Češi jsou finančně negramotní. Zcela mě to šokovalo, říká Kalousek v článku v denním tisku.
Cituji dále z článku: Téměř dvě třetiny lidí nečte podle ministra smlouvy, ve kterých se zavazují k dlouhodobým platbám, v celém rozsahu. „Lidi tak podepisují smlouvu, která je neodvolatelná a přitom může být likvidační pro něj i jeho rodinu,“ upozornil Kalousek.
Neodpustím si panu ministrovi připomenout, že by bylo záhodno, aby si i on smlouvy četl v celém rozsahu, než je za svoji rodnou republiku podepíše. A nejen četl, ale i domýšlel důsledky, na což má jako ministr financí aparát. Vždyť který obyčejný smrtelník by si byl pomyslel, že záchranné balíčky EU pro Řecko a Irsko legislativně prodifundují (navzdory dikci jiných, zcela opačných ustanovení Smlouvy) odvoláním se na článek 122(2) Smlouvy o fungování Evropské Unie ve znění Lisabonské smlouvy? Cituji: „Nastanou-li členskému státu z důvodu přírodních pohrom nebo mimořádných událostí, které nemůže ovlivnit, obtíže nebo je-li z téhož důvodu vážně ohrožen závažnými obtížemi, může Rada na návrh Komise poskytnout dotyčnému členskému státu za určitých podmínek finanční pomoc Unie.“
Nebo snad taková interpretace Smlouvy ze strany EU (tj. že Řecko a Irsko nemohly ovlivnit své schodky rozpočtu) nenapadla Kalouskova stranického kolegu, ministra zahraničí Schwarzenberga, než tu smlouvu podepsal? A nenapadla snad ani zkušený aparát ministerstva financí? Pokud jim ale taková interpretace opravdu nepřišla na mysl, pak přeci náš finančně gramotný stát už napříště vůbec nesmí s tak nesolidní „firmou“, jako je EU, uzavírat jakékoliv smlouvy či dodatky smluv. Při jejich interpretaci bychom byli v naprosto nerovném postavení.
A pokud má přesto ČR něco takového v úmyslu, pak velmi prosím ministra financí, aby si řádně pročetl plánovaný dodatek Lisabonské smlouvy (k vidění např. zde), který vrcholní politici EU budou prodiskutovávat na nadcházející schůzce Evropské rady ve čtvrtek a pátek 16.-17.12.2010 v Bruselu. Eurofederalisté tam navrhnou přidat do Lisabonské smlouvy nedemokratickým postupem dvě věty ve znění: „Členské státy, jejichž měnou je euro, mohou mezi sebou zavést stabilizační mechanismus, který bude zajišťovat stabilitu eurozóny jako celku. Umožnění finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu bude přitom vázáno na přesně vymezené podmínky.“
Hlavně však: pan ministr by si ten dodatek neměl jen přečíst. Je naprosto nezbytné, aby se jeho ministerstvo nad důsledky, které z něj plynou, hluboce zamyslelo. Pokud nedokáže důsledky např. z důvodu nejasné formulace dohlédnout, pak ať dodatek odmítne. A podle toho nechť se pan ministr snaží prosadit pozici vlády pro nadcházející jednání v Bruselu. To aby se po nějaké době panu ministrovi náhodou nestalo, že by kdosi řekl „Kalousek je finančně negramotný. Zcela mne to šokovalo. Neodmítl dodatek, který je neodvolatelný a přitom může být likvidační pro státní kasu“.
Nebo snad není možné u tohoto dodatku Smlouvy říci „ne“? Či alespoň „něco za něco“?
Pavel Strunz je členem Svobodných
