PÁNEK: 20 let ODS

PÁNEK: 20 let ODS

ODS může hrdě slavit, ale neslaví. Jaká byla báječná léta s Klausem, Topolánkem a Nečasem? Podle nálady na oslavě a podle komentářů v médiích to vypadá, že pod psa. Je tomu ale tak?

Přemýšlel jsem, jak bych co nejlépe popsal svůj vztah k ODS… Představte si, že se zamilujete do přemýšlivé a inteligentní holky, která je pro vás skutečným partnerem a pomáhá vám v životě. Po 10 letech manželství se vám ale začne měnit před očima. Namísto aby věci jasně pojmenovala, začne je vykomunikovávat a namísto aby vám byla oporou, začne z vás vysávat peníze a omezovat vás. Ještě vám do bytu nastěhuje otravnou tchýni, která vás vysává a omezuje ještě víc.

V první fázi se to snažíte nějak vyřešit, ale pak pochopíte, že to nejde. Nezbyde než si popřát hodně štěstí a jít od sebe. Protože jste spolu prožili deset příjemných let a existovaly věci, které jste na ní obdivovali, pořád její kroky sledujete. A pořád nemůžete pochopit, proč vyměnila rozum za laciný marketeering; pořád ve vás zůstává iracionální zrníčko naděje, že se změní. Nezmění, a vy to víte.

Tak snad se mi povedlo aspoň přibližně objasnit, proč se neustále vracím k ODS. Koneckonců znám dodnes pravičáky v ODS.

Jak vznikla ODS netřeba dlouze popisovat. To ví dnes každé malé homo politicus. Václav Klaus založil v kontinentální Evropě unikátní občanskou pravicovou stranu. Klausova družina, říkejme jim třeba gründeři, přesvědčila komunismem zmatené Čechy, že kapitalismus není sprosté slovo a bezprecedentním způsobem zliberalizovala ekonomiku i společnost.

Neměl jsem možnost sledovat transformační válku přímo, ale z dnešního pohledu mi připadá, že co gründeři dokázali prosadit, je snad zázrak. Považuji za nutné zdůraznit, že se můžeme bavit o tom, zda si ODS za transformaci zaslouží spíš jedničku nebo jedna mínus, ale je zcela mimo jakoukoliv pochybnost, že transformace byla úspěšná. Bohužel si nejsem jist, zda to tak vnímají občané. Masírovaní Respektem, Mladou frontou, Českou televizí a dalšími médii, kde se Klaus nesmí pochválit, i kdyby měl zhynout svět, přijala bohužel asi většina obyvatel naprosto nesmyslnou tezi, že se republika rozkradla.

Dušan Tříska, jeden z gründerů, říká, že by si nechal uříznout ruku, aby to mohl zažít znova. Já bych si nechal uříznout ruku za to, abych se mohl aspoň na chvilku do transformačního období podívat. Nevím proč, ale od první chvíle, co jsem se začal zajímat o politiku, mě transformace uchvacovala a fascinovala. A všem čtenářům Respektu (včetně Erika Taberyho) bych doporučil, aby — když už nic jiného — si přečetli tento sborník, než opět vypustí nějaký nesmyslný blábol.

V předešlém textu jsem psal, že Klausova družina přesvědčila Čechy. Nikoliv omylem jsem z toho vynechal Slováky. Dneska se to skoro neví, ale slovenská pobočka ODS ve volbách zcela propadla. Krásně to zapadá do historických událostí. Na Slovensku probíhala jiná revoluce. Zatímco Češi chtěli svobodu, Slováci nezávislost. (Paralela k dnešku: Zatímco Svobodní chtějí svobodu, Suverenita chce nezávislost.) Jako by snad záleželo na tom, zda vás znásilňuje Bratislavák, Pražák nebo Berlíňák. Nám na pravici šlo vždy spíše o to, aby nás vláda neznásilňovala a nechala nás na pokoji.

Už jsme si řekli, že gründeři si počínali správně. Ale tím se dostáváme k tomu, zda toho nemohli prosadit víc. To se totiž často říká, že Václav Klaus sice mluvil jako pravičák, ale vládl jako socialista. Jako bonmot to není úplně špatné, ale při seriózní rozpravě musíme činy zasadit do reálného světa politiky 90. let. Když se dostanete do vlády, máte v zásadě tři možnosti. Buď vám jde o koryta a neděláte nic (setrvalý stav všech vlád od roku 2002), nebo chcete prosadit nějaký svůj program buď metodou velkého třesku, kdy prosadíte všechno a modlíte se, abyste se za čtyři roky vůbec dostali do parlamentu, nebo se snažíte program prosazovat postupně a věříte tomu, že i v dalším volebním období budete ve vládě.

ODS (Václav Klaus) vsadila na poslední možnost. Nelze pochybovat o tom, že chtěla prosadit ještě více pravice, avšak musela mít na zřeteli volební zisk svůj i volební zisk svých koaličních partnerů. Měla toho ODS v první vládě prosadit víc? Historie ukazuje, že opak je pravdou. Přestože ODS ve volbách 96 neoslabila, oslabili citelně její koaliční partneři. Tedy pro voliče lidovců a ODA to už bylo příliš. Aby si tedy vláda ODS udržela většinu, měla toho prosadit o fous méně. Ale to je samozřejmě riziko politiky, nedá se to vědět předem.

Když padla druhá Klausova vláda, pronesl její premiér, že „pokračujeme dál“. Bohužel, už se nikdy nepokračovalo. Pravicová politika v této zemi ustrnula právě dnem demise druhé vlády ODS. Bohužel to vypadá, že na věky.

Pak přišla opoziční smlouva, kterou stále tolik lidí nechápe nebo spíš pochopit nechce. Avšak byla to zcela korektní smlouva mezi politickými stranami, která je v jiných zemích běžná a koneckonců v lehčí variantě u nás existovala již o dva roky dříve, avšak v opačném gardu.

Poté ODS opět prohrála nevyhrála volby, Václav Klaus se odebral na Hrad a strany se ujal neuvěřitelně prázdný a falešný Topol. Podle mého svoji opoziční roli zvládal dobře. V té době jsem ho fakt celkem žral. Jeho stínová vláda sepsala Modrou šanci, jejímž hlavním bodem byl ekonomický program Vlastimila Tlustého s razantním snížením daní. Na tento program dostala ODS 35 % hlasů. Tak hovoří fakta.

Zpočátku se vláda ODS zdála být poměrně nadějnou. Vlastimil Tlustý se stal jediným ministrem ČR v historii, který si v Bruseli nenadělal do kalhot a vetoval další socialistický návrh, Martin Říman dělal dobré změny na ministerstvu průmyslu a obchodu.

Nevím, co se stalo pak, ale někomu muselo pořádně šíbnout v kouli, asi Topolánkovi. Vyhodil Tlustého, na jeho místo dal bratra Kalouska, na zamini kníže Bilderberga a vláda zeurohujeřila, zezelenala a zpitoměla.

Byl bych jako volič ODS ochoten tolerovat leccos. Nemohl jsem ale tolerovat prosazování přesně opačného programu, než jakým byla Modrá šance. A tak jsme museli založit Stranu svobodných občanů, nebylo zbytí. Pád vlády si ODS zasloužila. A znovu připomínám, že pád vlády není ostuda demokratického státu, naopak je to věc, na kterou by měl být právem hrdý. Alepravdoláskovní média tohle nikdy nepochopí, a tak jsme stále krmeni nějakou ostudou. A přitom kdo z vás ví, že v Belgii už rok neexistuje vláda s důvěrou parlamentu?

Podle starého lidového rčení schází každým tím, čím zachází. A tak Topolánek skončil stejnými metodami, kterými vládl. Topolánkova pádu jsem nelitoval, ale nemohl jsem si nevšimnout, že Saša Vondra se Přemyslavem Sobotkou (kteří sami sebe považují za čistoskvoucí osobnosti) spáchali jeden z největších podrazů, co jsem kdy viděl.

A tak přišla doba třetího předsedy ODS. Nepovedeného Klausova žáka Nečase. Petr Nečas se sám přiznal, že Václav Klaus je zkoušel z Hayeka. Bohužel mu toho v paměti zřejmě moc neutkvělo, protože se např. také nechal slyšet, že vládní utrácení pomáhá ekonomice…

Nečas je slabý premiér a slabý předseda. Stranu místo něj řídí kmotři, vládu ČR místo něj řídí eurohujeriát. ODS tak dokončila svoji velmi nešťastnou evoluci ze strany občanské na stranu zájmových (kmotrovských) skupin, ze strany demokratické na eurohujerskou a ze strany pravicové na stranu tvrdého socialismu.

ODS má při svých oslavách skutečně na co být hrdá. Kdyby ale současná ODS skonala, vůbec bych se nermoutil.

Martin Pánek je členem Svobodných v Sokolově

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V pondělí 19. ledna 2025 se v diskusním pořadu Události komentáře na ČT24 představil Libor Vondráček, předseda Svobodných, který společně s Patrikem Nacherem (ANO), Ivanem Bartošem (Piráti) a Pavlem Žáčkem (ODS) diskutoval dvě klíčová témata – prodej bitevních letounů L-159 Ukrajině a zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média.

Odmítnutí prodeje letadel

Hlavním tématem večera bylo rozhodnutí vlády neprodat čtyři bitevní letouny L-159 Ukrajině, což prezident Petr Pavel kritizoval jako projev sobectví. Vondráček však zaujal pragmatický postoj: „Já pojem solidarita hlavně vnímám v souvislosti s tím, když někdo rozdává ze svého. A přece jenom všechno, co patří státu, ať už je to majetek nebo jsou to peníze, tak je nás všech a z toho by se nemělo tak jednoduše rozdávat.“

Předseda Svobodných zdůraznil, že vláda plní předvolební sliby. „My jsme slíbili našim voličům, občanům České republiky, a chceme ctít nějaké předvolební sliby, že ani peníze, ani zbraně nebudou z českého státního rozpočtu, z české armády posílány směrem na Ukrajinu,“ prohlásil Vondráček. Na dotaz moderátora, zda platí i zákaz prodeje, odpověděl: „Ani prodávány. Nebo to jsme výslovně neřekli, ale v tuto chvíli vláda se takto na koaličním jednání usnesla.“

Vondráček navrhl alternativní řešení: firma Aero Vodochody by si mohla letouny odkoupit zpět a případně s nimi nakládat sama, pokud by armáda letadla nepotřebovala. Tento kompromis by podle něj podpořil český průmysl i zachoval reference pro výrobce.

Ostré výměny s Bartošem o roli prezidenta

Mezi Vondráčkem a Ivanem Bartošem došlo k výrazné konfrontaci ohledně slovních útoků mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem. Bartoš kritizoval ministra zahraničí Petra Macinku za neadekvátní reakci vůči prezidentovi: „Mně přijde, já nezpochybňuji, že pan Macinka určitě jako na něco expertem je a dokáže jako hodnotit, ale já bych byl velmi opatrný, aby ministr zahraničí zrovna v tomhle mistroval prezidenta České republiky s jeho historií, která prakticky celý jeho dospělý život je služba armádě a služba ve strukturách NATO.

Vondráček však uvedl situaci do kontextu a obvinil opozici z dvojího metru: „Když se tady bavíme o tom, že ty výměny názorů mezi panem prezidentem a ministrem zahraničí, respektive členy vlády dneska jsou v nějakém duchu. Tak já myslím, že v čase, kdy byl prezidentem Miloš Zeman, nastupovala vláda Petra Fialy, tak tam ty střety byly daleko tvrdší.“ Dodal, že současná rétorika je „daleko, daleko předtím“ ve srovnání s minulými konflikty.

Když se Bartoš pokusil Vondráčka usvědčit z nepřesnosti ohledně výroku Filipa Turka o expanzi NATO, Vondráček rychle oponoval: „Takhle to neřekl. Je to trošku jinak.“ V klíčovém momentu pak Vondráček zdůraznil konstituční rámec: „Můj šálek kávy je dodržování ústavy, striktní dodržování ústavy,“ a dodal, že prezident „nemůže slibovat, že dá něco, o čem nerozhoduje.“

Souboj se Žáčkem o veřejnoprávní média

Druhá polovina debaty se zaměřila na plánované zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas od ledna 2027. Vondráček zde zaujal opatrnější pozici a bránil postupné zveřejňování informací: „Pro mě je to trošku komfortní, že teď mluvím po Patriku Nacherovi, protože aspoň mohu říci, že jsem rád, že nezacházel do těch detailů, že se mu totiž nestane to, co se stalo panu Baxovi, který v srpnu, v červenci 2022 řekl, poplatky se zvyšovat nebudou. A pak za chviličku začal tlačit něco zcela jiného.“

Pavel Žáček (ODS) ostře kritizoval plánovanou reformu jako možné zestátnění médií, čímž vyprovokoval Vondráčkovu odpověď. „Já v tuto chvíli naprosto žasnu, když tady slyším argumenty, že to je zpochybňování demokracie a svobody, protože skutečně ODS v roce 2009 toto navrhovala,“ řekl Vondráček. Připomněl, že mezi tehdejšími členy ODS byl i Martin Kupka, jehož současná vyjádření připomínají rétoriku ČSSD.

V nejkontroverznějším momentu večera Vondráček přiznal své osobní preference: „Kdyby to bylo na mě, já jsem fanoušek Javiera Mileie, za mě by se to klidně mohlo zrušit, ale my jsme ve vládě, respektujeme programové prohlášení a je to tak, že se bude postupovat podle programového prohlášení. Doufám, že mě zase pozvete, když jsem Javiera Mileie fanoušek.“

Koaliční disciplína nad osobními názory

Vondráčkovo vystoupení ukázalo politika, který balancuje mezi osobními přesvědčeními a koaliční disciplínou. Opakovaně zdůrazňoval, že vláda postupuje podle programového prohlášení a dodržuje předvolební sliby. V závěru debaty potvrdil: „Vládní programové prohlášení je něco, na čem se shodly tři strany a nemyslím si, že pan Klempíř by změnil názor, ale skutečně on je součástí toho celého týmu a my musíme fungovat jako tým po celé čtyři roky, aby čeští občané viděli dobré výsledky.“

Debata ukázala fundamentální rozpory mezi koalicí a opozicí v otázkách zahraniční i mediální politiky, přičemž Vondráček se etabloval jako obránce pragmatického přístupu vlády proti obviněním z ideologie či mocenských zájmů.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31