Při studiu jste začal vydávat časopis Laissez Faire, který vychází s roční přestávkou dodnes. Co Vás k tomu vedlo?
Ve škole jsem v roce 1995 začal pod hlavičkou studentské organizace Mladí konzervativci organizovat semináře „Ekonomického klubu“ a vydávat časopis „Pravý úhel“, který přinášel články obhajující svobodný trh. Když jsem ztratil v roce 1997 na toto sdružení vliv, založil jsem časopis Laissez faire. Prostě mě ekonomie a obhajoba svobody bavila.
Byl jste poradcem pana Václava Klause. Jak jste se dostal do poradního týmu prezidenta republiky? Proč jste se poté rozhodl přejít přímo do politiky?
Václav Klaus byl jedním z prvních předplatitelů časopisu Laissez Faire a požádal mě, abych vedl jeho nově založené Centrum pro ekonomiku a politiku. Později, když se Klaus stal prezidentem, pracoval jsem – vedle CEPu – na částečný úvazek jako jeho poradce. Nebylo to nic abstraktního. Analyzoval jsem zákony, které mu šly k podpisu a dával doporučení podepsat/vrátit sněmovně. Klaus měl kolem sebe asi sedm takovýchto poradců. Ta práce se dobře dala skloubit s řízením CEPu – protože studium všech těch přerozdělovacích a regulačních zákonů bylo inspirací pro semináře a články. Upřímně mě štvaly všechny ty zbytečné regulace, neefektivní daně a přerozdělování peněz skrze přebujelou byrokracii. Neviděl jsem už stranu, která by to viděla stejně, proto jsem se rozhodl založit Stranu svobodných občanů – nebo spíš stranu občanů, kteří chtějí být svobodní.
Byl jste dlouholetým členem ODS, co se Vám tam nelíbilo a proč jste se rozhodl k založení vlastní strany? Pokud vím, bylo to rozhodnutí poměrně impulzivní.
Vstoupil jsem do ODS v roce 1997. Tehdy preference ODS spadly pod deset procent a voliči vynesli do politiky Unii svobody. ODS byla hodně oslabená, ale odhodlaná hájit svobodu proti regulacím. Byl jsem jen řadovým členem v Praze na Smíchově, kde bydlím, pořádal jsem pro místní členy besedy s různými ekonomy. Situace se ale za deset let hodně změnila. Moc nad smíchovskou ODS uchopil pan Jančík a celostátní ODS začal pan Topolánek s panem Dalíkem odvádět od obhajoby myšlenek svobody k politickému oportunismu. Vystoupil jsem v roce 2007 v reakci na politickou dohodu Béma, Jančíka a Laudáta, která Jančíkovi zaručila post starosty.
Svobodní jsou liberální pravicovou euroskeptickou stranou. Můžete říct hlavní body programu a co vám na EU tolik vadí?
Hájíme svobodu volby proti přerozdělování a regulacím. Dnes velká část zákazů a regulací pochází z EU, přitom jako voliči na jejich přijetí nebo nepřijetí nemáme prakticky žádný vliv. Řekl bych, že mi na EU vadí asi to stejné co většině lidí – zbytečné zákazy a nařízení. Jeden příklad z mnoha – směrnice EU, které zdražují elektřinu a benzín, jen pro to, že si zájmové skupiny prosadily za hranice rozumu jdoucí podporu solárních elektráren nebo biopaliv.
Přišlo Vám líto, že jednou z věcí, které jste se musel vzdát před založením Svobodných byl post ředitele CEPu? (centrum pro ekonomiku a politiku)
Na podzim 2008 jsem přišel za Václavem Klausem a oznámil jsem mu, že chystám založení politické strany a žádám ho o ukončení pracovní smlouvy v CEPu. Ale i kdybych se nerozhodl založit politickou stranu, stejně bych odešel. Pracoval jsem v CEPu už deset let. Je to přeci jen dlouhá doba.
Nyní jste tedy předsedou nově vzniklé Strany svobodných občanů. Jak se zpětně díváte na založení vlastní strany? Jste se současnou situací spokojen? Změnil byste dnes nějaký postup při samotném vzniku strany? Myslím, že se Vám povedlo ustanovit krajské orgány v rekordně krátkém čase.
Máme funkční stranu s jasnou politickou filosofií, prošli jsme si prvním politickým testem – volbami do Evropského parlamentu. Jsem si vědom toho, že bez finanční podpory velkých zájmových skupin není možné krátkodobě zajistit masivní politickou reklamu a podporu médií. Není to nic, co bych dopředu nevěděl. Máme v plánu pokračovat stejnou cestou. Nemůžeme si koupit ani tisíc billboardů ani pozornost médií, ale věříme, že dlouhodobou obhajobou politických principů, které nikdo jiný nehájí, jednou získáme politickou podporu, která nám umožní ovlivňovat zákony.
Pokud vím, narážíte často na ignoraci médií, přes to, že některé Vaše akce byly zajímavé. Z posledních to bylo přivítání prezidenta EU na Hradě, z nejzajímavějších a společensky nejbližších zase rozdávání žárovek. Pro tomu tak je?
Rozdávání „ilegálních žárovek“ jsme naplánovali na 1. záři 2009, což byl pro nás start volební kampaně a současně den, kdy vstoupil v platnost tento absurdní bruselský zákaz. Věřil jsem, že média budou referovat o tomto zákazu a že by současně mohla zmínit i politickou zajímavost – rozdávání zakázaných žárovek jako symbolu zbytečných regulací. Ten den však Ústavní soud vyhověl stížnosti poslance Melčáka, která vedla ke zrušení voleb. Tato událost samozřejmě mediálně přebila rozdávání žárovek. Média zveme na naše akce, posíláme jim denně formou tiskových zpráv naše stanoviska. Faktem je, že média je většinou ignorují.
Jak to vidíte dál? Ve volbách do EP jste měli zhruba 1,3%, jaké šance myslíte, že máte v jarních volbách? A s jakým výsledkem ještě „půjdete dál“?
Pro nás výsledek nad 1% znamenal nárok na 30 korun za hlas ze státního rozpočtu. Získali jsme tak milion korun na kampaň pro další volby. Sice jsme část promarnili na zrušené volby, ale zas jsme vybrali členské příspěvky na nový rok. Chystáme se tedy na květnové volby a utratíme opět zhruba milion korun. Kampaň zahájíme na začátku května. Potřebovali bychom získat alespoň 1,5% hlasů, to je hranice pro státní příspěvek. Pomohlo by nám to v našem dlouhodobém úsilí
Mimo vedení strany píšete pravidelně blogy a stále vydáváte Laissez- faire. Prý připravujete nějakou knihu, o čem bude pojednávat?
Ta kniha bude o krizi naší demokracie. Vláda předkládá do sněmovny stále častěji zákony, které musíme schválit pod hrozbou pokuty od EU. Vliv demokratických voleb na podobu těchto bruselských směrnic je minimální. Hlavní politické strany se proto prakticky neliší v obsahu politiky, kterou hájí a volby se zvrhávají jen v soutěž peněz. Voliči hlasují pro své politické strany jako by to byl souboj Sparta-Slavia. V chystané knížce ukážu, jak z této podivné situace – z této pochroumané demokracie – ven. Popíšu, co by znamenalo pro Českou republiku, kdyby existovala vedle EU jako nezávislý stát, zapojený do evropského volného obchodu, ale vyvázaný z povinnosti přijímat evropská nařízení.
Vyšlo v magazínu studentů Vysoké školy ekonomické – Economix, březen 2010.
P r o h l á š e n í C h a r t y 24
Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.
I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.
Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.
Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.
Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.
Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.
Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.
Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.
V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!
Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.
Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.
Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.
Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.
Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.
Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.
Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.
Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.
Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.
Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.
Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.
Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.
CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.
CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.
CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.
CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.
Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček
Podepsat Chartu 24:
Již podepsali:
Markéta Šichtařová, Praha, 3. květen
Tomáš Zítko, Praha, 3. květen
Libor Vondráček, Jindřichův Hradec, 3. květen
Adam Ludwig Weber, Sluštice, Manažer, 3. květen
Lucie Maňáková, Praha 6, finanční kontrolor, 3. květen
Tomáš Rout, Praha 9, OSVČ, 3. květen
Jan Moník, Lhota pod Libčany, programátor, 3. květen
Michal Geberle, Praha 11, Jednatel společnosti, 3. květen
Karolína Konopásková, Praha 22 – Nové Pitkovice, manažer pohledávek, 3. květen
Jan Čihák, Psáry, Dolní Jirčany, OSVČ, 3. květen
David Lavička, Zlín, Student, 3. květen
Jan Konopásek, Ing., Praha 22 Pitkovice, IT specialista, 3. květen
Neveřejný
Jan Máša, Praha 9 Prosek, emeritní CEO , současně důchodce, 3. květen
Jiří Jaroš, Kopřivnice, Kontrolor, 3. květen
Tomáš Nielsen, Praha 1, právník, 3. květen
Marcel Langr, Městec Králové, IT developer, 3. květen
Stanislav Drunecký, Vlastiboř, Osvč, 3. květen
Pavel Pešan, Praha, Podnikatel, 3. květen
Kateřina Lhotská, Praha 9, analytik, 3. květen
Vlastimil Helebrant, Okounov, OSVČ, 3. květen
Jiří Helis, Chrastava, projektový manažer, 3. květen
Marta Kleinová, Nový Malín, podnikatelka, 3. květen
Marek Hovorka, Dříteň, OSVČ, 3. květen
Daniel Bořil, Stachy, Kuchař, 3. květen
Iveta Staňo Gebauer, Ostrava, Manažer, 3. květen
Ilona Kalousková, Chrudim, OSVČ, 3. květen
Pavel Škvor, Praha, Podnikatel, 3. květen
Markéta Ellens, Pšovlky, pedagog, 3. květen
Marian Polok, Karviná, Prodejce, 3. květen
Roman Jaroš, Zlín, úředník, 3. květen
Pavel Plicka, Znojmo 5, CEO, 3. květen
Vladimír Stránský, Šumperk, invalidní elektrikář, 3. květen
Pavel Novák, Most, OSVČ, 3. květen
Jakub Kucza, Praha 6, Pracovník v dopravě, 3. květen