Vývoj Evropské unie začíná připomínat zrychlenou historii vzestupu a pádu římského impéria. Nejprve prudká expanze a kolonizace dobytých (připojených) území, ekonomický rozvoj. Později nemožnost v rámci obrovského území rozumně přerozdělovat hospodářské prostředky a čelit odstředivým silám, pozvolný úpadek, ztráta významu, zánik. Je to paralela pouze zdánlivá, nebo v historii najdeme mezi někdejší říší římskou a dnešní říší bruselskou hlubší souvislosti?
Evropská unie je dnes při pohledu zvenčí zemí blahobytu. Sociální stát je ostatně cílem nejen evropských politických špiček, ale vlastně i evropských voličů. Televizní dokument o každodenním životě běžného občana bruselské říše by divákovi z rozvojové země musel připadat jako záběry z ráje na zemi. Oproti němu se tady máme zatraceně dobře všichni. A aby se měli dobře všichni, na to platíme docela vysoké daně a svěřujeme je do rukou státu, aby je rozumně přerozdělil, tu za ně vybudoval něco užitečného, tu je daroval potřebným.
I v tom je současná Unie podobná dávnému Římu. Když pomineme tehdejší náklady na armádu, pak tamější vysoké daně sloužily zejména k budování a udržení infrastruktury (např. silnice a akvadukty) a standardizaci, zároveň pak živily rozsáhlý státní aparát a vrstvu nad-občanů, tedy vlastních římských občanů. To, že Evropská unie postupuje stejně při budování silnic a dalších sítí, nelze popřít. A je to také přirozené, jinak takový celek nemůže fungovat. Jak se to má s nad-občany, toť otázka. Kritika odpůrců současného evropského statu quo ovšem zní také vcelku přirozeně…
Pády velkých říší mají vnitřní příčiny, barbaři je jen dorážejí
Pokud budeme historii chápat jen jako sled dat narození a úmrtí významných osobností a velkých bitev, nejspíše nám přijde, že Řím padnul v důsledku nájezdů Attilových Hunů a Germánů ze severu. Ti by ovšem „neměli nárok“ na úspěch, kdyby říše dávno nebyla příliš velká, vyčerpaná a oslabená zevnitř. Evropská unie je dnes podobným otesánkem. Počet členů i územní rozloha rostou. Už nyní je z centra do některých provincií dále, než by bylo zdrávo – a jak jsme viděli na příkladu Řecka, jestliže si tamější vláda usmyslí dělat podfuky, došlápnout si na ni, není žádná legrace. A doplácí na to celá říše. Přesto se, i když zatím ne příliš nahlas, mluví o připojení a kolonizaci dalších území…
Každé přirovnání kulhá. I přirovnání Unie ke starověkému Římu. Přesto jsou některé paralely výmluvné a stálo by za to se jimi zabývat. Jinými se zabývat budeme muset! Stejně jako ve své době Řím potýkáme se i my s vnitřní zadlužeností. Potýkáme se s tím, že současný systém přerozdělování statků nepůjde udržet vzhledem nejen k hospodářskému a politickému vývoji, ale především vzhledem k vývoji demografickému. Velký Řím si právě na tom kdysi vylámal zuby. A že to byly zuby
Dluhy, dluhy
O současných dluzích toho už bylo napsáno až až. Znáte to – hladová prasátka PIGS, řecká tragikomedie nebo schodky veřejných rozpočtů, které mohou srazit ratingy hlavních tahounů evropské ekonomiky – viz následující graf od Standard & Poor“s ukazující hypotetický vývoj ratingu státních dluhopisů založený na očekávaném vývoji státních rozpočtů.
A teď pointa. Tento graf pochází z roku 2005 , tedy z doby, kdy se tančilo všude a o žádné finanční krizi ještě nebylo ani slyšet. Jeho tvůrci simulovali stárnutí evropské populace a odhadovali, co s ekonomikou udělá návazné zvyšování sociálních výdajů. Byla to další špatná předpověď agentury Standard & Poors ? Pronikavý název této analýzy In The Long Run, We Are All Debt , tedy V dlouhodobém výhledu jsme zadlužení všichni , každopádně bude znít ještě dlouho po celé Evropě.
Spirálu dluhů roztočí důchody
Stárnutí populace je spojené jednak s rostoucím věkem, jednak se sníženou schopností a/nebo ochotou Evropanů množit se. Snížená reprodukce obyvatel starého kontinentu může být částečně nahrazena přílivem imigrantů. Ovšem velká část s těchto „nových Evropanů“ toho do štědrého sociálního systému bohužel mnoho nevloží. Katastrofická i seriózní videa o našem vymírání najdete i na You Tube .
Na stáří si mnozí Evropané nenaspořili nebo nenaspořili dost. Mladí, kteří by na jejich obživu vydělávali, nebudou. Státy Unie tak mají v zásadě dvě možnosti: buď razantně reformovat (a zřejmě hodit většinu výdobytků sociálního státu přes palubu), nebo – zvolna či rychleji – bankrotovat. Jak se ukázalo v Řecku, na první možnost se zřejmě nebude chtít Evropanům přistoupit. Politici, kteří budou chtít svůj stát ubránit před možností číslo dvě, budou mít tedy zatraceně těžkou práci. Pesimista rovnou řekne, že to nepůjde. Optimista řekne, že to snad někde půjde na úrovni států. Ten, kdo řekne, že problém lze vyřešit společně a jednotně na úrovni evropského superstátu, ovšem není ani pesimista, ani optimista, nýbrž případ pro docenta Chocholouška.
Spasí nás imigranti, nebo rozvrátí zevnitř?
Pokud by řešením nastávající demografické krize, tedy krize pracovní síly, mělo být přistěhovalectví, nabízí historie římské říše ještě jedno ponaučení. Římané byli ve své době výjimeční tím, jak dokázali přijímat a přetavovat cizí vlivy: podmanili řeckou kulturu, ale nevyvrátili ji, jak bývalo tenkrát zvykem. Přijímali její prvky a od Řeků se učili. Stejně jako se dřív učili od Etrusků a jindy zase od Féničanů a podobně. Dlouho ale žárlivě střežili výsady pro římské občany. Doba, kdy se římské občanství začalo ve velkém prodávat a kupovat, kdy se Řím stal opravdu multikulturní metropolí, kdy bylo povoleno věřit téměř čemukoli, nakonec i tomu poněkud extravagantnímu Ježíšovi, už byla dobou dekadence a úpadku.
Možná to zní poněkud rouhačsky, ale každý extrém zkrátka škodí. Přehnaná úzkostlivost a strach z cizího, ale i opačný případ. Proč jsme nyní bezmezně otevřeni všem a bez rozdílu? Rozumné by asi bylo pohybovat se po nějaké střední cestě. Dnes je ovšem v kurzu maximální otevřenost. Tak ještě jedno video pro zamyšlení:
Tendenční? Jistě. Jsou to prostě plnoprávní a právoplatní občané naší bruselské říše. Jako my. A zaplatí nám důchod.
Jak vidíte s budoucností EU vy? Kam kráčí Evropa?
Tomáš Sobotka je členem Svobodných v Moravském Krulově. Psáno pro finanční magazín Finmag.cz
P r o h l á š e n í C h a r t y 24
Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.
I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.
Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.
Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.
Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.
Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.
Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.
Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.
V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!
Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.
Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.
Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.
Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.
Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.
Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.
Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.
Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.
Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.
Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.
Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.
Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.
CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.
CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.
CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.
CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.
Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček
Podepsat Chartu 24:
Již podepsali:
Markéta Šichtařová, Praha, 3. květen
Tomáš Zítko, Praha, 3. květen
Libor Vondráček, Jindřichův Hradec, 3. květen
Adam Ludwig Weber, Sluštice, Manažer, 3. květen
Lucie Maňáková, Praha 6, finanční kontrolor, 3. květen
Tomáš Rout, Praha 9, OSVČ, 3. květen
Jan Moník, Lhota pod Libčany, programátor, 3. květen
Michal Geberle, Praha 11, Jednatel společnosti, 3. květen
Karolína Konopásková, Praha 22 – Nové Pitkovice, manažer pohledávek, 3. květen
Jan Čihák, Psáry, Dolní Jirčany, OSVČ, 3. květen
David Lavička, Zlín, Student, 3. květen
Jan Konopásek, Ing., Praha 22 Pitkovice, IT specialista, 3. květen
Neveřejný
Jan Máša, Praha 9 Prosek, emeritní CEO , současně důchodce, 3. květen
Jiří Jaroš, Kopřivnice, Kontrolor, 3. květen
Tomáš Nielsen, Praha 1, právník, 3. květen
Marcel Langr, Městec Králové, IT developer, 3. květen
Stanislav Drunecký, Vlastiboř, Osvč, 3. květen
Pavel Pešan, Praha, Podnikatel, 3. květen
Kateřina Lhotská, Praha 9, analytik, 3. květen
Vlastimil Helebrant, Okounov, OSVČ, 3. květen
Jiří Helis, Chrastava, projektový manažer, 3. květen
Marta Kleinová, Nový Malín, podnikatelka, 3. květen
Marek Hovorka, Dříteň, OSVČ, 3. květen
Daniel Bořil, Stachy, Kuchař, 3. květen
Iveta Staňo Gebauer, Ostrava, Manažer, 3. květen
Ilona Kalousková, Chrudim, OSVČ, 3. květen
Pavel Škvor, Praha, Podnikatel, 3. květen
Markéta Ellens, Pšovlky, pedagog, 3. květen
Marian Polok, Karviná, Prodejce, 3. květen
Roman Jaroš, Zlín, úředník, 3. květen
Pavel Plicka, Znojmo 5, CEO, 3. květen
Vladimír Stránský, Šumperk, invalidní elektrikář, 3. květen
Pavel Novák, Most, OSVČ, 3. květen
Jakub Kucza, Praha 6, Pracovník v dopravě, 3. květen