STRUNZ: Jaký pán, taký kmán

STRUNZ: Jaký pán, taký kmán

Češi jsou finančně negramotní. Zcela mě to šokovalo, říká Kalousekv článku v denním tisku.

Cituji dále z článku: Téměř dvě třetiny lidí nečte podle ministra smlouvy, ve kterých se zavazují k dlouhodobým platbám, v celém rozsahu. „Lidi tak podepisují smlouvu, která je neodvolatelná a přitom může být likvidační pro něj i jeho rodinu,“ upozornil Kalousek.

Neodpustím si panu ministrovi připomenout, že by bylo záhodno, aby si i on smlouvy četl v celém rozsahu, než je za svoji rodnou republiku podepíše. A nejen četl, ale i domýšlel důsledky, na což má jako ministr financí aparát. Vždyť který obyčejný smrtelník by si byl pomyslel, že záchranné balíčky EU pro Řecko a Irsko legislativně prodifundují (navzdory dikci jiných, zcela opačných ustanovení Smlouvy) odvoláním se na článek 122(2) Smlouvyo fungování Evropské Unie ve znění Lisabonské smlouvy? Cituji: „Nastanou-li členskému státu z důvodu přírodních pohrom nebo mimořádných událostí, které nemůže ovlivnit, obtíže nebo je-li z téhož důvodu vážně ohrožen závažnými obtížemi, může Rada na návrh Komise poskytnout dotyčnému členskému státu za určitých podmínek finanční pomoc Unie.“

Nebo snad taková interpretace Smlouvy ze strany EU (tj. že Řecko a Irsko nemohly ovlivnit své schodky rozpočtu) nenapadla Kalouskova stranického kolegu, ministra zahraničí Schwarzenberga, než tu smlouvu podepsal? A nenapadla snad ani zkušený aparát ministerstva financí? Pokud jim ale taková interpretace opravdu nepřišla na mysl, pak přeci náš finančně gramotný stát už napříště vůbec nesmí s tak nesolidní „firmou“, jako je EU, uzavírat jakékoliv smlouvy či dodatky smluv. Při jejich interpretaci bychom byli v naprosto nerovném postavení.

A pokud má přesto ČR něco takového v úmyslu, pak velmi prosím ministra financí, aby si řádně pročetl plánovaný dodatek Lisabonské smlouvy (k vidění např. zdenebo zde), který vrcholní politici EU budou prodiskutovávat na nadcházející schůzce Evropské rady ve čtvrtek a pátek 16.-17.12.2010 v Bruselu. Eurofederalisté tam navrhnou přidat do Lisabonské smlouvy nedemokratickým postupem dvě věty ve znění: „Členské státy, jejichž měnou je euro, mohou mezi sebou zavést stabilizační mechanismus, který bude zajišťovat stabilitu eurozóny jako celku. Umožnění finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu bude přitom vázáno na přesně vymezené podmínky.“

Hlavně však: pan ministr by si ten dodatek neměl jen přečíst. Je naprosto nezbytné, aby se jeho ministerstvo nad důsledky, které z něj plynou, hluboce zamyslelo. Pokud nedokáže důsledky např. z důvodu nejasné formulace dohlédnout, pak ať dodatek odmítne. A podle toho nechť se pan ministr snaží prosadit pozici vlády pro nadcházející jednání v Bruselu. To aby se po nějaké době panu ministrovi náhodou nestalo, že by kdosi řekl „Kalousek je finančně negramotný. Zcela mne to šokovalo. Neodmítl dodatek, který je neodvolatelný a přitom může být likvidační pro státní kasu“.

Nebo snad není možné u tohoto dodatku Smlouvy říci „ne“? Či alespoň „něco za něco“?

Pavel Strunz je členem Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31