Tento týden proběhlo v Evropském parlamentu hlasování o výzvě, která se opět snaží kvótami podporovat ženy ve veřejném a soukromém sektoru a zajistit jim tím větší rovnoprávnost.
Nemluví se zde jen o kvótách pro volební seznamy, které mají zvýšit účast žen v politickém rozhodování, ale třeba i o tom, že mají členské státy zvyšovat mezi ženami povědomí o tom, že mají šanci se bez diskriminace uplatnit ve vědě a výzkumu. Ženy mají mít svá poradenská centra a směrnici na vyvážené zastoupení žen a mužů v nevýkonných správních radách. Dále pro ně mají být podpůrné programy jakožto pro začínající podnikatelky s možností financování. Rezoluce vybízí členské státy, aby podporovaly zřizování kateder genderových studií a feministického bádání.
Čím dále čtu, tím více si připadám jako neschopný a ohrožený druh, který potřebuje státní ochranu k tomu, aby vůbec mohl dostat odpovídající práci.
Nejvíce mě asi dostala ta část s ženami ve vědě – to tím chtějí říct, že ženy nejdou studovat vědu, protože jsou ve vědních oborech diskriminovány? Bere někdo třeba i ohled na to, že některé věci statisticky prostě ženy zajímají méně? Trochu škodolibě čekám, jestli budou muset mít ženy povinné zastoupení i mezi zedníky nebo horníky. Ta genderová korektnost začíná mazat ženám veškerý půvab toho, že jsou to vlastně ženy, pokud jimi chtějí být.
Kvůli genderovým stereotypům jsou prý ženy procentuelně méně zaměstnávány a mohla by to vyřešit "rovnocenná rodičovská dovolená", která může být podnětem ke snížení diskriminace v zaměstnávání. Dámy, vadí vám některé mateřská dovolená? Já se na to ráda zeptám, protože jsem se zatím nesetkala s ženou, která by byla nucená na ní být jen kvůli zažitému stereotypu. Nevím, proč si to každý pár nemůže udělat po svém.
Na závěr toliko oblíbená politika: Až se dožijeme dne, kdy budou povinné kvóty žen na kandidátky, začne legrace. Ve větších stranách se na kandidátku dostane spíše jakákoli žena než muž, který je třeba mnohem schopnější, malé strany si na kandidátku budou nuceny napsat manželky a příbuzné. Podotkla bych, že v našem pražském předsednictvu u Svobodných jsme ze čtyř místopředsedů tři ženy – a bez kvót. Ony i ženy jsou schopné a inteligentní osobnosti, které se umí mnohdy ohánět lokty jak lecjaký chlap.
Za sebe a další ženy ve Svobodných mohu říct jen to, že nepotřebujeme berličky k tomu, abychom se prosadily, a nekomplikujte nám prosím život dalšími kvótami, které zejména v politice stejně nikam nepovedou.
Tereza Sladkovská,
místopředsedkyně Svobodných v Praze
