KREMLÍK: Největší daň v dějinách lidstva je před branami

KREMLÍK: Největší daň v dějinách lidstva je před branami

Ani Climategate je nezastavila. I když Kodaň selhala, nejvyspělejší země stejně uvalí na bezmocné občany daň z uhlíku. Jednostranně. Aby šly světu příkladem. Takže začněte spořit.

HANNIBAL ANTE PORTAS

Důkazy IPCC o nebezpečnosti CO2 se ukázaly jako snůška zfalšovaných grafů a neověřených fám z druhé ruky.

Ukazuje se ale, že to nás nezachrání. Alarmisté nepotřebují žádné vědecké důkazy – mají princip předběžné opatrnosti. A hlavně mají neukojitelný hlad po moci a penězích.

EPA – stát ve státě

Už v roce 2008 americké ministerstvo životního prostředí (Environment Protection Agency, EPA) ohlásilo záměr (ANPR) prohlásit skleníkové plyny za znečištění ovzduší. Prý to musí udělat, aby vyhověla rozsudku Nejvyššího soudu (Supreme Court) v případu Massachussetts vs. EPA. Inu, soudcokracie jako u nás.

Součástí plánu EPA je zavést daň z prdění krav – i to je totiž skleníkový plyn. Tuto daň se už v roce 2003 pokusila zavést vláda Nového Zélandu, ale musela od toho upustit po protestech farmářů. American Farm Bureau Federation spočítala, že prdaň by je přišla na 175 dolarů za dojnici.

EPA i po Climategate pokračuje v plánu dál, jako by se nechumelilo. V únoru 2010 oznámila EPA časový harmonogram zavádění emisních povolenek. Na velké znečišťovatele kladivo dopadne počátkem roku 2011. Na malé znečišťovatele (nemocnice apod.) až v roce 2016.

Teď teprve chápu, proč ve filmu Simpsonovi figurovala EPA jako jakési Gestapo. Zápletka filmu spočívá v tom, že EPA prohlásí Springfield za příliš znečištěný, vymámí z presidenta mimořádné pravomoce a rozhodne se Springfield srovnat se zemí.

Pokud EPA vydá svůj „Endangerment Finding“ a prohlásí CO2 za polutant, přiklepne tím sama sobě obrovskou moc. Bude z ní stát ve státě, který rozhoduje o bytí a nebytí firem.

Všude na světě musí k takto zásadnímu kroku parlament schválit zákon. Proto přece environmentalisté před Kodaní tak lomili rukama, že Obama tento zákon o crap-n-trade nestihl protlačit Kongresem. Kerry (který kandidoval kdysi proti Bushovi II) se snaží tento zákon protlačit aspoň letos.

Ale nebude to zapotřebi. Enron-mentalisté očividně našli způsob jak zákony obejít. EPA prostě prohlásí CO2 za polutant na základě desítky let starého zákona o čistotě ovzduší, ve kterém se o skleníkových plynech nepraví ani slovo.

Tento zelený puč znepokojuje už i některé Demokraty (šéf zemědělského výboru Colin Peterson) a ti by ho rádi zablokovali a speciálním zákonem EPA zakázali regulovat skleníkové plyny. Domnívají se, že EPA překračuje své pravomoci. Jenže Obama to zřejmě bude vetovat a postaví se za EPA.

R.Bravender. Two Key House Dems Move to Block EPA Regulatory Authority. NY Times 26. únor 2010.

Řekl jsem „zelený puč“? Tak to se omlouvám. Politicky korektní termín je „zelená revoluce“.

EU-thanasie

V EU takovéto problémy nemáme. Tady národní parlamenty nejsou žádnou překážkou už dlouho – uhlíkovou směrnici nám pošlou z Bruselu befelem jako příkaz. EU je prostě napřed. Země, kde zítra znamená už včera.

Sarkozy v lednu 2010: „Nebudeme tolerovat zboží, které neodpovídá našim ekologickým standardům.“ Chce zavést uhlíkovou daň, respektive clo na dovoz výrobků, které nejsou dost ekologické. Ve Francii mu takové plány neprošly – tam je proti dani z uhlíku 70% občanů. A co má být? Sarko to chce prosadit přes Evropskou komisi – ta to zavede směrnicí a nikoho se ptát nebude (leden 2010).

Když jsem poprvé slyšel o uhlíkové dani (carbon tax), myslel jsem, že je to výmysl konspiračních teoretiků, a smál jsem se tomu.

V EU byly emisní povolenky zkušebně spuštěny už v roce 2005 a staly se obětí masivních daňových úniků, jak v prosinci 2009 oznámil ředitel Europolu Wainwright. V některých zemích se obětí šmeliny stalo až 90% povolenek! Přes pět miliard eur z tvých daní, milý čtenáři, zmizelo v kapsách podvodníků. (video reportáž na www.klimaskeptik.cz)

V EU zatím firmy dostávaly emisní povolenky zdarma. Od roku 2013 by si je elektrárenské společnosti už měly kupovat. Promítnou to samozřejmě do cen zboží. Zaplatíš to ty, milý čtenáři, viz zde. A hádej, kde se o tom rozhoduje? V Praze to není.

Cituji: „Teplo by mohlo podražit o 30 až 45 procent. V důsledku zavedení aukcí by pravděpodobně zdražila i elektřina. Studie předpokládá možný nárůst cen pro domácnosti asi o 30 procent, v případě některých průmyslových podniků o více než polovinu. Navrhované změny podle studie navíc stejně nezajistí celosvětové snížení emisí. Hrozí totiž, že výroba v energeticky náročných odvětvích bude z Česka a dalších států EU přesunuta do zemí, kde taková omezení nebudou.“

K tomu si připočtěte zdražení elektřiny kvůli dotacím solárních panelů. A výhledově i Koc-EU-rkov jistě bude chtít zavést daň z prdění, což nám zdraží maso. Lomborg spočítal, že Německo zaplatí asi 150 miliard dolarů, aby oddálilo globální oteplování asi o jednu hodinu za sto let. A to se vyplatí.

Jde takovou hospodářskou EU-thanásii. Jak co nejrychleji vyhnat firmy i pracovní místa z Evropy co nejdál. Pak budete muset dojíždět do práce ne do Hradce či do Liberce, ale třeba do Hanoje. 

Soudruhům z Evropské komise k této moudré hospodářské politice gratulujeme. Hip hip hurá!

Víte jak zní nejkratší evropský vtip? „Lisabonská strategie.“ Levicoví utopisté úspěšně přivedli k bankrotu východní blok. Nyní jim padla do rukou západní Evropa. Myslel bych, že se budou snažit, aby to tentokrát dopadlo lépe. Ale jak vidno, nic nezapomněli a nic se nenaučili. Takhle se k tomu komunismu nedopracujete nikdy, hoši. Jedině k dalšímu bankrotu.

Převzato z Neviditelného psa. Kráceno. Vítězslav Kremlík je členem Svobodných.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31