Pro časopis Týždeň. Alexander Tomský je členem Svobodných.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31