Rozpočet Zlínského kraje na rok 2019 je vyrovnaný, ve výši 12 miliard korun. Jak posoudit priority vlády kraje? Nejlépe z pohledu vás – občanů. Na každého z nás jde o 20 533 korun ročně. O většině výdajů kraj nerozhoduje, jen je proplácí. Provozní peníze na školy, sociální služby, … Zbude 5 920 korun a o nich rozhodli radní takto:
Nejvíce vašich peněz – 1216 Kč – kraj utratí za dopravní obslužnost, tedy za linkové autobusy a vlaky (a očekává se masivní nárůst tohoto výdaje). Aby mohl tyto dopravní služby zaplatit, musí ještě vybrat od měst a obcí dalších 110 Kč.
Druhou nejvyšší částku – 1137 Kč – kraj použije na péči o svůj majetek, např. opravy a rekonstrukce budov škol a nemocnic.
Na provoz kraje ročně dáváte 1013 Kč. Z toho na mzdy, odměny a vybavení jde celých 970 Kč. Na různé taškařice typu bratření se s jinými kraji, stříhání pásek, propagaci vlastní užitečnosti v Oknu do kraje a regionální televizi 30 Kč a dalších 13 Kč na tvorbu stohů koncepcí a plánů.
Do oprav a údržby krajských silnic (II. a III. třídy) dáváte ročně 947 Kč.
Na další financování středních škol přispívá kraj ještě 602 Kč.
Na kulturu a péči o památky dáváte 441 Kč.
Malým obcím pošle kraj v průměru 86 Kč na člověka. To je takzvaný podprogram rozvoje venkova.
85 Kč ročně přispěje každý z nás na péči o přírodu a životní prostředí. Z toho asi 3 Kč dáváme na vlastní „ekologickou“ převýchovu.
65 Kč zahučí v průmyslové zóně Holešov.
Na služby zajišťující řešení neštěstí (hasiči, záchranka, horská služba) a na krajské územní plánování jdou 54 koruny.
A pak už jsou to jen relativně „drobné“:
18 korun na cestovní ruch,
16 korun na tzv. inovace (peníze pro vybrané firmy, kterými kraj malinko křiví tržní prostředí),
4 koruny na integraci cizinců, národnostní problematiku, apod.,
a 3 koruny ještě na přilepšenou pro zdravotnictví.
Politici se často chválí, co vám všechno dali. Nic nedali – jsou to vaše peníze, jen jimi vládnou. Jsou priority správné? To posuďte sami, snad Vám takto odkrytá čísla pomůžou.
Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.
Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.
Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.
Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.
Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky