KREMLÍK: Zelená totalita: Kvůli oteplování má být jídlo na příděly

KREMLÍK: Zelená totalita: Kvůli oteplování má být jídlo na příděly

V Tichomoří se testuje pilotní projekt. Každý občan dostane kvóty na své emise CO2. Tedy dostane limit, kolik toho smí sníst, koupit, spotřebovat.

Britské ministerstvo životního prostředí (DEFRA) si v roce 2009 nechalo zpracovat studii od agentury SEI (Stockholm Environment Institute), jak si Británie vede v plnění Kjótského protokolu.

Na papíře Británie snížila emise svých továren o 20%. Globálně tím ale přispěla ke snížení emisí nulově. Tyto emise totiž nezmizely – jen se výroba přestěhovala do Číny.  I s emisemi a pracovními místy. Tomu se říká „carbon leakage“ (unikání uhlíku).

Ve skutečnosti emise spojené se zbožím, které se v Británii spotřebuje, o 20% naopak stouply!

Co s tím? Očividně je třeba regulovat ne výrobu, ale spotřebu. Stanovit lidem kvóty něco jako byly příděly za války. Jídlo na lístky apod.

Navrhoval to už před časem poradce kancléřky Merkelové, klimytolog Hans Joachim Schellnhuber. Předsedá vládnímu poradnímu výboru pro klima se zkratkou WGBU. Hlavně ale řídí institut s orwellovským názvem „Poznaňský institut pro výzkum dopadů klimatických změn“. Což znamená, že i kdyby žádné oteplování nebylo, tak by si ho museli vymyslet. Jinak by jejich ústav byl rozpuštěn a skončili by na pracáku.

V dubnu 2010 tento ústav publikoval studii, kde prosazuje zavedení kvót pro každého obyvatele Země. Lidská práva na vypouštění emisí CO2 musí být omezena! Každý dostane příděl a ten se bude postupně snižovat, aby lidé museli snižovat svou spotřebu!

A nyní se tento návrh začíná testovat v praxi. V Tichém oceánu existuje ostrůvek Norfolk, kde kdysi Britové měli trestaneckou kolonii. Nyní se uhlíková šlechta rozhodla, že na tuto tradici pokusí navázat. Chtěli by v trestaneckou kolonii proměnit výhledově celou planetu.

Dr. Garry Egger z Southern Cross University (Austrálie) zde rozjel pilotní projekt tzv. „carbon cards“. Každý z dobrovolníků zapojených do projektu dostane osobní limit emisí CO2.

Autoři projektu si pochvalují, že tím zabijí dvě mouchy jednou ranou. Lidi totiž krásně zhubnou a zatočí se tak s Obezitou. Podotkl bych, že stejný bohulibý cíl měli i v Dachau.

Tučná a nezdravá jídla totiž budou stát více kreditů, takže si každý po čertech rozmyslí, než si dá něco nezdravého.

Také máte pocit deja-vu? Když Lenin převzal moc a lámal si hlavu, jak řídit ekonomiku, zhlédl se ve válečném hospodářství. Napadlo ho, že by bylo zajímavé mít válečné hospodářství i v době míru. Vždyť je to tak efektivní!

A je to tu zase. Melouni (navrch zelení, uvnitř rudí) mají v plánu zavést přídělový systém jako za války. Budete muset oteplovače prosit, aby vám dovolili si za své těžce vydělané peníze něco koupit. Ostatně my přece jsme ve válce. Ve válce proti změně klimatu. A každý musí přispět k válečnému úsilí a uskromnit se. Jako když se civilisté za války musí uskromnit, aby naši chlapci na frontě měli dost zásob.

Al Gorovi limity vadit samozřejmě nemusí. Má peněz jako šlupek, tak si koupí odpustky (carbon offsets) a bude proti klimatu hřešit v pohodě dál. Ale vy budete muset utahovat opasky. Konečně se splní sen hipíků, kteří protestovali proti „konzumní společnosti“.

Kdyby byl Hitler ještě na živu, tak by slzel dojetím.

Ideologie globálního oteplování je hotový poklad. Je to sen každého diktátora. Uhlíkové emise jsou spojeny se vším. Ergo máte záminku regulovat všechno, na co vám oko padne. A ani nemusíte nic vysvětlovat. Jenom zamumláte „oteplování“ a je to.

Na závěr bych chtěl zopakovat radu Bobbyho McFerrina. „Don’t worry, be happy.“ Užijte si každý rok svobody a prosperity, kdy si můžete jíst a kupovat, co chcete. Není to totiž samozřejmost. Kdo ví, jak to všechno dopadne. Možná jsme jedna z posledních generací, která ještě má lidská práva.

Reference:

Bonnie Malkin. Norfolk Island to trial worlds first personal carbon trading scheme. Telegraph. 28. říjen 2010.

A global limit on emissions, equal per-capita emissions rights and “peak and trade” emissions trading for the “2°max Climate Strategy”. Potstdam Institute for Climate Impact Research. 27.dubna 2010

Who is to blame for China’s pollution. Allgov 24. únor 2009

Vítězslav Kremlík je členem Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31